V této gotické tvrzi ze 14. století s výbornou akustikou bude vernisáž provázet hrou na didgeridoo a brumli Ivo Charitonov (Pět Tibeťanů, The Temporal Loop, Létající koberec...) a s přednesem prachmatické poesie vystoupí členové skupiny Umbrtka.
Martin Vrana (*1961) v kruzích přátel přezdívaný „Vrána“, působil před lety ve Francii, kde na čas zakořenil a zabýval se v tomto kraji především reprodukční fotografií. V Paříži byl poctěn třemi samostatnými výstavami. Po následném přesídlení do Čech pracoval jako grafik pro různá obskurní tištěná periodika, například Pop-Life, Videorevue nebo Dívka. Vedle linorytů souběžně maloval, vystavoval pak také u nás jednou samostatně a několikrát společně s dalšími umělci. Zuřivá barevnost obrazů, částečně zapříčiněná autorovou vydatnou poruchou barvocitu, bije přihlížejícího přes zraky podobně jako zuřivost motivů samotných. Tento malíř je šílenec. V kruzích hudebních, především metalových, je znám jako současný dvorní malíř a rovněž i člen skupiny Master's Hammer, obal aktuální desky „Mantras“ vzbuzuje mezi fanoušky žádoucí kontroverzní ohlasy. Sám leader této hudební formace a zároveň světově proslulý typograf František Štorm (*1966) nám o něm prozradil: „Martina znám dlouhá léta coby zručného grafika, kolážistu, občasného sochaře a samozřejmě malíře, ale především urputně brutálního kumpána, který se neštítí nejhorších blasfemií. Tenhle malíř je pro mě důkazem, že „falešná morálka“ a „pštrosí politika“ do umění nepatří a že je potřeba postavit se čelem k výzvám doby.“ Martin Vrana sám o sobě tvrdí: „Jsem šílenec na plný úvazek.“ Také je třeba poznamenat, že jí lidi. Nebo alespoň chtěl by jíst, tato skutečnost je z obrazů i jejich názvů silně cítit.
Lukáš Kudrna (* 1980) vystudoval SUPŠ Zámeček v Plzni, ve které je nyní sám učitelem figurálního kreslení a grafické techniky, je absolventem UMPRUM, obor Ilustrace a grafika. Za svůj linoryt „V hospodě“ se stal laureátem ceny „Grafik roku 2007“. Ilustroval knihu Bohumila Hrabala „Večerníčky pro Cassia“. Malby pana Kudrny zachycují atmosféru zapadlých a zdánlivě všedních zákoutí jeho rodného města Plzně, míst, která v sobě nesou silné vzpomínky a pod tíhou nemilosrdné doby mnohdy ustupujících novému. Zadní trakty domů, vnitrobloky ve starých čtvrtích, železniční a průmyslové objekty, tváře, postavy a bytosti, to vše prostoupené překvapivými a zajímavými detaily, ke kterým člověk proniká postupně. Není to však zdaleka jen město, kde Lukáš čerpá inspiraci: krása přírody, lesních samot v Brdech a podzimní duch těchto míst je v obrazech silně cítit, tak jako v další jeho umělecké tvorbě. Pod pseudonymem Strastinen je básníkem a hudebníkem prachmatické šeděmetalové skupiny Umbrtka a doommetalového projektu Quercus. Umbrtka se svou bohatou diskografií z posledních deseti let získává oblibu většího množství vnímavějších posluchačů, jejichž okruh již před časem přesáhl hranice metalového žánru. Ústředním tématem tohoto uskupení byl od počátku dosud stále žijící muž, který se také jmenuje Umbrtka (vlastním jménem Ivo Krátký, k vidění částečně maskován na jednom z vystavovaných obrazů) a skupina ho soustavně označuje za boha. Lukáš své umění projevuje také básnickým perem, ať už jde o verše určené pro následné zhudebnění, či pro samizdatové básnické publikace. Většinou se jedná o sbírky společné s poezií Pavla Němce (P. N. Pališ), například „Bařtipánské splitko“ či „Staré ženy“. Lukáš je ve všech svých směrech jedinečný a nespoutaný.
Oběma malířům jsem položila několik otázek:
Jak malíři příjde na mysl motiv a celková koncepce obrazu?
Lukáš: Je inspirována určitým místem, atmosférou, prožitkem. Pak už to jakási vnitřní síla tahá za štetce a vymačkává barvy. A k tomu hraje Hudba.
Martin: Začínám pracovat s určitou představou, snažím se ji dohonit, ale nebráním se okamžitým nápadům při práci, dokonce jsem ochoten celé dílo přeonačit, třeba kvůli stékající kapce barvy.
Kromě olejomalby děláš i linoryty. Používáš i jiné techniky? Která Tě baví nejvíc?
Lukáš: Momentálně jsem pohlcen olejomalbou, linoryt jsem dělal jen párkrát, náhodou, společenské okolnosti mě k tomu dohnali. Techniky hlubotisku jsem se učil na škole v Praze, ale pak zase dlouho nic. Rád mám lept a akvatintu.
Martin: Linoryt se dá dělat vysloveně „na koleně“, když jsem mu propadl, jiné techniky jsem se ani nenamáhal učit.
Na Tvých obrazech se nachází prvky industrialismu, ale i přírody. Kde bereš inspiraci?
Lukáš: V ulicích Plzně, v okolní přírodě, na cestách..v lidech, spjatých s něčím co není na první pohled zjevné. Prostředí továren je pro mě velmi přitažlivé od dětství, kdy mě tatínek brával občas do práce, do továrny, za což jsem mu vděčný aniž by to věděl.
Můžeš porovnat výstavy ve Francii a zde v ČR?
Martin: Ve Francii jsem byl členem „Asociace mladých francouzských umělců“ což byla (a stále je) svým způsobem i nátlaková skupina, takže jsem měl „tlačenku“.
Jak Tě při Tvé tvorbě ovlivňuje (u Lukáše) Umbrtka / (u Martina) Master´s Hammer, jejímž/jejichž jsi členem?
Lukáš: Souvisí to jednoduše až nepochopitelně, ani nejsem schopen to popsat, obrazy jsou asi trochu víc mé niterné vlastnictví a mé děti. Umbrtli děláme s Ondrou a pány, takže je u toho víc legrace než ta samotářská malba.
A od psaní textů v hospodách bývá člověk stále víc a víc vyrušován, jelikož se stává slavným... nelze však ustoupit ani z jedné formy tvoření.
Martin: Master´s Hammer je moje krevní skupina i tolerantní rodina, takže vůbec. Nevisím ale úplně v luftě, jsem pod stálým dozorem Národní typografické komisse, která bdí nad tím, abych se nedopouštěl moderny a jiných trestuhodných přestupků. Děkuji za skutečnou, velikou podporu a oporu hmotnou i duchovní, jíž mne M.H. zahrnují.
Rád o sobě tvrdíš, že jsi barvoslepý, jak je to doopravdy?
Martin: Copak lidi nemáte oči?
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů v profesním i soukromém životě.
Výstava potrvá do konce září a je uskutečněna za obrovské podpory Storm Type Foundry, Ivories Digital Audio, s.r.o., Umbrtka a Master´s Hammer.
Autoři článku:
Simona Fischerová a Ondřej Klášterka
