Sobotní ráno si docela přistávám a spěchám na COCK AND BALL TORTURE, které jsem naposledy viděla na Fekal Party a vůbec jsem toho nelitovala. Trojice předvedla sympatický výkon a jejich death metalem ovlivněný grind mě po ránu docela nakopl. Stále ale ve mně hlodal pocit, že se klukům takhle po ránu moc nechce, ale možná jsem jenom hledala grindové šílení tam, kde nebývá. (Nathanella)
RAGNAROK byl ve znamení neustálého opakování slov "satan", "in nomine" a "satan" a "in nomine". Hustě pomalování týpci však po probdělé noci nezněli vůbec špatně a na ráno to byla dobrá doktrína, která jakoby suplovala potřebnou rozcvičku a plný plac přihlížejících notně protahoval své ruce s paroháči. (Manafob) Pro mě byli Ragnarok nejlepší blackmetalovou kapelou festivalu. Jejich černota je sice z jednoduššího ranku, ale kapela působila přesvědčivě, nevymýšlela "kraviny“, hrála pěkně od podlahy a také zvuk byl v pořádku. (Johan)
I na "jégru" jsme se tedy dočkali mírného zlepšení stran zvuku, což byl snad důkaz toho, že zákon o zachování energie ve vesmíru funguje – zvuková mizérie se přestěhovala i vedle na Metal Shop stage. Nastoupivší LOST SOUL = zvuková koule, které mě donutila po chvíli set Poláků znechuceně opustit. I přes sympatické pozdravy a burcování davu. (Corbow) LOST SOUL... špatný zvuk a špatný výkon bicmena... (Ozon)
SADIST mě opět dostali svým technickým death metalem a vůbec pojetím svého vystoupení. Tuším, že potřetí jsem měl možnost naživo hodnotit jejich set a dneska to bylo asi nejlepší. Parádní zpěvákovo uvádění a pohodářská atmosféra, brilatní zvuk a hlavně kytarista, by potřeboval třetí ruku... ne vlastně nepotřeboval (smích), zvládal klávesová intra pravou a levou do toho ještě sekat začátky songů na kytaru. SUPER! (Márty) Přesně tak, parádní koncert v podání italských milovníků rozzlobených sněhuláků. Virtuóz Tommy je neskutečný, nejen v intrech, ale i v průběhu většiny skladeb stíhal oba nástroje, což se příliš často nevidí. Skvělá propracovaná muzika na pomezí thrashe a deathu s technickými vychytávkami... letošní album Season In Silence doporučuji! (Johan)
Zase prší, a mám "depresy“ (ne ty ze Slovenska)... podle radaru to ale snad vypadá, že tohle je poslední déšť... (Manafob)
S BAL-SAGOTH pokračují problémy s technickým vybavením na pravém pódiu a tak skupina nedočkavých fanoušků vyvolává svou oblíbenou kapelu. Po krátké chvíli přichází "temnopán" Byron v černé kápi a temné vystoupení začíná. Kapela na poslední desce upustila od deathmetalových prvků a tak i nám dnes nabízí čistokrevný black metal. Střídavá sóla i tempa a typický, proměnlivý, vokál vyprávějící příběhy inspirované temným Lovecraftem. Vystoupení doprovázela výborná atmosféra, ale pronikavé ranní slunce přece jen této kapele nesluší. Pro mě jedna z nejlepších blackmetalových kapel na BA. (Nathanella)
Další změny programu nám neudělaly radost... propásli jsme BAL-SAGOTH. BARREN EARTH vystoupí na závěr, nahradí AHAB, kteří hrát nebudou.
THE ARUSHA ACCORD z Velké Británie těžili ze dvou zpěváků, přičemž oba většinou řvali, občas ale zazněl i čistý zpěv. Velice těžko popsatelná muzika na pomezí metalu a core, těžce znervózňující a deptající (alespoň tedy mě – úsměv) ale měla cosi do sebe... Když připočtu evidentně nízký věk hudebníků, třeba se v budoucnu TAA stanou objevem pro příznivce Neurosis a podobných zvráceností. (Johan)
Čul jsem průser. Jak taky jinak po Necrophagist či Lost Soul, avšak osud k nám zůstal milosrdný a ORIGIN mohli před pódiem rozšmelcovat co tam stálo. Při hukotu, jaký chlapci produkují, smekám klobouk dolů. Jízda bicích a specifický styl basáka byly pastvou pro uši a oči. (Corbow)
U GRAVEWORM přicházím o dvě první skladby a vzhledem k energii setu mě to i docela mrzí. Melodiemi nabitý pomalejší black má pro mě své kouzlo už nějakou dobu a dnešní show byla výborná. Ostré kytary v něm doprovázely líbezné klávesy, rychlé bicí a pestrý vokál Stefana Fioriho. Poslední deska Diabolical Figures mě sice na p...l neposadila, v živém předvedení to ale stálo za to. (Nathanella)
MADDER MORTEM byli velkou výzvou, už jen z toho důvodu, že jejich minulé vystoupení na Brutalu pohřbila zpěvačka svým příšerně falešno-hejkacím výkonem. Dnes to byla úplně jiná kapela a tatam byla vokální disharmonie. Songy hrály spíše na pocitovou notu, což se asi podepsalo i na počtu fans, kterých bylo zatím nejméně, a to docela překvapilo. V okamžiku, kdy mě kapela začala nudit, zahráli na skočnější notu a já měl zase o důvod víc zaposlouchat se do stávající pódiové produkce. Zvuk v rámci normy. Nějak neoslnil, ale ani neurazil a co bylo dobré, měnil se v průběhu vystoupení dle hraných songů. (Corbow) Na Madder Mortem bylo lidí méně, ale to bylo jasné předem. Ne každému avantgardní metal norských vizionářů sedí, ještě více lidí irituje zpěvačka, která ale letos ukázala, že co umí ve studiu, předvede i naživo. Skladby z loňského skvostného počinu Eight Ways jsou proti těm minulým trochu učesanější, ale stále plné zajímavých momentů a osobitých prvků, a jak uvedl kolega, v pravý čas došlo i na divočejší kousky. Splněné očekávání, příjemný koncert. (Johan)
Počkal sem si na následující thrash-core, nebo chcete-li metalcore LYZANXIA, ale nezabrali u mě. Opravdu průměr co se daného stylu týče, takže jsem po 3 songách prostor před pódiem opustil (Márty) Vůbec nechápu, proč tahle sotva průměrná kapela na Brutalu hrála. Kdejaká česká parta by ji strčila do kapsy... (Johan)
Působivou atmosférou svého představení zabodovali finští MOONSORROW. Náladotvorný pagan black metal se spoustou zádumčivých melodií a barevnými vokály, o které se starali skoro všichni protagonisté, působil po předchozí obyčejnost Lyzanxia jako skvělá náplast na rozjitřené rány. Jednoznačně nejlepší finská kapela na letošním Brutalu se vyflákla na laciné pohanské popěvky, které v minulosti nepřehlížela a svou hudbu momentálně míchá z divokých blackových výjezdů a hypnotických ploch vytvářených zajímavě zahranými klávesami a kytarovým vybrnkáváním. Hlavně v pomalejších pasážích jsou Moonsorrow naprosto jedineční. Výborná kapela, parádní koncert, který mě dokonale pohltil. (Johan)
Na JESU jsem zašel jen ze zvědavosti a za denního světla asi neměla dvojice protagonistů šanci nějak extra zaujmout. Těžká hluková masáž, v níž hrály prim zvuky puštěné z playbacku, by se hodila na samotný závěr pro hrstku avantgardistů. (Johan)
Cestou ze sprchy jsem se zastavil akorát když začínali Amíci MACABRE, abych se utvrdil, že tenhle dřevní a dovolím si říct až vykopávkový death už jde mimo mě. Sorry, ale uznávám, že někomu se to může líbit, stejně jako třeba Venom. (Márty)
Peklo! Nikoliv blackmetalové, ale ďábelské. Švédští šílenci DIABLO SWING ORCHESTRA zaplnili celé pódium a míchali rock, jazz, swing, metal, klasiku... kytary, bubny, trubku, cello... ženský zpěv, mužský zpěv, mužský řev... divočina, která měla nečekaný úspěch. Fanoušci nechtěli kapelu pustit z pódia, čas ale vypršel. Přesto se pánové a dáma museli vrátit a aspoň se uklonit. (Johan)
Kanadští VOIVOD již také právem patří mezi veterány pohybující se na scéně bezmála třicet let. Kapela jednoznačně patřila mezi hlavní milníky mé návštěvy letošního BA (pravda kdyby zde nehráli jel bych asi stejně – smích). Mám v seznamu určitý počet kapel, které bych rád alespoň jednou viděl. Voivod patří mezi ně. Nelze hodnotit muziku, ta byla bezchybná a pravda, nemám od Voivod všechny desky a tudíž se ani nemohu považovat za skalního nebo fandu nebo snad úplného bezchybného znalce, nicméně pro mě jejich koncert atmosférou a složením playlistu znamenal za jedna s hvězdičkou... (Márty) Voivod zahráli opravdu precizně, zavzpomínali i na svého zakladatele Piggiho (který žel již není mezi živými) a vůbec na nich nebyl znát (tedy při detailním záběru kamery byl – úsměv) věk. Pohoda, byť já měl raději starou tvorbu z Killing Technolgy a Dimension Hatröss. (Johan)
Nenechal jsem si ujít ani následující pivaře TANKARD, abych si osvěžil doby dávno minulé, kdy jsme na základce sjížděli pecky jako Space beer, The morning after, Zombie Attack, a jiné. Právě druhou zmíněnou se začínalo. Thrashík jak má být, na nic si pánové nehráli, pustili to do lidí a ti se bavili. Na otázku jestli teď zrovna někdo chce pravej old school thrash metal bylo odpovězeno dostatečně jasně a jelo se. (Márty)
Stálice americké deathmetalové scény a jedna z hvězd letošního BA DYING FETUS se pro mě v celkovém hodnocení vyšplhala na pomyslné první místo patnáctého ročníku největšího metalového svátku v ČR. Nekompromisně profesionální předvedení a techničnost prosákly set stejně jako chraplavý vokál Seana Beasleyho a ostré kytary prořízly publikum jako čerstvě nabroušená kudla. Výborné ze všech ohledů a skvělý zážitek. (Nathanella)
MESHUGGAH svým fanouškům polechtali nervy trváním na dokonalém nazvučení každé jednotlivé struny, výsledek ale stál za to. Přiznám se, že mě tato kapela docela obchází a nikdy jsem ji nijak zvlášť neposlouchala, ale z pódia se plížící tóny mě polapily do sítě, ze které nešlo ven. Strhující energická kombinace prvků a stylů, pomalých, atmosférou nabitých momentů střídaných bleskovou hrou kytar se spojila do jednoho výborného vystoupení, kterému chvílemi uškodil snad jen kolísající zvuk. (Nathanella)
Švédská smečka HYPOCRISY pod vedením Petera Tägtgrena předvedla skvělou show s neskvělým zvukem. Ačkoliv se Peter snažil seč mu síly stačily a hustil do nás jednu pecku za druhou, pohřbil jej špatný zvuk. Některé skladby jsem nemohl vůbec rozpoznat a kdybych je neznal zpaměti, tak si melodie budu jen těžko domýšlet. Jak tu již zaznělo, na Jegermajstru bylo něco v "pytli". Zazněly spíše starší fláky jako je A Coming Race, Fire in the Sky, Osculum Obscenum, Killing Art a nakonec Roswell 47 - skvělá tečka na závěr. (Orbb) Partička Hypocrisy nepatří zrovna k těm spolkům, které může v našich krajích člověk vidět každý rok a tak utíkám, klopýtám a prodírám se davem k "jegr stage". Stíhám to tak tak, z repráků se začína valit Fractured Millenium a dav šílí. A já s ním. Kluci mají na pódiu včelí úl? Pokrytci jsou včelaři? Zvukař zvučí včelí úl? Peter si hraje na rybu a jen tak otevírá hubu... no ufff... huuuuu huuuuuu... v průběhu setu se to sice jakžtakž lepší, ale někdy je to prostě zvuková zhovadilost... nicméně koncert si maximálně užívám. Weed Out The Week, Erased, Pleasure of Molestation... velice vtipně ("...this is about love... fucky fucky") uvedená When The Knife Do The Talking a na závěr samozřejmě Rosewell 47. Velice povedené vystoupení, které šmahem davá zapomenout na brněnský alkoholový dýchanek se stejnou kapelou v roce 2002. (Corbow)
AGNOSTIC FRONT... žel nikdo z redakce nehodnotil...
Vymodlení MY DYING BRIDE konečně nastoupili a k mému úžasu se zvuk opoznání zmìnil. Tam kde COB a Hypocrisy doslova vyhořeli se angličtí králové v čele s Aaronem předvedli ve skvělém kabátě. V první řadì ukázali nového klávesáka/houslistu a v druhé "nového" bicmena, který zaskakuje za zraněného Dana. Aaron potvrdil, že rozhodně nepatří do starého železa a předvedl se v tom nejlepším světle. Jeho vokál mě posadil takříkajíc na prdel. Mělo to "koule", že mi z toho běhal mráz po zádech. Celková show byla výborná a podpořená výborným zvukem. Jednu výtku bych však našel. Režie mě naprosto šokovala svými záběry. Aaron předváděl skvělou hereckou show, ovšem kamera raději zabírala stojícího kytaristu Andrewa a přechody na bicích. Skvělý set zakončený hymnou Cry of Minkind - pro mne skvělá tečka letošního Brutalu. (Orbb) Nádhera!!! (Johan)
Čas pokročil, ale na SARKE zůstal poměrně početný zástup fanoušků staré norské blackmetalové školy. I když kapela vznikla až v roce 2008 a disponuje pouze jediným albem Vorunah, o žádné zelenáče nejde, Nocturno Culto a Sarke už mají sakra něco za sebou. V tomto projektíku fungují ve studiu sami dva, na prknech jim pomáhají kamarádi ze spřátelených kapel a evidentně je všechny práchnivějící a hnilobný black / thrash / doom metal baví. Mě bavily hlavně pomalejší skladby, které měly pěkně temnou atmosféru, v rychlejších kusech jsem příliš nápadů nenacházel. Ale rozhodně jedna z lepších černěkovových kapel BA (tedy po Ragnarok druhá nejlepší). (Johan)
WATAIN si dali na čas, ale zaujali hlavně pódiovými serepetičkami a vizuálními efekty. Všude samý oheň, hořící svícny, „vidle“, prskavky... kapela celá zmalovaná, ale i přes uvedené atributy chyběla silnější atmosféra. Watain jsou podle mě mnohem lepší ze studiových počinů, naživo to nějak nezabíralo, i když se všichni snažili a pařili jako o život (úsměv). Možná sehrála svou roli únava po třech vyčerpávajících dnech nebo návaznost na stylově lehce příbuzné Sarke, kteří byli o poznání zajímavější. (Johan)
BARREN EARTH... již redakční absence...
