26. 1. 2011DRAG ME PISSED – La guerre des sons

další fotografie

Není to tak dlouho, co jsem se zabýval desetipalcem západočeské skupiny Esazlesa. Drag Me Pissed působí nedaleko (Karlovy Vary a Mariánské Lázně), také si udělali radost vinylem prostřední velikosti a tak mi přijde, že v uvedeném regionu je tenhle netradiční formát v poslední době nějak populární. A ještě jedna souvislost u Es a Dragů mě napadá – „urob si sám“ přístup, který je patrný při pohledu na obaly.

Ten od DMP se vymyká i běžným d.i.y. zvyklostem – netradičně pojatý rozvírací karton (materiál jak z krabice od bot) je vybavený kapsou, v níž je zasunutý vlastní vinyl, informační list obsahující vysvětlivky (nikoliv texty) k jednotlivým skladbám, sestavu a fotky plus jako bonus samolepka. Na první pohled připomíná titulní stránka přebalu reklamu na Tour de France a na druhý pohled... taky (úsměv). Vše na obalu je jakoby nastříkáno sprejem přes šablonku, a stříbrná barva na modré nevypadá vůbec špatně.

DMP nemají s Esy společnou jen zálibu v PVC a domácích pracích, ale také podobný hudební vkus, který lze zkratkovitě označit jako core. Nicméně není core jako core... Na východ od Německa (a na západ od Plzně) se hraje core intenzivní, s důrazem na emoce a prožívání, tak snad nic nezkazím, když označím DMP za emocoreovou kapelu.

Nahrávka je dostatečně pestrá, kromě řekněme žánrového standardu postaveného na nervních kytarách a expresivním řevu, se objevují vcelku nečekané momenty. Těmi, které překvapují nejvíce, jsou kopákové salvy, za které by se nemusely stydět ani deathmetalové kapely. Jako zpestření to zabírá spolehlivě, nicméně mám občas pocit nemístnosti... jakoby ty pecky do muziky ne zcela sedly.