Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ASMODEUS - "Pobřeží královny Marie"

Zajímavý název kapely, zajímavý materiál, zajímavý formát, na kterém nahrávka vyšla – tři pádné důvody k rozhovoru.

Chebská skupina ESAZLESA se po roce existence přihlásila o pozornost neotřelým materiálem , který vydala hned na dvou nosičích. Sama sebe zařazuje do škatulky emo – screamo, což mi nic neříká… Nejen kvůli tomu, abych se poučil, jsme spáchali následující rozhovor, kterého se účastnili všichni čtyři členové kapely.

ESAZLESA – to je tedy název… Co má vyjadřovat, jak jste na něj přišli a proč jej píšete dohromady? A kde jste se vlastně z ničeho nic vzali?

Honza: Skupina byla založena v létě 2009. Naším názvem jsme chtěli vyjádřit nesouhlas se všemi módními názvy kapel, které se tváří být co nejtvrdší a nejostřílenější. Není důvod proč se jmenovat „nekonečný oheň“ apod. ESAZLESA vznikli po rozpadu kapely KMEN, kde jsme cítili, že bychom chtěli věci dělat úplně jinak, než dřív. Tak jsme vznikli. Dohromady se píšeme kvůli více důvodům, jeden z nich je náš zájem o jednotu kapely jako přátel, dalším důvodem je i grafická stránka věci.

Zdenek: Přišel nám vtipný, já si název ESAZLESA spojuji s Arnoldem Rimmerem z Červeného Trpaslíka, vlastně z jeho protikladem Esem Rimmerem, který je absolutním opakem loosera Rimmera. Prvotním impulsem pro vznik kapely byl rozpad kapely KMEN.

Ondra: Pro zajímavost, ještě před tím, než jsem do kapely přišel, se hrálo ve třech – dvě kytary a bicí a pod různými jinými názvy. Pro ilustraci: TETA Z GHETA, ŠNECI V PECI, VLCI V KLECI nebo KLUCI V NAŠÍ MOCI. V původním plánu byla i myšlenka mít na každý koncert jiný název. Někteří dobrodinci nám vymýšlejí názvy stále nové… z posledních povedených například  OČI V MOČI nebo OSA Z LOSA.

Hrajete ve čtyřech, tedy klasické rockové sestavě. Možná by nebylo od věci se trochu představit…

Honza: Hrát na bicí jsem začínal ve dvanácti, ale nebylo to nějak aktivně. Aktivně v kapelách hraji od patnácti let. Dnes mi je dvacet. Prošel jsem si více kapelami, které byly žánrově podobné – punk, rock’n’roll a tak podobně, které ale asi ani nestojí za to zmiňovat. Dnes v ESAZLESA ještě experimentují se syntezátorem.

Zdenek: Ahoj, já jsem Zdenek. Je mi 25. Mé jediné zkušenosti, co se týká hraní v kapelách, jsou z kapely KMEN a ESAZLESA. Jinak na kytaru hraji asi od 14 let, kdy jsem začal drnkat na plastovou kytaru z hračkárny.

Bouše: Ahoj, jmenuju se Bouše a je mi 22 let. Ve 14 letech jsem začal hrát na basu a asi po dvou letech jsem se začal snažit hrát na kytaru, což trvá dodnes. S Honzou jsem hrál v kapele OFFICE BITCH a poté i společně se Zdenkem v kapele KMEN.

Ondra: Já jsem již takový veterán s téměř třemi křížky na hrbu. Hrál a vlastně i hraji v mnoha žánrově různých kapelách – od grind coru, přes doom, metalcore po drum’n’bass s nádechem jazzu. V současnosti paralelně ke kapele ESAZLESA ještě například v THIS NIGHT DRAWS THE END, což je plzeňský new school metalcore, nyní ještě hraji s kolínským kultovním death-grindem DESPISE, v minulosti jsem hrál pár let například v metalcorových BED SORES, doomrockových STRANGEMIND a mnoha dalších kapelách.

Styl, který hrajete, označujete jako emo – screamo. Co si pod tím představit? Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
 
Ondra: Tím „emem“ je myšlen emocore počátku devadesátých let, který hraje v naší tvorbě výraznou inspirační roli. Screamo je žánr, který myslím vzniknul střetem hardcore-punku s emocorem. Je naléhavější a místy mívá chaotičtější prvky, u kytar dbá více na melodii. Hodně lidí nám říká, že v naší tvorbě cítí prvky postrocku, sludge metalu nebo post hardcoru.

Honza: Poslouchám hrozně rád kapely jako BOB TILTON, MAXIMILLIAN COLBY, AMANDA WOODWARD, SONS OF SATURN, ALCEST, ENVY, SLINT. Mám velkou slabost pro českou scénu a tak nemůžu nezmínit SYNERGY, ALBION, ESGMEQ, MOSSAMBIC, PSÍ VOJÁKY nebo SOUBOR TRADIČNÍHO POPU.

Zdenek: Hledám inspiraci k nápadům kde to jen jde. Hlavně v přírodě a v životě. FOUR HUNDERT YEARS, ENVY, ALBION, JUNIUS, AT THE DRIVE-IN, CASPIAN.

Ondra: Mě osobně ovlivňuje opravdu obrovská spousta kapel a interpretů. Miluji jazzové baskytaristy jakými jsou Marcus Miller, Stanley Clarke, nedávno jsem dělal koncert mé oblíbené kanadské grindcorové kapele FUCK THE FACTS, mám rád technicky orientované šílenosti jako PSYOPUS, ION DISSONANCE, měkčí věci typu THE NUMBER TWELVE LOOKS LIKE YOU i alternativnější instrumentální věci ala HELLA, TERRA MELOS, BEHOLD THE ARCTOPUS. Miluji projekty Mika Pattona, nejvíce asi FANTÔMAS, rád si ale pustím i náladové pohodovky typu MURDER BY DEATH, pokud bych měl zabrousit do metalu tak má minulost je hodně spjatá s ANATHEMOU, OPETH a srdeční záležitostí jsou pro mne EPHEL DUATH hlavně v době „The Painter Palette“, pokud bych se díval hardcorovou optikou, tak mám rád scénu kolem CONVERGE,  BURNT BY THE SUN a tak bych asi mohl pokračovat do nekonečna... ROSETTA, AMENRA, MONO,... ale i Hana Hagerová, Radúza nebo Edith Piaf...

Bouše: Mezi zahraniční kapely, kterými jsem ovlivněn a inspirován určitě patří ENVY, SONS OF SATURN, AT THE DRIVE-IN, QUIRITATIO, RED SPAROWES, RUSSIAN CIRCLES.  Z českých jsou to pak ALBION, SYNERGY, ESGMEQ, FIVE SECONDS TO LEAVE, MOSSAMBIC a další.  

Zaslechl jsem, že jste nahrávali kdesi v podzemí, nikoliv v klasickém studiu. Co je na tom pravdy? Kdo se o výsledný zvuk postaral a jaký z něj máte pocit?

Ondra: Nahrávalo se opravdu u nás ve zkušebně v atomovém krytu hluboko pod Chebem a to hlavně proto, aby se zachovala atmosféra skladeb v místě, kde vznikly a kde jsme je nazkoušeli. Ať si o tom každý myslí cokoliv, jsme toho názoru, že se specifický feeling naší zkušebny do nahrávky vepsal. Ačkoliv se nahrávalo ve zkušebně, na celé nahrávání dohlížel Honza Doležal, který má opravdu profesionální techniku, velmi šikovné ruce i uši – na svědomí má například zvuk nových BEAUTIFUL CAFILLERY. S odstupem času samozřejmě nacházíte mouchy a rezervy, v té době to bylo zcela jistě to nejlepší, co jsme ze sebe mohli dostat. Nahrávalo se na „první dobrou“ . Nejsou tam téměř žádné střihy, ta nahrávka je „pravdivá“.

Zdenek: Nahrávka splnila mé očekávání. Chtěli jsme to nahrát rychle a bezprostředně. Nemáme nejhutnější zvuk ani domakanou nahrávku, ale je tam to, co jsme chtěli.

Jak dlouho nahrávání trvalo? Nahrávali jste klasicky nástroj po nástroji nebo spolkem?

Honza: Dopoledne se stavěli mikrofony apod., poté se vše za jednu hodinu nahrálo, samozřejmě dohromady.

Vyhlídky a konce vyšly nejen na CD, ale i na vinylu. Máte k tomuto před pár lety zapomenutému a dnes stále více se vracejícímu formátu nějaký extra vztah? Sbíráte třeba vinyly? Nemůže se během roku – dvou stát z vinylu trend, který tenhle sympatický formát „zabije“? Kolik jste vlastně nechali vylisovat kusů a za kolik a kde jej mohou zájemci sehnat?

Honza: Já se Zdenkem jsme do vinylů zamilováni. Největší potěšení je se prohrabávat v bednách plných vinylů a doufat, že narazíš na nějaký skvost. A když ne, tak si prostě koupíš neznámej vinyl s nejhezčí obálkou a doma pak zjistíš, jestli jsi měl štěstí nebo ne. A jestli se z vinylových desek stane trend? Je zřejmé, že se vše staré vrací do módy zpět, v nějakých nových modifikacích, takže i u vinylu je toto dost možné, takže můžeme být jen zvědavi...

Ondra: Vinyly se dělaly v nákladu pěti set, máme i CD, které se dodělávají postupně a musím zaklepat… zatím o oba nosiče zájem je. Vinyl prodáváme za sto padesát korun a CD za padesát. Kluci jsou do vinylů opravdoví blázni, Honzovo „zamilování“ je dost nepřesný termín. Před týdnem jsme se vrátili z Fluff festu, kde byli schopni během prvního dne, co prvního dne, prvních několika hodinách utratit většinu hotovosti v distrech za vinyly.

Není trochu škoda ořezaného obalu EP? Na jednu stranu mi je sympatická skromnost i punkový přístup, na druhou když si desku pustím za pět let, nebudu tušit co – kdo – kde – o čem… Proč tam nejsou základní informace o nahrávání, sestava, texty… Já to vyřešil samizdatovým vnitřním obalem.

Honza: Původně jsme měli připravené dvě verze, jedna byla s vnitřním obalem a se všemi informacemi potřebnými i nepotřebnými k tomu, aby sis o kapele vytvořit obrázek. Druhá verze byla pouze obal s rokem, názvem a písněmi, ke které jsme se přiklonili. Důležitější je hudba, než zahlcovat posluchače informacemi o nás.

Ondra: Ale příště bude i vnitřák, slibujeme.

Jakou důležitost přisuzujete grafickým věcem? Kdo je autorem loga, obalu, webu – máte na profilu impresionistické fotografie krajiny… naopak úplně chybí fotky kapely (které lze vyštrachat akorát na cizích webech, kde jste vyfoceni na koncertech). Proč ta příroda a proč ne ta kapela?

Honza: Grafická stránka věci je pro nás velmi důležitá. Protože naše hudba jsou reálné pocity a reálná místa, které k nám neodmyslitelně patří. Z promofotek kapel či fotek jednotlivých členů a jejich obličejů nevycítíš úplně co chtějí říct, pokud mají co říct. Fotografie krajiny jsou fotografie našich životů, pocitů, o kterých hrajeme, proto jsou mnohem důležitější než naše obličeje.

Ondra: V kapele se já a Honza trochu věnujeme i grafice, fotografování a podobným věcem, takže se tímto v ESECHZLESA seberealizujeme i jinak než hudebně. Děláme motivy na trička, placky, samolepky - baví nás to a děláme to rádi. Je to taková naše mimohudební seberealizace v kapele.

Zpíváte česky – proč? Kdo je autorem textů a o čem jsou?

Honza: Chceme být co nejpřirozenější, proto zpíváme česky. Když tě něco naštve, tak to přeci nebudeš řvát na lidi anglicky. Nikdo nemyslíme anglicky. Kdybychom zpívali anglicky, museli bychom si to nejdřív napsat česky a pak až to přeložit do angličtiny, což je umělý postup. Nemůžeme říct, kdo je autor textů, protože každý do toho dá kousek. Jde nám hlavně o jednotu, o společného ducha, ne o jednotlivce. Texty vznikají na základě povídání si o nás samých, našich životech a o našem okolí...

Bouše: Vlastně jsme se ani nerozhodovali, jak budeme zpívat. Už předem jsme věděli, že budeme zpívat česky. Stejně jako u naší hudby jsme chtěli, aby texty byly co nejpřirozenější, a proto jsou napsány česky, a tak, jak jsme se v tu chvíli momentálně cítili. Témata nevolíme, přicházejí sama. Když má někdo myšlenku, pocit, společně a nenuceně ho rozvíjíme dál.

Ondra: Jeden příklad za všechny. „Vyhlídky“ jsou například o každodenním stereotypu. O tom, že každý zažil pocit, kdy sní, že zítra bude něco jinak, lépe… pokud pro to ale něco neudělá, probudí se zítra do stejného marasmu, jako se probudil dnes, právě proto „ranní naděje končí už před obědem“. Není v tom příliš umělecké abstrakce.

EP a MCD (pro mě je prostě malý vinyl EP a krátké cédéčko MCD) jste si vydali sami. Nezkoušeli jste se chytit u nějaké firmy? Má dnes smysl vydávat u labelu nebo vidíte cestu ve vlastní režii?

Honza: Ze začátku jsme byli přesvědčeni, že peníze na vydání neseženeme, tak jsme přemýšleli o případném vydavateli. Říkali jsme si, že label má své výhody, jak finanční, tak má mnohdy i delší prsty než kapela. Nějaká ta jednání proběhla, ovšem během nich jsme si uvědomili, že je pro nás label nesmyslný. Dohodli jsme se, že si album musíme vydat sami, abychom měli ve všem volnou ruku a nebyli absolutně ničím omezováni. A navíc, je to větší sranda.

Ondra: Nakonec padlo rozhodnutí dělat si vše sami, dokážeme tím stlačit cenu na minimum a dělat si vše po svém.

A proč desetipalec? Víš o tom, že ne všechny gramofony mají na tento formát nastavenou přenosku? Já třeba musím navolit velikost singlu a pak ramínko vracet… Je mi jasný, že na sedmipalec by se to asi nevešlo, ale nenapadl vás třeba split na LP s nějakou spřátelenou kapelou? Náklady by nebyly o moc větší, rozdělily by se…

Honza: Určitě by byl split finančně přijatelnější, což není jediná výhoda splitu. Další výhodu jw větší distribuce své hudby k posluchačům, kteří by na tvou kapelu třeba nenarazili. Desetipalec jsme chtěli hlavně proto, že tento formát je prostě nejhezčí, není ani velký, ani malý, je roztomilý. Vím, že to zavání fetišismem, ale je to tak. Desetipalec vládne!

Ondra: Toho spllitka se snad co nejdřív také dočkáme.

Jak jste na tom s živým hraním? Rádi a často? Kde nejraději a nejlépe? Nebo raději zkušebna a studio?

Honza: Zastávám názor, že koncert je vrchol všeho toho úsilí jak ve zkušebně tak mimo ní. Proto se snažíme hrát celkem často. Nejraději hrajeme v prostorách ala „obývák“, protože zde se dá naladit ta správná atmosféra.

Ondra: Koncertů máme za sebou už více jak třicet, včetně malého slovenského turné. Pro mne jednoznačně nejpovedenější koncerty byli v Prešově a hodně silný zážitek mám ze Slavičína, kde jsme hráli spolu s domácími DEER DEER v rohu maličkaté místní hospůdky a lidi tam udělali nefalšované peklo. Máme rádi koncerty, kde není mezi lidmi a kapelou nějaká mentální propast nebo hráz, zábrany, securitas, příliš vysoké pódium, …. Nejlépe se nám hraje, když jsou lidi všude kolem nás. Osobně lidi na koncertě moc nevnímám, pokud mi vyloženě nefuní do obličeje. Výtečný koncert byl ale i s americkými blackmetalisty WOLVES IN THE THRONE ROOM, francouzskými screamo-hardcory FAREWELL, WHONEEDSMAPS?, německými éteriky DANCING ON DEBRIS, celkem čerstvé dojmy mám z politického alternativního prostoru v Discentru na Žižkově, kde se hraje v areálu železničního nádraží, tam jsme doprovázeli švédy IN THE HEARTS OF EMPEROR a asi každá štace s našimi spřízněnými SYNERGY je pro mne velkou událostí a lidmi kolem Noise Assault Agency Budweis a už sem u toho, kde jsem nechtěl být – vyjmenoval bych asi všechny akce, kde jsme hráli. Každý koncert je jedinečný, něčím zvláštní a pro mne nezapomenutelný!

Zdenek: Je pravda, že některé koncerty se povedou lépe a některé hůře, rád vzpomínám na pár akcí v malých klubech, které byli nabité energií. Nevím čím to je, ale velká podia mě trochu děsí. Nevzpomenu si na nejlepší koncert, ale ten nejhorší byl kdesi na severu Čech. Přehnal jsem to ten večer s pitím. Asi po pěti minutách se narvaný klub změnil v prázdnou místnost, kde jsem lítal po podiu a připadal si jako Bůh.

Bouše: Hrát se snažíme co to jen jde. Je to, jak už řekl Honza, vrchol snažení celé kapely a pro všechny z nás zároveň možnost oprostit se od všedního života, poznat nové lidi a nová místa.  Nejlépe a nejraději se nám hraje v útulných, menších klubech s domáckou atmosférou a v nejtěsnějším kontaktu s lidmi.

Myslíte i na zahraniční koncertování? Kam byste se rádi podívali?

Ondra: Zahraničí se již plánuje, krom slovenských bratří spřádáme plány o Polsku a pobaltských státech a hodně nás láká jihovýchod – Srbsko, Černá Hora, Bosna, Rumunsko…

Honza: Výlety pryč od všeho jsou tou nejkrásnější věcí, takže co nejdřív to půjde, pojedeme!

Bouše: V zahraničí se ukážeme příští rok.

Co vás čeká v nejbližších dnech? Kde vás můžou fanoušci vidět na koncertech? Připravujete další materiál?

Ondra: V srpnu jedeme devítidenní miniturné se SYNERGY, kteří touto šňůrou ukončují na více jak půlrok svoji koncertní sezónu. Teď asi exkluzivně pustím informaci o tom, že na podzim, pokud vše půjde tak jak má, vyjde split s kamarády z !ÚL.., zřejmě na sedmipalcovém vinylu. Na počátek roku chystáme albový debut, po kterém bychom právě chtěli koncertně album podpořit hlavně mimo Českou republiku.

http://bandzone.cz/esazlesa

 

Zveřejněno: 29. 07. 2010
Přečteno:
3468 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář