Velice pěkný průvodní dopis se podařilo sesmolit klukům z bulharské (melodic) deathmetalové kapely Eufobia, jejíž název je původu psychologického a jedná se o popis stavu, jenž se dá nazvat strachem z dobrých zpráv. Žádný strach, co se alba „Insemination“ bandy Eufobia týče, není perverzní obal se zcela necenzurovanými penisem a vagínou to jediné, co vás na nahrávce zaujme. No ačkoliv..
Eufobia je další z té řady smeček, které k hlomozícímu zvuku death metalu přidávají thrashující kytary a progresivní tempa, což společně s unikátními vyhrávkami Nikoly Bojakova tvoří poměrně zajímavou, ovšem současně až k uzoufání tradiční poslech. Jistě, podzemní valivý death metal ze školy nejstarší by snad někoho mohl zaujmout, ovšem mně až příliš vadí určitá rutinní sterilnost, jež z celé nahrávky čpí na sto honů.
Ano, na albu se nacházejí některé velice silné skladby se silnými melodiemi („Slaughter“, „Scum Of Chirst“), ovšem zároveň lead kytarovými plochami plnými naprosté hudební prázdnoty. Prostě pánové vyznávají thrash, prog a death, tak si řekli, že když klasické party těchto stylu skloubí dohromady, vznikne z toho veledílo. Ovšem pochopitelně přesná metalurgie není v současné době již to, co hýbe hudebním světem, kapela musí ve snaze zaujmout publikum přinést i něco navíc. To se Eufobii bohužel nepodařilo, navíc texty, jež pojednávají o všem možném, od perverzních úchylek stylizace sebe sama do pozice vibrátoru, přes sondování do moderní zkažené společnosti až po peskování křesťanství – to vše mohou Eufobia na svém druhém albu vytáhnout z klobouku, ale že z něj nevyleze králík, ale chameleon, to je všem již poměrně jasné.
Navíc jedna skladba nahrávky, konkrétně „Never Innocent Again“ má tendenci posluchače přímo štvát, zatímco při další v pořadí, „Justino“ máte pocit, že znovu posloucháte Carcass a jejich Swansong, to přesně do doby, než kapela nasadí k semi-progovému tempu a bicím sypačkám.
Eufobia natočila zatraceně rozporuplného následníka svého debutu, to vám tedy povím. Na jedné straně dobře zvučená basa Steffiho, na druhé nekonzistentní hudební zážitek, kdy každá skladba zní jinak, než předchozí, a tentokrát to v kontextu celého alba jistě není dobře. Odlišeny jsou totiž zároveň i textově a kdybych „Insemination“ dostal coby kompilaci různých undergroundových smeček, výsledek by vypadal stejně. Udělat si v hudbě pořádek, tohle je hrozný kolotoč, pánové.. Za mě 62%
Eufobia je další z té řady smeček, které k hlomozícímu zvuku death metalu přidávají thrashující kytary a progresivní tempa, což společně s unikátními vyhrávkami Nikoly Bojakova tvoří poměrně zajímavou, ovšem současně až k uzoufání tradiční poslech. Jistě, podzemní valivý death metal ze školy nejstarší by snad někoho mohl zaujmout, ovšem mně až příliš vadí určitá rutinní sterilnost, jež z celé nahrávky čpí na sto honů.
Ano, na albu se nacházejí některé velice silné skladby se silnými melodiemi („Slaughter“, „Scum Of Chirst“), ovšem zároveň lead kytarovými plochami plnými naprosté hudební prázdnoty. Prostě pánové vyznávají thrash, prog a death, tak si řekli, že když klasické party těchto stylu skloubí dohromady, vznikne z toho veledílo. Ovšem pochopitelně přesná metalurgie není v současné době již to, co hýbe hudebním světem, kapela musí ve snaze zaujmout publikum přinést i něco navíc. To se Eufobii bohužel nepodařilo, navíc texty, jež pojednávají o všem možném, od perverzních úchylek stylizace sebe sama do pozice vibrátoru, přes sondování do moderní zkažené společnosti až po peskování křesťanství – to vše mohou Eufobia na svém druhém albu vytáhnout z klobouku, ale že z něj nevyleze králík, ale chameleon, to je všem již poměrně jasné.
Navíc jedna skladba nahrávky, konkrétně „Never Innocent Again“ má tendenci posluchače přímo štvát, zatímco při další v pořadí, „Justino“ máte pocit, že znovu posloucháte Carcass a jejich Swansong, to přesně do doby, než kapela nasadí k semi-progovému tempu a bicím sypačkám.
Eufobia natočila zatraceně rozporuplného následníka svého debutu, to vám tedy povím. Na jedné straně dobře zvučená basa Steffiho, na druhé nekonzistentní hudební zážitek, kdy každá skladba zní jinak, než předchozí, a tentokrát to v kontextu celého alba jistě není dobře. Odlišeny jsou totiž zároveň i textově a kdybych „Insemination“ dostal coby kompilaci různých undergroundových smeček, výsledek by vypadal stejně. Udělat si v hudbě pořádek, tohle je hrozný kolotoč, pánové.. Za mě 62%
Čas: 18:20
Seznam skladeb:
- Vibrator
- Pissing Squad
- Slaughter
- Scum of Christ
- Insemination
- Never Innocent Again
- Justine
- Blindfold
