A protože nahrávka je to zajímavá a v žánru, který je u nás v poslední době na vymření, probrali jsme se Sirem (baskytara, zpěv) nejen zmiňované album, ale i „globální“ otázky týkající se doom metalu.
Vaše historie sice není dlouhá, přesto za sebou máte spoustu personálních změn. Tou nejpodstatnější byl odchod zpěváka Máry uprostřed nahrávání materiálu Two Years of Emptiness. Proč Mára odešel a jak dlouho jste hledali nového zpěváka? Zpíval Kaťas někde před příchodem k Llyr?
Máru naše hudba nebavila, a proto odešel, nemělo cenu to prodlužovat… Kaťase jsem oslovil bezprostředně po Márovo odchodu, věděl jsem, že naše hudba se mu líbí, že je spolehlivý a pro hudbu zapálený. To je také důvod, proč v současnosti zasakuje za nemocného Andrewa v Neurotic Machinery. Kaťas zpíval a hrál na basu v rock/metalových Compadre, takže určité zkušenosti měl.
Mimochodem – co slovo Llyr znamená? Můžeš poodhalit pozadí vzniku vašeho názvu? Kdo to vymyslel?
S názvem Llyr přišla kytaristka Martina, je to jméno z velšské mytologie. Toto jméno jsme zvolili z estetických důvodů, neboť dnes tolik moderní tzv. „pagan prvky“ by u nás posluchač hledal marně.
Zpátky k hudbě, kterou jste nahrávali v průběhu dvou let... Není to trochu frustrující, když se nahrávání tak vleče? Určitě jste měli v plánu vydat album dříve... proč všechno trvalo tak dlouho?
Mnoho věcí v životě je frustrujících, kdyby to bylo jednoduché, dělal by to každý. Nahrávání se zkrátka trochu protáhlo, tak to prostě je, těší nás ale, že CD je venku a více nad tím nějak nepřemýšlíme. Prodleva byla způsobena jednak Morbivodovou vytížeností, jednak změnou v sestavě, změnou zkušebny, ale také osobními problémy každého z nás…
Nahrávali jste u Morbivoda a zvuk je podle mého názoru solidní a zajímavý. V recenzi jsem si dovolil tvrdit, že ve vaší hudbě „zaujme několik specificky oddělených vrstev – ostře riffující kytara, čistá vybrnkávaná kytara, brblající baskytara a samozřejmě bicí; jistě, na tom není nic zvláštního, zvláštní je, jak mají Llyr jednotlivé instrumenty oddělené, aniž by celek trpěl roztříštěností“. Souhlasíš s tím nebo to slyšíš jinak?
Souhlasím s tebou 100%, mám rád syrový, přesto krásně čitelný zvuk. Navíc už při skládání se snažíme, aby každý nástroj hrál něco jiného, proto možná taky ta „oddělenost“ jednotlivých nástrojů.
Morbivod pomohl nejen coby studiový mistr, ale také s recitací v poslední skladbě. Čeština v jeho podání se mi moc líbí – nepřemýšleli jste, třeba do budoucna, že byste zpívali česky? Fanoušci by vám rozuměli a třeba by si s vámi na koncertech i zařvali (úsměv)...
Myslím, že zůstaneme u angličtiny, ačkoliv koketuji s myšlenkou 3 – 4 krátkých skladeb, umístěných na novém albu, právě s použitím české recitace. Tato myšlenka je zatím pouze jen v mé hlavě, uvidím, jak se k tomu postaví ostatní členové.
Používáte akustickou kytaru, což vaší muziku zajímavě zpestřuje. Osobně bych se přimlouval za její častější použití (úsměv). Ale jestli se nepletu, na koncertech hraje Martina normálně na „elektriku“. Uvažujete o zapojení španělky i při živém hraní?
To by bylo příliš komplikované, osobně mě ale napadlo používat akustický simulátor, uvidíme, každopádně to stojí za zvážení, akustická kytara je opravdu mocný nástroj.
V dnešní době je velmi těžké získat pro vydání nahrávky firmu. Vám se to podařilo, Leviathan sice není žádný kolos, ale funguje, kromě vás vydal třeba blackový Pergamen nebo celticrockové Hakka Muggies. Můžeš prozradit, jak se na vydání label podílel? Šlo o dnes tolik „oblíbený“ model „my dáme své logo na vaše CD a vy si vše zaplatíte a postaráte se o vše ostatní, včetně promotion i distribuce“?
Leviathan zaplatil půl nákladu, což je příjemné, jinak jak píšeš, jako obvykle si kapela musí spoustu věcí zařídit sama, tak to zkrátka je. Na hodnocení spolupráce s Leviathan Music je ještě brzy.
Jaký náklad jste pořídili? Myslíš, že se v dnešní době podaří celý výlis prodat? Přece jen hrajete styl, který není zrovna „in“...
CD vyšlo v nákladu 800 ks, půlku vlastníme my, půlku Leviathan. Ne, nemůže se podařit prodat celý náklad, ale to není rozhodující, jsme neznámá kapela a CD se musí dostat mezi lidi a to jakýmkoliv způsobem. Každopádně pokud by měl kdokoliv o „2 Years od Emptiness“ zájem, nechť si objedná na mém osobním (a zároveň kapelním) mailu, CD je za 100,- Kč + poštovné.
Obal dělala Martina, a nejen že se postarala o grafické zpracování, ale namalovala i hezké obrázky. Je to jen koníček, nebo má nějaké výtvarné vzdělání, nebo dokonce povolání? Mluvili jste jí do práce, nebo vše nechali na ní? A proč tam pročerta nejsou texty? Jeden dvojlist navíc by přece s náklady na vydání příliš nezahýbal...
Martina má vystudovanou střední uměleckou školu, výtvarným uměním se ale neživí. Námět dodal můj kamarád Filip a zbytek práce byl na Martině, do výtvarného umění jsme nechtěli my ostatní fušovat… Texty tam zkrátka nejsou, ani pro čerty, ani pro nikoho jiného, rád nechávám posluchači prostor pro vlastní fantazii.
Když jsem texty nahryzl... o čem jsou? Jde o žánrový standard, tedy deprese, bezvýchodnost, samota, smutek, nebo se pohybujete v jiných sférách?
Album se zabývá osamělostí jako takovou, samota se táhne celým albem jako červená nit, ať už je to příběh trosečníka ve vesmíru (Captive of the stallar ocean), útěk noční Plzni (Anger), nezvedání telefonních vyzvánění (The rain complains), příběh skupiny vyvrhelů (Rejected Tribe), postapokalyptické vyprávění o posledním přeživším na zemi (Birdless skies), nebo příběh člověka absolutně neschopného pochopit společnost a zařadit se do ní (I).
Určité klišé tedy na „2 years of emtiness“ najdeš, ale zároveň se snažím dívat se na to také trochu z jiné stránky. Ona ta samota, bezvýchodnost a smutek člověka něco učí a svým způsobem ho utváří, taky proto v naší hudbě můžeš slyšet ozvěny pocitu vítězství, melancholie, trpělivosti… a dalších věcí, které do tohoto světa zapadají.
Kde vidíš důvody, že doom metal dnes živoří na okraji zájmu? Spousta kapel, které jej definovaly, dnes produkuje něco jiného, modernějšího; nejen v zahraničí, ale i u nás. Z proslulé doommetalové scény jsou trosky, káru táhnou ze starých bardů už jen Dissolving Of Prodigy, jim sekundují služebně mladší party, jako jste vy a Et Moriemur a pak dlouho dlouho nic... Myslíš, že se v budoucnu doom vrátí na výsluní?
U nás bych ještě zmínil Ghost In The Shell, ale na tohle po mě odpověď nechtěj, nemyslím si, že by doom metal byl vůbec někdy na výsluní, takže není kam se vracet, doom metal je hudba pro pár zoufalců, kteří to většinou i hrají. Je to hudba lidí, kteří vidí krásu v dost podivných věcech a situacích, svým způsobem je doom metal mezi ostatními žánry metalu extrém v extrému.
Ono to není o moc lepší ani ve světě… Kdybys měl zvolit mezi Isole, My Dying Bride a Katatonií (podle mě tři nejlepší doomové party současnosti) – kterou kapelu bys usadil na současný doommetalový trůn? Nebo bys vybral někoho dalšího?
Katatonia pro mě není doommetalová kapela, nicméně pro mě osobně, to je kapela která sedí na trůnu hudby obecně. Je to má nejvíc nejoblíbenější kapela, soundtrack k mému životu, k situacím které prožívám, k věcem nad kterými přemýšlím. Na doommetalový trůn bych dosadil tebou zmiňované MDB (na Brutalu byli úžasní) spolu s KYPCK a mojí srdcovkou The Prophecy.
Po krátké zahraniční odbočce pojďme zpátky domů. Teď vás asi čeká propagace debutu, ale určitě přemýšlíte co dál... jaké jsou plány Llyr na příští rok a jaké cíle si kladete do vzdálenější budoucnosti?
Pracujeme na předprodukci další desky a ambice jsou velké (úsměv), nijak daleko do budoucnosti se nedíváme... kdo ví, co je na nás připraveno….
Děkujeme ti za rozhovor Johane, ať se ti daří…
www.bandzone.cz/llyr
Vaše historie sice není dlouhá, přesto za sebou máte spoustu personálních změn. Tou nejpodstatnější byl odchod zpěváka Máry uprostřed nahrávání materiálu Two Years of Emptiness. Proč Mára odešel a jak dlouho jste hledali nového zpěváka? Zpíval Kaťas někde před příchodem k Llyr?
Máru naše hudba nebavila, a proto odešel, nemělo cenu to prodlužovat… Kaťase jsem oslovil bezprostředně po Márovo odchodu, věděl jsem, že naše hudba se mu líbí, že je spolehlivý a pro hudbu zapálený. To je také důvod, proč v současnosti zasakuje za nemocného Andrewa v Neurotic Machinery. Kaťas zpíval a hrál na basu v rock/metalových Compadre, takže určité zkušenosti měl.
Mimochodem – co slovo Llyr znamená? Můžeš poodhalit pozadí vzniku vašeho názvu? Kdo to vymyslel?
S názvem Llyr přišla kytaristka Martina, je to jméno z velšské mytologie. Toto jméno jsme zvolili z estetických důvodů, neboť dnes tolik moderní tzv. „pagan prvky“ by u nás posluchač hledal marně.
Zpátky k hudbě, kterou jste nahrávali v průběhu dvou let... Není to trochu frustrující, když se nahrávání tak vleče? Určitě jste měli v plánu vydat album dříve... proč všechno trvalo tak dlouho?
Mnoho věcí v životě je frustrujících, kdyby to bylo jednoduché, dělal by to každý. Nahrávání se zkrátka trochu protáhlo, tak to prostě je, těší nás ale, že CD je venku a více nad tím nějak nepřemýšlíme. Prodleva byla způsobena jednak Morbivodovou vytížeností, jednak změnou v sestavě, změnou zkušebny, ale také osobními problémy každého z nás…
Nahrávali jste u Morbivoda a zvuk je podle mého názoru solidní a zajímavý. V recenzi jsem si dovolil tvrdit, že ve vaší hudbě „zaujme několik specificky oddělených vrstev – ostře riffující kytara, čistá vybrnkávaná kytara, brblající baskytara a samozřejmě bicí; jistě, na tom není nic zvláštního, zvláštní je, jak mají Llyr jednotlivé instrumenty oddělené, aniž by celek trpěl roztříštěností“. Souhlasíš s tím nebo to slyšíš jinak?
Souhlasím s tebou 100%, mám rád syrový, přesto krásně čitelný zvuk. Navíc už při skládání se snažíme, aby každý nástroj hrál něco jiného, proto možná taky ta „oddělenost“ jednotlivých nástrojů.
Morbivod pomohl nejen coby studiový mistr, ale také s recitací v poslední skladbě. Čeština v jeho podání se mi moc líbí – nepřemýšleli jste, třeba do budoucna, že byste zpívali česky? Fanoušci by vám rozuměli a třeba by si s vámi na koncertech i zařvali (úsměv)...
Myslím, že zůstaneme u angličtiny, ačkoliv koketuji s myšlenkou 3 – 4 krátkých skladeb, umístěných na novém albu, právě s použitím české recitace. Tato myšlenka je zatím pouze jen v mé hlavě, uvidím, jak se k tomu postaví ostatní členové.
Používáte akustickou kytaru, což vaší muziku zajímavě zpestřuje. Osobně bych se přimlouval za její častější použití (úsměv). Ale jestli se nepletu, na koncertech hraje Martina normálně na „elektriku“. Uvažujete o zapojení španělky i při živém hraní?
To by bylo příliš komplikované, osobně mě ale napadlo používat akustický simulátor, uvidíme, každopádně to stojí za zvážení, akustická kytara je opravdu mocný nástroj.
V dnešní době je velmi těžké získat pro vydání nahrávky firmu. Vám se to podařilo, Leviathan sice není žádný kolos, ale funguje, kromě vás vydal třeba blackový Pergamen nebo celticrockové Hakka Muggies. Můžeš prozradit, jak se na vydání label podílel? Šlo o dnes tolik „oblíbený“ model „my dáme své logo na vaše CD a vy si vše zaplatíte a postaráte se o vše ostatní, včetně promotion i distribuce“?
Leviathan zaplatil půl nákladu, což je příjemné, jinak jak píšeš, jako obvykle si kapela musí spoustu věcí zařídit sama, tak to zkrátka je. Na hodnocení spolupráce s Leviathan Music je ještě brzy.
Jaký náklad jste pořídili? Myslíš, že se v dnešní době podaří celý výlis prodat? Přece jen hrajete styl, který není zrovna „in“...
CD vyšlo v nákladu 800 ks, půlku vlastníme my, půlku Leviathan. Ne, nemůže se podařit prodat celý náklad, ale to není rozhodující, jsme neznámá kapela a CD se musí dostat mezi lidi a to jakýmkoliv způsobem. Každopádně pokud by měl kdokoliv o „2 Years od Emptiness“ zájem, nechť si objedná na mém osobním (a zároveň kapelním) mailu, CD je za 100,- Kč + poštovné.
Obal dělala Martina, a nejen že se postarala o grafické zpracování, ale namalovala i hezké obrázky. Je to jen koníček, nebo má nějaké výtvarné vzdělání, nebo dokonce povolání? Mluvili jste jí do práce, nebo vše nechali na ní? A proč tam pročerta nejsou texty? Jeden dvojlist navíc by přece s náklady na vydání příliš nezahýbal...
Martina má vystudovanou střední uměleckou školu, výtvarným uměním se ale neživí. Námět dodal můj kamarád Filip a zbytek práce byl na Martině, do výtvarného umění jsme nechtěli my ostatní fušovat… Texty tam zkrátka nejsou, ani pro čerty, ani pro nikoho jiného, rád nechávám posluchači prostor pro vlastní fantazii.
Když jsem texty nahryzl... o čem jsou? Jde o žánrový standard, tedy deprese, bezvýchodnost, samota, smutek, nebo se pohybujete v jiných sférách?
Album se zabývá osamělostí jako takovou, samota se táhne celým albem jako červená nit, ať už je to příběh trosečníka ve vesmíru (Captive of the stallar ocean), útěk noční Plzni (Anger), nezvedání telefonních vyzvánění (The rain complains), příběh skupiny vyvrhelů (Rejected Tribe), postapokalyptické vyprávění o posledním přeživším na zemi (Birdless skies), nebo příběh člověka absolutně neschopného pochopit společnost a zařadit se do ní (I).
Určité klišé tedy na „2 years of emtiness“ najdeš, ale zároveň se snažím dívat se na to také trochu z jiné stránky. Ona ta samota, bezvýchodnost a smutek člověka něco učí a svým způsobem ho utváří, taky proto v naší hudbě můžeš slyšet ozvěny pocitu vítězství, melancholie, trpělivosti… a dalších věcí, které do tohoto světa zapadají.
Kde vidíš důvody, že doom metal dnes živoří na okraji zájmu? Spousta kapel, které jej definovaly, dnes produkuje něco jiného, modernějšího; nejen v zahraničí, ale i u nás. Z proslulé doommetalové scény jsou trosky, káru táhnou ze starých bardů už jen Dissolving Of Prodigy, jim sekundují služebně mladší party, jako jste vy a Et Moriemur a pak dlouho dlouho nic... Myslíš, že se v budoucnu doom vrátí na výsluní?
U nás bych ještě zmínil Ghost In The Shell, ale na tohle po mě odpověď nechtěj, nemyslím si, že by doom metal byl vůbec někdy na výsluní, takže není kam se vracet, doom metal je hudba pro pár zoufalců, kteří to většinou i hrají. Je to hudba lidí, kteří vidí krásu v dost podivných věcech a situacích, svým způsobem je doom metal mezi ostatními žánry metalu extrém v extrému.
Ono to není o moc lepší ani ve světě… Kdybys měl zvolit mezi Isole, My Dying Bride a Katatonií (podle mě tři nejlepší doomové party současnosti) – kterou kapelu bys usadil na současný doommetalový trůn? Nebo bys vybral někoho dalšího?
Katatonia pro mě není doommetalová kapela, nicméně pro mě osobně, to je kapela která sedí na trůnu hudby obecně. Je to má nejvíc nejoblíbenější kapela, soundtrack k mému životu, k situacím které prožívám, k věcem nad kterými přemýšlím. Na doommetalový trůn bych dosadil tebou zmiňované MDB (na Brutalu byli úžasní) spolu s KYPCK a mojí srdcovkou The Prophecy.
Po krátké zahraniční odbočce pojďme zpátky domů. Teď vás asi čeká propagace debutu, ale určitě přemýšlíte co dál... jaké jsou plány Llyr na příští rok a jaké cíle si kladete do vzdálenější budoucnosti?
Pracujeme na předprodukci další desky a ambice jsou velké (úsměv), nijak daleko do budoucnosti se nedíváme... kdo ví, co je na nás připraveno….
Děkujeme ti za rozhovor Johane, ať se ti daří…
www.bandzone.cz/llyr
