Hluboko v pražském podzemí se od konce roku 2005 pohybuje blackmetalová skupina Katarze. Tu založili Revenant (texty, zpěv) a Urscumug (kytara), kolem kterých se muzikanti neustále točili (a točí). V roce 2009 s nimi hráli baskytrista Panzerfaust a bubeník Kolobos a v červnu zamířili do studia Darp a nahráli debutové demo. Na něm se jako limitující záležitost ukazuje právě zvuk. I když je pořízený v opravdovém studiu, působí spíše jako zkušebnový. Možná je to záměr – znít „chrastivě“ a špinavě – ale podle mě je to trochu škoda – i retro zvuk se dá vykouzlit lépe.
Po prvním poslechu jsem si říkal, že to snad ani pánové nemůžou myslet vážně. Přišlo mi to celé takové úsměvné, upachtěné a za každou cenu „true“. Ale dal jsem „tomu“ další a další šance a i když úsměv mi z tváře úplně nezmizel, nešlo už o ironický škleb, ale o úsměv řekněme chápající. Kvartet válečníků se upsal staroškolskému (dřevnímu) black metalu, jehož kořeny rostou od poloviny osmdesátých let z ranných alb Bathory.
Osm skladeb neoslňuje závratnou rychlostí ani instrumentální ekvilibristikou, ale o tyhle věci muzikantům evidentně nejde. Myslím, že jejich cílem je vzát hold průkopníkům žánru a to se jim vlastně celkem daří. Skladby mají hlavu a patu, většinou se odvíjejí ve středních tempech, ale nechybí ani ponuré pomalejší pasáže a vcelku pochopitelně i nějaké ty „marš“ výjezdy. A světe div se, překvapivě dojde i na odskoky k melodičtějším metalovým formám – příkladem budiž Jagad s takřka heavymetalovou střední pasáží, či následující Katarze, v jejímž intru dostávají nemalý prostor čisté kytarové tóny. Basa zase zdařile duní v úvodu Ozvěn, špetka špinavého rock´n´rollu se objevuje v Černobohovi a dva největší hity – Říše děsu a Messiah – jsou příslibem do budoucna. Zatím to je (resp. v roce 2009 byl) slabší průměr.
Kdybych měl ukázat na nějaké spřízněné černé duše, napadají mě Root na prvním demu, Pergamen a Naurrakar – zhruba na průsečíku těchhle part vidím (a slyším) Katarzi, která po potížích se sestavou momentálně opět funguje ve čtyřech, s bývalým bicmenem Kolobosem a novým basákem J.C.
Seznam skladeb:
Čas: 33:44
http://bandzone.cz/katarzeblackprogressivefolk
Po prvním poslechu jsem si říkal, že to snad ani pánové nemůžou myslet vážně. Přišlo mi to celé takové úsměvné, upachtěné a za každou cenu „true“. Ale dal jsem „tomu“ další a další šance a i když úsměv mi z tváře úplně nezmizel, nešlo už o ironický škleb, ale o úsměv řekněme chápající. Kvartet válečníků se upsal staroškolskému (dřevnímu) black metalu, jehož kořeny rostou od poloviny osmdesátých let z ranných alb Bathory.
Osm skladeb neoslňuje závratnou rychlostí ani instrumentální ekvilibristikou, ale o tyhle věci muzikantům evidentně nejde. Myslím, že jejich cílem je vzát hold průkopníkům žánru a to se jim vlastně celkem daří. Skladby mají hlavu a patu, většinou se odvíjejí ve středních tempech, ale nechybí ani ponuré pomalejší pasáže a vcelku pochopitelně i nějaké ty „marš“ výjezdy. A světe div se, překvapivě dojde i na odskoky k melodičtějším metalovým formám – příkladem budiž Jagad s takřka heavymetalovou střední pasáží, či následující Katarze, v jejímž intru dostávají nemalý prostor čisté kytarové tóny. Basa zase zdařile duní v úvodu Ozvěn, špetka špinavého rock´n´rollu se objevuje v Černobohovi a dva největší hity – Říše děsu a Messiah – jsou příslibem do budoucna. Zatím to je (resp. v roce 2009 byl) slabší průměr.
Kdybych měl ukázat na nějaké spřízněné černé duše, napadají mě Root na prvním demu, Pergamen a Naurrakar – zhruba na průsečíku těchhle part vidím (a slyším) Katarzi, která po potížích se sestavou momentálně opět funguje ve čtyřech, s bývalým bicmenem Kolobosem a novým basákem J.C.
Seznam skladeb:
- Kvass
- Říše Děsu
- Jagad
- Katarze
- Ozvěny
- Černoboh
- Messiah
- 43
Čas: 33:44
http://bandzone.cz/katarzeblackprogressivefolk
