Na retrothrashové vlně se v současné době veze řada kapel – některé to berou vážněji, některé s nadhledem; některé se snaží o dobové vyznění(myšleno 80. léta), některé se nebrání nějaké té moderně. Mezi ty „s nadhledem“ a „dobové“ bych zařadil Pátek XIII. Od prvního okamžiku se z beden valí obstarožní thrash metal s občasnými blackovými náznaky – i v případě černého kovu jde ale o starodávnou formu žánru, kterou produkovali třeba Venom. Výsledkem je muzika ne nepodobná starému Kryptoru, snad s rozdílem, že Kryptor svou tvorbu označovali jako sadistic thrash a Pátek XIII provozují sthrash metal.
Právě termín sthrash naznačuje ideové pozadí kapely, která se vyžívá ve strašení formou hororů. Ostatně obal je jen a jen o těchto filmech, na titulce se kdosi děsí při sledování nějakého krváku, uvnitř přeloženého dvojlistu je detail na poličku s dalšími obskurními dílky a na zadní straně jsou názvy skladeb načmárány na hřbetech videokazet... Žádná DVD, ale staré véháesky, ať je ta fascinace osmdesátými léty dokonalá. Jako nápad možná dobré, ale zpracování obalu je odfláknuté, chybí texty i úprava, písmo je na každé stránce jiné a nejsou dodržována základní pravidla při „sazbě“.
K celkovému vyznění přispívá nemalou měrou i zvuk, který je také totálně undergroundový a opět poplatný době, jakou má nahrávka evokovat. Nicméně ta evokace je nějaká nedotažená a jalová. Začíná to u zpěvu, který je nepřirozeně nucený, nevýrazný a chybí mu punc originality. Podobných drmolů se kdysi na pódiích motala hromada, dnes je člověk už snad ani nepotká. Druhým problémem je absence snadno zapamatovatelných motivů, které by jednotlivé songy definovaly a odlišovaly od sebe navzájem. Snad jen první dva tři štychy mají šanci výrazněji zaujmout, poté začne vše splývat v jednu monotónní masu a poslech se stává obtížnějším a, nerad to píši, jen těžko dokáži doposlouchat celé album na jeden zátah.
Vraťme se raději k pozitivním věcem – úvodní Return... celkem odsýpá, byť tempo není závratné; tu a tam se objevují celkem zajímavé kytarové vyhrávky a nakonec i ten refrén celkem ujde – i když inspirace Venom je těžko přeslechnutelná. O fous lepší je dvojka Texas, vyniká v ní výrazná baskytara i kytarové kvílivé sólo. Medusa začíná utahaně, snad jako metal´n´rool, ale s nástupem kytarových hrátek se jakž takž zvedá z průměru. A pak už to jede z kopce, šepot a „proslov“ je nejspíš vypůjčený z nějakého filmu a možná má nahnat strach, ale působí spíš kontraproduktivně. Skladba Simon de Belleme je utahaná a vleče se dlouhé čtyři a půl minuty, stejně tak následující Ghostly Forest, která je doslova utrápená.
Obrátky se nezvyšují ani v Children of the Corn, ubíjející střední tempo a dlouhá instrumetální mezihra bez nápadu na náladě nepřidají... Na trochu lepší časy se zableskne v Pandora´s Box, kde se objevuje vysoký ženský zpěv a spousta nehudebních zvuků, nejspíš zase z nějaké filmové produkce. V Poltergeist se o slovo hlásí klávesy, samozřejmě strašidelné, a také další zpěvačka, tentokrát s civilnějším hlasem, se kterým se přidávají i hostující zpěváci – ale to už se chytám každého zpestření, skladba je v podstatě zase standardní prací skupiny. V předposlední Sirael se poprvé objevuje čeština, „osudy“ umělé ženy popisují opět dva hlasy, přičemž ten ženský doslova tahá za uši – těžko říci, jestli je to myšleno parodicky nebo vážně... Na závěr se přece jen dějí zajímavější věci, k mikrofonu se staví hned několik hostujících zpěváků, vedle zastřeného zpěvu se objevuje i specifický skřehot, Nightmare celkem odsýpá (i když ji zase brzdí několik utahaných pasáží), nechybí lepší nápady, vrací se operní zpěv a sedmiminutová stopáž je snesitelná. Skrytým bonusem je potom punkem načichlá skladbička Fuck off „nevímco“.
Celkově nahrávce chybí vše, co by svádělo k její opakované konzumaci. Za občasné kytarové melodie nějaké ty body udělím, ale že bych se k tomuhle „hororovému“ dílu ještě někdy vracel... Myslím, že ani na sklonku osmdesátých let by kapela nepatřila do tuzemské špičky, Krabator, Debustrol a Kryptor by jí s přehledem strčili do kapsy. A i dnes řada part dokazuje, že se „retrothrash“ dá hrát na úrovni, důkazem budiž třeba Radiolokátor.
Seznam skladeb:
Čas: 47:46
www.bandzone.cz/patek13teho
www.let-them-come.eu
Právě termín sthrash naznačuje ideové pozadí kapely, která se vyžívá ve strašení formou hororů. Ostatně obal je jen a jen o těchto filmech, na titulce se kdosi děsí při sledování nějakého krváku, uvnitř přeloženého dvojlistu je detail na poličku s dalšími obskurními dílky a na zadní straně jsou názvy skladeb načmárány na hřbetech videokazet... Žádná DVD, ale staré véháesky, ať je ta fascinace osmdesátými léty dokonalá. Jako nápad možná dobré, ale zpracování obalu je odfláknuté, chybí texty i úprava, písmo je na každé stránce jiné a nejsou dodržována základní pravidla při „sazbě“.
K celkovému vyznění přispívá nemalou měrou i zvuk, který je také totálně undergroundový a opět poplatný době, jakou má nahrávka evokovat. Nicméně ta evokace je nějaká nedotažená a jalová. Začíná to u zpěvu, který je nepřirozeně nucený, nevýrazný a chybí mu punc originality. Podobných drmolů se kdysi na pódiích motala hromada, dnes je člověk už snad ani nepotká. Druhým problémem je absence snadno zapamatovatelných motivů, které by jednotlivé songy definovaly a odlišovaly od sebe navzájem. Snad jen první dva tři štychy mají šanci výrazněji zaujmout, poté začne vše splývat v jednu monotónní masu a poslech se stává obtížnějším a, nerad to píši, jen těžko dokáži doposlouchat celé album na jeden zátah.
Vraťme se raději k pozitivním věcem – úvodní Return... celkem odsýpá, byť tempo není závratné; tu a tam se objevují celkem zajímavé kytarové vyhrávky a nakonec i ten refrén celkem ujde – i když inspirace Venom je těžko přeslechnutelná. O fous lepší je dvojka Texas, vyniká v ní výrazná baskytara i kytarové kvílivé sólo. Medusa začíná utahaně, snad jako metal´n´rool, ale s nástupem kytarových hrátek se jakž takž zvedá z průměru. A pak už to jede z kopce, šepot a „proslov“ je nejspíš vypůjčený z nějakého filmu a možná má nahnat strach, ale působí spíš kontraproduktivně. Skladba Simon de Belleme je utahaná a vleče se dlouhé čtyři a půl minuty, stejně tak následující Ghostly Forest, která je doslova utrápená.
Obrátky se nezvyšují ani v Children of the Corn, ubíjející střední tempo a dlouhá instrumetální mezihra bez nápadu na náladě nepřidají... Na trochu lepší časy se zableskne v Pandora´s Box, kde se objevuje vysoký ženský zpěv a spousta nehudebních zvuků, nejspíš zase z nějaké filmové produkce. V Poltergeist se o slovo hlásí klávesy, samozřejmě strašidelné, a také další zpěvačka, tentokrát s civilnějším hlasem, se kterým se přidávají i hostující zpěváci – ale to už se chytám každého zpestření, skladba je v podstatě zase standardní prací skupiny. V předposlední Sirael se poprvé objevuje čeština, „osudy“ umělé ženy popisují opět dva hlasy, přičemž ten ženský doslova tahá za uši – těžko říci, jestli je to myšleno parodicky nebo vážně... Na závěr se přece jen dějí zajímavější věci, k mikrofonu se staví hned několik hostujících zpěváků, vedle zastřeného zpěvu se objevuje i specifický skřehot, Nightmare celkem odsýpá (i když ji zase brzdí několik utahaných pasáží), nechybí lepší nápady, vrací se operní zpěv a sedmiminutová stopáž je snesitelná. Skrytým bonusem je potom punkem načichlá skladbička Fuck off „nevímco“.
Celkově nahrávce chybí vše, co by svádělo k její opakované konzumaci. Za občasné kytarové melodie nějaké ty body udělím, ale že bych se k tomuhle „hororovému“ dílu ještě někdy vracel... Myslím, že ani na sklonku osmdesátých let by kapela nepatřila do tuzemské špičky, Krabator, Debustrol a Kryptor by jí s přehledem strčili do kapsy. A i dnes řada part dokazuje, že se „retrothrash“ dá hrát na úrovni, důkazem budiž třeba Radiolokátor.
Seznam skladeb:
- Return of the Living Dead
- Texas
- Medusa
- Simon de Belleme
- Ghostly Forest
- Children of the Corn
- Pandora´s Box
- Poltergeist
- Sirael
- Nightmare
Čas: 47:46
www.bandzone.cz/patek13teho
www.let-them-come.eu
