Mrazivý páteční večer Pod Lampou patřil konání Frozen Hell Party. Do jaké míry bude název akce výstižný, asi organizátoři, plzeňští GHOST IN THE SHELL, netušili. Z Havířova se kvůli sněhové kalamitě nezvládli do Plzně dopravit doomoví velikáni DISSOLVING OF PRODIGY. A když jsem pozorovala návštěvnost, mrazivé počasí odradilo asi i mnohé fanoušky. Což je škoda, protože akce to byla zdařilá.
GHOST IN THE SHELL, kapela, která měla tento večírek na svědomí, jej odstartovala chvilku po tři čtvrtě na devět. Aby toho doomu nebylo pro tento večer málo, nepodařilo se jim včas domixovat první demo, které měli na této akci křtít. Ale nahráno prý je, takže se můžeme těšit. Kapela odehrála slušný set, oproti jiným koncertům jsem si povšimla zvolnění tempa, a to i u skladeb jinak poměrně skočných („Zombie Killfest“). Další změnu obstaral bubeník/zpěvák Jirka, který oproti minulosti přitvrdil zpěv a dle mého jeho hluboký murmur do skladeb sedí náramně. Zpočátku nebyla příliš slyšet sólová kytara, ale pak se zvuk zlepšil a GITS nás mohli drtit svými kytarovými stěnami. Vývoj téhle partičky sleduji už od jejich prvního vystoupení na loňské Múze a musím říct, že od té doby se všichni sehráli a na jejich tvorbě je vidět, že jdou stále kupředu. Na čem by ještě mohli zapracovat, jsou konce písní, občas to zní jako „No, tak to by stačilo, už to usekneme.“ Když už se pánové noří do čím dál pomalejších rytmů, nemuseli by skladby zakončovat tak zostra (úsměv). Moje největší ovace patří poslední skladbě nazvané „Towards The Sun“. Dle slov Jiřího šlo o úplnou novinku, takže se jednalo spíš o veřejnou zkoušku, ale skladba se jim zahrát povedla a mě tedy vyloženě nadchla. Jen tak dál.
Po pauze přišli na řadu SIX DEGREES OF SEPARATION, kterým se naštěstí z dalekých Luhačovic podařilo dojet. Tuhle kapelku snad netřeba představovat. Ani já je neslyšela dnes poprvé a opět jsem se ujistila, že jejich vystoupení stojí pokaždé za to. Pro tento večer se bezpochyby jednalo o nejsvižnější kapelu. Také se do toho po rozvláčném intru řádně opřeli. Jejich skladby mají docela dobře zapamatovatelné refrény, což mám ráda, protože si pak povědomé melodie lépe užiju. Radost mi udělala píseň „Shade of Triotus“, podle mě jedna z největších hitovek kapely. Došlo také na kousky z téměř rok staré poslední desky „Of Us“. Odezva publika byla hodně vřelá, což zpěvák Radek aka Doctor téměř po každé písní kvitoval svým specifickým „Děkujemééééé!“ A když už jsem u zpěvu, je to jedna z věcí, která mě na téhle kapele opravdu baví. Zvuk byl zdařilý, a to jsem stála chvíli tu a chvíli onde, takže sláva zvukařovi a díky za podtržení už tak skvělého vystoupení. Já si to užila od začátku až do konce a těším se, až SDOS uslyším zas, příště třeba už snad s novinkou, na které prý pozvolna pracují.
Na závěr přišli pražští tvůrci zádoomčivých nálad ET MORIEMUR. Žel mnozí z osazenstva Lampy již zvedli kotvy. Ale na druhou stranu zůstali jen věrní přívrženci pomalého žánru a podařilo se tak vytvořit nezapomenutelnou atmosféru. Po melancholickém intru přišel největší doom metal večera. Na kapele je hodně znát, že jim asi nebudou cizí My Dying Bride a Saturnus, avšak jejich tvorba zůstává originální, rozhodně nechci říct, že by tyto své vzory nějak kopírovali. Já jsem měla tu čest slyšet ET MORIEMUR podruhé a musím říct, že ačkoli jsem se na ně opravdu těšila, předčili má očekávání. Nechala jsem se unášet na temných vlnách ponurých kytarových riffů, podmanivých kláves a především uhrančivého zpěvu. Frontman Zdeněk střídající čistý zpěv, šepot a deathový murmur, si svým procítěným projevem nezadá s Aaronem z MDB (a tím opět nechci říct, že by se jednalo o kopírování). Atmosféra byla tak strhujíc, že mne dokonce nadchly i funerální pasáže, kterýžto styl mě obvykle ničí (úsměv). Zase jednou kapela, u které mě nemrzí, že druhý den nepohnu hlavou. Po celé vystoupení jsem se nezbavila husí kůže a jediným mínusem snad bylo, že to vůbec kdy skončilo...
Ale nedalo se svítit. Po půlnoci se začalo pódium vyklízet a dle výkřiků přítomných jsem usoudila, že veškeré zbylé osazenstvo Lampy se přesune do nedalekého Alcatrazu. Já si však nechtěla narušit dojem ze skvělé akce bujarým popíjením v narvané hospodě, a tak jsem vyrazila z Frozen Hell Party směr domov, což znamenalo pro změnu do mrazivého pekla, které vládlo venku.
Foto: Ivo Oskar Osvald
GHOST IN THE SHELL, kapela, která měla tento večírek na svědomí, jej odstartovala chvilku po tři čtvrtě na devět. Aby toho doomu nebylo pro tento večer málo, nepodařilo se jim včas domixovat první demo, které měli na této akci křtít. Ale nahráno prý je, takže se můžeme těšit. Kapela odehrála slušný set, oproti jiným koncertům jsem si povšimla zvolnění tempa, a to i u skladeb jinak poměrně skočných („Zombie Killfest“). Další změnu obstaral bubeník/zpěvák Jirka, který oproti minulosti přitvrdil zpěv a dle mého jeho hluboký murmur do skladeb sedí náramně. Zpočátku nebyla příliš slyšet sólová kytara, ale pak se zvuk zlepšil a GITS nás mohli drtit svými kytarovými stěnami. Vývoj téhle partičky sleduji už od jejich prvního vystoupení na loňské Múze a musím říct, že od té doby se všichni sehráli a na jejich tvorbě je vidět, že jdou stále kupředu. Na čem by ještě mohli zapracovat, jsou konce písní, občas to zní jako „No, tak to by stačilo, už to usekneme.“ Když už se pánové noří do čím dál pomalejších rytmů, nemuseli by skladby zakončovat tak zostra (úsměv). Moje největší ovace patří poslední skladbě nazvané „Towards The Sun“. Dle slov Jiřího šlo o úplnou novinku, takže se jednalo spíš o veřejnou zkoušku, ale skladba se jim zahrát povedla a mě tedy vyloženě nadchla. Jen tak dál.
Po pauze přišli na řadu SIX DEGREES OF SEPARATION, kterým se naštěstí z dalekých Luhačovic podařilo dojet. Tuhle kapelku snad netřeba představovat. Ani já je neslyšela dnes poprvé a opět jsem se ujistila, že jejich vystoupení stojí pokaždé za to. Pro tento večer se bezpochyby jednalo o nejsvižnější kapelu. Také se do toho po rozvláčném intru řádně opřeli. Jejich skladby mají docela dobře zapamatovatelné refrény, což mám ráda, protože si pak povědomé melodie lépe užiju. Radost mi udělala píseň „Shade of Triotus“, podle mě jedna z největších hitovek kapely. Došlo také na kousky z téměř rok staré poslední desky „Of Us“. Odezva publika byla hodně vřelá, což zpěvák Radek aka Doctor téměř po každé písní kvitoval svým specifickým „Děkujemééééé!“ A když už jsem u zpěvu, je to jedna z věcí, která mě na téhle kapele opravdu baví. Zvuk byl zdařilý, a to jsem stála chvíli tu a chvíli onde, takže sláva zvukařovi a díky za podtržení už tak skvělého vystoupení. Já si to užila od začátku až do konce a těším se, až SDOS uslyším zas, příště třeba už snad s novinkou, na které prý pozvolna pracují.
Na závěr přišli pražští tvůrci zádoomčivých nálad ET MORIEMUR. Žel mnozí z osazenstva Lampy již zvedli kotvy. Ale na druhou stranu zůstali jen věrní přívrženci pomalého žánru a podařilo se tak vytvořit nezapomenutelnou atmosféru. Po melancholickém intru přišel největší doom metal večera. Na kapele je hodně znát, že jim asi nebudou cizí My Dying Bride a Saturnus, avšak jejich tvorba zůstává originální, rozhodně nechci říct, že by tyto své vzory nějak kopírovali. Já jsem měla tu čest slyšet ET MORIEMUR podruhé a musím říct, že ačkoli jsem se na ně opravdu těšila, předčili má očekávání. Nechala jsem se unášet na temných vlnách ponurých kytarových riffů, podmanivých kláves a především uhrančivého zpěvu. Frontman Zdeněk střídající čistý zpěv, šepot a deathový murmur, si svým procítěným projevem nezadá s Aaronem z MDB (a tím opět nechci říct, že by se jednalo o kopírování). Atmosféra byla tak strhujíc, že mne dokonce nadchly i funerální pasáže, kterýžto styl mě obvykle ničí (úsměv). Zase jednou kapela, u které mě nemrzí, že druhý den nepohnu hlavou. Po celé vystoupení jsem se nezbavila husí kůže a jediným mínusem snad bylo, že to vůbec kdy skončilo...
Ale nedalo se svítit. Po půlnoci se začalo pódium vyklízet a dle výkřiků přítomných jsem usoudila, že veškeré zbylé osazenstvo Lampy se přesune do nedalekého Alcatrazu. Já si však nechtěla narušit dojem ze skvělé akce bujarým popíjením v narvané hospodě, a tak jsem vyrazila z Frozen Hell Party směr domov, což znamenalo pro změnu do mrazivého pekla, které vládlo venku.
Foto: Ivo Oskar Osvald
