STŘEDA
Středeční Warm up se opravdu povedl. Všichni jsme se tak vožrali, že jsme nebyli schopni doklopýtat pod pódium a napsat aspoň pár vět... Stydíme se, až přijede Johan, určitě dostaneme vynadáno.
TO SI TEDA PIŠTE!!!
ZA 25 MINUT VYRÁŽÍM A UŽ SE TĚŠÍM NA DALŠÍ PŘEVRAT!!!
- ehhhh... sakra někdo zveřejnil naší interní komunikaci.... no do pytle...
- ale teď vážně...
Dalo by se napsat stejně jako vloni... Jako správní srdcaři jsme absolvovali martyrium cesty již ve středu odpoledne. Po cca 5 hodinách jízdy s nutnými pauzami a neustálými Corbowovými komentáři, že už na to psychicky nemá, jsme dorazili do cíle... ještě bych chtěl podotknout, že s Corbowem už to skutečně není k vydržení a že jsme se (za jeho zády) domluvili, že budeme hledat řešení v podobě medikamentů... už ale konečně ke kapelám...
Středeční program začal velkým "ántré" a celou řadou změn. Odpadly zahraniční kapely a časově se tedy celý program posunul. Jako první vystoupili UNAFFECTED EVOLUTION z České Lípy. Mix moderny, hard core a metalu na začátek fajn, ale příliš mne nezaujali. Zpěvák mixoval HC polohu s "mluveným" slovem - škoda, že se nepouštěl do pořádných čistých poloh. (Manafob)
Daleko více fans čekalo na MINDWORK. Ti jedou ve vodách technického death metalu, nicméně žádný velký posun v energii z pódia nenastal. Ale celkem příjemný set (Manafob). Zvuk se ustálil a i já jsem si s radostí vychutnal pár skladeb od prog deathařů Mindwork. Pod pódiem jel i menší mosh pit, takže vše jak má být. Dobré (Márty)
ABSTRACT ESSENCE - vsetínská partie se na BA dostala díky hlasování fanoušků a taky jim předvedla výbornou show. Na malém pódiu se sice chvílemi sráželi, ale i tak zněl jejich energický a technický death metal skvěle. Kapela představila hlavně svou poslední desku Manifest z minulého roku a jistě tak nalákala hodně z přítomných ke zhlédnutí nedávno dotočeného klipu k písni "I". (Nathanella)
PRVNÍ HOŘE - avantgardní Pražáci jsou sice k metalovému podhoubí řazeni s trochou nadsázky, na Warm Up párty ale ukázali, že i mezi "černooděnci" mají velké množství fanoušků. Výborný set nabídl skladby ze zatím poslední desky (například Óda na bestii) a ochutnávku z právě nahrávané desky (pokud si dobře pamatuji Diskokoule). Výrazné vokály a složité, zajímavé kytarové linky skvěle dotvářela vizuální show a jemné klávesové partie. Pro mě osobně jedna z nejlepších kapel BA vůbec. (Nathanella)
ČTVRTEK
Čtvrteční show zahájili DISFIGURED CORPSE a nutno říct, že se ujali úkolu zodpovědně. Zazněly vály z poslední desky včetně titulky a i přes začátek měli hodně početné obecenstvo. To samé se dá vlastně říct o následujících SHORT SHARP SHOCK z Anglie, jenže ti, vůbec nevím proč, svůj set pouze prozvučili a nakonec a vlastně už přes čas začali hrnout do lidí svůj thrashík. Čekal sem na ně hodně dlouho a trpělivě, abych nakonec poslechl 3 songy a šel otráveně korzovat po areálu. (Márty)
AFGRUND nasypali do všech grind as fuck a také "as Nasum". Víc se toho snad ani napsat nedá. Muzika valila v drtivých dimenzích, pódiová show ale výrazně zaostávala. Skalní fans ale reagovali a z mosh pitu se jen zvedal oblak prachu. (Manafob)
Elektronická odpověď na grindový výplach AFGRUND, kteří mimochodem nechali posluchače až na pár grindových maniaků chladnými, byli MINORITY SOUND. Slušně rozjetá kapela to pálí z kopce o 106 a v nejbližších dnech se dočkáme i debutního CD. V parném slunci hoši předvedli přesně to, co se pod značkou electronica metal skrývá. Kytary podpořené hradbou bicích, kde zvláště rytmičák způsoboval ejakulaci mozku z nosních dírek, samply, guturálni vokál frontmana Guleshe (o čistý vokál se raději nepokoušet :))) - tohle všechno bylo jasným důkazem, že i česká scéna má v této oblasti co nabídnout. (Corbow)
Na DEMONIC RESSURECTION bylo to nejzajímavější asi to, že dorazili z Indie. Jejich mix death a black metalu mi zněl spíš jako speed metal s chraplákem. Zpěvák na poslední píseň zkusil čistý zpěv, ze kterého mě brněly uši. (Manafob) Trocha exotiky sice neuškodí, ale žádná velká paráda to opravdu nebyla. K uvedenému stylovému zařazení bych ještě přidal symphonic - některé klávesové party s přehledem přebíjely kytary. (Johan)
INSANIA začala s obrovským nasazením a nasypala do nečekaně početného obecenstva největší hitovky z alb Trans-Mystic Anarchy, Rock´n´Freud a Kult hyeny, z níž zazněly nevergreeny Pověsíme celebrity a Charisma krysy. Největší úspěch braly letitá provokace Rouhání je pro nás evergreen (o bušení na bránu pekelnou i nebeskou...) a hardcoreová detektivka s okultní zápletkou Vražda ve staré hvězdárně. Z kapely sálala radost a z fanoušků taky. Parádní koncert. (Johan) Opravdu jsem se těšil, ale nemyslel jsem si, že mě Poly a spol. tak překvapí. Opak byl pravdou. Klidně bych mohl napsat, že jsem zíral na Metalshop stage s bradou pokleslou a ačkoliv bylo parno, pod pálícími paprsky mně občas přeběhl mráz po zádech. Vše zabíjející sound a super texty na přihlížejících nenechali nic svatého. Pánové, smekám! (Corbow)
BONDED BY BLOOD odpadli (později se ukázalo, že byli odsunuti na pátek) a tak šli na věc ROTTEN SOUND, kteří jsou v Česku jako doma. Moje babička říkávala "to je fašírka"... a tak to přesně bylo. Osvěžující grindík v podání RS byl pastvou pro moje uši. Grindové rytmy střídají pomalé pasáže jako vystřižené od Entombed nebo Grave. Super setík. Prostě paráda. (Márty)
TRAIL OF TEARS zahráli přesně podle očekávání - střednětempý energický metal s mužským řevem a ženským čistým zpěvem. Cathrine zpívá i naživo opravdu velmi dobře, občas vyjede do výšin, ale většinou se drží pěkně při zemi. Skladby z poslední řadovky Bloodstained Endurance na lidi zabíraly a kapela měla v odpoledním pařáku nečekaně vřelou odezvu. Dramaturgicky slabší chvilku si ale Norové neodpustili - zhruba uprostřed setu zapěla pěnice sólo a po něm nastalo... trapné ticho. (Johan)
SUICIDAL ANGELS přijeli na BA představit hlavně svou poslední desku Sanctify the Darkness (2009), z níž odzněly například Bloodthirsty a Apokathilosis. Poměrně typický thrash metal přinesl několik zajímavých kytarových okamihů, jinak mě tahle banda nechala docela chladnou. (Nathanella)
Další na řadě byli THE BLACK DAHLIA MURDER - jedním slovem BOMBA!!! Parádní jízda těchto US maniaků, klepárna od začátku do konce, melodické výjezdy... muzika kterou můžu a užil jsem si jejich set naplno! (Márty) Musím potvrdit, že set téhle kapelky byl fakt hodně šílený. Čistá energie, napadá mě přirovnání s koncertem Walls Of Jericho minulý rok, který byl jen o krapet šílenější. (Manafob) Letošní koncert TBHM byl nesrovnatelně lepší, než loňská fuck fuck fuck zpěvačka Walls Of Jericho. (Johan)
OBITUARY... počkal jsem si i na old school průkopníky death metalu, ale bohužel na tenhle styl muziky už nejsem úplně laděný, takže jsem po čtvrthodině prostor před pódii opustil. (Márty) To já vydržel o poznání déle a musím uznat, že pánové v letech pořád umí. Na precizním vystoupení s velmi dobrým zvukem lze jen těžko hledat mouchy, snad jen určitá rutina a statický projev... Naopak jako zpestření zafungovalo, když John Tardy vzal do ruky paličky a vypomohl Donaldovi s otloukáním škopků. (Johan)
ENSIFERUM - první kapela, kterou jsem viděl na letošním BA pro mne nepřinesla nic co by mě posadilo na zadek. Zvuk hroznej, konkrétně basa cvakala jak o život a místy to bylo celkem nesnesitelné. Jinak bych jejich set celkem věrohodný. (Orbb)
GOJIRA tlačila na pilu podobně jako Black Dahlia Murder. Ti byli o něco agresivnější, zato Gojira jela ve volnějších vodách. Atmosféra byla nabitá energií a to, co pánové předváděli na pódiu, nemohlo nikoho nechat v klidu - do headbangu se zapojil i bubeník. Kapela nevynechala ani profláknutou Wall Of Death; sice nemůžu posoudit jestli se úplně povedla, ale v následujícím songu byl mosh pit opravdu grandiózní. (Manafob)
Změny v programu: BONDED BY BLOOD zahrají zítra, stejně jako LOCK UP. V čase Lock Up nastoupila SEPULTURA. Zvuk byl ze začátku hodně divný, bicí devastovaly vše a to vše skoro nebylo slyšet. Vydržel jsem tři skladby a přestalo mě to bavit... (Johan). Johana přestala Sepultura po třech skladbách nudit, ale spousta lidí, včetně mě, si mohla vychutnat rytmy brazilského tornáda. Hymny jako Dead Embryonic Cells, Arise, Troops Of Doom a na závěr pecka Roots Bloody Roots. (Mafek)
FEAR FACTORY ukázali, zač je toho modernmetalový loket. Naprosto strhující jízda s perfektním zvukem, precizními instrumentálními výkony a výběrem hitů, které si spousta fanoušků s Burtonem C. Bellem prozpěvovala. Pro mě zatím nejlepší kapela festu, kterou hnal pořízek Gene Hoglan neskutečně kupředu. (Johan) Dino Cazares + Gene Hoglan = vražedná kombinace. Jestliže Fear Factory po průseru zvaném Transgression někdo považoval za mrtvou kapelu, pak novinka Mechanize musela přesvědčit i největší skeptiky, že tomuhle kultu ještě není zdaleka konec. Vlažnější začátek obstarala titulní skladba z nového alba. Následovaly zaručené hity z Digimortal. Jasně, koho by nerozhýbal Shock, nebo EdgeCrusher!? Návrat k novince obstaral hit PowerShifter. A tady začíná klasický problém Fear Factory naživo: Burton C. Bell (překřtěný na Buřoňě Síí). Precizní práce všech instrumentalistů byla v melodických pasážích nekompromisně zabita falešnými melodickými linkami, které nezachránil ani half playback. Z tohohle koncertu se osobně cítím krajně rozpolcený. Člověk, který by si neužil Genovu práci s nohami, se snad ani nenajde. Ale FF nejsou o technice. Jsou o atmosféře. A tu Burton z 80% spolehlivě pohřbil. Škoda přeškoda. Těšil jsem se, a i když pecky z Demanufacture fungovaly jako stroj času a já se dostával do svých středoškolských let, nemohu se zbavit dojmu, že to mohlo být o moc, o moc lepší... (Ozon)
CHILDREN OF BODOM s gulášoidním zvukem, fuckujícím intrem a fuckujícím zpěvákem mě dohnali k dalšímu potupnému vyklizení pozic. Když začala Every Time I Die, tak jsem ji nepoznal... sakra! Strašidelný zvuk! (Johan) Mnooo, musím říct, že jsem zklamán. Na mojí oblíbenou kapelu jsem se velmi těšil a mé očekávání bylo pohřbeno ve velmi špatném zvuku, zejména ze začátku. Po fuckovacím intru je tu Follow The Reaper, Needled 24/7, Every Time I Die a další pecky, nicméně jsem měl hodně velký problém s tím rozeznat ze začátku jednotlivé kusy. Zvuk byl prostě na Jegemajstru v pytli. Přitom při zvukovce bicí šly celkem ok, ale když se začalo hrát, bicí byly přebuzené, klávesy chvílemi vystupovaly hodně dopředu, kytary se ztrácely apod. Výsledkem bylo rozčarování... (Márty)
GORGOROTH se po třech letech vrátili na místo činu v reunionové sestavě, bez kverulantů King Ov Hella a Gahla, zato s navrátivším se Pestem. Blackmetalový útok Infernusovy družiny se vším všudy, sypačkami, řevem, warpaintem, hřeby, pyramidami... zvuk sice nebyl zrovna výstavní, ale proti blamáži v roce 2007 určitě pokrok. Ale pokrok z totálního průseru do obyčejného průměru – z blackových kapel na mě působily největší hvězdy, které poslední tři roky plnily média tahanicemi o práva na název Gorgoroth, nejméně zajímavě. (Johan)
Vrchol pátečního programu obstarali nečekaně praotcové doom metalu CANDLEMASS. Strhující vystoupení nabídlo starší skladby i novinky z posledního řadového alba Death Magic Doom (z nějž nejvíce potěšila hitovka If I Ever Die), skvělý zvuk, precizní instrumentální výkony, parádní zpěv... Americký zpěvák Robert Lowe předvedl celý svůj rejstřík od náznaků plačtivého zpěvu po ostřejší řev, čistý zpěv samozřejmě nevyjímaje; pozoruhodné bylo, že zpíval bez jakékoliv námahy, přirozeně, uvolněně. Některé momenty doslova hypnotizovaly velmi dobře naladěné publikum, které několikrát odměnilo Candlemass skandováním názvu kapely a potleskem v průběhu skladby. (Johan)
Rozpadnuvší se DESPISED ICON na sobě tento atribut nenechali vůbec znát. To, co se vyhrnulo na buzer plac před josefovskou pevností byl diktát nejhrubšího zrna, který bez sebemenších skrupulí strčil do kapsy i naprosto ortodoxní přisluhovače Metternichovského absolutismu z dob Rakouska Uherska. Tohle byla ona pověstná třešnička na dortu. Nasazení jak v přední linii a naprosto dokonalý, vše válcující zvuk, učinil z tohoto vystoupení dokonalý koncertní zážitek a až na pár výjimek posunul kapely pátečního programu na úroveň okresního přeboru. A po zádech zase běhal mráz. (Corbow)
GWAR na závěr slibovali divadlo a nezklamali. GWAŘI nejsou o muzice a to potvrdili i dneska. "Plechové" kostýmy, mezi songy další výstupy jako např. Hitler s Jesusem, který navíc začal v následujícím songu sprchovat publikum svou zelenou močí za pokřiku piss on you. Všechno dohromady působilo humorně a i když si dovolím tvrdit, že rčení to nejlepší nakonec neplatilo, ale dobrá tečka na závěr to byla. (Márty)
