Před dvěma lety se v božkovském sálku objevily tři norské skvadry nemalých jmen a odehrály tam výborně přijatá vystoupení. Není divu, že když se vrátily domů, nešetřily na svých internetových stránkách superlativy nad českou zastávkou svých tour a není také divu, že se ve dvou případech vrátily na místo činu i letos. Řeč je samozřejmě o Helheim a Vulture Industries, kteří letos tourovali Evropou s Taake a Sulphur. Atraktivní sestavu z jednoho norského města (Bergen je určitě rájem metalistů) doplnilo pět tuzemských part a krátce po 14. hodině se fantomové v Plzni začali předvádět. (Johan)
Žel bez účasti naší redakce odehráli svůj setík deathmetaloví DEUS EX, v jejichž řadách působí zpěvák Panychidy Vlčák... (Johan)
Na MORTAL DESTINY už jsme nechyběli a na (náš) rozjezd to nebylo vůbec špatné. Vcelku netradiční kombinace death, power, heavy, pagan a folk metalu se poslouchala docela příjemně, hlavně díky chytlavým melodiím (o něž se staraly z playbacku puštěné samply) a také zpěvák se ukázal v dobrém světle – střídání drsnějších a čistých vokálů mu nečinilo potíže. (Johan)
MORTAL DESTINY příjemným způsobem naladili fanoušky na peklo po nich následující. Před pódiem se shluklo celkem dost přihlížejících, kteří sledovali set, jenž nabídl vyrovnanou kombinaci folku, deathu s doomovými a gotickými prvky. Kapela představila materiál, který v blízké době vyjde na debutové desce. (Nathanella)
O poznání dál co do kvality tvorby jsou OBLOMOV (ti nahradili původně slibovaný Cales). Jejich karnevalové album se mi hodně líbí a právě z něj se hrálo i zpívalo. A že těch zpěváků zapojilo hlasivky... Kromě řvoucí majoritní Markéty (Belligerence) a Martina H., starajícího se o čisté a doprovodné vokály, si jeden song vystřihl Honza V. a v jednom se na pódium vypravil i podivný týpek s kelímkem piva v ruce (úsměv). Hostovačka Bjørnara Erevika Nilsena (Vulture Industries) na albu Communitas se uskutečnila na dálku, jeho přítomnost na akci byla k všeobecné spokojenosti využita naživo. Hezký dárek pro fanoušky. Těm pranic nevadilo, že bicí tentokrát jely z playbacku – zvuk byl i tak perfektní – kdosi sice tvrdil, že vepředu to nebylo ono, ale v prosotoru kolem zvukaře nebylo ke stížnostem důvodu. Jen didgeridoo, na které se Martin H. pokoušel vyloudit nějaké tóny, nebylo kloudně slyšet. A co se týká hostování resp. účastí dalších hudebníků v několika kapelách, resumé je, podobně jako tomu bylo u reportu z volyňského Metalfestu, na konci. (Johan)
OBLOMOV jsem měla možnost vidět podruhé a opět to byl výborný zážitek. Jejich hudba zaujme pestrostí postupů a experimentální kombinací deathu, blacku a folkových prvků. Na dnešních vystoupení je za mikrofonem doprovázela Appia a nejen její skvělý vokál vnesl do vystoupení dávku chytlavé energie. Velice příjemný zážitek. (Nathanella)
INFERNO aneb první liga zla a antihumanismu. Nic ve zlém – jak mě staré nahrávky kapely nechávaly vcelku chladným, poslední album Black Devotion považuji za jednu z nejzajímavějších tuzemských blackmetalových nahrávek v historii. Naživo to byla pekelná jízda, Adramelech nevydržel chvilku v klidu a celá kapela si vystoupení hodně užívala – opravdové Peklo na zemi (které samozřejmě v playlistu nechybělo). (Johan)
S Moravany INFERNO se v Plzni zatáhlo a v rozpáleném klubu pomalu, ale jistě, vznikla pekelná nálada. Rychlý a přímočarý black metal nikdy nezklame a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Propracovaná kytarová sóla jako nože pronikala tancujícím davem a setlist poskládaný ze starších i nových věcí strhl přítomné a vytvořil výbornou pozici pro pořádající a křtící Panychidu. (Nathanella)
PANYCHIDA před třemi roky křtila své debutové album Paganized, letos si slavnostní chvilku zopakovala. Deska s dlouhým a hezkým názvem Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow byla slavnostně uvedena na svět za asistence Markéty, která kapele zhruba uprostřed setu popřála ještě spoustu nahrávek a CD polila božkovským rumem (láhev pak putovala hledištěm, dokud nedošlo k jejímu vyprázdnění). Panychida měla k dispozici velkorysý hrací čas a ke spokojenosti natřískaného sálu jej beze zbytku využila. Začala staršími kusy z Paganized, ale došlo samozřejmě i na novinky, z nichž jedna byla zazpívána ve staroslověnštině (na albu jsou v tomto jazyku skladby dvě). Bylo vidět, jak si kapela vystoupení užívá, Vlčák během relativně krátké doby vyspěl v suverénního frontmana a jeho vokály jsou nečekaně precizně propracované (zvlášť to vynikne při poslechu alba). Jedna parádní melodie střídala druhou, vedle zápřahu kytar se o ně staraly i z playbacku puštěné dudy a flétny a atmosféra byla výborná. (Johan)
Na PANYCHIDU jsem se těšila, protože už to bude nějaký ten pátek, co jsem je měla možnost vidět naposledy. Na dnešním vystoupení pokřtili dlouho avizovanou novou desku, která z předem vyslaných songů naznačovala, že půjde o výborný materiál. A je tomu tak! Některé texty jsou psané ve staroslověnštině, což není poslední zajímavý fakt tohoto materiálu. Rychlost, melodičnost, energie a vábivé folkové linie se u Panychidy snoubí v jeden ucelený, epický příběh, který je doprovázen ostrými kytarami a skvělým, agresivním vokálem. Z mé strany naprostá spokojenost s vystoupením i představeným materiálem. (Nathanella)
Rozpálený dav poprvé ochladili zahraniční hosté, norští dravci SULPHUR, kteří bez okolků rozjeli agresivní, rychlý a velice energický set. V jejich hudbě se snoubí preciznost deathmetalových riffů, energie thrashových postupů a zběsilost black metalu. Na pódiu byla kapela velice živá, aktivně komunikovala s publikem, které se na Phantomech ukázalo jako velice příjemné a aktivní. V proudu tanečníků se pokouším ulovit nějaký ten dobrý záběr a poprvé si říkám, že focení na dvě hlavní kapely bude asi peklo. A bylo! (Nathanella)
SULPHUR byli nejméně známým vyslancem norského království. V jejich řadách sice působí oba kytaristé Vulture Industries, ale stylově je kapela úplně jinde. Produkuje mix black a death metalu s maličkým náznakem progrese a řadou zajímavých melodií, ale pěkně tvrdě a svižně. Největší pozornost určitě poutal kytarista s vlasy do pasu, které se mu občas připletly pod ruku na strunách – ale nikdy to neskončilo problémem, který by zapříčinil přerušení setu (úsměv). Sulphur nasázeli za půl hodiny nějakých pět songů z aktuálního alba Thorns in Existence a byli velmi vřele přijati, určitě i díky živelnému zpěvákovi, který koulel očima jak pekelný vyslanec (úsměv). Já z jejich řekněme standardní produkce až tak nadšený nebyl, ale někteří jedinci po skončení akce považovali právě Sulphur za nejlepší kapelu večera. (Johan)
To, co předvedli VULTURE INDUSTRIES, se prakticky rovná genialitě. Tihle pánové v čele s nepřehlédnutelným Bjørnarem dokázali živě zaujmout ještě o poznání více než na obou, podotýkám vynikajících, studiových albech. Jejich set byl zhruba půl na půl rozdělen mezi „Dystopia“ a „Malefactor's“, a jak zdánlivě učesanější starší kusy, tak novější rozvernější braly dech. Není divu, že několik fanoušků se po koncertu přišlo viditelně dobře naladěnému a sympaticky komunikujícímu zpěvákovi poklonit ke „stánku“ s merchandise a že CD kapely se hodně slušně prodávala. A pro ty, kteří s Vulture Industries neměli tu čest, připojím ještě dva roky starý popis jejich tvorby, který mi přijde aktuální i dnes: „Björnar disponuje parádním hlasem, se kterým nenuceně přechází z čistého deklamativního výrazu přes lehce parodický k řádnému řevu. A muzika? Avantgardní, ale stále dostatečně čitelná a strukturovaná, silné melodie se střídají se složitějšími úseky i pasážemi připomínajícími symfonie lehce narušeného skladatele.“ Bjørnar neustále pobíhal, tu vytáhl coby pódiovou rekvizitu oprátku a použil ji na své hrdlo, tu hulákal přímo do uší basákovi (který mu občas vypomohl se zpěvy) nebo „upravoval“ účes kytaristovi (jeho vlasy bych po koncertu nechtěl rozčesávat…). Kapela se i zajímavě obléká, snad v retro stylu dvacátých či třicátých let minulého století, takže místo černých triček a úzkých džínů jsou k vidění kalhoty široké, košile i kšandy, navíc všichni stojící pánové vystupují naboso. (Johan)
Pro dnešek posledním zklidněním jsou VULTURE INDUSTRIES, kteří byli nejen z mé strany očekávání s velkou zvědavostí. Zpěvák se už během setu Oblomov představil jako veliký showman, když si za překvapení všech přítomných s kapelou „jednu střihl“. Nezklamal ani se svým projektem, úzce spojeným s předchozí kapelou. Avantgarda a prvky vycházející z různých stylů od jazzu až po death metal byly příjemně okořeněné výborným projevem zpěváka, který se v jedné chvíli bez váhání vrhl mezi fanoušky a doslova je vtáhl do vystoupení. V doprovodu sympatického úsměvu tak nechal přítomné odpočinout na dvě následující zběsilé smečky. (Nathanella)
Když jsem před dvěma roky viděl na stejném místě VULTURE INDUSTRIES poprvé, byli pro mě velkou neznámou. To se naštěstí změnilo. Na základě tohoto vystoupení a povedeného debutu The Dystopia Journals je nyní řadím mezi své oblíbence a tento večer pro mě byli jedním z hlavních lákadel. A když tak vzpomínám na jejich sobotní jízdu, mohu s klidným svědomím prohlásit, že očekávání naplnili a opravdu patřili k mým vrcholům celého večera. Byť o post nejvyšší je připravili norští kolegové. Jejich nedávno vyšlá novinka The Malefactor´s Bloody Register je oproti debutu mírně odlišná, ale mě baví snad ještě více a když si ke kvalitnímu hudebnímu základu ještě připočteme schopnost všech hudebníků „prodat“ to i živě, není co řešit. Je opravdu radost pozorovat Vulture Industries, jak si koncert užívají a s jakou jistotou je jejich ne zrovna jednoduchá tvorba odehrána. Hlavně pěvce Bjørnara je plné pódium, veškeré své hlasové polohy zvládá s lehkostí a ještě u toho předvádí šílené grimasy a pohyby. Novinka vcelku pochopitelně tvořila páteř vystoupení a když vezmu v potaz její kvalitu, nemohlo to dopadnout špatně. Jejich avantgardní metal s patřičnou dávkou teatrálnosti byl hodně povedený. Jasným vrcholem jejich setu pro mě byla pecka Hangman´s hatch, která živě ještě získala na dramatičnosti a The bolted door, kde mohl Bjørnar naplno ukázat, co v něm vězí. Opravdu mě nenapadá co vytknout. Tedy napadá. Přivítal bych delší set a pár kousků navíc. Nicméně program byl nabitý a už čekali další… (Goro)
S příchodem HELHEIM končí odpočinek a hurá znovu tančit a hrozit. Postávajíc ve předních radách začínám pochybovat, ze dnešní večer přežiju já a má technika zcela v pořádku, ale nic mě nedonutí odejít. Třetí ze čtveřice norských kapel patří mezi mé oblíbence už od chvíle, co jsem měla možnost je vidět na německém Ragnaroku a dnešní show mě oslovila ještě více, protože mít možnost se jich téměř dotknout a naplno čerpat sálající energii, to bylo neuvěřitelným zážitkem. Čtveřice válečníků v kovových zbrojích si na pódium přizvala i Hoesta a společně rozvášněným fanouškům naservírovali skladbu Dualitet Og Ulver. (Nathanella)
I HELHEIM jsme už měli možnost v těchto prostorách vidět. Tehdy mě naprosto rozsekali a i tentokráte jsem očekával velké věci. A ty nastaly. Ani mně nepřišlo, že utekly další dva roky od posledního setkání. Stejná sestava ve stejném sále, stejné drátěné košile, projekce, vedle mě postávající stejní lidé… (smích). A ke změně samozřejmě nedošlo ani v kvalitě jejich hudby a v koncertním nasazení. Přišli, odehráli a zvítězili. Pokud jsem v předchozím reportu psal o jejich vystoupení jako o jednom z nejlepších blackových koncertů, co jsem měl možnost vidět, mohu to pouze zopakovat. Superlativy by se mělo šetřit, ale to v tomto případě prostě nelze. Naprosto strhující vystoupení podpořené kvalitním zvukem a již zmíněnou (netradiční) projekcí. Ještě teď mám husí kůži, když si vybavím čtyři Vikingy v drátěných košilích, jak do nás naprosto suverénně hrnou svoji originální verzi black metalu. Ano, přesně takhle to má vypadat. Ať už se dostalo na starší kousky (pecka Jernskogen opět potěšila), nebo na ty nejnovější z posledního alba Kaoskult (hitovka Northern forces) a aktuálního mini cedla Ǻsgards Fall, je přechod mezi jednotlivými etapami jejich tvorby naprosto nenásilný a vždy je servírována ta nejvyšší kvalita. A reakce fanoušků v sále tomu odpovídaly. Myslím si, že Helheim by se další akci v Božkově určitě nebránili, protože oba koncerty se hodně povedly. A jestli někdo očekává byť jen náznak kritiky, ode mě se jí v tomto případě nedočká. Norové jsou mi svým přístupem a svojí tvorbou nesmírně sympatičtí a tento večer u mě zvítězili. Výjimečný zážitek. A stejně jako v případě Vulture Industries bych rozhodně vydržel nášup v podobě několika dalších skladeb. Ale muselo se dostat i na závěrečné Taake. (Goro)
Lapám po dechu, teplota v klubu se blíží k hodnotě varu a nálada v kotli je velice podobná. Ani delší přestávka neodrazuje fanoušky, kterým se pomalu blíží vrchol dnešního večera v podobě norské legendy TAAKE. S prvním skandováním se v dýmu objevují temné postavy, mezi které následně vletí ďábelský Hoest a vzývání pekel začíná. Nevím, zda se dá popsat energie a charisma, která z celé kapely a hlavně ze zpěváka sálá, ale v klubu se strhává naprosté peklo, ze kterého během chvíle utíká i foto kolega Dufag. Zůstávám, ale bez následků to pro dnešek nebude. Vystoupení mě během několika sekund strhne do hlubin temných blackmetalových koutů a já se vydávám na pouť hlubinami lidské zloby. Výborné melodie, zběsilé kytary a ďábelský projev zpěváka se snoubí do ostré smyčky, která se mi utahuje kolem krku a nenechá mě odejít. V setu zazněly skladby z poslední desky a snad nejvýraznějším prezentovaným materiálem bylo Hordalands Doedskvad. Výborná tečka skvěle připravené akce. (Nathanella)
Co napsat na závěr? Asi se budu opakovat, ale tahle dnes již tradiční akce splnila veškerá má a snad i pořadatelská očekávání. Dorazilo zhruba 250 platících a řada neplatících a spolu s hudebníky mohlo v sále a přilehlých prostorách pobývat nějakých 350 duší. Ty odcházely hodně spokojené, stejně jako kapely – od začátku do konce hrály pro plný sál o tom se jim na jiných akcích může většinou jen zdát. K výbornému vyznění festivalu přispěl i perfektní zvuk, který měly bez výjimky všichni účinkující. A smažák s americkými brambory a tatarkou v přilehlé hospůdce za 70 „vočí“ neměl chybu (smích).(Johan)
Multi-kulty:
Honza V. – Oblomov, Panychida (2x kytara + 1x řev)
Paty – Oblomov, Panychida (2x baskytara)
Bjørnar Erevik Nilsen – Vulture Industries, Oblomov, Taake (3x zpěv)
Markéta (Appia) – Oblomov, Panychida (2x řev)
Eivind Huse – Vulture Industries, Sulphur (2x kytara)
Øyvind Madsen – Vulture Industries, Sulphur (2x kytara)
Ørjan (V'gandr) Nordvik – Helheim, Taake (1x zpěv, 2x baskytara)
Ørjan (Ulvhedin Hoest) Stedjeberg – Taake, Helheim (2x řev)
Fotky: Nathanella, Coornelus
Celý fotoreprot zde:
www.photomusic.cz/report/387-phantoms-of-pilsen-4-mortemzine-5th-anniversary.html
Žel bez účasti naší redakce odehráli svůj setík deathmetaloví DEUS EX, v jejichž řadách působí zpěvák Panychidy Vlčák... (Johan)
Na MORTAL DESTINY už jsme nechyběli a na (náš) rozjezd to nebylo vůbec špatné. Vcelku netradiční kombinace death, power, heavy, pagan a folk metalu se poslouchala docela příjemně, hlavně díky chytlavým melodiím (o něž se staraly z playbacku puštěné samply) a také zpěvák se ukázal v dobrém světle – střídání drsnějších a čistých vokálů mu nečinilo potíže. (Johan)
MORTAL DESTINY příjemným způsobem naladili fanoušky na peklo po nich následující. Před pódiem se shluklo celkem dost přihlížejících, kteří sledovali set, jenž nabídl vyrovnanou kombinaci folku, deathu s doomovými a gotickými prvky. Kapela představila materiál, který v blízké době vyjde na debutové desce. (Nathanella)
O poznání dál co do kvality tvorby jsou OBLOMOV (ti nahradili původně slibovaný Cales). Jejich karnevalové album se mi hodně líbí a právě z něj se hrálo i zpívalo. A že těch zpěváků zapojilo hlasivky... Kromě řvoucí majoritní Markéty (Belligerence) a Martina H., starajícího se o čisté a doprovodné vokály, si jeden song vystřihl Honza V. a v jednom se na pódium vypravil i podivný týpek s kelímkem piva v ruce (úsměv). Hostovačka Bjørnara Erevika Nilsena (Vulture Industries) na albu Communitas se uskutečnila na dálku, jeho přítomnost na akci byla k všeobecné spokojenosti využita naživo. Hezký dárek pro fanoušky. Těm pranic nevadilo, že bicí tentokrát jely z playbacku – zvuk byl i tak perfektní – kdosi sice tvrdil, že vepředu to nebylo ono, ale v prosotoru kolem zvukaře nebylo ke stížnostem důvodu. Jen didgeridoo, na které se Martin H. pokoušel vyloudit nějaké tóny, nebylo kloudně slyšet. A co se týká hostování resp. účastí dalších hudebníků v několika kapelách, resumé je, podobně jako tomu bylo u reportu z volyňského Metalfestu, na konci. (Johan)
OBLOMOV jsem měla možnost vidět podruhé a opět to byl výborný zážitek. Jejich hudba zaujme pestrostí postupů a experimentální kombinací deathu, blacku a folkových prvků. Na dnešních vystoupení je za mikrofonem doprovázela Appia a nejen její skvělý vokál vnesl do vystoupení dávku chytlavé energie. Velice příjemný zážitek. (Nathanella)
INFERNO aneb první liga zla a antihumanismu. Nic ve zlém – jak mě staré nahrávky kapely nechávaly vcelku chladným, poslední album Black Devotion považuji za jednu z nejzajímavějších tuzemských blackmetalových nahrávek v historii. Naživo to byla pekelná jízda, Adramelech nevydržel chvilku v klidu a celá kapela si vystoupení hodně užívala – opravdové Peklo na zemi (které samozřejmě v playlistu nechybělo). (Johan)
S Moravany INFERNO se v Plzni zatáhlo a v rozpáleném klubu pomalu, ale jistě, vznikla pekelná nálada. Rychlý a přímočarý black metal nikdy nezklame a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Propracovaná kytarová sóla jako nože pronikala tancujícím davem a setlist poskládaný ze starších i nových věcí strhl přítomné a vytvořil výbornou pozici pro pořádající a křtící Panychidu. (Nathanella)
PANYCHIDA před třemi roky křtila své debutové album Paganized, letos si slavnostní chvilku zopakovala. Deska s dlouhým a hezkým názvem Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow byla slavnostně uvedena na svět za asistence Markéty, která kapele zhruba uprostřed setu popřála ještě spoustu nahrávek a CD polila božkovským rumem (láhev pak putovala hledištěm, dokud nedošlo k jejímu vyprázdnění). Panychida měla k dispozici velkorysý hrací čas a ke spokojenosti natřískaného sálu jej beze zbytku využila. Začala staršími kusy z Paganized, ale došlo samozřejmě i na novinky, z nichž jedna byla zazpívána ve staroslověnštině (na albu jsou v tomto jazyku skladby dvě). Bylo vidět, jak si kapela vystoupení užívá, Vlčák během relativně krátké doby vyspěl v suverénního frontmana a jeho vokály jsou nečekaně precizně propracované (zvlášť to vynikne při poslechu alba). Jedna parádní melodie střídala druhou, vedle zápřahu kytar se o ně staraly i z playbacku puštěné dudy a flétny a atmosféra byla výborná. (Johan)
Na PANYCHIDU jsem se těšila, protože už to bude nějaký ten pátek, co jsem je měla možnost vidět naposledy. Na dnešním vystoupení pokřtili dlouho avizovanou novou desku, která z předem vyslaných songů naznačovala, že půjde o výborný materiál. A je tomu tak! Některé texty jsou psané ve staroslověnštině, což není poslední zajímavý fakt tohoto materiálu. Rychlost, melodičnost, energie a vábivé folkové linie se u Panychidy snoubí v jeden ucelený, epický příběh, který je doprovázen ostrými kytarami a skvělým, agresivním vokálem. Z mé strany naprostá spokojenost s vystoupením i představeným materiálem. (Nathanella)
Rozpálený dav poprvé ochladili zahraniční hosté, norští dravci SULPHUR, kteří bez okolků rozjeli agresivní, rychlý a velice energický set. V jejich hudbě se snoubí preciznost deathmetalových riffů, energie thrashových postupů a zběsilost black metalu. Na pódiu byla kapela velice živá, aktivně komunikovala s publikem, které se na Phantomech ukázalo jako velice příjemné a aktivní. V proudu tanečníků se pokouším ulovit nějaký ten dobrý záběr a poprvé si říkám, že focení na dvě hlavní kapely bude asi peklo. A bylo! (Nathanella)
SULPHUR byli nejméně známým vyslancem norského království. V jejich řadách sice působí oba kytaristé Vulture Industries, ale stylově je kapela úplně jinde. Produkuje mix black a death metalu s maličkým náznakem progrese a řadou zajímavých melodií, ale pěkně tvrdě a svižně. Největší pozornost určitě poutal kytarista s vlasy do pasu, které se mu občas připletly pod ruku na strunách – ale nikdy to neskončilo problémem, který by zapříčinil přerušení setu (úsměv). Sulphur nasázeli za půl hodiny nějakých pět songů z aktuálního alba Thorns in Existence a byli velmi vřele přijati, určitě i díky živelnému zpěvákovi, který koulel očima jak pekelný vyslanec (úsměv). Já z jejich řekněme standardní produkce až tak nadšený nebyl, ale někteří jedinci po skončení akce považovali právě Sulphur za nejlepší kapelu večera. (Johan)
To, co předvedli VULTURE INDUSTRIES, se prakticky rovná genialitě. Tihle pánové v čele s nepřehlédnutelným Bjørnarem dokázali živě zaujmout ještě o poznání více než na obou, podotýkám vynikajících, studiových albech. Jejich set byl zhruba půl na půl rozdělen mezi „Dystopia“ a „Malefactor's“, a jak zdánlivě učesanější starší kusy, tak novější rozvernější braly dech. Není divu, že několik fanoušků se po koncertu přišlo viditelně dobře naladěnému a sympaticky komunikujícímu zpěvákovi poklonit ke „stánku“ s merchandise a že CD kapely se hodně slušně prodávala. A pro ty, kteří s Vulture Industries neměli tu čest, připojím ještě dva roky starý popis jejich tvorby, který mi přijde aktuální i dnes: „Björnar disponuje parádním hlasem, se kterým nenuceně přechází z čistého deklamativního výrazu přes lehce parodický k řádnému řevu. A muzika? Avantgardní, ale stále dostatečně čitelná a strukturovaná, silné melodie se střídají se složitějšími úseky i pasážemi připomínajícími symfonie lehce narušeného skladatele.“ Bjørnar neustále pobíhal, tu vytáhl coby pódiovou rekvizitu oprátku a použil ji na své hrdlo, tu hulákal přímo do uší basákovi (který mu občas vypomohl se zpěvy) nebo „upravoval“ účes kytaristovi (jeho vlasy bych po koncertu nechtěl rozčesávat…). Kapela se i zajímavě obléká, snad v retro stylu dvacátých či třicátých let minulého století, takže místo černých triček a úzkých džínů jsou k vidění kalhoty široké, košile i kšandy, navíc všichni stojící pánové vystupují naboso. (Johan)
Pro dnešek posledním zklidněním jsou VULTURE INDUSTRIES, kteří byli nejen z mé strany očekávání s velkou zvědavostí. Zpěvák se už během setu Oblomov představil jako veliký showman, když si za překvapení všech přítomných s kapelou „jednu střihl“. Nezklamal ani se svým projektem, úzce spojeným s předchozí kapelou. Avantgarda a prvky vycházející z různých stylů od jazzu až po death metal byly příjemně okořeněné výborným projevem zpěváka, který se v jedné chvíli bez váhání vrhl mezi fanoušky a doslova je vtáhl do vystoupení. V doprovodu sympatického úsměvu tak nechal přítomné odpočinout na dvě následující zběsilé smečky. (Nathanella)
Když jsem před dvěma roky viděl na stejném místě VULTURE INDUSTRIES poprvé, byli pro mě velkou neznámou. To se naštěstí změnilo. Na základě tohoto vystoupení a povedeného debutu The Dystopia Journals je nyní řadím mezi své oblíbence a tento večer pro mě byli jedním z hlavních lákadel. A když tak vzpomínám na jejich sobotní jízdu, mohu s klidným svědomím prohlásit, že očekávání naplnili a opravdu patřili k mým vrcholům celého večera. Byť o post nejvyšší je připravili norští kolegové. Jejich nedávno vyšlá novinka The Malefactor´s Bloody Register je oproti debutu mírně odlišná, ale mě baví snad ještě více a když si ke kvalitnímu hudebnímu základu ještě připočteme schopnost všech hudebníků „prodat“ to i živě, není co řešit. Je opravdu radost pozorovat Vulture Industries, jak si koncert užívají a s jakou jistotou je jejich ne zrovna jednoduchá tvorba odehrána. Hlavně pěvce Bjørnara je plné pódium, veškeré své hlasové polohy zvládá s lehkostí a ještě u toho předvádí šílené grimasy a pohyby. Novinka vcelku pochopitelně tvořila páteř vystoupení a když vezmu v potaz její kvalitu, nemohlo to dopadnout špatně. Jejich avantgardní metal s patřičnou dávkou teatrálnosti byl hodně povedený. Jasným vrcholem jejich setu pro mě byla pecka Hangman´s hatch, která živě ještě získala na dramatičnosti a The bolted door, kde mohl Bjørnar naplno ukázat, co v něm vězí. Opravdu mě nenapadá co vytknout. Tedy napadá. Přivítal bych delší set a pár kousků navíc. Nicméně program byl nabitý a už čekali další… (Goro)
S příchodem HELHEIM končí odpočinek a hurá znovu tančit a hrozit. Postávajíc ve předních radách začínám pochybovat, ze dnešní večer přežiju já a má technika zcela v pořádku, ale nic mě nedonutí odejít. Třetí ze čtveřice norských kapel patří mezi mé oblíbence už od chvíle, co jsem měla možnost je vidět na německém Ragnaroku a dnešní show mě oslovila ještě více, protože mít možnost se jich téměř dotknout a naplno čerpat sálající energii, to bylo neuvěřitelným zážitkem. Čtveřice válečníků v kovových zbrojích si na pódium přizvala i Hoesta a společně rozvášněným fanouškům naservírovali skladbu Dualitet Og Ulver. (Nathanella)
I HELHEIM jsme už měli možnost v těchto prostorách vidět. Tehdy mě naprosto rozsekali a i tentokráte jsem očekával velké věci. A ty nastaly. Ani mně nepřišlo, že utekly další dva roky od posledního setkání. Stejná sestava ve stejném sále, stejné drátěné košile, projekce, vedle mě postávající stejní lidé… (smích). A ke změně samozřejmě nedošlo ani v kvalitě jejich hudby a v koncertním nasazení. Přišli, odehráli a zvítězili. Pokud jsem v předchozím reportu psal o jejich vystoupení jako o jednom z nejlepších blackových koncertů, co jsem měl možnost vidět, mohu to pouze zopakovat. Superlativy by se mělo šetřit, ale to v tomto případě prostě nelze. Naprosto strhující vystoupení podpořené kvalitním zvukem a již zmíněnou (netradiční) projekcí. Ještě teď mám husí kůži, když si vybavím čtyři Vikingy v drátěných košilích, jak do nás naprosto suverénně hrnou svoji originální verzi black metalu. Ano, přesně takhle to má vypadat. Ať už se dostalo na starší kousky (pecka Jernskogen opět potěšila), nebo na ty nejnovější z posledního alba Kaoskult (hitovka Northern forces) a aktuálního mini cedla Ǻsgards Fall, je přechod mezi jednotlivými etapami jejich tvorby naprosto nenásilný a vždy je servírována ta nejvyšší kvalita. A reakce fanoušků v sále tomu odpovídaly. Myslím si, že Helheim by se další akci v Božkově určitě nebránili, protože oba koncerty se hodně povedly. A jestli někdo očekává byť jen náznak kritiky, ode mě se jí v tomto případě nedočká. Norové jsou mi svým přístupem a svojí tvorbou nesmírně sympatičtí a tento večer u mě zvítězili. Výjimečný zážitek. A stejně jako v případě Vulture Industries bych rozhodně vydržel nášup v podobě několika dalších skladeb. Ale muselo se dostat i na závěrečné Taake. (Goro)
Lapám po dechu, teplota v klubu se blíží k hodnotě varu a nálada v kotli je velice podobná. Ani delší přestávka neodrazuje fanoušky, kterým se pomalu blíží vrchol dnešního večera v podobě norské legendy TAAKE. S prvním skandováním se v dýmu objevují temné postavy, mezi které následně vletí ďábelský Hoest a vzývání pekel začíná. Nevím, zda se dá popsat energie a charisma, která z celé kapely a hlavně ze zpěváka sálá, ale v klubu se strhává naprosté peklo, ze kterého během chvíle utíká i foto kolega Dufag. Zůstávám, ale bez následků to pro dnešek nebude. Vystoupení mě během několika sekund strhne do hlubin temných blackmetalových koutů a já se vydávám na pouť hlubinami lidské zloby. Výborné melodie, zběsilé kytary a ďábelský projev zpěváka se snoubí do ostré smyčky, která se mi utahuje kolem krku a nenechá mě odejít. V setu zazněly skladby z poslední desky a snad nejvýraznějším prezentovaným materiálem bylo Hordalands Doedskvad. Výborná tečka skvěle připravené akce. (Nathanella)
Co napsat na závěr? Asi se budu opakovat, ale tahle dnes již tradiční akce splnila veškerá má a snad i pořadatelská očekávání. Dorazilo zhruba 250 platících a řada neplatících a spolu s hudebníky mohlo v sále a přilehlých prostorách pobývat nějakých 350 duší. Ty odcházely hodně spokojené, stejně jako kapely – od začátku do konce hrály pro plný sál o tom se jim na jiných akcích může většinou jen zdát. K výbornému vyznění festivalu přispěl i perfektní zvuk, který měly bez výjimky všichni účinkující. A smažák s americkými brambory a tatarkou v přilehlé hospůdce za 70 „vočí“ neměl chybu (smích).(Johan)
Multi-kulty:
Honza V. – Oblomov, Panychida (2x kytara + 1x řev)
Paty – Oblomov, Panychida (2x baskytara)
Bjørnar Erevik Nilsen – Vulture Industries, Oblomov, Taake (3x zpěv)
Markéta (Appia) – Oblomov, Panychida (2x řev)
Eivind Huse – Vulture Industries, Sulphur (2x kytara)
Øyvind Madsen – Vulture Industries, Sulphur (2x kytara)
Ørjan (V'gandr) Nordvik – Helheim, Taake (1x zpěv, 2x baskytara)
Ørjan (Ulvhedin Hoest) Stedjeberg – Taake, Helheim (2x řev)
Fotky: Nathanella, Coornelus
Celý fotoreprot zde:
www.photomusic.cz/report/387-phantoms-of-pilsen-4-mortemzine-5th-anniversary.html
