S druhou nahrávkou se Okrozom z Ostrova v západních Čechách přihlásili v roce 2008, do naší redakce ale kolečko doputovalo se značným zpožděním. Stále jde o poslední nahrávku kapely, která debutovala v demosnímkem Sea Of Sorrow (2006). Vena Cava vznikla v totožné sestavě jako prvotina a dá se říci, že i v podobném duchu. Před třemi roky jsem napsal: „Muzika na pomezí rocku a metalu, silné a chytlavé melodie, výrazný ženský zpěv. Veronika disponuje velice zajímavým hlasem, se kterým se snaží hodně pracovat. K vyššímu čistému výrazu přidává tu polohy trochu ostřejší, tu trochu zachmuřenější – a obě jí jdou zcela přirozeně a bez potíží.“ Minule jsem také na Veroničinu adresu remcal: „Kámen úrazu nastává, když po vzoru operních zpěvandulí vyjede krkolomně do nebeských výšek“. A také jsem remcal nad texty a logem. Pojďme se nyní podívat, jestli se nějaké remcání bude opakovat...
V první řadě zpěv. Veronika zpívá výborně. Za dva roky se celkem pochopitelně zlepšila (aby ne, když právě ukončila studia na Pražské státní konzervatoři, kde se vedle zpěvu věnovala i skladbě) a světe div se, téměř rezignovala na ty nebeské výšky. Stále si myslím, že nejsilnější je v tajemné melancholické poloze (třeba úvod Faces in the Dark), ale ono držet celou desku jeden výraz by za chvilku začalo nudit, takže je dobře, že Veronika s hlasem poletuje a nebojí se ani zařvat. Takže u zpěvu zlepšení. Sem tam se s hlasy přidávají i pánové od strunných nástrojů, do úvodní 127 padne mužský křik dokonale, v Pod kůží se mi mužský zpěv moc nelíbí, vedle Veroničina je nevýrazný.
Texty jsou opět v češtině a angličtině a jsou kvalitnější, hlavně ty české již neobsahují zbytečná ostřejší slova a jsou řemeslně o něco lépe zvládnuté, byť nic převratného to znovu není a některé obraty jsou trochu lacinější – hlavně v závěrečné Na konci („Utíká nahá dívka ulicí, její krok nejistě vrávorá, po hlavě dostala palicí, před jejími dveřmi je závora“). I témata jsou volena závažnější, snad jsem správně pochopil popis pocitů vězenkyně v koncentračním táboře (127), neveselý je i Život v kómatu a obě anglicky otextované skladby taky příliš optimismu neobsahují.
Stylově se Okrozom nikam neposunuli, zato stavba skladeb je promyšlenější, navíc přibyl klavír, akustická kytara a klávesy (místy zřejmě suplující smyčce). V podstatě ale nehrají Okrozom nic objevného, jen obyčejný sofistikovaný melodický rock / metal, který se příjemně poslouchá. Kapela si pohrála i s pořadím skladeb, střídá nejen češtinu s angličtinou, ale i svižnější kusy s pomalejšími. Třeba balada Killer of Innocence by se neztratila v konkurenci třeba takových Evanecsence. A za zmínku určitě stojí kytarová práce, vedle zpěvu druhá nejsilnější deviza Okrozom.
Grafické zpracování obalu je hodně podobné tomu předchozímu – stejné logo (pořád se mi nelíbí), stejné fonty, podobně řešená přední strana s fotkou zpěvačky, rámečky... vše je na „svých“ místech a Okrozom tak ctí svou grafickou tvář. Snad jen doplním, že fotka kapely je na novince mnohem zajímavější. Zvuk z domácího studia a ze studia U Čmeláka je nevýrazný, ve srovnání se současnou produkcí podobně zaměřených kapel včetně tuzemských neobstojí.
Na CD se dále nachází multimediální část, která obsahuje videoklip ke skladbě Prázdné duše z minulého dema, fotogalerii a offline verzi webových stránek kapely.
Seznam skladeb:
Čas: 28:23
www.okrozom.net
V první řadě zpěv. Veronika zpívá výborně. Za dva roky se celkem pochopitelně zlepšila (aby ne, když právě ukončila studia na Pražské státní konzervatoři, kde se vedle zpěvu věnovala i skladbě) a světe div se, téměř rezignovala na ty nebeské výšky. Stále si myslím, že nejsilnější je v tajemné melancholické poloze (třeba úvod Faces in the Dark), ale ono držet celou desku jeden výraz by za chvilku začalo nudit, takže je dobře, že Veronika s hlasem poletuje a nebojí se ani zařvat. Takže u zpěvu zlepšení. Sem tam se s hlasy přidávají i pánové od strunných nástrojů, do úvodní 127 padne mužský křik dokonale, v Pod kůží se mi mužský zpěv moc nelíbí, vedle Veroničina je nevýrazný.
Texty jsou opět v češtině a angličtině a jsou kvalitnější, hlavně ty české již neobsahují zbytečná ostřejší slova a jsou řemeslně o něco lépe zvládnuté, byť nic převratného to znovu není a některé obraty jsou trochu lacinější – hlavně v závěrečné Na konci („Utíká nahá dívka ulicí, její krok nejistě vrávorá, po hlavě dostala palicí, před jejími dveřmi je závora“). I témata jsou volena závažnější, snad jsem správně pochopil popis pocitů vězenkyně v koncentračním táboře (127), neveselý je i Život v kómatu a obě anglicky otextované skladby taky příliš optimismu neobsahují.
Stylově se Okrozom nikam neposunuli, zato stavba skladeb je promyšlenější, navíc přibyl klavír, akustická kytara a klávesy (místy zřejmě suplující smyčce). V podstatě ale nehrají Okrozom nic objevného, jen obyčejný sofistikovaný melodický rock / metal, který se příjemně poslouchá. Kapela si pohrála i s pořadím skladeb, střídá nejen češtinu s angličtinou, ale i svižnější kusy s pomalejšími. Třeba balada Killer of Innocence by se neztratila v konkurenci třeba takových Evanecsence. A za zmínku určitě stojí kytarová práce, vedle zpěvu druhá nejsilnější deviza Okrozom.
Grafické zpracování obalu je hodně podobné tomu předchozímu – stejné logo (pořád se mi nelíbí), stejné fonty, podobně řešená přední strana s fotkou zpěvačky, rámečky... vše je na „svých“ místech a Okrozom tak ctí svou grafickou tvář. Snad jen doplním, že fotka kapely je na novince mnohem zajímavější. Zvuk z domácího studia a ze studia U Čmeláka je nevýrazný, ve srovnání se současnou produkcí podobně zaměřených kapel včetně tuzemských neobstojí.
Na CD se dále nachází multimediální část, která obsahuje videoklip ke skladbě Prázdné duše z minulého dema, fotogalerii a offline verzi webových stránek kapely.
Seznam skladeb:
- 127
- Faces in the Dark
- Život v komatu
- Killer of Innocence
- Pok kůží
- Na konci
Čas: 28:23
www.okrozom.net
