MASTURBACE – Nablinkáno, nakakáno, spapáno

Masturbace se stále motá na rozhraní death metalu a grind core. Tříminutové skladby jsou po kompoziční stránce relativně barevné, od pomalých zemitých přes střednětempé valivé po zběsilé vypalovačky – a nejednou se tempo mění v rámci jedné písně. Překvapivě ta nejpomalejší, ponurá deathová skladba album uvozuje, až v jejím závěru dojde na rychlejší pasáž. Titulní Nablinkáno... přelétá mezi sekanými coreovými riffy, grindovým totálním nářezem s nesrozumitelným řevem a odlehčenými momenty s hostujícím ženským hlasem. Ve třetí Mám rád... potěší sólíčko, jinak se hraje šlapavý metálek. Cikán na úvod Men in Black zablábolí, že by rád starý železo, načež mu krkavčí hlas odpoví, že má jen black metal. Pak následuje parodie na uvedený styl – hudebně černota, vokál ála Franta Štorm, text rýpající do novodobých pohanů („Do noci temné, jako je peklo; přinášíme všem bílé, pohanské, světlo; nastolíme řád plastovým mečem; ten kdo není vyvolen tak nám neuteče“); a na závěr cirkusácký pochod. Prvním význačným hostem je Kolins (Debustrol), který řve svým nezaměnitelným hlasem (o dětech, které si hrají v kafilerním odpadu) ve skladbě lehce koketující s thrash metalem. Der Feinschmecker má tedy chutě („Líbání mě ušetři, raději mi rozetři, ranní průjem po tváři, Meine Liebe“), nicméně hudebně jde o docela zajímavý mix grindu a nadupaného death metalu. Romantický úvod sedmičky „ničí“ Vlasta Henych (Törr) vyzýváním Démony, aby mu vskočila kamsi... a opakuje to i coby refrén. A další host, el Puerco až z dalekého Mexika, chrčí a ječí a kvílí nesrozumitelná slova v Rochentrochen, typické grindové hopsačce. A znovu Vlasta Henych, sice až na konci Komplexu..., skladbě ušité podle již prověřeného modelu „rychle – pomalu“, ale opět svým typickým teatrálním hlasem odsuzuje „kult těla“ – „Vizážistka, kadeřnice i osobní trenér; dělená strava, výplachy střev; bude z tebe kosmickej zjev“. Poslední dvě skladby pokračují v nastoleném duchu a třeba v Zachraňte pralesy dřímá i silný hitový potenciál.

Texty Masturbace vždycky byly o nadsázce a legraci. Je jen otázkou vkusu, komu ty kravinky přijdou vtipné a komu trapné. Přiznám se, že ve většině případů patřím do druhé kategorie a nad některými stupidními a kostrbatými veršovánkami akorát kroutím hlavou. Jediný opravdu vtipný text je podle mě Zachraňte pralesy, solidní jsou Komplex... a Mám rád..., zbytek mě nebere.

Zvuk z Hostivaře není úplně ideální – poměrně překvapivě, protože z tohoto studia většinou vylézá kvalita. Masturbace to možná takhle chtěla... ale podle mého gusta to není. Zvuk je sice hodně agresivní, ale přijde mi přebasovaný, zahuštěný... nebo jak to lépe vyjádřit. Na druhou stranu jsou všechny nástroje krásně čitelné... V poslední době se stále více mluví o kompresorech, které mají za úkol zvýšit hlasitost nahrávky, aby „řvala“ hned na začátku spektra zesilovače. Přijde mi to zbytečné – vždyť zesilovač mám na nějakých 10 % rozsahu!!! Při 25 % už je nahrávka neposlouchatelná, protože ze zdi padají obrazy (smích). Tyhle nářky ale nepatří jen k Masturbačnímu albu, ale platí obecně.

Obal je akorát k vzteku. Nevím kdo aspiruje na cenu „Patlal roku“, ale těch otazníků je víc. Za prvé – jak je možné, že seznam skladeb podle obalu neodpovídá skutečnému pořadí? Za druhé – proč je fotka kapely (celkem zajímavá, pánové sedí u prostřeného stolu a chystají se na opulentní hostinu) přerušená spirálou? Chudák Agos není vidět... Za třetí – tahle titulka má být oku libá?  Za čtvrté – v šesté i sedmé skladbě chybí úseky textů... Na druhou stranu je celková koncepce bookletu zajímavě řešená, jako jídelní lístek, jednotlivé stránky nabízejí předkrmy, polévky, hotová jídla, minutky i zákusky a dezerty.

Solidní hudební stránka + přihlouplé texty (a infantilní název alba) + zpackaný obal = průměrná deska.

P.S. CD vyšlo jako příloha magazínu Pařát a pořídíte jej za lidových 99,- Kč (i s celobarevným časopisem).