Přesně po roce a dni od poslední Decadent Winter se plzeňská Dekadence rozhodla dát znovu dohromady a uspořádat další, již pátý ročník. Na těch minulých se objevily známé české kapely - Fleshless, Abstract Essence, Minority Sound, či Sorath - a večírky to byly zdařilé. I proto jsem vyrazil do plzeňské Lampy zjistit, jak dopadne "tůten".
Počasí se již konečně umoudřilo a na návštěvnosti to bylo vidět. Lampa se překvapivě začala plnit už v brzkých hodinách. Poručil jsem si tedy pivní substrát a sešel dolů mezi černokněžníky poslechnout si zahajující kapelu začínající s půl hodinovým zpožděním.
Pozice prvního připadla na domácí STRANGEMIND. Alespoň povrchně se zdálo, že si kapela hraní užívá, dle jejich slov ještě nevystupovali před tak početným publikem. Předvedli příjemný alternativní rock s občasnými metalovými riffy a ženským vokálem, který je sic jistý, nicméně celý koncert moji pozornost neudržel. Nejvíce mi seděl ve skladbě „Relief“, zaslechl-li jsem její jméno správně. Publikum bylo vlažné, patrně v očekávání nějakého většího bengálu, a tak se kapela rozhodla oživit ovzduší skladbou „A Small Victory“ od Faith No More. Zahrána byla sice dobře, ale něco tomu zkrátka chybělo. Sice nejsem přiznivec coverů, ale když přišla kapela s druhým, tentokrát „Because The Night“ od Patti Smith, musel jsem uznat, že ten se již povedl. Konečně se jim podařilo vybičovat alespoň část přítomných. Skladba jela až s punkovým tahem a šlapala opravdu výborně.
Když se připravilo podium pro německé metalcoraře SEARCHING MY MIND, nebyl jsem zrovna nadšen. Nejsem příznivec této módní vlny, ale na druhou stranu se snažím být objektivní a kapely mnou neoblíbených žánrů si alespoň poslechnu, zda mne přesvědčí. S příchodem první skladby se tak téměř stalo. Nepřebreakdownovaná skladba s nečekaně pomalým tempem a až doomovými riffy mne nadchla. V kombinaci s klasickými metalcorovými postupy zněla originálně a tak jsem se těšil, co bude následovat. Další se již nesla v klasickém duchu, což mne zklamalo a tento trend pokračoval až do konce vystoupení. Kluci si hraní rozhodně užili, hudebně vzdali hold svým oblíbeným kapelám, ale z toho kolotoče se jim nepodařilo odejít s vlastní tváří. Podobný názor jsem patrně nesdílel jen já, anobrž po každé písni bylo publikum chudší a chudší.
Doba pokročila a přišel čas DEKADENCE. S minimalistickým úvodem se do toho kapela opřela a téměř okamžitě rozhýbala přední řady. Ze zákulisních informací jsem věděl, že kluci nejsou právě nejjistější, čtyři zkoušky po dlouhé době nehraní jsou přeci jen odvaha. Poprali se s tím ale slušně, krom toho řadový posluchač si chyb všimne jen málokdy. Při valivém startu songu „Slave“ byly přední řady nadšeny, já bych však měl ke kompozici této skladby výtky. Alespoň jsem tedy měl čas užít si zvuku kytar, zesilovač Engl druhého kytaristy nakopl zvuk opravdu neskutečně, škoda jen modelingového komba sólového kytaristy, který si s celolampovým aparátem příliš nerozuměl. Když přišla řada na i po roce bezejmennou skladbu, jak Maxa s úsměvem poznamenal, musel jsem uznat, že Dekadence by měla pokračovat spíše v tvorbě nových songů a nechat si jen pár starých hitovek, protože tato jedna z posledních zněla výborně. Pokrok byl slyšet i u Maxovo vokálu, disponuje perfektním deathovým a blackovým chrchlem, což zní v Dekadenci opravdu dobře. Celá kapela je zajímavá i díky kombinaci převážně rockových rytmů na bicí s metalovými riffy, což není zrovna obvyklé. Nemůžu říct, že bych toto slyšel u jiné kapely a ani zda je to dobře, či na škodu. Za polovinou playlistu přišla řada na „Story About Hell“, kterou mám opravdu rád a klukům se povedla perfektně. Následovala česky zpívaná „Na skále“ s výborným refrénem a to už DEKADENCE téměř finišovala. Přídavek padl na skladbu „Death“, kterou si přítomní v kotli užili maximálně a já se vyrazil nadýchat čerstvého vzduchu na světlo (tmu) boží.
Když kolem mne prošli OBJECT stěhujíce pověstný oranžový kytarový box do Lampy, hned jsem se těšil na jejich vystoupení dvojnásob. Ještě jsem je neměl možnost slyšet, nezaregistroval jsem ani jejich předchozí kapelu CROM, což je zároveň přízvisko, pod kterým lze najít OBJECT na bandzone. Vrátil jsem se včas, takže jsem nebyl ochuzen o start. Hrají moderní progresivní thrash metal, kde není nouze o zvraty a dobré nápady, kombinace dvou vokálů taktéž přidá na dobrém dojmu - neměl jsem tedy šanci si je neužít. Zvuk byl perfektní, kytary čitelné, jedinou vadou byly téměř neslyšitelné ride a hi-hat činely, tento problém ale provázel bohužel celý koncert. Svůj set začali výbornou „Composition“ a třetí skladbou „50 Meters to Shore“ mne OBJECT opravdu dostali. Přechod z deathové sypačky do alternativně metalové kompozice ve stylu Deftones je perfektní nápad, navíc refrén z této skladby mi pak zněl v uších ještě několik dní po koncertě. Zvolnění při skladbě „Tired to Fly“ jsem uvítal. Na jejím začátku je výborný našláplý riff, který zastiňuje i refrén a nutno uznat, že to je jasná hitovka, kterou bych se nebál nasadit do rádií. :) Set byl pak zakončen coverem „Narcosynthesis“ od Nevermore, ke kterým OBJECT nemají tak daleko, ale rozhodně tu není řeč o kopírování. Postarali se tak o ctihodnou tečku za doufám ne poslední Decadent Winter Party.
Velice mne těší, že v poslední době stále přibývá kvalitních progresivních kapel, ať už ve smyslu tvorby propracovaných riffů, či kompozic. Nezbývá mi než doufat, že se nejedná o módní přeháňku, anobrž o ustálení kapel stále více se objevujících na pódiích poloprázdných klubů v Čechách.
Foto: Ivo Oskar Osvald
