Brutal Assault se kvapem blíží a norští vizionáři Madder Mortem jsou jednou z kapel, na které se hodně těším. A protože jsme jejich loňské „osmicestné“ album zatím nerecenzovali, je nejvyšší čas toto opomenutí napravit.
Za deset let, které uplynuly od přelomového alba All Flesh Is Grass, se Madder Mortem stali respektovanou skupinou – nejen díky specifickému zpěvu Agnete M. Kirkevaag, ale zároveň i kvůli těžko stylově zařaditelné a tím pádem originální hudbě. V nastoupené cestě stále pokračují, své výrazové prostředky posunují vpřed a rozhodně se nenimrají v minulosti. I poslední album Eight Ways tak přináší pestrou, svébytnou muziku, stále metalovou, proti předchozí tvorbě snad lehce učesanou a k posluchačům vstřícnější. Ubylo rozbouřených pasáží a přibylo doomového výraziva, třeba v případě třetí Armour (ke které vznikl videoklip, který je na netu lehce dohledatelný) jde o pomalou a procítěnou baladu, která by snad mohla znít i z rozhlasových přijímačů v normálních časech. Agnete v ní mírní svůj temperament a výsledkem je „písnička“.
Ona se písničkově zprvu tváří i úvodní Formaldehyde, ale po volnějším, odlehčeném úvodu se v druhé polovině dějí věci... Agnete opět vřeští jak jsme byli dříve zvyklí a kytary se z „ospalých“ promění v běsnící. Podobně i The Little Things, také jakoby nenucený start, minimalistické kytarky, jen tak zlehka pošimrané bubny... a znenadání razantní přitvrzení v hudbě i ve zpěvu. Až k art rocku směřuje čtvrtá Resolution a už už se zdá, že Madder Mortem cíleně zvolnili a tentokrát vsadili na jednodušší a umírněnější kompozice. Ale chyba lávky! S pátou A Different Kind Of Hell přicházejí mnohem ostřejší riffy, mnohem dramatičtější vokály a nervní závěr připomínající hudbu k nějakému hororu. A po nářezu následuje zvonění, tóny čisté jak křišťálová studánka a hodné jak malé kotě... ale zase jen na chvíli... V postatě by bylo možné popisovat zbývající skladby a pořád by to bylo o náhlých změnách, variabilních zpěvech (tu a tam se ozve i mužský hlas), hypnotických pasážích (Where Dream And Day Collide ), teatrální atmosféře (The Flesh, The Blood And The Man) a tak dále...
Když k výše uvedenému přičteme krásně čistý zvonivý zvuk a graficky i informačně precizní booklet uložený v super jewel boxu (to je ta krabička s kulatými rohy, u níž lze využít všechny čtyři hřbety a lze do ní vtěsnat silnější knížečku), dostáváme do ruky strhují dílo. Dílo, na kterém marně hledat nějaká slabší místa, snad jen stopáž mohla být o nějakých deset minut kratší. Jenže kterou skladbu vyřadit, když jsou všechny tak skvělé?!
Seznam skladeb:
Čas: 64:25
www.maddermortem.com
www.peaceville.com
Za deset let, které uplynuly od přelomového alba All Flesh Is Grass, se Madder Mortem stali respektovanou skupinou – nejen díky specifickému zpěvu Agnete M. Kirkevaag, ale zároveň i kvůli těžko stylově zařaditelné a tím pádem originální hudbě. V nastoupené cestě stále pokračují, své výrazové prostředky posunují vpřed a rozhodně se nenimrají v minulosti. I poslední album Eight Ways tak přináší pestrou, svébytnou muziku, stále metalovou, proti předchozí tvorbě snad lehce učesanou a k posluchačům vstřícnější. Ubylo rozbouřených pasáží a přibylo doomového výraziva, třeba v případě třetí Armour (ke které vznikl videoklip, který je na netu lehce dohledatelný) jde o pomalou a procítěnou baladu, která by snad mohla znít i z rozhlasových přijímačů v normálních časech. Agnete v ní mírní svůj temperament a výsledkem je „písnička“.
Ona se písničkově zprvu tváří i úvodní Formaldehyde, ale po volnějším, odlehčeném úvodu se v druhé polovině dějí věci... Agnete opět vřeští jak jsme byli dříve zvyklí a kytary se z „ospalých“ promění v běsnící. Podobně i The Little Things, také jakoby nenucený start, minimalistické kytarky, jen tak zlehka pošimrané bubny... a znenadání razantní přitvrzení v hudbě i ve zpěvu. Až k art rocku směřuje čtvrtá Resolution a už už se zdá, že Madder Mortem cíleně zvolnili a tentokrát vsadili na jednodušší a umírněnější kompozice. Ale chyba lávky! S pátou A Different Kind Of Hell přicházejí mnohem ostřejší riffy, mnohem dramatičtější vokály a nervní závěr připomínající hudbu k nějakému hororu. A po nářezu následuje zvonění, tóny čisté jak křišťálová studánka a hodné jak malé kotě... ale zase jen na chvíli... V postatě by bylo možné popisovat zbývající skladby a pořád by to bylo o náhlých změnách, variabilních zpěvech (tu a tam se ozve i mužský hlas), hypnotických pasážích (Where Dream And Day Collide ), teatrální atmosféře (The Flesh, The Blood And The Man) a tak dále...
Když k výše uvedenému přičteme krásně čistý zvonivý zvuk a graficky i informačně precizní booklet uložený v super jewel boxu (to je ta krabička s kulatými rohy, u níž lze využít všechny čtyři hřbety a lze do ní vtěsnat silnější knížečku), dostáváme do ruky strhují dílo. Dílo, na kterém marně hledat nějaká slabší místa, snad jen stopáž mohla být o nějakých deset minut kratší. Jenže kterou skladbu vyřadit, když jsou všechny tak skvělé?!
Seznam skladeb:
- Formaldehyde
- The Little Things
- Armour
- Resolution
- A Different Kind Of Hell
- Riedle WantsT Be
- Where Dream And Day Collide
- The Flesh, The Blood And The Man
- Get That Monster Out Of Here
- Life, Lust And Liberty
- All I Know
- The Eight Wave
Čas: 64:25
www.maddermortem.com
www.peaceville.com
