S moravským městečkem Hranice mám spíše spjatá jiná jména našeho metalového podhoubí než Psycho Radio. O tom, že tam pár let tato kapela působí, jsem sice tušení měl, ale bližší kontakt s nimi, až na poslech několika ukázek z debutu, nikdy neproběhl – tím pádem jsem jejich prvotinu celou neslyšel. Novinkové album Metal City je v jejich diskografii druhým zářezem a oproti debutu nastala jedna větší změna a to v přechodu z angličtiny na češtinu. Ale co se týče hudební produkce to mohu těžko posoudit, neb se mi v hlavě ze zmiňovaných ukázek téměř nic neudrželo.
Když se mi novinka dostala do ruky, byl jsem překvapen z faktu, že celý obal je vyveden jako CD z trafiky. A jestli ho tam lze i zakoupit, to netuším. Na druhou stranu, kdyby tomu tak nebylo, potom tomuto kroku nerozumím, protože pro mě osobně v tomto provedení CD nosič nemá absolutně žádnou sběratelskou hodnotu. Tento moment kapela kompenzuje cenou, kdy je možno CD zakoupit za pade, no zkrátka něco za něco. Na přebalu desky (na němž jsou jen nezbytně nutné informace... ale abych nekřivdil – CD obsahuje i interaktivní stopu, kde jsou i všechny texty, klip a promo fotky) se zmiňuje slovo psycho. Jasná věc, chápu, kapela se tak jmenuje, že si pánové říkají Psycho Romulus a Psycho Stanley, taky ještě beru – třetí do party je bubeník Vajco. Svůj styl prezentují jako psycho rock-metal, i když je to zajisté myšleno v návaznosti na název kapely, tak to to mi vykouzlilo úsměv na tváři. Hned jsem si vzpoměl na Dymytry a jejich tuctový, prach obyčejný, zkopírovaný numetal, jenž novátorsky nazývají psycore, ale to jsem odbočil. Když se odprostím od názvu, tak ono slovo psycho, u stylu jaký Psycho Radio hrají, nemá absolutně žádný jiný význam.
Proč? Protože máme co dočinění s hudbou na pomezí tvrdšího rocku až metalu. Kapela v klasickém rockovém složení působí kompaktním dojmem, leč jejich hudební prezentace je poněkud těžkopádnější. Jakoby chyběl větší drive, ne a ne se to odpíchnout a to se vztahuje i na rychlejší věci, které jakoby neustále něco brzdilo. Výsledku neprospívá po většinou až moc zbytečná délka skladeb a natáhlé opakování refrénů. Jako typický případ poslouží titulní a zároveň klipová Metal city. Navíc na albu se nachází i docela dost pomalejších věcí, které bohužel nedosahují takové kvality, aby šly označit za chytlavé a tudíž pravděpodobně funkci klasických rockmetalových oplodňováků nesplní. Doufám, že tahle doba je už pryč, kdy stačilo kapele natočit průměrný ploužák, aby následně vylétla k vrcholům hitparád a stala se populární.
Rád bych se něčeho chytil, ale ony už jenom názvy skladeb jsou lehčím varováním (Metal City, Lady Špína, Přístavní rváči). Samozřejmě tato hudba je o stupeň výš než u nás tak oblíbené alko bandy, ale víc než z průměru nevylézá. A při tom první tóny (Slunce půlnoční) znějí nadějně, sice mi ihned na mysl naběhly pomalé věci od jedné grunge legendy, jenže naneštěstí se toto děje jenom pár vteřin, načež se hudba začne ubírat rockmetalovým směrem, bohužel tak typickým pro naše končiny, to samé platí i pro song Eldorádo. Ne, že by to po celou dobu byla nuda, sem tam se objeví zajímavé nápady, a vše se tváří, že je vše v naprostém pořádku a k poslechu je vlastně moderní ostřejší rock. Ale pod pozlátkem se nachází v podstatě bigbít na úrovni venkovské zábavy, která se odehrává v místním hostinci.
Čas: 55:58
Seznam skladeb:
- Slunce půlnoční
- Přístavní rváči
- Metal city
- Eldorádo
- Riverside
- Obelhat smrt
- Něco si přej
- Den..., noc...
- Lady Špína
- Obchodníci s deštěm
- Eiwa - bonusová píseň
