 |
 |
 |
1. 7. 2010NEUROTIC MACHINERY - Opsialgia
NEUROTIC MACHINERY - Opsialgia CD 2010, Pařát magazine
|
Přerušuji redaktorské prázdniny, abych poreferoval o novém válu tachovských Neurotic Machinery, kteří se po 3 letech vracejí s novým válem na křídlech magazínu s Pařátem. Tu tam je blackovou atmosférou nasáklý death/thrash z dob minulých, nová nahrávka, zvaná „Opsialgia“, což je termín, používaný pro nervovou chorobu obličeje (pokud jde o protažený ksicht, tak jí zejména v posledních letech trpím dost často) je totiž nefalšovaným thrashovaným melodic death metalem severského střihu, kterého se bohužel v posledních několika letech hrají mraky. Co určitě zaujme jsou harsh backing vokály vokály, jež mi několikrát připomněly krajany Endless a v okamžiku, kdy toto píšu, na mne vybafne intro ne nepodobné našim/vašim oblíbencům F.O.B., to když Mašinérie roztáčí kolotoč skladby „Via Lucis“. Hrozně mě mrzí, že ačkoliv kapele to pořád hraje výborně, však také ve svých řadách stále mají oporu ve formě Michala Šedivého, jenž v minulosti působil i ve mnou poměrně oblíbené a tuzemskou scénou dosti přehlížené formaci Animal Hate, ve výsledku zní novinka v kontextu české scény jako nabouchané dělo, leč v porovnání se světem se ztratí nejspíše jako kapka v moři.. V dnešní době je posluchač podobnou muzikou již nevyhnutelně přesycen a je proto důležité, aby kapela přišla buď s něčím opravdu unikátním, či svůj styl brousila naprosto bravurně. Ani jedno, ani druhé se žel bohu Neurotic Machinery úplně nepodařilo, ovšem je fakt, že v rámci tuzemské scény je Opsialgia něčím jako malým zázrakem, na němž se nacházejí i progresivněji laděné skladby (viz. přepočítávané tempo v páté „Kill-19“), které ovšem mají poměrně vyrovnaný flow a řeknu vám, že když to formace zalomí do vyhrávky či sóla, jízda hudební krajinou je to opravdu povedená. V takových chvílích mám chuť pochválit hlavně bicmena Barta, jelikož rytmika je opravdu precizní. Závan black metalu v „Eyes Wide Open“ se skvělými vokály páně Ondřeje je zábavný přesně do doby, kdy si to kapela namíří kamsi k progresivnímu rybníčku, jelikož v tu chvíli se jejich pečlivě budovaný melodický feeling ztrácí v dáli. Minutové vybrnkávání materiál ani nikterak nenakopne, neozvláštní, což je poměrně pochopitelné, ovšem pravdou zůstává, že uvolnění má přijít až po pořádném tlaku, který si Neurotic Machinery žel bohu vytvořit nedokázali a jako by si to sami uvědomovali, rychle přispěchávají s pure melodeathovou záležitostí „Symbol of Life“ v níž poprvé konečně slyším probublávat Sirovu (LLYR) basu, na jejíž exhibici navazuje veskrze povedené, jednoduché a úderné sólo. Mne však přesto z celé desky nejvíce rajcuje, a to již od prvního poslechu, osmý track „The Way“, jenž má jak perfektní progresivní ucmrndávky, tak výborně |
|
vyvážené nástupy, výstupy ze sonických šlach elektrických kytar. Přesně takový přemýšlivý postup mám rád a jak skladba dále napájí můj sluch znenáhla naprosto dokonalými zastavovačkami, říkám si, že když se tímto směrem Neurotici vydají s příštím dlouhohrajícím štychem, chybu rozhodně neudělají. Naprosto přesně dávkovaná melodika, snoubící se s progresivitou, skvěle podbarvovaná bohatou basovou linkou , do níž kytara opět vystřihne tentokrát již dokonale padnoucí sólo. Tak takhle tedy ano, Neurotics!! Příjemné oblažen jsem i následující „Dehumanizing Process“, je je přirozeně odsýpajícím hudebním útvarem se skvělými kytarovými kejklemi, jistým vokálem, hostem v podobě Blackieho (odkud asi) a řádně nazvučenou basou, která mimochodem tentokrát vyšla ze studia Šopa ve skvělé formě. K bicím se pak sluší dodat jen to, že v průběhu nahrávky působí snad až příliš úsporně, klidně bych se do příště nebál pustit do pořádné makanice, či technické ekvilibristiky, jelikož NM očividně prog neustále baví a aby také ne – tvoří velkou část jejich repertoáru, ačkoliv základ již vězí jinde. Abych to nějak zhodnotil, pro všechny, které na tvorbě Neurotics bavily black metalové pasáže a nálady budu muset zklamat, s ničím takovým na novince již nepočítejte. Kapela naskočila na vlnu melodického death metalu a je již na zvážení každého, zda-li včas, či s křížkem po funuse. Já objektivně hodnotím výše než krajany DIEVISION, jelikož tato Mašinérie nepostrádá všechny esenciální propriety žánru a ještě k nim přidává něco navíc. Sice bych protentokrát nechal heslo „Připravte se na metalový mix, který v tuzemských končinách nemá obdoby“ stranou, jelikož „Opsialgia“ vám některá ryze současná česká jména hravě připomene, ovšem zároveň rád přiznávám, že mne nahrávka bavila Ačkoliv je poněkud rozháráná v tom smyslu, že první část tak úplně nedrží pohromadě s druhou, naštěstí obě mají svým způsobem co říci, což je v dnešní době rozhodně výhoda. V kontextu české scény tak 78%, co se týče srovnání ze zahraničím, tam už to rozhodně tak růžové není, spíše by se dalo mluvit o lepším průměru. Deska rozhodně na několik poslechů! Dodatek: Deska i s Pařátem k dostání za 99,-. No nekupte si ho.. A z obalu jistě cítíte českého obálkového guru Deathera, že? Čas: 39:56 Seznam skladeb:
|
;)
RSS kanál
