Je takřka pravidlem, že má poslední koncertní akce roku se odehrává v Českých Budějovicích. Právě zde totiž Ifa v období kolem křesťanskou obcí tolik oblíbených vánočních svátků s oblibou pořádá nekřesťanské metalové šibřinky. A pravidlem bývá i to, že mně České dráhy cestou do těchto končin většinou nabídnou nějaký ten bonus. To, že venku řádil holomráz a ve vlaku se netopilo, mě po předchozích zkušenostech nepřekvapilo. To, že venku nesněžilo a na mě uvnitř vlaku padaly vločky, to už, přiznávám, poněkud ano. Ale hlavní je, že spoj dorazil včas.
Na místo konání se dostáváme opravdu brzy. A to tak brzy, že klub je ještě uzavřen a pan pořadatel v nedohlednu. Tímto děkuji Doctorovi ze SDOS, který nás s Manafobem pustil zadním vchodem. Jako první nastupují VIHAR. Přiznávám bez mučení, že jsem jejich set sledoval pouze od distra, kde jsem klábosil s kolegy. Ale co jsem z těchto míst zahlédl a zaslechl, Vihar do fans hrnuli doom/death metal povětšinou ve středním tempu s občasnými změnami rychlosti, což sice není nikterak originální, ale občas nabízí i vcelku zajímavé kytarové motivy a melodie.
Pro následující MATER MONSTIFERU měl tento koncert poněkud hořký nádech, protože dle všeho byl posledním nejen pro pěvce Destructora, ale i klávesistku Jitku. A aby toho nebylo málo, zvukař se rozhodl, že je kalich hořkosti nechá dopít až do samotného dna. K divákům ještě nějaký ten zvuk dorazil, ale do odposlechů na pódiu, dle vzteku Destructora, zjevně ne (tedy, povídal něco o tom, že tam slyší Frekvenci 1). Takhle rozzuřeného jsem ho ještě neviděl. A rozhodně to nebylo jen tím black metalem… Škoda. Místo toho, aby si poslední koncík ve staré sestavě užili, byli nuceni (ne vlastní vinou) se jím spíše protrápit. Ale jsou i pozitiva. Dostalo se především na novinky a konečně to začíná vypadat na nové cedlo. I když, hrát nové kousky je jistě chvályhodné, ale Beletseri zaznít mohla… Jako úplně poslední kousek zazněl cover od Kreator s názvem Phobia a konec. Tak mě napadá, jestli by ty technické problémy nastaly i v případě, že by měli živého bubeníka…
SIX DEGREES OF SEPARATION jsem měl možnost vidět před několika málo týdny v plzeňské Lampě. Tam mě dostali a mohu s klidným svědomím prohlásit, že nejinak tomu bylo v Budějovicích. Je radost pozorovat, jak si všichni vystoupení užívají a s jakým přehledem a jistotou ho dokáží odehrát. Starší tvorbu zastupující kousky se střídají s těmi nejnovějšími a všechny naprosto spolehlivě fungují. Potěšila pecka Masterpiece of pain se skvělou basovou linkou. Co potěšilo méně, byla absence skladby Separated. To bylo to jediné, co mi chybělo (stejně jako v Plzni) k absolutní spokojenosti. Jinak ale pro mě byli SDOS vrcholem večera. Jedna z našich nejlepších živých kapel. Jen se mi zdálo, že měli nějak krátký playlist a mohli hrát o nějakou tu minutu déle.
I F.O.B. jsem viděl pár dní před touto akcí na jiném místě, takže změnu na postu kytaristy jsem už stačil zaznamenat. Stejně jako množství živě hraných nových kousků, které budou součástí novinky (měla by vyjít v první polovině letošního roku). Nikterak výrazně nevybočují z nastoleného směřování a znějí slibně. Ono vlastně ze starší tvorby došlo pouze na The dice a hitovku (a klipovku) Frozen. Závěr obstaral, jak je poslední dobou u F.O.B. zvykem, cover Motörhead. Povedené a hlavně nadupané vystoupení.
Celý večer uzavírali MORGUE SON. Pro moji osobu až do této chvíle neznámé uskupení, o kterém jsem věděl pouze to, že jim vydává Ifa album Decadence, které mě příjemně překvapilo. Nemá cenu si nalhávat, že před pódium mě táhly pouze choutky hudební a že jsem na počátku jejich setu nevěnoval pozornost především jeho levé části, kde úřadovala dámská část ansámblu. Ale během chvilky jsem se zaměřil i na hudbu a musím napsat, že jejich atmosférický mix death a black metalu s trochou té avantgardy mne zaujal. Střídání čistého ženského vokálu s hlubokým vokálem mužským není nikterak objevná a originální disciplína, ale pokud máte v kapele takové hlasivky, jaké mají Morgue Son ve své pěvkyni, neznamená to, že se nemůže jednat o činnost kvalitní. Už dlouho jsem živě neslyšel tak jistý ženský hlas. V závěru hraná Creator november zaujala hned na první poslech. Příjemná tečka.
Jak bývá na Ifových večírcích pravidlem, i tento byl hodně veselý a poněkud se (alespoň některým) protáhl. Naštěstí bylo pravidlem i to, že na akci opět dorazilo slušné množství fans (cca 150), kteří vydrželi s podporou i na poslední kapelu večera. Povedený večírek a nezbývá, než se těšit na další pokračování.
Na místo konání se dostáváme opravdu brzy. A to tak brzy, že klub je ještě uzavřen a pan pořadatel v nedohlednu. Tímto děkuji Doctorovi ze SDOS, který nás s Manafobem pustil zadním vchodem. Jako první nastupují VIHAR. Přiznávám bez mučení, že jsem jejich set sledoval pouze od distra, kde jsem klábosil s kolegy. Ale co jsem z těchto míst zahlédl a zaslechl, Vihar do fans hrnuli doom/death metal povětšinou ve středním tempu s občasnými změnami rychlosti, což sice není nikterak originální, ale občas nabízí i vcelku zajímavé kytarové motivy a melodie.
Pro následující MATER MONSTIFERU měl tento koncert poněkud hořký nádech, protože dle všeho byl posledním nejen pro pěvce Destructora, ale i klávesistku Jitku. A aby toho nebylo málo, zvukař se rozhodl, že je kalich hořkosti nechá dopít až do samotného dna. K divákům ještě nějaký ten zvuk dorazil, ale do odposlechů na pódiu, dle vzteku Destructora, zjevně ne (tedy, povídal něco o tom, že tam slyší Frekvenci 1). Takhle rozzuřeného jsem ho ještě neviděl. A rozhodně to nebylo jen tím black metalem… Škoda. Místo toho, aby si poslední koncík ve staré sestavě užili, byli nuceni (ne vlastní vinou) se jím spíše protrápit. Ale jsou i pozitiva. Dostalo se především na novinky a konečně to začíná vypadat na nové cedlo. I když, hrát nové kousky je jistě chvályhodné, ale Beletseri zaznít mohla… Jako úplně poslední kousek zazněl cover od Kreator s názvem Phobia a konec. Tak mě napadá, jestli by ty technické problémy nastaly i v případě, že by měli živého bubeníka…
SIX DEGREES OF SEPARATION jsem měl možnost vidět před několika málo týdny v plzeňské Lampě. Tam mě dostali a mohu s klidným svědomím prohlásit, že nejinak tomu bylo v Budějovicích. Je radost pozorovat, jak si všichni vystoupení užívají a s jakým přehledem a jistotou ho dokáží odehrát. Starší tvorbu zastupující kousky se střídají s těmi nejnovějšími a všechny naprosto spolehlivě fungují. Potěšila pecka Masterpiece of pain se skvělou basovou linkou. Co potěšilo méně, byla absence skladby Separated. To bylo to jediné, co mi chybělo (stejně jako v Plzni) k absolutní spokojenosti. Jinak ale pro mě byli SDOS vrcholem večera. Jedna z našich nejlepších živých kapel. Jen se mi zdálo, že měli nějak krátký playlist a mohli hrát o nějakou tu minutu déle.
I F.O.B. jsem viděl pár dní před touto akcí na jiném místě, takže změnu na postu kytaristy jsem už stačil zaznamenat. Stejně jako množství živě hraných nových kousků, které budou součástí novinky (měla by vyjít v první polovině letošního roku). Nikterak výrazně nevybočují z nastoleného směřování a znějí slibně. Ono vlastně ze starší tvorby došlo pouze na The dice a hitovku (a klipovku) Frozen. Závěr obstaral, jak je poslední dobou u F.O.B. zvykem, cover Motörhead. Povedené a hlavně nadupané vystoupení.
Celý večer uzavírali MORGUE SON. Pro moji osobu až do této chvíle neznámé uskupení, o kterém jsem věděl pouze to, že jim vydává Ifa album Decadence, které mě příjemně překvapilo. Nemá cenu si nalhávat, že před pódium mě táhly pouze choutky hudební a že jsem na počátku jejich setu nevěnoval pozornost především jeho levé části, kde úřadovala dámská část ansámblu. Ale během chvilky jsem se zaměřil i na hudbu a musím napsat, že jejich atmosférický mix death a black metalu s trochou té avantgardy mne zaujal. Střídání čistého ženského vokálu s hlubokým vokálem mužským není nikterak objevná a originální disciplína, ale pokud máte v kapele takové hlasivky, jaké mají Morgue Son ve své pěvkyni, neznamená to, že se nemůže jednat o činnost kvalitní. Už dlouho jsem živě neslyšel tak jistý ženský hlas. V závěru hraná Creator november zaujala hned na první poslech. Příjemná tečka.
Jak bývá na Ifových večírcích pravidlem, i tento byl hodně veselý a poněkud se (alespoň některým) protáhl. Naštěstí bylo pravidlem i to, že na akci opět dorazilo slušné množství fans (cca 150), kteří vydrželi s podporou i na poslední kapelu večera. Povedený večírek a nezbývá, než se těšit na další pokračování.
