 |
 |
 |
1. 3. 2010INTERITUS - In My Hands
|
Čtvrté album Interitu dělí od minulé nahrávky Frozen Darkness (Élysion ´05) symbolické čtyři roky. Principál Ioannes se kompletně obklopil novými spoluhráči a spolu s Vítkem (viola), tak zůstávají základními kameny hudebního "tyjátru" zvaného Interitus. Během pauzy mezi alby však kapela nelenila a pilně koncertovala po různých festivalech a jako předskokan si zahrála s pěknou řádkou zvučných jmen. Namátkou Judas Priest, Scorpions, Rage... O vydání CD se postaralo osvědčené plzeňské regionální hudební nakladatelství Avik, přičemž krátkodobá stáž u jihočeských Élysion vzala za své. V mých rukou teď tedy držím CD nazvané In My Hands:o). Na něm Interitus nabízí celkem dvanáct, autorsky původních skladeb. Sedm jich je nazpíváno v jazyce anglickém, čtyři v rodné češtině. Podobný model byl také na předešlém albu a v dnešní době je v našich krajích celkem populární. Závěr alba pak obstarává instrumentál Explosive (Tribute To Bond). Volně upravená bondovská melodie a la Interitus, kde se svými skřipkami dostávají prostor noví fidlikáči v dresu Interitu, Adam s Jardou. Věru povedená tečka. Ale to jsem dost předběhl. Kapela si stále hrne ten svůj symfonický heavy/doom metal. Zapomeňte na klávesy a flétničky. Na In My Hands je budete hledat marně, ale určitě vám nebudou chybět. Symfonická část kapely, je momentálně složena ze dvou houslí a jedné violy. Produkce Interitu se tím o kousek posunula směrem k hájemstvím, kde vládnou třeba takoví "Sajlenti". Klasický typ zpěvu kráska a zvíře se naopak nemění. Mění se jen zpěvačka. Nechává si říkat Yennefer a po Janě Zahradníkové (zasvobodna Šnajdrové), Báře Sudové a Radce (ta jediná nestihla natočit s kapelou žádnou nahrávku), určitě neměla snadnou pozici, ale svými přesvědčivými hlasovými výkony, dokazuje, že se s ní musí počítat. Její styl zpěvu ve mě sice nezanechal nějakou zásadní, hlubokou kulturní stopu, ale celkem příjemně se to poslouchá. A to vlastně platí na celou desku. Nijak násilná, melodramatická padesátiminutovka, uběhne jako voda, a byť to posluchám pozorně jak chci a ze všech úhlů, chybí mi nějaké pořádné nápady a silné momenty, které by mi uvízly |
|
v uchu. Nejsilněji se mi jeví trojblok skladeb Invisible Dream, Dance a Don´t. V šestém songu Tam kde se nedýchá, je v jejím úvodu a závěru ke slyšení také mandolína, kterou ve studiu nahrál Vítek. A pak je tu ještě povedená, již výše zmíněná závěrečná Explosive. Zbytek alba se mi slévá dohromady. Zvuk In My Hands byl zaznamenán ve studiu Kdyně (svá alba zde nahrávali také Martyrium Christi, Animal Hate, Fata Morgana...). Je celkem obstojný, takový uhlazený. Vousaté kytarové riffy, které Interitus vytahují ze své pokladnice občas znějí, jako když hladíš bábě zadek. Měkce a lehce obstarožně. Kopáky taky nejsou moc slyšet, ale jinak je zvuk ok. Uchu zalahodí především pěkný zvuk symfonické sekce, tady nemám námitek. Možná by nebylo na škodu, zkusit do budoucna také nějaké jiné studio. Texty jsou dílem kapelníka Ionnese. Mají silně melancholický nádech a diagnóza zní: klišé. Ale do hudby Interitu přesně zapadají, takže to zkrátka tak beru. Buklet alba je pěkně a stylově proveden, nechybí kompletní texty a všechny důležité informace. Fotografování celé kapely v areálu plzeňského pivovaru, se ujal talentovaný fotograf Jarda Voller. Jedna z jeho fotek je zde také k vidění. Výhodou tohoto plzeňského okteta je skutečnost, že nabízený materiál umí s přehledem přenést i na pódium. Kapela pilně koncertuje, má šikovného manažera, vlastního zvukaře, takže má vlastně budoucnost ve vlastních rukách... In My Hands není špatné album, ale stále čekám na desku, se kterou mě Interitus uzemní. Je čas přestat se dívat klíčovou dírkou (jak trefně zpívá Ioannes ve skladbě Nad hladinou).
Čas:51:30 Seznam skladeb:
|
;)
RSS kanál
