Místní Sokolovna byla kolem 20. hodiny, na kterou byl avizován začátek, poloprázdná. Postupně ale přicházely partičky zvědavců všech věkových kategorií – od „starců“ po teenagery. Nakonec se počet platících zastavil na čísle 340, což lze určitě považovat za velký úspěch... Arakaini prostě pořád táhnou.
V mém případě nebyl hlavním důvodem návštěvy koncertu Arakain (který jsem viděl v poslední době vícekrát), ale reinkarnovaný Titanic. Kapela, kterou jsem naposled naživo shlédl někdy na konci 80. let minulého století na festivalu v pražské Lucerně po boku Kern či T.A.M. Album Metal Celebration jsem si koupil ve výprodeji za 10 korun až po letech, ve své době mě Titanic nejvíce zaujal slavnou televizní scénu týkající se Rockfestu... v televizních Aktualitách poslal komentátor Titanic do horoucích pekel se slovy, že podobná muzika nemá na oficiálních přehlídkách jako je Rockfest co dělat. A teď přichází otázka, zda mají okleštění Titanic co dělat na pódiích v roce 2010?
Ale nepředbíhejme, na pódium jako první vylezli TREASON z Hranic a spustili... žalostný tancovačkový bigbít. Zvukař jim také příliš nakloněn nebyl (kamarád jej tituloval jako Tómu hluchoněmce – smích), takže se z beden valila podivná hluková koule, ze které vyčnívaly hlavně nepříjemně znějící bicí. Texty absolutně o ničem (pivo, holky, traktory...), takže není divu že po třech svižnějších kusech se obecenstvo začalo rozcházet ke stolům a pivu. Treason navíc ještě zvolnili a začali sázet „ploužáky“... Půlhodina (nebo jak dlouho to trvalo) byla nekonečná, vůbec nechápu, proč taková kapela jede turné s Arakainem. Vopruz.
Po krátké pauze narukoval před zvědavý dav TITANIC. Z tradiční sestavy dnes v kapele působí jen duo Stanislav Fric (bicí + zpěv) a Milan Hanák (basa + zpěv), kytaru třímá v rukou Georgi Enčev, který se (poprvé) přidal až po nahrání kultovního alba Metal Celebration a loni stál u reunionu. Titanic samozřejmě sázeli na starší kusy, z již dvakrát zmiňovaného debutu zazněly songy Ďábelská mumie, Netvor AIDS, Figurína, Démon či Metalový svátek. To samozřejmě udělalo radost pamětníkům, takže sál byl celkem slušně zaplněný. Co ale nemohlo činit radost nikomu, byl opět zvuk. Jednak byla citelná absence druhé kytary, jednak to prostě znělo mizerně. Jistě, Georgi je skvělý kytarista, o čemž všechny přesvědčil sólovou vložkou, ale celkově nemůžu být s koncertem spokojený. Své způsobily i retro pózy muzikantů, které už dnes k vidění příliš nejsou, vrcholem pak byl nepatřičný cover AC/DC. Myslím, že Titanic dnes už nemá co nabídnout, hrstka pamětníků jejich štace sice navštíví, ale jednou jim to bude stačit…
Jestliže dosud u mě vládlo rozčarování resp. mírné zklamání, ARAKAIN naštěstí z mé tváře zahnal chmury. Jedinou malou vadou na kráse byl zpočátku opět zvuk, ale vcelku rychle se Tóma srovnal (úsměv). Středobodem vystoupení Arakainu bylo loňské album Restart, kterému se před pár dny dostalo ocenění v podobě zlaté desky. Dvě největší perly z Restartu – Paganini a 1492: Dobytí ráje – samozřejmě nechyběly a jednoznačně patřily k nejlepším. Celý základní set byl postaven na albech, která nazpívali Honza Toužimský, případně Petr Kolář; nedělal jsem si poznámky, abych mohl sloužit celým playlistem, ale vzpomenu třeba na fajnovku Černý koně z Warning! nebo Prospektora z Labyrintu. Uprostřed si dopřál „trochu odpočinku“ Doxa, jehož bubenické sólo neurazilo, stejně jako precizní výkon všech muzikantů. Škoda, že nedošlo k nějakému žertíku na úkor Jirky Urbana, který právě (ne)slavil svátek (smích). Po povinném vytleskaném a vyřvaném návratu přidali pánové jen dva kusy (taky škoda), kterými se vrátili k éře Aleše Brichty. Jak Proč?, tak Apage Satanas samozřejmě vzbudily velikánský aplaus.
Co na závěr? Třeba, že Arakaini „hráli jak Paganini“, ale celková spokojenost s celou akcí „sotva z poloviny“. A ještě jedna nemilá záležitost - výše vstupného. Většina příchozích měla po zaplacení 290 Kč „tvář bledou - nejspíš ze slonoviny".
Poděkování Lence a Jirkovi za fotky.
