Pátek není svátek tvrdí sice název jedné starší české komedie, nicméně pro naší výpravu těch svátků bylo hned několik. Strakonicko-sušickou sekci (Dave, Johan, Simona) doplnil v Dobříši Coornelus a místo na Chmelnici jsme zamířili do Nových Butovic na setkání s excentrickým Necrocockem, který slíbil Simoně podpisy na její dvacetitisícovou sbírku vinylů Master´s Hammer. Po krátkém bloudění v okolí zastávky metra jsme se s Kaviárovým Kavalírem potkali; a jeho oděv napověděl, že Tomáš je postava vskutku originální. Nicméně ochotně vše podepsal, pohovořil, vyfotil se s každým z nás a odfrčel svým městským vozítkem Ford Ka k domovu.
My zamířili směr Chmelnice, respektive hospoda naproti, kde jsme naplnili žaludky steakem, kotletou, smaženým hermelínem, hranolky, colou a pivem. A pak honem do jámy lvové, kde už na pódiu řádili NAURRAKAR. Jejich vcelku povedené loňské demo Imperium Satana signalizovalo nástup nové mladé krve do řídnoucích blackových řad na naší scéně, ale status „naděje“ nedokázali Naurrakar loni na AFODu obhájit. Jenže uplynulo sedm měsíců a všechno je jinak. Hlavně díky živému bicmenovi, který nahradil problematický automat, vyznělo vystoupení pražské kapely mnohem lépe. Warpaintem vyzdobení pánové nabídli černou vichřici a mě trochu zamrzelo, že jsem nestihl celé vystoupení, které sledovalo nějakých padesát hlav.
Touha nacpat si pajšly byla silnější než vidět set NAURRAKAR od začátku, tím pádem jsme stihli pouze poslední dvě věci. Ale i to málo stačilo k potvrzení, že zvěsti o nadějích a mladé krvi na BM scéně nelhaly. Navíc oproti nahrávce se kapela vyzbrojila živým bubeníkem, což je samozřejmě posun dopředu. Zlo běhalo po pódiu, na mě sice za tu chvilku sestoupit nestačilo, ale jak říkávám: „u mě dobrý“.
Ale lidé postupně přicházeli (ve finále se počet platících zastavil na čísle 160) a druzí INGROWING měli kulisu o poznání hlasitější. Jihočeští veteráni sázeli jeden krátký a úderný song za druhým, jejich „automatický“ bubeník Jürgen dokazoval, že je mlátičkou par excelence a Vlakinovci prostě a jasně ukázali, že i na grindovém poli se dá hrát „rozumná“ muzika. Jistě, Ingrowing míchají do grindujících pasáží nemalé množství death metalu – a hlavně díky tomu jsou pro mě poslouchatelní (úsměv).
INGROWING jsou maximální profíci, skvělé hráčské výkony, dostatečně silný materiál, to vše je řadí do užší české grindové špičky. Ani na Chmelnici nezklamali, zahráli průřez tvorbou, došlo i na dva no name songy z připravované desky a byl konec.
Bez mučení přiznávám, že důvodem cesty na Pařátí akci byla účast mé milé INSANIE. Loňské album Kult hyeny na tomto webzinu vyhrálo anketu v kategorii domácí nahrávka roku s obrovským náskokem a živá prezentace nejen nového materiálu potvrdila, že kult Insanie stále trvá. Poly a spol. nazvučili skladbou TimeBomb od Chumbawamby (kterou majitelé LP verze Kultu hyeny dobře znají) a pak začali sázet jeden podařenější nevergreen než druhý – ať už se jednalo o prastarý kus U.R.Dead, Vraždu ve staré hvězdárně z přelomového alba Trans-Mystic Anarchy či poslední šlágry z Freuda a Hyeny. Radost pohledět na radost, s jakou pánové své poselství předávali, radost pohledět, jak radostně někteří fanoušci tancovali a další si hitovky Volný radikál nebo Je mrtvá zpívali spolu s kapelou. Jediné mínus – pro mě krátký set a neumožnění přídavku, po kterém všichni dychtili (kromě zvukaře...).
Tak tak, musím jenom souhlasit s výše napsaným. Uteklo to moc rychle, bohužel. Abych nepsal to samé co Johan, protože s tím mohu jen souhlasit, tak bych se zamyslel nad skladbou Vražda ve staré hvězdárně, která se v setlistu nachází už spoustu let a její důležitosti tak úplně nerozumím... Není to špatný song, ale INSANIA má takovéto „punkovky“ lepší. Jedna teorie je, že ji hrají, aby si Poly odpočinul (Johan), druhá, že si chce Klíma také zabékat (Coornelus). Jo a památný song U.R.Dead bych vyměnil za Zimní varování, které údajně mělo být, ale ten zvukař... je vážně nějaký divný.
Po vystoupení Insanie jsme to s Coornelusem nevydrželi a šli krátce pohovořit s Polym, který měl nelíčenou radost z vítězství Kultu hyeny ve výše zmíněné anketě (hlavně jej překvapilo, s jakým náskokem...) a nenechal se přemlouvat ke krátkému focení.
Jo, jako puberťáci, ale co naplat, když my tu Insanii máme fakt rádi... a nakonec Johana naučím ovládat i zrcadlovku (úsměv).
Po parádním zážitku přišlo uklidnění atmosféry s doommetalovými veterány DISSOLVING OF PRODIGY. Kolem Fusatého se sice sestava neustále mění, ale praotec doom metalu v ČR stále drží kapelu při životě. Tentokrát se ostravští představili s novým bubeníkem, kterým ale nebyl Jan Krystyn, o kterém se před pár týdny tradovalo, že se do DOP vrací, ale kdosi jiný. Ale „kdosi jiný“ zvládl svou roli výborně a kapela šlapala o poznání svižněji než na studiových nahrávkách. Mě nejvíce potěšila parádní balada Němý motýl, při které naskakuje po těle husí kůže – tak silný emotivní účinek má.
Z DISSOLVING OF PRODIGY jsem měl tak trochu strach, bál jsem se, že si na Chmelnici při té jejich tryzně střihnu kratšího šlofíka. Naštěstí Fusaty a spol. zařadili ze studiové jedničky koncertní dvojku a hned bylo na světě veseleji, a to i navzdory Fusatého skeptickým průpovídkám, na druhou stranu co čekat od doomaře (úsměv). Jak na Johana působila skladba Noční motýl, tak mě uhranula poslední Podstata bytí.
SPASM nejspíš patří ke grindovým celebritám, ale mě jejich divočina nic neříká. V sestavě bicí, baskytara, hlasy (řev, chropot, jekot, kvičení...) sázelo tříhlavé komando v maskách jeden brajgl za druhým, nechyběly slušivé oblečky ani Copretinovy perverzní průpovídky. A ač třeba bubeník dokazoval, že ví, co hraje (úsměv), já šel po chvilce zevlovat do předsálí a otravovat tam postávající postavy, jmenovitě Herdorna, Kašpyho a hlavně Danču (úsměv).
Po tombole nastupují na plac ten večer u fans velmi očekávání SPASM. Tříčlenný porno gigolo boyband v čele s nepřehlédnutelným lamačem dívčích srdcí Copretinou se s tím od začátku příliš nepáral. Lidi byli natěšení, takže kotel pod pódiem se rozjel hned od začátku a celou Chmelnici zahltilo teplo sálající od divokých pařmenů. K hudbě samotné toho ani nelze moc psát, dvojice basák Sam a bubeník Lukáš sice umí, ale po chvíli se už vše slívá a spíš se čeká na to, co zas Copretina ve svém oblečku (chtělo by ho už obměnit) vyvede a zahlásí. Že to nejsou hlášky pro každého je nasnadě, ale jste-li příznivci oplzlých keců, určitě budete potěšeni. Nejste? Jděte do předsálí nebo foťte (úsměv).
Poslední slovo měla domácí MASTURBACE. Tu nedávno opustil kytarista Agos, ale i ve čtyřech dokázali pánové zaujmout. Mně zpočátku jejich set nebavil, podobně jako někteří návštěvníci bych se klidně odebral k domovu, ale Dave si jejich muziku pochvaloval, tak jsem se k němu připojil a Pražáky sledoval. A ejhle – postupně mě ty jejich blbinky začaly celkem bavit. Starší tvorbu neznám, ale kusy z Nablinkáno, nakakáno, spapáno jsem poznával. Nejvíce zabírala „svatá trojice“ Flegmóna, Démona, Masakr, a dokonce došlo i na přídavek Zachraňte pralesy.
Při MASTURBACI mi ze začátku chyběl Agos (úsměv), ani ne tak jako druhá kytara, ale spíš jako vokální podpora zpěváka Máry. Ale po počátečním tápání se to nakonec slušně rozjelo, čímž jen potvrzuji Johanova slova.
Po koncertu míříme na Ural, kde v místní knajpě probíhá pokračování autogramiády na vinyly, tentokrát se podepisuje Silenthell.
Cesta zpátky byla bídná, v okolí Dobříše sněžilo tak hustě, že jsme jeli padesátkou a byli rádi, když jsme ve tři hodiny zapadli do pelechů. Celkově ale velmi dobrá akce v pěkném prostředí Chmelnice, s dobrým zvukem, drahým pivem a tombolou, ve které jsme nic nevyhráli (úsměv).
Kurzíva: Coornelus
Normal: Johan
Fotky: Coornelus
Fotka, na které je Coornelus a Poly: Johan (úsměv)
My zamířili směr Chmelnice, respektive hospoda naproti, kde jsme naplnili žaludky steakem, kotletou, smaženým hermelínem, hranolky, colou a pivem. A pak honem do jámy lvové, kde už na pódiu řádili NAURRAKAR. Jejich vcelku povedené loňské demo Imperium Satana signalizovalo nástup nové mladé krve do řídnoucích blackových řad na naší scéně, ale status „naděje“ nedokázali Naurrakar loni na AFODu obhájit. Jenže uplynulo sedm měsíců a všechno je jinak. Hlavně díky živému bicmenovi, který nahradil problematický automat, vyznělo vystoupení pražské kapely mnohem lépe. Warpaintem vyzdobení pánové nabídli černou vichřici a mě trochu zamrzelo, že jsem nestihl celé vystoupení, které sledovalo nějakých padesát hlav.
Touha nacpat si pajšly byla silnější než vidět set NAURRAKAR od začátku, tím pádem jsme stihli pouze poslední dvě věci. Ale i to málo stačilo k potvrzení, že zvěsti o nadějích a mladé krvi na BM scéně nelhaly. Navíc oproti nahrávce se kapela vyzbrojila živým bubeníkem, což je samozřejmě posun dopředu. Zlo běhalo po pódiu, na mě sice za tu chvilku sestoupit nestačilo, ale jak říkávám: „u mě dobrý“.
Ale lidé postupně přicházeli (ve finále se počet platících zastavil na čísle 160) a druzí INGROWING měli kulisu o poznání hlasitější. Jihočeští veteráni sázeli jeden krátký a úderný song za druhým, jejich „automatický“ bubeník Jürgen dokazoval, že je mlátičkou par excelence a Vlakinovci prostě a jasně ukázali, že i na grindovém poli se dá hrát „rozumná“ muzika. Jistě, Ingrowing míchají do grindujících pasáží nemalé množství death metalu – a hlavně díky tomu jsou pro mě poslouchatelní (úsměv).
INGROWING jsou maximální profíci, skvělé hráčské výkony, dostatečně silný materiál, to vše je řadí do užší české grindové špičky. Ani na Chmelnici nezklamali, zahráli průřez tvorbou, došlo i na dva no name songy z připravované desky a byl konec.
Bez mučení přiznávám, že důvodem cesty na Pařátí akci byla účast mé milé INSANIE. Loňské album Kult hyeny na tomto webzinu vyhrálo anketu v kategorii domácí nahrávka roku s obrovským náskokem a živá prezentace nejen nového materiálu potvrdila, že kult Insanie stále trvá. Poly a spol. nazvučili skladbou TimeBomb od Chumbawamby (kterou majitelé LP verze Kultu hyeny dobře znají) a pak začali sázet jeden podařenější nevergreen než druhý – ať už se jednalo o prastarý kus U.R.Dead, Vraždu ve staré hvězdárně z přelomového alba Trans-Mystic Anarchy či poslední šlágry z Freuda a Hyeny. Radost pohledět na radost, s jakou pánové své poselství předávali, radost pohledět, jak radostně někteří fanoušci tancovali a další si hitovky Volný radikál nebo Je mrtvá zpívali spolu s kapelou. Jediné mínus – pro mě krátký set a neumožnění přídavku, po kterém všichni dychtili (kromě zvukaře...).
Tak tak, musím jenom souhlasit s výše napsaným. Uteklo to moc rychle, bohužel. Abych nepsal to samé co Johan, protože s tím mohu jen souhlasit, tak bych se zamyslel nad skladbou Vražda ve staré hvězdárně, která se v setlistu nachází už spoustu let a její důležitosti tak úplně nerozumím... Není to špatný song, ale INSANIA má takovéto „punkovky“ lepší. Jedna teorie je, že ji hrají, aby si Poly odpočinul (Johan), druhá, že si chce Klíma také zabékat (Coornelus). Jo a památný song U.R.Dead bych vyměnil za Zimní varování, které údajně mělo být, ale ten zvukař... je vážně nějaký divný.
Po vystoupení Insanie jsme to s Coornelusem nevydrželi a šli krátce pohovořit s Polym, který měl nelíčenou radost z vítězství Kultu hyeny ve výše zmíněné anketě (hlavně jej překvapilo, s jakým náskokem...) a nenechal se přemlouvat ke krátkému focení.
Jo, jako puberťáci, ale co naplat, když my tu Insanii máme fakt rádi... a nakonec Johana naučím ovládat i zrcadlovku (úsměv).
Po parádním zážitku přišlo uklidnění atmosféry s doommetalovými veterány DISSOLVING OF PRODIGY. Kolem Fusatého se sice sestava neustále mění, ale praotec doom metalu v ČR stále drží kapelu při životě. Tentokrát se ostravští představili s novým bubeníkem, kterým ale nebyl Jan Krystyn, o kterém se před pár týdny tradovalo, že se do DOP vrací, ale kdosi jiný. Ale „kdosi jiný“ zvládl svou roli výborně a kapela šlapala o poznání svižněji než na studiových nahrávkách. Mě nejvíce potěšila parádní balada Němý motýl, při které naskakuje po těle husí kůže – tak silný emotivní účinek má.
Z DISSOLVING OF PRODIGY jsem měl tak trochu strach, bál jsem se, že si na Chmelnici při té jejich tryzně střihnu kratšího šlofíka. Naštěstí Fusaty a spol. zařadili ze studiové jedničky koncertní dvojku a hned bylo na světě veseleji, a to i navzdory Fusatého skeptickým průpovídkám, na druhou stranu co čekat od doomaře (úsměv). Jak na Johana působila skladba Noční motýl, tak mě uhranula poslední Podstata bytí.
SPASM nejspíš patří ke grindovým celebritám, ale mě jejich divočina nic neříká. V sestavě bicí, baskytara, hlasy (řev, chropot, jekot, kvičení...) sázelo tříhlavé komando v maskách jeden brajgl za druhým, nechyběly slušivé oblečky ani Copretinovy perverzní průpovídky. A ač třeba bubeník dokazoval, že ví, co hraje (úsměv), já šel po chvilce zevlovat do předsálí a otravovat tam postávající postavy, jmenovitě Herdorna, Kašpyho a hlavně Danču (úsměv).
Po tombole nastupují na plac ten večer u fans velmi očekávání SPASM. Tříčlenný porno gigolo boyband v čele s nepřehlédnutelným lamačem dívčích srdcí Copretinou se s tím od začátku příliš nepáral. Lidi byli natěšení, takže kotel pod pódiem se rozjel hned od začátku a celou Chmelnici zahltilo teplo sálající od divokých pařmenů. K hudbě samotné toho ani nelze moc psát, dvojice basák Sam a bubeník Lukáš sice umí, ale po chvíli se už vše slívá a spíš se čeká na to, co zas Copretina ve svém oblečku (chtělo by ho už obměnit) vyvede a zahlásí. Že to nejsou hlášky pro každého je nasnadě, ale jste-li příznivci oplzlých keců, určitě budete potěšeni. Nejste? Jděte do předsálí nebo foťte (úsměv).
Poslední slovo měla domácí MASTURBACE. Tu nedávno opustil kytarista Agos, ale i ve čtyřech dokázali pánové zaujmout. Mně zpočátku jejich set nebavil, podobně jako někteří návštěvníci bych se klidně odebral k domovu, ale Dave si jejich muziku pochvaloval, tak jsem se k němu připojil a Pražáky sledoval. A ejhle – postupně mě ty jejich blbinky začaly celkem bavit. Starší tvorbu neznám, ale kusy z Nablinkáno, nakakáno, spapáno jsem poznával. Nejvíce zabírala „svatá trojice“ Flegmóna, Démona, Masakr, a dokonce došlo i na přídavek Zachraňte pralesy.
Při MASTURBACI mi ze začátku chyběl Agos (úsměv), ani ne tak jako druhá kytara, ale spíš jako vokální podpora zpěváka Máry. Ale po počátečním tápání se to nakonec slušně rozjelo, čímž jen potvrzuji Johanova slova.
Po koncertu míříme na Ural, kde v místní knajpě probíhá pokračování autogramiády na vinyly, tentokrát se podepisuje Silenthell.
Cesta zpátky byla bídná, v okolí Dobříše sněžilo tak hustě, že jsme jeli padesátkou a byli rádi, když jsme ve tři hodiny zapadli do pelechů. Celkově ale velmi dobrá akce v pěkném prostředí Chmelnice, s dobrým zvukem, drahým pivem a tombolou, ve které jsme nic nevyhráli (úsměv).
Kurzíva: Coornelus
Normal: Johan
Fotky: Coornelus
Fotka, na které je Coornelus a Poly: Johan (úsměv)
