Asi nelze recenzi aktuálního počinu Punk Floid začít jinak, než chvalozpěvem na provedení digipacku. Celkem chápu, že ne každý bude z „hvězdičkové“ grafiky nadšený, mně se ale tahle legrácka líbí... No legrácka, ono to možná ani není myšleno jako vtípek... Nápad tu je, grafika vnitřku leporela i vložené skládačky je střízlivá, jen v černé a bílé a bez rušivých elementů (třeba fotek), ale podstatné informace ani texty nechybí. Přiznám se, že mě obal navnadil a čekal jsem osobitou muziku. Podle všeho existují Punk Floid deset let a patří mezi čelní tuzemské punkové kapely... leč mým uším se zatím jejich tvorba vyhýbala (s výjimkou živého záznamu na DVD best of fest pod parou 2008.).
Premiérové setkání se studiovou tvorbou PF ale dopadlo tak nějak rozporuplně. Přitom úvod naznačuje, že nějaký potenciál v kapele je, svižná a chytlavá vypalovačka Underground disponuje chytlavými momenty (hlavně tedy refrénem), podařenými kytarovými vyhrávkami, prolínáním dvou hlasů i trefným textem, ve kterém se pánové ptají, „co je dnes underground?“, s tím, že neopomíjejí minulost a to, že „kdysi státní chlupatí honili máně střapatý“ a že „modlou těchto hipíků byli ježíšci z plastiků“. V podobně svižném tempu odsviští ještě Raketou, kterou posílá textař na oběžnou dráhu svou neživou (ne)milou. S krví na strunách nemá s punkem nic společného, jde o obyčejný rock, na punkové poměry zdánlivě propracovaný, na artrockové poměry obyčejný až běda; s trochu vážnějším textem, který ale vyznívá klišovitě („chci zabít nudu, chci zabít strach, já chci bejt vrah“). A jestliže tenhle rockec ještě jakž takž drží laťku na solidní základní výšce, další dva pokusy končí neohrabaným shozením. Dvě poppunkové (neopunkové) odrhovačky jen tak proplují okolo a nezbude z nich... nic.
O poznání zajímavěji se jeví Jen tak light, ve které se střídají odlehčené momenty s pěkně vykreslenou baskytarou s rychlými ataky, v nichž tu a tam probleskují kytarová mikrosólíčka. I Póza po hudební stránce ujde, s textem je to horší – jakoby se všichni punkové zbláznili a jen přemítali nad vztahy, které jsou samozřejmě narušené nepochopením ze strany slečen. Na stěnách a zase spíše rock než punk, ale v tomto případě o poznání zajímavější. Jednak se opravdu povedl text – při prvním poslechu to ani tak nepřijde, ale když se člověk začte, dojde mu, že nápisy na stěnách asi nebudou o tom, že Franta je vůl... Vida, jak se dá napsat antifašistický text, aniž by v něm bylo třeba zmiňovat holé hlavy. A nejen text, i muzika má hlavu a patu, alespoň na mě tedy zapůsobila tahle kompozice nejsilněji z celého kompletu – některé momenty vyznívají hodně naléhavě.
Ač je Hrdina myšlen jako obžaloba internetových diskutérů ukrytých pod anonymními přezdívkami, nějak mi neštymuje s tím, že i samotní pánové anonymní nicky používají... Ale což, pravdu mají, internetoví siláci se vyskytují všude a kolikrát se divím, že všechna ta fóra a blogy a nevím co ještě vůbec někoho baví prolézat... Jinak další tuctová vypalovačka, které chybí nějaký drsnější motiv nebo špinavý zpěv – ona je obecně muzika PF taková nekonfliktní, bez šťávy... a to je u revoltujícího punku trochu divné. Něco trochu jiného se objevuje až v samotném závěru, ve skáčkem načichlé Každej den a v parodickém kusu Pomeje, jehož hrdiny jsou Ivetka s Jirkou (úsměv). Nevím, nakolik bude text srozumitelný za deset let, ale to asi nikdo neřeší... Každopádně dělat si legraci z někoho, kdo je pro legraci všem už dávno nějak postrádá smysl.
Pochvalu zaslouží slušné instrumentální i pěvecké výkony a hlavně pěkný zvuk ze studia ExAvik.
Seznam skladeb:
Čas: 29:47
www.punkfloid.com
www.bandzone.cz/punkfloid
www.phr.cz
Premiérové setkání se studiovou tvorbou PF ale dopadlo tak nějak rozporuplně. Přitom úvod naznačuje, že nějaký potenciál v kapele je, svižná a chytlavá vypalovačka Underground disponuje chytlavými momenty (hlavně tedy refrénem), podařenými kytarovými vyhrávkami, prolínáním dvou hlasů i trefným textem, ve kterém se pánové ptají, „co je dnes underground?“, s tím, že neopomíjejí minulost a to, že „kdysi státní chlupatí honili máně střapatý“ a že „modlou těchto hipíků byli ježíšci z plastiků“. V podobně svižném tempu odsviští ještě Raketou, kterou posílá textař na oběžnou dráhu svou neživou (ne)milou. S krví na strunách nemá s punkem nic společného, jde o obyčejný rock, na punkové poměry zdánlivě propracovaný, na artrockové poměry obyčejný až běda; s trochu vážnějším textem, který ale vyznívá klišovitě („chci zabít nudu, chci zabít strach, já chci bejt vrah“). A jestliže tenhle rockec ještě jakž takž drží laťku na solidní základní výšce, další dva pokusy končí neohrabaným shozením. Dvě poppunkové (neopunkové) odrhovačky jen tak proplují okolo a nezbude z nich... nic.
O poznání zajímavěji se jeví Jen tak light, ve které se střídají odlehčené momenty s pěkně vykreslenou baskytarou s rychlými ataky, v nichž tu a tam probleskují kytarová mikrosólíčka. I Póza po hudební stránce ujde, s textem je to horší – jakoby se všichni punkové zbláznili a jen přemítali nad vztahy, které jsou samozřejmě narušené nepochopením ze strany slečen. Na stěnách a zase spíše rock než punk, ale v tomto případě o poznání zajímavější. Jednak se opravdu povedl text – při prvním poslechu to ani tak nepřijde, ale když se člověk začte, dojde mu, že nápisy na stěnách asi nebudou o tom, že Franta je vůl... Vida, jak se dá napsat antifašistický text, aniž by v něm bylo třeba zmiňovat holé hlavy. A nejen text, i muzika má hlavu a patu, alespoň na mě tedy zapůsobila tahle kompozice nejsilněji z celého kompletu – některé momenty vyznívají hodně naléhavě.
Ač je Hrdina myšlen jako obžaloba internetových diskutérů ukrytých pod anonymními přezdívkami, nějak mi neštymuje s tím, že i samotní pánové anonymní nicky používají... Ale což, pravdu mají, internetoví siláci se vyskytují všude a kolikrát se divím, že všechna ta fóra a blogy a nevím co ještě vůbec někoho baví prolézat... Jinak další tuctová vypalovačka, které chybí nějaký drsnější motiv nebo špinavý zpěv – ona je obecně muzika PF taková nekonfliktní, bez šťávy... a to je u revoltujícího punku trochu divné. Něco trochu jiného se objevuje až v samotném závěru, ve skáčkem načichlé Každej den a v parodickém kusu Pomeje, jehož hrdiny jsou Ivetka s Jirkou (úsměv). Nevím, nakolik bude text srozumitelný za deset let, ale to asi nikdo neřeší... Každopádně dělat si legraci z někoho, kdo je pro legraci všem už dávno nějak postrádá smysl.
Pochvalu zaslouží slušné instrumentální i pěvecké výkony a hlavně pěkný zvuk ze studia ExAvik.
Seznam skladeb:
- Underground
- Raketou
- S krví na strunách
- Nafukovací
- Včerejší noc
- Jen tak light
- Póza
- Na stěnách
- Hrdina
- Stejný slova
- Každej den
- Pomeje
Čas: 29:47
www.punkfloid.com
www.bandzone.cz/punkfloid
www.phr.cz
