7. 7. 2010INSANIA – Kult hyeny

další fotografie

Přišel čas, kdy je třeba zvýšit hlas,
i kdyby nám to všem mělo srazit vaz.
A i když se to zle obrátí proti nám,
vem to ďas, my to uděláme zas.

S touto „tezí“ přichází Insania po třech letech od famózního alba Rock´n´Freud. Tezí, která (opět) naznačuje, že se Poly a spol. nehodlají smířit s okolními nešvary. Tentokrát vykřikují své názory přímo a hodně nahlas, ta tam je doba, kdy byly myšlenky umně schované a jejich význam musel každý dohledávat. On už obal naznačuje, že kromě zvýšeného hlasu by tu a tam nebylo na škodu použít nějakou ostřejší formu protestu, třeba zápalnou láhev nebo bombu, kterou se Joe rozhod poslat do všech komerčních rádií, když v éteru zkoumal jejich vkusný výběr melodií. Když už jsem nakousl obal, tak v případě LP jde o opravdu luxusní záležitost. Titulní motiv je shodný s CD, ale uvnitř speciálního přebalu s vyztuženým hřbetem (který prý vydrží i úder kladivem – ale raději to nezkoušejte – úsměv) se nachází vnitřní kapsa s texty jak v češtině, tak v angličtině + bonus v podobě sprejerské laserem vyřezané kartonové šablony. A ještě jedna zajímavost – titulní nasprejovaný motiv nevznikl v útrobách počítače, ale reálnou výrobou pomocí šablony a spreje a následným vyfotografováním. Jak chvályhodné v dnešní nehezké digitální době (úsměv).

Náš bůh je poslední žijící ďáblův současník.

A naše Insania na sedmé řadové desce hudebně navazuje na předchozího „pana Freuda“. Ostře řezavá kytara, silně (ale opravdu silně) dunící baskytara, dusot bicích a všudypřítomné klávesové a syntetické zvuky dohromady „vyrábějí“ třináct našlapaných nevergreenů. Metal, hard core, rock, punk, elektronika – všechny styly se nenásilně prolínají, ve „slokách“ většinou poněkud ponuřeji, v refrénech naopak melodicky a chytlavě. Není divu, že hlavní motivy většiny skladeb se po pěti šesti posleších usadí v podvědomí a nastává fáze dvě – objevování skrytých pokladů. Pokladů, kterých jsou na albu dva druhy. Ty první v muzice, ty druhé v textech. Ty první jsou dílem kláves a dalších mašinek vyluzujících umělé zvuky. Jestliže na Freudovi byly klávesy „zlé“ a produkovaly hlavně táhlejší tóny, tentokrát je jejich operační prostor mnohem širší. Ona je poměrně široká i paleta, na níž se skladby nacházejí. Na jedné straně svižné