Po deseti letech se letos PAŘÁT převlékl do nového kabátu, zkrátil periodicitu a vyrazil do „boje“ o čtenáře. Co k tomu Herdrona vedlo, jaké starosti jsou s oficiálním vydáváním, jaký náklad bude „nový“ PAŘÁT mít... to jsou první otázky, které každého napadnou. Mě jich napadlo víc, takže jsem Herdrona kontaktoval a vyzpovídal. Možná s výhodou určitých zákulisních informací, protože do PAŘÁTu také přispívám. Případný „střet zájmů“ snad žádný soudný člověk nebude řešit, kdyby začal podobný časopis vydávat Franta Jetel z Kotěhůlek, o rozhovor bych jej požádal taky...
Zdravím Herdrone! Jak jsi prožil posledních řekněme 14 dní? Jaké nástrahy chystá český úřední šiml na nadšence, který se rozhodne oficiálně vydávat časopis? Kdybys tušil, co Tě čeká, šel bys do toho znovu?
Samozřejmě že bych do toho šel, tohle je holt procedura, která se jednou odbude a máš klid. Netušil jsem, že to bude taková pakárna a úředníci si mě budou přehazovat od čerta k ďáblu. Ještě že mám v práci tak benevolentního šéfa, co sice metalové hudbě vůbec nerozumí, ale má pro mě pochopení. A ještě že bydlím relativně blízko od Prahy. Za poslední 2 měsíce jsem ji navštívil tolikrát, než kdy předtím dohromady.
Byla to hodně hektická doba, ještě navíc spojená s uzávěrkou časopisu a konečně jsem plně pochopil, jak se asi tak cítí úplně mrtvý člověk (smích). Ale právě kvůli všemožným řeknu banalitám se nakonec nestihl původně avizovaný termín vydání. Neměl jsem z toho vůbec dobrý pocit, ale ocitl jsem se v situaci, kdy nezmůžeš nic a jsi odkázaný na jiné. A jenom čekáš.
Jak Tě vůbec napadlo, že po deseti letech v undergroundu se vydáš do světa a zkusíš s okrajově zaměřeným časopisem uspět v konkurenci Sparku a HardRockeru? Nebo tyhle jediné dva s metalem koketující žurnály za konkurenci nepovažuješ?
Nepovažuji je za konkurenci. A to bez urážky. Pařát si jde svojí cestou, máme jinou zákulisní politiku, jiné možnosti atd. Kdo Pařát někdy četl, ví své. A kdo ne, ať to napraví. Budeme jedině rádi.
Ještě před čtyřmi měsíci jsi v rozhovoru pro Metalopolis tvrdil „Já chci psát o něčem, co chci já sám, ne aby mi někdo něco diktoval a dělal něco na zakázku. Můžeš namítnout, že to je obchod jako každý jiný, ale já raději zůstanu tam, kde jsem.“ a že „Na titulní straně bude vždy česká nebo slovenská kapela“. Jak přišel ten zlom, okamžik rozhodnutí?
Tohle interview bylo svým způsobem zlomové. Dali jsme hlavy dohromady a došli k závěru, že po deseti letech je potřeba pořádně vysmejčit. Buď časopis zůstane kde je, nebo se udělá jediný možný krok a tím je profesionální distribuce. A do té se musíš lépe obléci, to znamená plná barva. V žádném případě nelituji – mám před sebou nové číslo v barvě a je to sto a jedna oproti dřívějšku. Jinak se nic nezměnilo, dál si děláme, co chceme, inzerenti ani nikdo jiný nám nic nediktuje. Akorát poměr českých kapel se bude zmenšovat a platí to i o titulní straně.
V neposlední řadě však stojí za „obměnou“ Pařátu i taková šedá eminence vzadu, člověk, jehož si velmi vážím. Je to Petr Junek alias Ifa, kamarád s velkými zkušenostmi, co mi spoustu věcí kolem chodu vysvětlil atd. Diky moc, kámo.
Neodradila Tě ani současná nálada ve společnosti, kdy se třeba HardRocker potýká s dodržováním termínů vydání, Filter skončil úplně a ani další časopisy si nemůžou vyskakovat?
Mě neodradí nic, jsem hlavně hroznej nadšenec a pro ten časák dýchám, jsem pro něj schopen udělat kdykoliv první poslední. Ale samozřejmě Pařát nestojí a nepadá pouze se mnou, je zde spousta dalších faktorů, kvůli kterým se může zdát, že se vydání opozdí. Nesmí se to stát tradicí, to je jasné. Na tomto místě bych rád poděkoval lidem jako je Anxur, Hobluda, Martin Brňovják, moje přítelkyně… a vůbec všem, kdo pro ten časák jsou schopni něco (a často ne málo) udělat. Takových dobrých lidí už dnes není moc.
Poslední dobou mám pocit, že tady zase panuje pověstná zemanovská „blbá nálada“. Neustále kolem sebe slyším, jak časopisy stojí za prd, weby stagnují, prodává se méně CD, méně lidí chodí na koncerty… a každej jenom mele pantem a zodpovědnosti se bojí – na nic není čas… Mohl bych se přidat, na vše se vykašlat, ale mě dělat časák neskonale baví, je to moje droga… takže to nedokážu (smích).
Nemáš strach, že sis na sebe upletl bič? Zkrácení periodicity na dva měsíce (opět musím zmínit Tvá nedávná slova: „Pařát vychází co 3 měsíce a vycházet častěji nejde, to bych vážně nestíhal, byl neustále vysmahlej jen u PC a chodil na poštu.“) je hodně odvážné, zvlášť když uvážím, že jsi většinovým autorem. Navíc jsi z PAŘÁTu „vyhnal“ různé zpestřující články (a jejich autory), takže logicky musíš jejich místo zaplnit články hudebními...
Je to hlavně obrovská výzva a znáš to, máš nějaký zažitý systém, ale potom zjistíš, že máš ještě nějaké rezervy. Jsem dobrodruh, ale nejsem sebevrah. Kdybych o tom nebyl přesvědčený, tak do toho nikdy nejdu a taky bych nikdy nic nedělal pouze na úkor kvantity. Mimo investovaného času je to taky obrovská finanční částka, kterou jsem do toho musel vložit. Pařát nefinancuje žádná firma, všechno táhnu ze svý kapsy. Ale dva měsíce je vážně nadoraz, měsíčník nejde, to bych musel opustit práci. A jinak vysmahlej u počálu pořád jsem (i v práci, hehe).
Já jsem v tomhle směru hlavně hrozně tvrdej sám na sebe, mám představu o kvalitě a do Pařátu jen tak někoho nepustím. Když říkáš věci na rovinu a bez přetvářky, je jasné, že dříve nebo později ti někdo půjde po krku a bude se ti to všechno snažit sakra znepříjemnit.
Spousta lidí si nedokáže uvědomit rozdíl mezi tištěným a webovým médiem, myslí si, že něco napíšou a plácnou to tam nebo tam… Ten rozdíl je ve způsobu práce propastný a teprve až přijdou tady, kulí oči ze všech omezení, rozsahů, pevných uzávěrek atd. Nejsem typem šéfredaktora, co diriguje ostatní a dohlíží na jejich práci, naopak se snažím jít všem příkladem a mimo veškerého vyřizování, zařizování, účetnictví, rozesílání atd. tvořím i velkou část obsahu. Považuji to za správné, někdy dokonce za vynucené (smích).
Od nového roku jsme se rozhodli Pařát směřovat výhradně na hudbu, z toho důvodu padli všichni masoví vrazi a podobná elita společností (smích). I nadále však platí, že Pařát je výhradně tištěný časopis, nic z jeho obsahu se neobjeví na internetu.
Přílohou každého čísla bude originální řadové CD nějaké kapely. Považuješ to za další motivaci pro potenciální kupce? Není riskantní začít s kontroverzní skupinou MASTURBACE? Přece jen – death / grind je minoritní žánr, který zajímá i v rámci metalu okrajové publikum.
MASTURBACE je především o srandě a nadhledu, byť někdy trochu drsnější srandě a každý ji nemusí pochopit. Začít jinou kapelou, bylo by to zase proč to a ne tohle… Každému se nikdy nelze 100% zavděčit. V dalším čísle přijde na řadu 17 let staré demo (má šedesát minut!) DISSOLVING OF PRODIGY. Remasterovaný zvuk, dvě nové skladby, designově jinak provedený booklet… není to bláznovina, žádná archaická vykopávka, ten matroš ani po 17 letech neztratil nic ze své přitažlivosti - ba naopak. Lidi to neznají, budou vejrat. DISSOLVING OF PRODIGY jsou králové českého doom metalu a tehdy započala jejich cesta. Tohle bude tryzna za všechny živé!!! Jinak určitě nic nepokazím, když řeknu, že v létě mimo jiné v Pařátu vyjde i tributní album DEBUSTROLu za účasti 18 českých kapel.
Protože cílem rubriky „O čem se mluví“ není přinášet rozsáhlé rozhovory a materiály, ale krátce okomentovat zajímavé aktuální události, je tady poslední otázka. Co když se PAŘÁT v mediálním světě nechytne? Co když prodáš nedostatečný počet výtisků a nepokryješ náklady? Vrátíš se zpátky do undergroundu nebo se může stát, že se nad PAŘÁTem zavřou pomyslné kruhy na vodě a časopis se utopí? Samozřejmě bych si to nepřál, ale kontroverzní rubrika si žádá kontroverzní otázky...
Nechci se ohánět slovem amatérismus, mohlo by to být zavádějící, přesto Pařát co do svého zázemí i nadále zůstává tím stejným časopisem, jakým byl před dvěma nebo pěti lety. Nikoho nezaměstnává, nemá výdaje za brigádníky, děláme to z velkého nadšení a jsme schopni zkrátit své náklady na nutné minimum. Nemáme žádné redakční prostory – členové Pařátu jsou rozeseti po celé republice i Slovensku. Hlavní stan je postavený u mě doma v Chrudimi, v pokoji bytu 3+1, který mimo role kanceláře slouží i jako skladiště nebo překladiště (smích). Takže pořád underground jako kráva (smích).
Nejeden člověk mi už vpálil, jak to kdysi bylo perfektní, když to bylo celý černobílý, teď už je to moc nóbl, hrozně jsme se změnili, zpyšněli… ale jsou to jen řeči. Kdo to nikdy nedělal, ten nepochopí, kolik je v tom všem naflákanýho času a život jde dál, chceme zase zkusit něco jiného.
Takhle jak to píšeš nelze uvažovat, to by se to mohlo hned zabalit. Pařát vychází už deset let a pevně věřím, že spoustu dalších let má před sebou. Samozřejmě nemohu kolem sebe neslyšet hlasy o tom, jak se časopisy neprodávají atd. Jenže to říkají nejčastěji lidé, co si nic nekupují…
Zakončil bych to větou: „Kterej metalista řekne, že za 99 Kč je to drahý, ten je u mě totální diletant.“ A kdo si nic nekupuje, toho to stejně nezajímá…
www.paratmagazine.com
Zdravím Herdrone! Jak jsi prožil posledních řekněme 14 dní? Jaké nástrahy chystá český úřední šiml na nadšence, který se rozhodne oficiálně vydávat časopis? Kdybys tušil, co Tě čeká, šel bys do toho znovu?
Samozřejmě že bych do toho šel, tohle je holt procedura, která se jednou odbude a máš klid. Netušil jsem, že to bude taková pakárna a úředníci si mě budou přehazovat od čerta k ďáblu. Ještě že mám v práci tak benevolentního šéfa, co sice metalové hudbě vůbec nerozumí, ale má pro mě pochopení. A ještě že bydlím relativně blízko od Prahy. Za poslední 2 měsíce jsem ji navštívil tolikrát, než kdy předtím dohromady.
Byla to hodně hektická doba, ještě navíc spojená s uzávěrkou časopisu a konečně jsem plně pochopil, jak se asi tak cítí úplně mrtvý člověk (smích). Ale právě kvůli všemožným řeknu banalitám se nakonec nestihl původně avizovaný termín vydání. Neměl jsem z toho vůbec dobrý pocit, ale ocitl jsem se v situaci, kdy nezmůžeš nic a jsi odkázaný na jiné. A jenom čekáš.
Jak Tě vůbec napadlo, že po deseti letech v undergroundu se vydáš do světa a zkusíš s okrajově zaměřeným časopisem uspět v konkurenci Sparku a HardRockeru? Nebo tyhle jediné dva s metalem koketující žurnály za konkurenci nepovažuješ?
Nepovažuji je za konkurenci. A to bez urážky. Pařát si jde svojí cestou, máme jinou zákulisní politiku, jiné možnosti atd. Kdo Pařát někdy četl, ví své. A kdo ne, ať to napraví. Budeme jedině rádi.
Ještě před čtyřmi měsíci jsi v rozhovoru pro Metalopolis tvrdil „Já chci psát o něčem, co chci já sám, ne aby mi někdo něco diktoval a dělal něco na zakázku. Můžeš namítnout, že to je obchod jako každý jiný, ale já raději zůstanu tam, kde jsem.“ a že „Na titulní straně bude vždy česká nebo slovenská kapela“. Jak přišel ten zlom, okamžik rozhodnutí?
Tohle interview bylo svým způsobem zlomové. Dali jsme hlavy dohromady a došli k závěru, že po deseti letech je potřeba pořádně vysmejčit. Buď časopis zůstane kde je, nebo se udělá jediný možný krok a tím je profesionální distribuce. A do té se musíš lépe obléci, to znamená plná barva. V žádném případě nelituji – mám před sebou nové číslo v barvě a je to sto a jedna oproti dřívějšku. Jinak se nic nezměnilo, dál si děláme, co chceme, inzerenti ani nikdo jiný nám nic nediktuje. Akorát poměr českých kapel se bude zmenšovat a platí to i o titulní straně.
V neposlední řadě však stojí za „obměnou“ Pařátu i taková šedá eminence vzadu, člověk, jehož si velmi vážím. Je to Petr Junek alias Ifa, kamarád s velkými zkušenostmi, co mi spoustu věcí kolem chodu vysvětlil atd. Diky moc, kámo.
Neodradila Tě ani současná nálada ve společnosti, kdy se třeba HardRocker potýká s dodržováním termínů vydání, Filter skončil úplně a ani další časopisy si nemůžou vyskakovat?
Mě neodradí nic, jsem hlavně hroznej nadšenec a pro ten časák dýchám, jsem pro něj schopen udělat kdykoliv první poslední. Ale samozřejmě Pařát nestojí a nepadá pouze se mnou, je zde spousta dalších faktorů, kvůli kterým se může zdát, že se vydání opozdí. Nesmí se to stát tradicí, to je jasné. Na tomto místě bych rád poděkoval lidem jako je Anxur, Hobluda, Martin Brňovják, moje přítelkyně… a vůbec všem, kdo pro ten časák jsou schopni něco (a často ne málo) udělat. Takových dobrých lidí už dnes není moc.
Poslední dobou mám pocit, že tady zase panuje pověstná zemanovská „blbá nálada“. Neustále kolem sebe slyším, jak časopisy stojí za prd, weby stagnují, prodává se méně CD, méně lidí chodí na koncerty… a každej jenom mele pantem a zodpovědnosti se bojí – na nic není čas… Mohl bych se přidat, na vše se vykašlat, ale mě dělat časák neskonale baví, je to moje droga… takže to nedokážu (smích).
Nemáš strach, že sis na sebe upletl bič? Zkrácení periodicity na dva měsíce (opět musím zmínit Tvá nedávná slova: „Pařát vychází co 3 měsíce a vycházet častěji nejde, to bych vážně nestíhal, byl neustále vysmahlej jen u PC a chodil na poštu.“) je hodně odvážné, zvlášť když uvážím, že jsi většinovým autorem. Navíc jsi z PAŘÁTu „vyhnal“ různé zpestřující články (a jejich autory), takže logicky musíš jejich místo zaplnit články hudebními...
Je to hlavně obrovská výzva a znáš to, máš nějaký zažitý systém, ale potom zjistíš, že máš ještě nějaké rezervy. Jsem dobrodruh, ale nejsem sebevrah. Kdybych o tom nebyl přesvědčený, tak do toho nikdy nejdu a taky bych nikdy nic nedělal pouze na úkor kvantity. Mimo investovaného času je to taky obrovská finanční částka, kterou jsem do toho musel vložit. Pařát nefinancuje žádná firma, všechno táhnu ze svý kapsy. Ale dva měsíce je vážně nadoraz, měsíčník nejde, to bych musel opustit práci. A jinak vysmahlej u počálu pořád jsem (i v práci, hehe).
Já jsem v tomhle směru hlavně hrozně tvrdej sám na sebe, mám představu o kvalitě a do Pařátu jen tak někoho nepustím. Když říkáš věci na rovinu a bez přetvářky, je jasné, že dříve nebo později ti někdo půjde po krku a bude se ti to všechno snažit sakra znepříjemnit.
Spousta lidí si nedokáže uvědomit rozdíl mezi tištěným a webovým médiem, myslí si, že něco napíšou a plácnou to tam nebo tam… Ten rozdíl je ve způsobu práce propastný a teprve až přijdou tady, kulí oči ze všech omezení, rozsahů, pevných uzávěrek atd. Nejsem typem šéfredaktora, co diriguje ostatní a dohlíží na jejich práci, naopak se snažím jít všem příkladem a mimo veškerého vyřizování, zařizování, účetnictví, rozesílání atd. tvořím i velkou část obsahu. Považuji to za správné, někdy dokonce za vynucené (smích).
Od nového roku jsme se rozhodli Pařát směřovat výhradně na hudbu, z toho důvodu padli všichni masoví vrazi a podobná elita společností (smích). I nadále však platí, že Pařát je výhradně tištěný časopis, nic z jeho obsahu se neobjeví na internetu.
Přílohou každého čísla bude originální řadové CD nějaké kapely. Považuješ to za další motivaci pro potenciální kupce? Není riskantní začít s kontroverzní skupinou MASTURBACE? Přece jen – death / grind je minoritní žánr, který zajímá i v rámci metalu okrajové publikum.
MASTURBACE je především o srandě a nadhledu, byť někdy trochu drsnější srandě a každý ji nemusí pochopit. Začít jinou kapelou, bylo by to zase proč to a ne tohle… Každému se nikdy nelze 100% zavděčit. V dalším čísle přijde na řadu 17 let staré demo (má šedesát minut!) DISSOLVING OF PRODIGY. Remasterovaný zvuk, dvě nové skladby, designově jinak provedený booklet… není to bláznovina, žádná archaická vykopávka, ten matroš ani po 17 letech neztratil nic ze své přitažlivosti - ba naopak. Lidi to neznají, budou vejrat. DISSOLVING OF PRODIGY jsou králové českého doom metalu a tehdy započala jejich cesta. Tohle bude tryzna za všechny živé!!! Jinak určitě nic nepokazím, když řeknu, že v létě mimo jiné v Pařátu vyjde i tributní album DEBUSTROLu za účasti 18 českých kapel.
Protože cílem rubriky „O čem se mluví“ není přinášet rozsáhlé rozhovory a materiály, ale krátce okomentovat zajímavé aktuální události, je tady poslední otázka. Co když se PAŘÁT v mediálním světě nechytne? Co když prodáš nedostatečný počet výtisků a nepokryješ náklady? Vrátíš se zpátky do undergroundu nebo se může stát, že se nad PAŘÁTem zavřou pomyslné kruhy na vodě a časopis se utopí? Samozřejmě bych si to nepřál, ale kontroverzní rubrika si žádá kontroverzní otázky...
Nechci se ohánět slovem amatérismus, mohlo by to být zavádějící, přesto Pařát co do svého zázemí i nadále zůstává tím stejným časopisem, jakým byl před dvěma nebo pěti lety. Nikoho nezaměstnává, nemá výdaje za brigádníky, děláme to z velkého nadšení a jsme schopni zkrátit své náklady na nutné minimum. Nemáme žádné redakční prostory – členové Pařátu jsou rozeseti po celé republice i Slovensku. Hlavní stan je postavený u mě doma v Chrudimi, v pokoji bytu 3+1, který mimo role kanceláře slouží i jako skladiště nebo překladiště (smích). Takže pořád underground jako kráva (smích).
Nejeden člověk mi už vpálil, jak to kdysi bylo perfektní, když to bylo celý černobílý, teď už je to moc nóbl, hrozně jsme se změnili, zpyšněli… ale jsou to jen řeči. Kdo to nikdy nedělal, ten nepochopí, kolik je v tom všem naflákanýho času a život jde dál, chceme zase zkusit něco jiného.
Takhle jak to píšeš nelze uvažovat, to by se to mohlo hned zabalit. Pařát vychází už deset let a pevně věřím, že spoustu dalších let má před sebou. Samozřejmě nemohu kolem sebe neslyšet hlasy o tom, jak se časopisy neprodávají atd. Jenže to říkají nejčastěji lidé, co si nic nekupují…
Zakončil bych to větou: „Kterej metalista řekne, že za 99 Kč je to drahý, ten je u mě totální diletant.“ A kdo si nic nekupuje, toho to stejně nezajímá…
www.paratmagazine.com
