Večer ve střídmě zaplněném klubu začali hardrockoví Šašsi v manéži. Posluchač, který se s touto kapelou dosud nesetkal, by dle názvu čekal cokoliv, kromě kvalitní muziky (úsměv). Opak však jest pravdou a Šašci spustili skvělý rock, očividně inspirovaný americkými velikány Extreme. Nutno vyzdvihnout, že se nejedná o žádnou kopírku, ale o velmi dobrý autorský počin, tažený precizní (a nejen na české poměry) kytarovou hrou Davida Šebesty. V repertoáru mají Šašci skladby zpívané v češtině i v angličtině, navíc představili svůj um a cit zajímavou instrumentálkou. Toto seskupení se zasloužilo o velmi příjemný začátek večera. Pokud by ovšem kapela přidala do skladeb trochu více zpěvnosti, mohla by zamíchat nejen českou hard and heavy scénou.
Druhým počinem večera byli Ascendancy. Mladá kapela, která se však velmi rychle dostává do podvědomí. Svou tvorbou se pohybuje v oblastech melodického metalu na rozhraní progres / power / heavy. Každému, kdo měl možnost slyšet jejich debutní EP The Primacy of Reason, muselo přijít na mysl, že poslouchá něco neobvyklého. Skladby, instrumentální výkony, zvuk, produkce.... vše na úrovni, kterou tak často postrádáme obzvláště u českých kapel. Pro mě bylo velkým otazníkem, zda dokážou toto vše předvést i naživo. Již první skladba, kterou byla zpěvná, nikoliv však vlezlá, hitovka Ambling Under Moon, rozehnala jakékoliv pochyby. Kapela hrála excelentně a nerozhodil ji ani fakt, že se zvukaři klubu nepodařilo zprovoznit některé samply, mající jejich produkci podporovat. Skupina přehrála celé výše zmiňované CD a obohatila vystoupení o dva covery. Zejména ten od Masterplan v jejich setu hezky vynikl. Frontman Ivan mezi skladbami bavil diváky svými průpovídkami. Zejména jeho pokřik na dva opilé pogující pankáče „chlapi, pogujte pořádně, nebo tam na vás vletím“, rozesmála nejednu tvář. Pochválit musím také ucelenou image celé kapely. Inu, je vidět, že tito nováčci se snaží nepodceňovat žádnou složku.
Po Ascendancy nastoupili Power 5. Kapela, jež by měla být známá nejen českým příznivcům speed / heavymetalové scény. Tato trvalka českých podií (Power 5 oslavili letos již 14. výročí) představila aktuální desku 1751 Tvoje zem (koncepční dílo zabývající se historickými krvavými událostmi odehrávajícími se na Valašsku v roce 1751), doplněnou několika kusy z desek předchozích a jedním coverem od Stratovarius. Co se týče kvality vystoupení, netřeba diskutovat - Power 5 jsou velmi dobře sehranou skupinou. Celé vystoupení hnal dopředu divoký bubeník Milan (schovaný za nezvyklou sestavou bicích), kytarista Lukáš Langer oslňoval publikum skutečnými „guitar hero sóly“ a zpěvák Olin loudil ty správné heavy výšky. Celé seskupení, včetně na první pohled méně nápadného basisty, se dobře pohybuje i na malém klubovém pódiu, takže je co poslouchat i nač koukat. Nepříjemnost, kterou však kapela zvládla bravurně, byl rozpad Milanových bicí. Než vše s technikem spravili, zachránil tuto situaci duchapřítomný zpěvák, který pohotově zapnul sampler a za zvuku piána zapěl baladu z předchozí desky. Celou show dokreslovala dekorace na pódiu, které dominovala obrovská centrální plachta s obalem desky i menší panely s tímž motivem zakrývající aparáty, vlastní doplňkové světla, stroboskop.....
Posledním vystupujícím byla kapela Flowerwhile. Toto brněnské seskupení, v jejímž čele stojí kytarista Eagleheart „Metalika“. Pro mě byla doposud neznámou kapelou, i kvůli faktu, že nemá na svém kontě zatím žádný nosič. Chceme-li ji žánrově zařadit, tak hraje na pomezí trashe a metalcoru. Jedním ze zajímavých překvapení byli dva zpívající kytaristi, kteří se doplňovali svým odlišným projevem. Jeden zpíval čistým zpěvem a druhý tvrdým growlingem. Co se muziky týče, je šlapavá, instrumentálně pestrá s místy velmi zajímavými melodickými motivy. Rozhodně se jedná o nadějnou kapelu, která má co říct a rozhodně o ní ještě uslyšíme.
Celý večer byl tak trochu zvláštní a netradiční. Situaci vystihl majitel vyškovského klubu s nímž jsem po koncertě debatoval o současné nepříliš dobré návštěvnosti koncertů. Jeho slova jsou: „Dnes tu byly všechny kapely, které umí opravdu dobře hrát! A to jsem už dlouho nezažil“.
Report pro Fobiazine napsal Lukáš Častulík
