Kdy byla vaše skupina založena, proč zrovna tenhle název, co znamená a co bylo prvotním impulsem pro její vznik?Pokud to vezmeme od prvopočátků, tak to mohl být tak rock 2006. V té době kytarák Vader s „extřyskmasterem“ Wasilem společně koupili nějaké starší amátky a začali spolu zkoušet. Ale to je takové, jak my říkáme, „prenatální stádium“. Pokud budeme brát vznik kapely jako hry schopného celku, tak to byl asi leden - květen 2007, kdy k nám přišel bubeník Křovák a basista Faki. Po peripetiích se zraněnou rukou kytaristy Scythera a s nezbytností doplnění posledního článku do sestavy, vokálů, se pak první regulérní koncert odehrál někdy v březnu 2009 a od té doby si říkáme „kapela“.
Vznik názvu byl ryze symbolický. Jelikož jsme zkoušeli ve sklepě u kytaristy Vadera a na každé zkoušce ladili formu vínem s značky Sklepmistr, tak to nějak nakonec zmutovalo v to, že jsme si tak začali říkat.
Tak asi jako u většiny kapel byl prvotním impulsem pro její vznik alkohol (SMÍCH). Protože právě u piva se potkali kytaráci Vader a Scyther, kteří kapele dali nějaké reálné tvary.
Představte jednotlivé členy - věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj?
Takže kapelu v současné době, počátkem rocku 2010 tvoří kytarista Roman „VADER“ Hafera, který skládá cca 60% songů. Je mu 25 a na kytaru hraje něco kolem 10 let.
Druhý kytarista, který pomáhá Vaderovi se skládáním a který se navíc stará o část vokálů je Ondřej „SCYTHER“ Šebestík. Tomu je 24 a na kytaru hraje taky něco kolem 10 let, když započítáme 6 let španělky u táboráku (smích)
Dalším článkem je vokálující baskytarista Štěpán „FAKI“ Janík. Je mu 19 a na první zkoušce držel basu v ruce asi podruhé v životě. Hraje na ni tedy cca něco kolem 2,5 roku.
Nejnovějším, ale hráčsky nejstarším a nejzkušenějším členem naší smečky je bubeník Otakar „OŤAS“ Sekl. Je mu 27 a na bicí hraje už 15 let. Přišel k nám po rozpadu kapely Fire At Will, kde obstarával jak jinak než bicí. S jeho příchodem se kapela posunula o třídu výš.
Bývali členové jsou bubeník Petr „KŘOVÁK“ Křefký (odešel z kapely, protože ho styl, co hrajeme už moc nebral – chtěl hrát místo death metalu d´n´b) a bubeník, potažmo vokalista Wasil. Ten si našel babu a jebal jak ji, tak zkoušky (smích).
Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt, jaká je cena?
Naše debutové CD (v podstatě takové lepší demo), jsme po oznámení bubeníka Křováka, že ke konci rocku 2009 chce skončit, museli zrealizovat dřív, než jsme plánovali. Nahrávali jsme v Bzenci ve studiu SHAARK. Strávili jsme nad ním cirka 3 dny a byla to pecka. Skvělý přístup mistrů zvukařů a báječná atmosféra. Se zvukem nahrávky jsme na naše poměry hodně spokojeni. Největším problémem jsou na nahrávce vokály. Přece jen Faki a Scyther v té době nevokálovali moc dlouho, takže projevit se to muselo. Navíc s mírným odstupem času je člověk víc vyhraný a pořád přichází na nové věci, které by udělaly skladby ještě lepšími, ale tak už to bývá. Ve výsledku jsme s nahrávkou jako celkem opravdu spokojeni a už teď pilně tvoříme nové věci na další počin, kdy budeme zase o nějaký ten rock a koncert zkušenější a na kterém si necháme záležet zase o něco víc.
Jinak CD jsme vydali samonákladem v počtu cca 50 kusů. Je to pro nejvěrnější fans a pro lidi, kteří mají muziku rádi i na něčem hmatatelném, než jen v přehrávači. Pro příznivce hudby v digitální podobě je CD volně ke stažení na všech profilech co máme a kde to jde.
Texty – proč jste rozhodli zpívat česky a anglicky, kdo je autorem slov, jaká témata volíte?
Mnoo. Tak „zpíváme“, pokud se to tak dá nazvat, anglicko/česky. Angličtina se do tohohle stylu hodí trochu víc, ale v češtině se člověk dokáže vyjádřit přece jen přirozeněji. Autory textů jsou Faki a Scyther, kteří je i reprodukujou. Témata volíme jak temnější, tak i veselejší (do jisté míry). Třeba song Kladivem do hlavy je výkřik do tmy, nad nefunkčním motorem Scytherovy, nyní již bývalé, škody 120. Doomsday machine zase pojednává o tom, jaké to nejspíš bude po nukleární válce. Fortuch death je příběh o cestě na nákup s prarodiči (smích). Celkově se v našich textech hodně objevují témata jako válka, lidské utrpení a temnota v našich nitrech. Tedy témata, která jsou i dnes stále aktuální.
Kdo je autorem loga, obalu, webu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?
Tak o logo se postaral Scyther. Obal nám nakreslila „Vrána“ a finální podobu mu dala naše grafička „Herma“. Web je zatím ve výstavbě, ale pracují na něm tvrdě Oťas a Scyther. Teda tvrdě moc ne, ale občas jo (smích). Grafika je pro nás celkem důležitá. Sice to zatím není nic převratného, ale my se polepšíme.
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
Jednoznačně to jsou Amon Amarth, Kataklysm a Hypocrisy. To je pro nás všechny taková (ne)svatá trojice. K tomu každý z členů poslouchá trochu jiná odvětví metalu (thrash, death, heavy, HC, metalcore) a to se v naší muzice projevuje. Nehrajeme čistý death metal, ale takovou jeho melodickou fůzi, která k tomu deathu tíhne.
Posílali jste nahrávku na firmy, případně na které, jaká byla/nebyla odezva?
Zatím ne. Sami jsme si vědomi, že tohle je jen jeden z mnoha kroků na naší dlouhé cestě. Ale až budeme mít desku, na které budeme cítit její unikátnost a řekněme i jistou zkušenost a do určité míry i profesionálnost, tak to určitě zkusíme. Času dost.
Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější?
Koncertů za sebou máme něco kolem 15 -20. A další nás čekají a stále plánujeme nové. Zatím nejpovedenější bylo asi Bohuslavické Rockobití, kde jsme křtili desku a natočili i takový light klip (k vidění na youtube). Na pódiu jsme nechali doslova všechno. Stejně jako lidi pod ním. Byla to pro nás nezapomenutelná akce, která nás nehorázně nabila.
Máte ambice ukázat se v zahraničí?
Tyhle ambice má snad každá kapela (smích). Byli bychom asi výjimkou, kdybychom tvrdili, že ne. Jasně, že bychom si rádi zahráli i mimo ČR a zkusili, jak chutnají koncertní pódia i jinde než u nás.
Plány do budoucna...
Chtěli by jsme se dostat lidem do podvědomí a dosáhnout toho, aby slovo Sklepmaster bylo spojováno s kvalitní tvrdou muzikou minimálně republikového formátu (ještě nás čeká hodně dřiny, ale stojí to za to). Taky bychom si rádi zkusili jakou chuť mají pódia velkých festivalů a co s kapelou udělá několik tisíc fandů, kteří dokážou ocenit to, co hrajete.
