Inu stará láska nerezaví a aby bylo tak trochu odlišeno předchozí působení od nového startu, je tady lehce modifikovaný název. V sestavě se zakládajícím členem Jardou Pracnou se po 4 letech znovu vrací kapela, která psala dějiny českého extrémního metalu. A právě s Jardou jsme probrali nejen aktuální dění v Assessoru, ale vlastně celý jeho metalový život.
Ahoj Jardo, snad nebude od věci, když začneme v hluboké minulosti. Já jsem Tě poprvé viděl někdy v roce 1986 na taneční zábavě v Čepřovicích (vesnice v jižních Čechách, nedaleko od Strakonic), v řadách Orientu. Tehdy jsi hrál klasický heavy metal... Byl Orient Tvou první kapelou?
Před Orientem jsem hrál v Labyrintu, který vznikl po rozpadu kapely Kyvadlo právě na Labyrint a Tam. V Labyrintu jsem se vlastně naučil základy heavy metalu od Tondy Valíčka, který nyní hraje v Motörhead revival, mimochodem výborný kytarista. Tam jsem poznal i Mamuta, to byla přezdívka výborného bubeníka Jirky Stárka.
V roce 1988 jsi s bubeníkem Mirkem Nedvědem z Orientu odešel a založil Moriorr, v jehož řadách jsi si zahrál na památném Death Metal Session. To byla krásná doba, na DMS bylo snad 1500 rozvášněných fanoušků. Vzpomeneš si ještě na dojmy z téhle kultovní akce?
Bylo to super a zároveň neuvěřitelné, že se nám to podařilo. Tehdy si asi nikdo z nás neuvědomoval, co nám v podstatě spadlo do klína, člověk to docení až s odstupem času. Tehdy jsme to prostě vzali jako samozřejmost, že tam byly mraky lidí, ale je to pro mě tak dávno, že už to ani není pravda.
Jenže záhy jste se Slávkem Bradou z Moriorru odešli a postavili Assesor. Proč došlo k rozkolu v Moriorru?
To bylo tak, že Mirek Nedvěd a Jirka Šujanský měli trochu odlišný názor na další vývoj Moriorru po hudební stránce a v neposlední řadě tam hrál roli i alkohol, ale o tom se nechci šířeji zmiňovat.
Assesoru se povedl takřka raketový start, po zhruba roce existence vydal první extrémní LP desku po pádu komunistického režimu. Jaký to byl tehdy pocit, mít v rukou asfaltový kotouč?
Byl to zvláštní pocit, z větší části obrovská radost, že se něco takového podařilo a na druhé straně pocit vakua, že je všechno, co jsme chtěli, hotovo. Že jsme tou plackou dovršili schéma: založení kapely – tvrdá práce ve zkušebně – koncerty – nahrávání ve studiu – deska… a hotovo.
Jenže po roce existence se Assesor poprvé rozpadl. Nebyla to škoda? Myslíš, že mohl na začátku devadesátých letech nechat významnější stopu v českých metalových dějinách?
Nevím, z dnešního pohledu by každý asi řekl, že určitě atd., ale já v té době založil rodinu a bylo jasné, že jí touhle muzikou neuživím. Tak jsem měl na výběr a rozhodl jsem se pro rodinu. A abych se ještě vrátil k té otázce, bylo mi jasné, že kdybych makal v práci, tak bych tu muziku dělal jen na okraji a tím pádem by to nestálo za moc, ale kdož ví, třeba by to bylo úplně jinak, ale to je právě to „kdož ví“.
Epizodní návrat v roce 1993 nechme stranou, v kapele působil z minulé sestavy jen bubeník Karel Jenčík. Ale poměrně překvapivě se celá původní sestava sešla v roce 2005 a začala zkoušet starý materiál. Jenže nejdříve odešel Karel Jenčík, po několika koncertech se Assesor znovu odmlčel a tys přijal nabídku Jirky Šujanského a posílil Moriorr. Proč Assesor nefungoval?
Protože jsme měli problémy s bubeníkem a v té době prostě bubeníci nebyli k sehnání a těm, co za něco stáli, neměl Assesor v podstatě co nabídnout – žádné koncerty, žádné peníze, jen zase tu otravnou práci ve zkušebně.
Ani Tvé působení v Moriorru nemělo dlouhého trvání, loni jsi z kapely odešel. Můžeš poodkrýt důvody, které tě k opuštění Moriorru vedly? Pokud vím, odešli s tebou i někteří spoluhráči...
Moriorru a hlavně Jirkovi Šujanskému vděčím po těch letech mého nehraní (ani doma jsem na to nešáhl) za tři super roky ježdění s kapelou a hraní. Důvody byly v podstatě stejné jako u Moriorru před těmi x lety, kromě toho alkoholu. Jinak Moriorr bude pokračovat i nadále, jenom, aspoň jak jsem mluvil naposled s Jirkou, poněkud změní styl.
Tak, konečně jsme ve žhavé současnosti. Jak Tě napadlo znovu oživit staré dobré jméno? Kde jsi hledal spoluhráče? Představ aktuální sestavu...
Tak tady je ta smečka: Jarda Pelán – kytara, zpěv; Víťa Rampas – bicí; Richard Abraham – basová kytara, zpěv; Jarda Pracna – kytara. Dát to znovu dohromady nás napadlo s Jardou a Víťou, protože jsme si říkali co dál, když bylo v Moriorru posledního půl roku takové jakoby nic nedělání. Ještě jsem oslovil Slávka Bradu a Michala Roháčka, jenže Slávek Brada hraje v Ozzy revivalu a má moc hraní, Michal Roháček mi řekl, že ze zpěvem končí. Karel Jenčík má taky svou kapelu. Tak se kluci domluvili s Richardem a teď se mordujeme ve zkušebně v Hořovicích a děláme nové věci, taky přidáme asi dva nebo tři staré kusy.
Není problémem, že Tví spoluhráči hrají v celé řadě kapel? Nemůže dojít k situacím, kdy přijde kolize termínů vystoupení a objeví se spory? Která kapela dostane přednost?
To je otázka domluvy, s tím není problém. My to stejně letos nebudeme hnát do extrému, abychom měli hodně hraní, spíš bychom chtěli udělat koncertní repertoár, vypilovat to a zahrát to tak, abychom se za to nemuseli stydět.
Kdo vymyslel kosmetickou změnu názvu? A proč?
Na to přišel Jarda Pelán a nám se to líbilo. Je to z toho důvodu, že vlastně z té staré sestavy jsem tam zbyl jen já a že už to není úplně ten stejný Assesor. To jsme si tak řekli, že je to nástupce starého Asesoru, poněvadž, bohužel, moji kámoši ze staré party mají jiné projekty a nestíhali by to
Pokud vím, máte domluvené první koncerty, v březnu s Debustrolem v Hořovicích, v létě Czech Death Fest a Metalfest Volyně. Jak se vůbec pořadatelé dověděli, že jste zase aktivní? S jakým repertoárem budete vystupovat?
Za to vděčíme Richardovi Abrahamovi, ten prostě umí jednat s lidmi od fochu a má moře kontaktů, takže je to super. Jen s tím repertoárem mám trochu černé svědomí, protože se historie znovu opakuje, protože do Assessoru z Moriorru s sebou beru pět svých věcí, dvě jsme se dohodli s Jirkou, že si nechá a s Jardou Pelánem máme pět dalších, které jsou už v kostce a čekají, až je udělá celá kapela.
S jakými ambicemi přicházíte? Je to jen tak pro radost z živého hraní nebo třeba přemýšlíte o novém albu?
Jsme bez ambic, dali jsme to dohromady pro radost z hraní a chceme nahrát album…
Na závěr bych se ještě vrátil do historie – dávné i nedávné. Nejdříve k albu skupiny Maniac Butcher, která jej na vaši počest pojmenovala Invaze a která nahrála stejnojmennou skladbu coby bonus na uvedené album? Slyšel jsi to?
Slyšel a je to dobře, že to kluci udělali, taky jsem za to Honzu Kapáka pochválil.
V roce 2008 vyšlo u Underground Records 2CD, které obsahuje všechny dostupné nahrávky Assesoru z let 1988 – 1991. Předpokládám, že komplet vlastníš... máš z něj radost? Překvapilo Tě, že po takové době jsou tu lidi, kteří mají o Assesor zájem?
Překvapilo, vlastním ho, je to dobře, že se do toho Lubor pustil, protože nevydal jen tohle, ale spoustu jiných dobrých kapel, které se zasloužily o zformování metalové scény v tehdejším Československu.
Víš o existenci skupiny Radiolokátor, která brázdí koncertní pódia s covery starých českých skladeb? Víš, že kromě Arakainu, Debustrolu nebo Törru drtí i vaši Invazi? Viděls nebo neviděls?
Viděl jsem to na youtube a to víš, starého člověka to zahřeje u srdce, že si na to někdo ještě vzpomněl a řekl si jo, tohle uděláme.
Ahoj Jardo, snad nebude od věci, když začneme v hluboké minulosti. Já jsem Tě poprvé viděl někdy v roce 1986 na taneční zábavě v Čepřovicích (vesnice v jižních Čechách, nedaleko od Strakonic), v řadách Orientu. Tehdy jsi hrál klasický heavy metal... Byl Orient Tvou první kapelou?
Před Orientem jsem hrál v Labyrintu, který vznikl po rozpadu kapely Kyvadlo právě na Labyrint a Tam. V Labyrintu jsem se vlastně naučil základy heavy metalu od Tondy Valíčka, který nyní hraje v Motörhead revival, mimochodem výborný kytarista. Tam jsem poznal i Mamuta, to byla přezdívka výborného bubeníka Jirky Stárka.
V roce 1988 jsi s bubeníkem Mirkem Nedvědem z Orientu odešel a založil Moriorr, v jehož řadách jsi si zahrál na památném Death Metal Session. To byla krásná doba, na DMS bylo snad 1500 rozvášněných fanoušků. Vzpomeneš si ještě na dojmy z téhle kultovní akce?
Bylo to super a zároveň neuvěřitelné, že se nám to podařilo. Tehdy si asi nikdo z nás neuvědomoval, co nám v podstatě spadlo do klína, člověk to docení až s odstupem času. Tehdy jsme to prostě vzali jako samozřejmost, že tam byly mraky lidí, ale je to pro mě tak dávno, že už to ani není pravda.
Jenže záhy jste se Slávkem Bradou z Moriorru odešli a postavili Assesor. Proč došlo k rozkolu v Moriorru?
To bylo tak, že Mirek Nedvěd a Jirka Šujanský měli trochu odlišný názor na další vývoj Moriorru po hudební stránce a v neposlední řadě tam hrál roli i alkohol, ale o tom se nechci šířeji zmiňovat.
Assesoru se povedl takřka raketový start, po zhruba roce existence vydal první extrémní LP desku po pádu komunistického režimu. Jaký to byl tehdy pocit, mít v rukou asfaltový kotouč?
Byl to zvláštní pocit, z větší části obrovská radost, že se něco takového podařilo a na druhé straně pocit vakua, že je všechno, co jsme chtěli, hotovo. Že jsme tou plackou dovršili schéma: založení kapely – tvrdá práce ve zkušebně – koncerty – nahrávání ve studiu – deska… a hotovo.
Jenže po roce existence se Assesor poprvé rozpadl. Nebyla to škoda? Myslíš, že mohl na začátku devadesátých letech nechat významnější stopu v českých metalových dějinách?
Nevím, z dnešního pohledu by každý asi řekl, že určitě atd., ale já v té době založil rodinu a bylo jasné, že jí touhle muzikou neuživím. Tak jsem měl na výběr a rozhodl jsem se pro rodinu. A abych se ještě vrátil k té otázce, bylo mi jasné, že kdybych makal v práci, tak bych tu muziku dělal jen na okraji a tím pádem by to nestálo za moc, ale kdož ví, třeba by to bylo úplně jinak, ale to je právě to „kdož ví“.
Epizodní návrat v roce 1993 nechme stranou, v kapele působil z minulé sestavy jen bubeník Karel Jenčík. Ale poměrně překvapivě se celá původní sestava sešla v roce 2005 a začala zkoušet starý materiál. Jenže nejdříve odešel Karel Jenčík, po několika koncertech se Assesor znovu odmlčel a tys přijal nabídku Jirky Šujanského a posílil Moriorr. Proč Assesor nefungoval?
Protože jsme měli problémy s bubeníkem a v té době prostě bubeníci nebyli k sehnání a těm, co za něco stáli, neměl Assesor v podstatě co nabídnout – žádné koncerty, žádné peníze, jen zase tu otravnou práci ve zkušebně.
Ani Tvé působení v Moriorru nemělo dlouhého trvání, loni jsi z kapely odešel. Můžeš poodkrýt důvody, které tě k opuštění Moriorru vedly? Pokud vím, odešli s tebou i někteří spoluhráči...
Moriorru a hlavně Jirkovi Šujanskému vděčím po těch letech mého nehraní (ani doma jsem na to nešáhl) za tři super roky ježdění s kapelou a hraní. Důvody byly v podstatě stejné jako u Moriorru před těmi x lety, kromě toho alkoholu. Jinak Moriorr bude pokračovat i nadále, jenom, aspoň jak jsem mluvil naposled s Jirkou, poněkud změní styl.
Tak, konečně jsme ve žhavé současnosti. Jak Tě napadlo znovu oživit staré dobré jméno? Kde jsi hledal spoluhráče? Představ aktuální sestavu...
Tak tady je ta smečka: Jarda Pelán – kytara, zpěv; Víťa Rampas – bicí; Richard Abraham – basová kytara, zpěv; Jarda Pracna – kytara. Dát to znovu dohromady nás napadlo s Jardou a Víťou, protože jsme si říkali co dál, když bylo v Moriorru posledního půl roku takové jakoby nic nedělání. Ještě jsem oslovil Slávka Bradu a Michala Roháčka, jenže Slávek Brada hraje v Ozzy revivalu a má moc hraní, Michal Roháček mi řekl, že ze zpěvem končí. Karel Jenčík má taky svou kapelu. Tak se kluci domluvili s Richardem a teď se mordujeme ve zkušebně v Hořovicích a děláme nové věci, taky přidáme asi dva nebo tři staré kusy.
Není problémem, že Tví spoluhráči hrají v celé řadě kapel? Nemůže dojít k situacím, kdy přijde kolize termínů vystoupení a objeví se spory? Která kapela dostane přednost?
To je otázka domluvy, s tím není problém. My to stejně letos nebudeme hnát do extrému, abychom měli hodně hraní, spíš bychom chtěli udělat koncertní repertoár, vypilovat to a zahrát to tak, abychom se za to nemuseli stydět.
Kdo vymyslel kosmetickou změnu názvu? A proč?
Na to přišel Jarda Pelán a nám se to líbilo. Je to z toho důvodu, že vlastně z té staré sestavy jsem tam zbyl jen já a že už to není úplně ten stejný Assesor. To jsme si tak řekli, že je to nástupce starého Asesoru, poněvadž, bohužel, moji kámoši ze staré party mají jiné projekty a nestíhali by to
Pokud vím, máte domluvené první koncerty, v březnu s Debustrolem v Hořovicích, v létě Czech Death Fest a Metalfest Volyně. Jak se vůbec pořadatelé dověděli, že jste zase aktivní? S jakým repertoárem budete vystupovat?
Za to vděčíme Richardovi Abrahamovi, ten prostě umí jednat s lidmi od fochu a má moře kontaktů, takže je to super. Jen s tím repertoárem mám trochu černé svědomí, protože se historie znovu opakuje, protože do Assessoru z Moriorru s sebou beru pět svých věcí, dvě jsme se dohodli s Jirkou, že si nechá a s Jardou Pelánem máme pět dalších, které jsou už v kostce a čekají, až je udělá celá kapela.
S jakými ambicemi přicházíte? Je to jen tak pro radost z živého hraní nebo třeba přemýšlíte o novém albu?
Jsme bez ambic, dali jsme to dohromady pro radost z hraní a chceme nahrát album…
Na závěr bych se ještě vrátil do historie – dávné i nedávné. Nejdříve k albu skupiny Maniac Butcher, která jej na vaši počest pojmenovala Invaze a která nahrála stejnojmennou skladbu coby bonus na uvedené album? Slyšel jsi to?
Slyšel a je to dobře, že to kluci udělali, taky jsem za to Honzu Kapáka pochválil.
V roce 2008 vyšlo u Underground Records 2CD, které obsahuje všechny dostupné nahrávky Assesoru z let 1988 – 1991. Předpokládám, že komplet vlastníš... máš z něj radost? Překvapilo Tě, že po takové době jsou tu lidi, kteří mají o Assesor zájem?
Překvapilo, vlastním ho, je to dobře, že se do toho Lubor pustil, protože nevydal jen tohle, ale spoustu jiných dobrých kapel, které se zasloužily o zformování metalové scény v tehdejším Československu.
Víš o existenci skupiny Radiolokátor, která brázdí koncertní pódia s covery starých českých skladeb? Víš, že kromě Arakainu, Debustrolu nebo Törru drtí i vaši Invazi? Viděls nebo neviděls?
Viděl jsem to na youtube a to víš, starého člověka to zahřeje u srdce, že si na to někdo ještě vzpomněl a řekl si jo, tohle uděláme.
