 |
 |
 |
RSS kanál
16. 3. 2010THE VIBRATORS – Energize
|
Takřka neuvěřitelně zní informace, že v době vzniku The Vibrators nebyla spousta čtenářů těchto řádků na světě. V únoru 1976 založili The Vibrators čtyři kámoši Ian Knox Carnochan, Pat Collier, John Ellis a bubeník Eddie. V září téhož roku se mladíci zúčastnili prvního punkového festivalu v londýnském 100 Clubu, kde kromě nich vystoupily i skupiny Sex Pistols, The Clash, Suzie and The Banshees, Subway Sect, The Damned, Buzzcocks či Stinky Toys. V listopadu následoval singlový debut a The Vibrators byli rázem populární podobně jako jejich styloví souputníci. Uplynulo 34 let a kapela stále hraje a stále vydává alba. Album Energize má zajímavou historii – poprvé vyšlo už v roce 2002, ale jen na CD; česká LP deska je tedy první vinylovou verzí uvedeného materiálu. A při poslechu šestnácti skladeb jako kdyby se vrátil ten slavný rok 1977. The Vibrators ani o píď neuhnuli z cesty nastoupené v punkovém pravěku a stále drhnou „starej dobrej melodickej punk rock“ – ono je to vcelku pochopitelné, když v kapele stále působí dva zakládající členové Knox a Eddie, kteří už nejspíš budou mít na krku pět křížků. Když jsem napsal „starej dobrej melodickej punk rock“, chtěl jsem tím naznačit, že na albu se nenachází žádné ultrarychlé pecky v duchu módního neopunku, natož náznaky hard core. Hudba The Vibrators je o melodiích, středních tempech a chytlavých refrénech. Kdybych měl hledat nějakou spřízněnou kapelu, ukáži na The Clash, kteří se taky nikam nehnali, ale atmosféru měla jejich hudba nenapodobitelnou. O The Vibrators se nechá tvrdit totéž. Jemný melodický zpěv, klasicky chrastivá punková kytara, střídmé bicí a bublající baskytara vytvářejí pohodovou atmosféru. Samozřejmě, že některé skladby zaujmou o něco víc než ty ostatní. V mém případě funguje |
|
o fous víc strana A, z níž favorizuji hned úvodní X-Files s podmanivou melodií a „nepozemskými“ skřeky, Your Love Is Fading Away se sborovými zpěvy či New Brain, pohodovku s chytlavým refrénem.
Na béčku se hraje o malinko ostřeji, ale jen do okamžiku, než začne Moonlight, pomalá oddychovka s lehce parodickými vokály. Ještě bych rád upozornil na skutečnost, že kytarová práce nestojí na dvou akordech, naopak, Knox hraje pestře a nebojí se ani občasných složitějších vyhrávek či sól, která nenásilně vyplouvají na povrch, aby se zase vzdálila. Celkově má deska velmi slušnou úroveň, poslouchá se doslova „sama“ a každý příznivec punku v jeho prapůvodní podobě bude asi jásat ještě víc než já. Čirý (průhledný) vinyl je zabalený v exkluzivním přebalu lišícím se od původního obalu z roku 2002. Výbuch a plameny skrývají lebku ve vojenské helmě, stejný, ale ostřejší obrázek je potom použit na vnitřním obalu jako podklad pod texty (u nichž zamrzí několik překlepů). Seznam skladeb:
Čas: 23:30 + 22:20
|
;)
Reklama
Partnerské weby
