 |
 |
 |
RSS kanál
22. 2. 2010NECROCOCK – Les je pro mne to nejmagičtější místo na světě...
Po Praktikách pohřebních ústavů je tady Necrocock s novým albem svého po sobě pojmenovaného projektu, tentokrát na úplně jiné téma. Lesy, háje, duby, trní, laně, houby, mech, jehličí, borůvčí... tohle všechno lze najít v textech.
|
Lesu zdar, Necrococku! Jak Tě vlastně napadl námět na album Lesní hudba? Les je pro mne to nejmagičtější místo na světě. Dějou se v něm naprosto neuvěřitelný věci a přitahuje mne celý život. Čím víc ho poznávám, tím víc mne vzrušuje a fascinuje. Bylo jen otázkou času, kdy ho oslavím a vzdám mu hold svou hudbou. Desku jsi věnoval svému strýci, který Tě „naučil rozumět lesům a naslouchat jejich řeči“. Ta postava na posedu na zadní straně obalu je opravdu Tvůj strýc ve své poslední hodince? (V bookletu je uvedeno, že zemřel přímo na posedu...). Jo, je to můj strýc Dominik. Jednu neděli si vyšel na lov a už se nevrátil. Našli ho až ve středu, tak, jak jej zachycuje policejní fotka z doby, kdy byl již 3 dny mrtvý. Měl diabetes a zapomněl si doma kostku cukru. Kolik let Ti bylo let, když Tě zasvěcoval do světa lesů, luk a strání? Byl jsem předškoláček až páťáček. Pak zemřel. Opěvuješ v textech skutečné lokality, které znáš z vlastní zkušenosti nebo jde o fiktivní místa? Mám na mysli třeba Luční, Studniční, lesní hotel Orion... Kde leží Tvé oblíbené lesy? Na Luční boudě se zcela sám každoročně na pár dní ubytovávám. Je to nejvýše položenej hotel u nás a leží kousek od Studniční hory. Orion je pěknej horskej hotel v Liberci, ale skladba je inspirovaná jedním loveckým hotýlkem v Míčích na křivoklátsku, kde jsem nedávno strávil jednu zajímavou, dobrodružnou noc s lovcema. Křivoklátské lesy mám asi vůbec nejradši. Texty jsou krátké, minimalistické... to je záměr nebo Tě nic delšího nenapadlo (smích)? Původně mělo bejt celý album čistě instrumentální, ale nakonec mě někdo zviklal, abych tam i něco nazpíval. Texty jsou dlouhé ažaž. Jsou tam vlastně jen jako jakési vodítko k určitýmu příběhu. Jinak chci spíš dát posluchači prostor k vlastním, vysněným příběhům pod vlivem atmosféry jednotlivých skladeb a nechci ho moc rušit. Některé texty mi přijdou autobiografické, ale třeba K václavkám je zajímavá hříčka – pochopil jsem správně, že je tady vypravěčem jelen, který se stal obětí lovce? Špatně. Je to o tom, jak já sám, strašlivě zamilován do laně, nakonec umírám na malárii. Ale může to bejt klidně i o úplně něčem jiným, takže klidně vlastně i o tom jelenovi. Každej si může domyslet cokoliv a všechno bude správně. Místo opěvování krásy živé zvěře se vyžíváš v popisu věcí smutných, kromě výše uvedené K václavkám pojednávají o zraněních a jedech i Mokvavá zranění a Muskarin. Jsou pro Tebe přitažlivější morbidní témata? Já nevím. Samozřejmě je krásnější živá zvěř než mrtvá, ale i takové preparace a trofeje maj své kouzlo. Navíc mne na lese vždycky fascinovalo nebezpečí – co všechno se mi tam může stát. Dodnes se chodím vlastně do lesa hlavně bát. Klidně se tam můžu třeba něčím otrávit, nebo se setkat s nějakým svým lesním vrahem. Houbaříš? Názvy skladeb K václavkám a Tam se vaří z hub k tomu svádějí... Jakou houbičku máš nejraději? Umíš si houby sám připravit (jak je máš nejraději – klidně přidej recept) nebo Tě láká to hledání a pak ta radost, když v mechu najdeš krásnou hlavičku... Jsem velkej houbař a dá se říct, že i znalec. Jsem členem mykologického klubu a s nebožtíkem Smotlachou jsme často rozebírali houby, co jsem mu dones do poradny. Houbařím, jak jen můžu, jak kvůli radosti z nalezené houby, tak i kvůli dobrotám, co si pak připravuju. Nejradši mám asi ještě zavřené mladé bedly, naplněné nádivkou a zapečené v pekáčku. Nakládám si taky sýrovec a miluju ryzce, jen tak osolené, okmínované a pečené jen tak na plotýnce. Miluju hnojníky, smrže, strmělky a hlavně kotrče, ze kterých si pak dělávám polívku. Jsi třeba organizovaný myslivec? Chodíš na hony? Střílíš? Není Ti líto krásných srn, laní, jelenů...? Konzumuješ jejich maso? Sbíráš trofeje? Nejsem vůbec myslivec a zvěř nestřílím. Atmosféra lovů mne ale vzrušuje a |
|
občas ji vyhledám. Loni mne pozval kamarád z Krušnejch Hor, co dělá loveckého průvodce Němcum, abych si skolil jelena. Dal mi to jako dárek k narozkám. Na posedu mi půjčil svoji kulovnici a když se objevil jelen a já mu zamířil mezi světla, projel mou myslí celej ten jelení život a prst mi přimrzl ke spoušti. Jak to viděl, vytrhl mi zbraň a už se chystal jelena skolit sám, ale já jsem záměrně krále lesa vyplašil svým skřekem a od té doby mne ten blb nemá rád a už mne nezve. Takovej já jsem myslivec. Jinak trofeje a preparace sbírám a zvěřinu miluju. Mám několik zdrojů, co mi pravidelně dodávaj co chci. Teď mám v mrazáku půlku kance, ňáký zajíce, sluky a za oknem se mi houpou a zrajou 2 bažantí slepice. Chodim pravidelně do lesů zvěř přikrmovat. To je teď hrozně důležité. Booklet je plný fotek srn a divočáků (jsi uveden jako autor všech fotek...) – jde o Tvé úlovky? No jasně, když jsem tam uveden. Lovy beze zbraní. Hudebně má Lesní hudba mnohem blíž k albům Kaviar Kavalier než k minulému počinu Necrocock Praktiky pohřebních ústavů, což byla v podstatě blackmetalová deska. Proč jsi Lesní hudbu vydal pod hlavičkou Necrocock? Máš to rozdělené tak, že sexuální témata zpracováváš pod KK a ostatní spadá pod Necrocock? To je nesmysl. Lesní hudba je úplně jasný hudební pokračování Praktik. Je to pomalej, ambientní doom metal plnej kytarovejch hradeb a lesních rohů. S tím tématickým rozdělením to tak ale je. Kaviar Kavalier je zrcadlem mých momentálních sexuálních fascinací, to je fakt. K jakým příležitostem se podle Tebe Lesní hudba hodí? Pro běžný poslech mi přijde trochu uspávací, k procházkám v lese bych ji taky nedoporučoval (tam je třeba poslouchat hlasy přírody), tak snad k rozjímání nebo jako kulisa k lenošení (smích)? Ja myslim, že zrovna na vycházku do lesa je to úplně ideální. Umocní to zážitek z houbaření, nebo i třeba z toho lovu. Určitě se taky skvěle hodí k zažívání oběda při poslední leči, ale je vyzkoušeno, že se hodí vlastně úplně k čemukoliv a jakákoliv činnost při poslechu hudby pozorovaná, vypadá nějak prapodivně (smích). O booklet se postaral Franta Štorm a některé záležitosti mi přijdou ne úplně dotažené. Za prvé přeházené texty, za druhé dvojjazyčnost – texty a věnování česky, info o nahrávání anglicky... záměry nebo opomenutí? Proboha vždyť ty máš úplnou pravdu. Já si toho všimnul až teď, že ty texty jsou trochu zpřeházený. Dvojjazyčnost je v pořádku, ale do pořadí se vloudila chybička. Ale vždyť je to fuk, myslím, že obal pojal skvěle a postavil to celý na takových těch spodních proudech, který v tý hudbě jsou. CD jsi opět (když počítám poslední album KK) vydal vlastními silami – zkoušel jsi oslovit nějaký label nebo bylo předem jasné, že se o to postaráš sám? Vyhovuje Ti, že máš vše ve své moci? V dnešních malejch nákladech je to vlastně úplně jedno, jestli si to vydáš sám, nebo nějakej label. Náklady mne nezrujnujou a pak ta práce kolem toho mě docela baví. Na druhou stranu – nevázne trochu reklama? Dostanou se informace o vydání ke všem potenciálním zájemcům? Internet je v tomto směru všelékem? Já nevím. Tak nějaká rádia jsem podchytil, klip, kterej teď pomalu začnu stříhat, se na Óčku taky objeví, ale samozřejmě, že se o tom každej dozví nejvíc na netu. Proč zbytečně potiskávat papír. Šetřeme lesy. Na závěr si neodpustím jednu otázku, která by mohla celé předchozí povídání „odstřelit“... Když tak listuji bookletem, pročítám si texty a poslouchám Tvůj specifický zpěv, napadá mě možná kacířská myšlenka, a sice, jestli to celé vůbec myslíš vážně nebo jestli to není jen taková zaonačená recese? Jaká zas recese? Je to ta nejupřímnější deska, kterou jsem kdy zplodil. Je to regulerní oslava lesa, kde se občas stane nějaké to neštěstí. Lovu zdar. |
;)
Reklama
Partnerské weby
