Vytvářím vám tedy prostor pro diskusi. Jako první přichází na řadu Radim Bohdálek, který byl věrným posluchačem metalu a nyní tuto muziku úplně zavrhl a jeho srdce patří Ježíši Kristu. Radima jsem kontaktoval a ochotně mi dal souhlas k otisknutí článku na našem webu. Také přislíbil, že se zúčastní diskuse, takže tu budeme mít opozici. Jeho článek jsem našel na stránkách www.jezis.cz, kde je toho povícero. Ještě než se pustíme do Radimova příběhu bych rád uvedl pár zajímavých faktů o duchovním otcovi církve, tedy Ježíši Kristu a s tím spojený vznik křesťanství.. Následující výklad bude velice stručný. Kdyby někoho zajímaly podrobnosti není problém si je na internetu obstarat. Ale neubíral bych se k církevní nebo sektářské nabídce. Jejich poznatky bývají často zkreslené. Poohlédl bych se spíše po nezávislé literatuře.
Předpokládám, že život Ježíše Krista všichni víceméně znáte, tak se jeho osobností nebudu příliš zabývat. Jako metalový fanoušek bych jen rád podotknul, že je docela směšné, když se do Krista někdo neustále strefuje. Vzato z naší ?ideologie?, tak metal je jedním ze svých odvětví rebelie nebo spíše protest proti náboženství téhle doby. A co myslíte, že udělal Ježíš? Protestoval proti zavedenému systému a díky jeho revoltě skončil na kříži. Židé od něj očekávali, že povstane v jejich řadách jako král a přivede jejich národ k revoluci proti Římu, jenže Ježíš odmítl tuto cestu a začal hlásat mír a pokoru, výměnnou za království Boží, čemuž šel názorně příkladem a čímž se výrazně dotkl zavedených pravidel. Jeho vlastní lid ho však nepochopil a předhodil ho svým tyranům, Římanům, kteří ho poté ukřižovali. Ježíš nakonec vstal z mrtvých a tím zasadil svým nepřátelům poslední úder, protože tímto posledním zázrakem dokázal, že je skutečným Bohem.
V osobnosti Ježíše nevidím tedy nic špatného ( ať už byl kýmkoli ). Šel prostě za svým cílem, byl svobodomyslný a milující člověk. Proč ho za to odsuzovat? Jistou revoltu proti jeho osobě chápu jen v tom případě, je-li Nazaretský brán jako symbol církve nebo je-li přímo spojován s Bohem. Jinak se na něm dopouštíme křivdy.
Pojďme se ale podívat co se stalo později. Po Ježíšově nanebevstoupení zůstali jeho věrní apoštolové, kteří dál šířili odkaz tesaře z Nazaretu, zacož byli kolikrát krutě trestáni. Jenom jeden z dvanácti apoštolů zemřel v pokročilejším věku přirozenou smrtí. Avšak dílo se dařilo, lid přijímal Ježíše za svého pána a tak se křesťanství pomalu roztahovalo po celé zemi. Samozřejmě proti stáli vládci, kteří bojovali proti křesťanství a vysílali svá vojska aby tento nový fenomén co nejvíce potlačili. Jedním z těchto utlačovatelů byl i jistý Pavel z Tarsu, člověk zodpovědný za smrt desítek křesťanů. A teď zbystřete! Tento vrah měl prý jedné noci sen, v němž se mu zjevil Ježíš a ?domluvil mu?, načež se druhý den obrátil a později založil církev.
S touto legendou se nemohu ztotožnit. Pavel z Tarsu moc dobře pochopil situaci. Viděl, že křesťané jsou pro svou pravdu ochotni i zemřít a tak se s nimi spolčil, vymyslel si zjevení Ježíše a sjednotil je v jeden celek. Proč by měl být každý den v ohrožení života, když může ovládat tolik lidí, což mu zajisté přinese moc a postavení?
Zde máme jasného viníka, nevěřím tomu, že tento člověk to udělal z přesvědčení. Tento vrah dal základy církvi a jeho násilný odkaz byl zjevně předán dál, neboť z církve se stala nechutná továrna na smrt. Korunu všemu zlu dal o pár století papež Inocenc III, když mimo jiné prohlásil, že církev je neomylná. Jak zábavné. Smutné na tom všem je, že Ježíš svůj boj vlastně prohrál a jeho lid jej znovu zradil a znovu jej přibil na kříž, tentokrát pod záštitou lásky, pokory, bratrství, což je ještě větší podlost než když mu vrazili nůž do zad Židé. Smutné na tom je, že tato organizace je tu dodnes a dokonce státem uznaná, což znamená, že každý pracující člověk na ní přispívá svými daněmi. Pravda, už není tak agresivní jako před lety, ale kdoví jak by to všechno dopadlo, kdyby nepřišla roku 1789 francouzská revoluce, která značně omezila její moc a přinutila jí k reformě. Pohleďme se na Islámské země jak to tam vypadá. Je to důsledek toho, že tam ještě tak velká revoluce jako u nás v 18 století neproběhla. Je mi těch lidí upřímně líto.
To jen trochu na úvod jak vidím historii nejsilnějšího náboženství u nás a teď už se pusťme do příběhu Radima. Své názory můžete vyslovit v diskusi.
Příště na našich stránkách přivítáme evangelického kněze Jiřího Borta, který má s metalem také trochu společného. Více v dalším vydání ?Postřehů.?
