S první nahrávkou se hlásí kapela s vtipným názvem Sklepmaster. Cožpak u nás v České republice, tady každý vtípek pochopí (případně si přečte vysvětlení, jak k názvu došlo: „Vznik názvu byl ryze symbolický. Jelikož jsme zkoušeli ve sklepě u kytaristy Vadera a na každé zkoušce ladili formu vínem značky Sklepmistr, tak to nějak nakonec zmutovalo v to, že jsme si tak začali říkat.“), ale jestli se pánové někdy dostanou za hranice, budou se tam na dalšího „mastera“ dívat s otevřenou pusou (smích).
Podobně jsem já koukal na titulní stránku obalu... obrázek divoženky působí amatérským dojmem, podobně jako logo. Uvnitř obalu (přeložený dvojlist) nechybí texty a základní informace, což je samozřejmě v pořádku. Horší je to s úrovní textů – když už je kapela zveřejnila, tak jsem se trochu začetl. Zatímco ty anglické jsou celkem typickou žánrovou prací, tři české „rýmovačky“ jsou kraviny na entou, jak náměty, tak řemeslně (Fortuch Death: „Mrtvá, tvá duše je mrtvá; zabila ji tvá stará babička; mrtvá, tvá duše je mrtvá; zabila ji, když jste šli pro vajíčka.“).
Raději pojďme k muzice, která naštěstí textovou stránku převyšuje alespoň o třídu. Melodický death metal v podání Sklepmaster se poslouchá celkem dobře, byť nepřináší nic, co by už každý deathmetalový fanoušek neslyšel aspoň stokrát. Ale o to tady nejde, muzika celkem šlape, místy sice ztratí elán a musí se opřít o hůlku (zbytečné zpomalování v úvodní Death Agony), ale občas celkem potěší, zejména melodické úseky, ze kterých tu a tam vyplave nějaké to sólo. Nejlepším songem je bezesporu Accept Saint As A Necessary Evil, ve které jedna melodie střídá druhou, dobře by se poslouchala i Fortuch death, nebýt strašlivého textu. Tak trochu Amonamarthovsky vyznívá Dead Dreams, jen nebýt nešťastného rádobyčistého vokálu. Ona je druhá polovina nahrávky výrazně lepší, možná by kapela zabodovala o něco víc, kdyby nahrála třeba jen pět skladeb... O zpestření se starají i nehudební intra, před Utrpením úsek z filmu Slunce, seno, nevímco, kde farářovy ovečky sledují na videu utrpení svatých (smích) nebo před Kladivem do hlavy (která pojednává o zlotřilém autě Škoda 120), kde se ozývají zvuky, jak vozidlo ne a ne nastartovat. Kamenem úrazu jsou vokály. U mikrofonu se střídají Scyther (+ kytara) a Faki (+ baskytara), nevím přesně, kdo – co, ale oba zpěvy (řevy, murmury) jsou sotva průměrné, nejisté, nepřesvědčivé. Celkově nahrávka působí takovým trochu upachtěným dojmem, jako kdyby muzikantům chyběla lehkost a tak nějak to rvali „přes závit“.
Zvuk ze Shaarku je solidní, možná trochu plochý, bez patřičné dynamiky, ale za tři dny se nedají dělat zázraky. Všechny instrumenty jsou pěkně slyšet a to je hlavní.
Myslím, že Sklepmasteři dobře vědí, že jejich prvotina není žádná sláva a že k přepisu tuzemských deathmetalových dějin zatím nedojde. Na druhou stranu se tu a tam objevují zajímavé nápady, kapela maká a často koncertuje, takže nevidím důvod, proč bychom se za takové dva roky nedočkali mnohem vyspělejšího materiálu.
Seznam skladeb:
Čas: 33:18
Podobně jsem já koukal na titulní stránku obalu... obrázek divoženky působí amatérským dojmem, podobně jako logo. Uvnitř obalu (přeložený dvojlist) nechybí texty a základní informace, což je samozřejmě v pořádku. Horší je to s úrovní textů – když už je kapela zveřejnila, tak jsem se trochu začetl. Zatímco ty anglické jsou celkem typickou žánrovou prací, tři české „rýmovačky“ jsou kraviny na entou, jak náměty, tak řemeslně (Fortuch Death: „Mrtvá, tvá duše je mrtvá; zabila ji tvá stará babička; mrtvá, tvá duše je mrtvá; zabila ji, když jste šli pro vajíčka.“).
Raději pojďme k muzice, která naštěstí textovou stránku převyšuje alespoň o třídu. Melodický death metal v podání Sklepmaster se poslouchá celkem dobře, byť nepřináší nic, co by už každý deathmetalový fanoušek neslyšel aspoň stokrát. Ale o to tady nejde, muzika celkem šlape, místy sice ztratí elán a musí se opřít o hůlku (zbytečné zpomalování v úvodní Death Agony), ale občas celkem potěší, zejména melodické úseky, ze kterých tu a tam vyplave nějaké to sólo. Nejlepším songem je bezesporu Accept Saint As A Necessary Evil, ve které jedna melodie střídá druhou, dobře by se poslouchala i Fortuch death, nebýt strašlivého textu. Tak trochu Amonamarthovsky vyznívá Dead Dreams, jen nebýt nešťastného rádobyčistého vokálu. Ona je druhá polovina nahrávky výrazně lepší, možná by kapela zabodovala o něco víc, kdyby nahrála třeba jen pět skladeb... O zpestření se starají i nehudební intra, před Utrpením úsek z filmu Slunce, seno, nevímco, kde farářovy ovečky sledují na videu utrpení svatých (smích) nebo před Kladivem do hlavy (která pojednává o zlotřilém autě Škoda 120), kde se ozývají zvuky, jak vozidlo ne a ne nastartovat. Kamenem úrazu jsou vokály. U mikrofonu se střídají Scyther (+ kytara) a Faki (+ baskytara), nevím přesně, kdo – co, ale oba zpěvy (řevy, murmury) jsou sotva průměrné, nejisté, nepřesvědčivé. Celkově nahrávka působí takovým trochu upachtěným dojmem, jako kdyby muzikantům chyběla lehkost a tak nějak to rvali „přes závit“.
Zvuk ze Shaarku je solidní, možná trochu plochý, bez patřičné dynamiky, ale za tři dny se nedají dělat zázraky. Všechny instrumenty jsou pěkně slyšet a to je hlavní.
Myslím, že Sklepmasteři dobře vědí, že jejich prvotina není žádná sláva a že k přepisu tuzemských deathmetalových dějin zatím nedojde. Na druhou stranu se tu a tam objevují zajímavé nápady, kapela maká a často koncertuje, takže nevidím důvod, proč bychom se za takové dva roky nedočkali mnohem vyspělejšího materiálu.
Seznam skladeb:
- Death Agony
- Utrpení
- Doomsday Machine
- Kladivem do hlavy
- Accept Saint As A Necessary Evil
- Fortuch Death
- Dead Dreams
- Carry Like A Madman
- Fucking Humanity
Čas: 33:18
http://bandzone.cz/sklepmaster
