Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

Tuzemské kapely, které se věnují gotickému rocku v jeho nejryzejší podobě, by člověk spočítal na prstech jedné ruky a ještě by mu tři prstíky zbyly.

Vedle XIII. století funguje momentálně v daném žánru pouze Bratrstvo Luny, které na sebe poprvé upozornilo v roce 2007 debutovým demo albem Gotická duše. Ohlasy byly příznivé, takže o rok později přišli Lord Darkthep a Hrabě R.X.Thámo s druhým mini počinem a v roce 2009 debutovali plnohodnotným albem Goethit. A protože Goethit považuji za nejlepší domácí nahrávku s letopočtem 2009, oslovil jsem Bratrstvo již podruhé a s hlavním ideovým „trubadúrem“ , Hrabětem R.X.Thámem probral aktuální události. Minulosti jsme se příliš nevěnovali, vše podstatné týkající se začátků kapely jsme již probrali v rozhovoru v roce 2007, který můžete nalistovat zde.

Goethit je venku zhruba dva měsíce. Když jsem se připravoval na tento rozhovor, prošel jsem si recenze, které na album vyšly a v podstatě se dá říci, že jste tuzemskou novinářskou obci rozdělili na dva zcela rozdílné tábory. Jeden vítá vaše dílo s otevřenou náručí a posunuje vás i nad poslední desku XIII. století, druhý má naopak výhrady ke zpěvu nebo k textům. Předpokládám, že recenze sledujete (pečlivě je přidáváte na weby...), takže –  dělají vám ty pochvalné radost a berete je jako ocenění své práce?

Recenze samozřejmě sledujeme. Je to jedna z forem zpětných vazeb ve vztahu tvůrců a publika. Pochvala člověka potěší. Pak je ale důležité sledovat, jakou ta která konkrétní pochvala má hodnotu. Kdo ti vlastně tleská! Když někdo dokáže napsat recenzi s určitou dávkou vcítění, jde do hloubky, hledá souvislosti, tak z takových recenzí máme vždy velikou radost a v takovém kontextu se i konstruktivněji přijímají negativa.

A na druhé straně - jsou pro vás ty negativní v něčem inspirativní nebo jdete svou cestou a do ničeho si nenecháte „kecat“?

Člověk, který jde s kůží na trh, musí být připraven i na kritiku zdrcující a mnohdy i výsměšnou... Samozřejmě, že i negativní zpětná vazba tě může posílit či inspirovat. Nejsme dokonalí ani bohorovní (smích). Ale co si budeme namlouvat, v rámci kontextu o kterém se bavíme, by člověk měl mít svoji vizi, zdravou dávku sebevědomí i sebereflexe a za dílem, které pustil do světa, by si měl stát!  Bez určité mediální přízně by se o nahrávce dozvědělo jen velmi málo lidí. Velmi nás těší, že jsme nahráli desku, která vzbuzuje tolik různorodých reakcí i co týče hodnocení jednotlivých skladeb. Chápeme to jako dobré znamení!

Za Goethitem je vidět a slyšet obrovský kus práce. Na první pohled zaujme booklet o 32 stranách, se kterým jste si opravdu vyhráli. Ke každé skladbě je přiřazena koláž, která doplňuje text. Jak vás tahle velkorysá prezentace napadla?

Nápadů má člověk spoustu, horší je to s jejich realizací, zhmotněním a to způsobem, aby výsledek odpovídal představě. Goethit je koncepční album, s jasně danou strukturou skladeb, jejich logickým řazením a provázaností. Průvodcem příběhu je právě vzpomínaný booklet, který nabízí rozšířený pohled na hudební a textovou složku jednotlivých písní. Záměrem bylo dosáhnout symbiózy hudby, textu a obrazu. Stále si rád kupuji originální nahrávky oblíbených kapel. Prohlížení bookletu považuji od počátku časů kazet a cédeček za překrásný rituál, který je jakousi vstupní branou do duše díla. A krásné jednoduché pořekadlo praví: Chovej se k ostatním, jak by jsi chtěl, aby se oni chovali k tobě. I proto jsem se vydal na tu strastiplnou cestu, aby se Goethit stal zhmotněnou vizí, splněným snem po všech stránkách. Jsem vděčný Mistrovi  Jaromírovi Deatherovi Bezručovi za jeho přístup a ohromný tvůrčí vklad, za stěžejní pomoc při evokaci obrazů doby Goethit, která na sklonku minulého roku nastala!

Když jsme se dotkli obalu, který je nejen na naše, ale troufám si tvrdit i na mezinárodní poměry skvostný, tuším dva cíle, které má. Jednak jste si tou parádou museli udělat velikou radost, jednak jste chtěli fanouškům nabídnout něco navíc než jen běžně zabalené kolečko. Myslíš, že touto cestou je možné porazit současnou situaci, kdy je všeho přehršel a zadarmo, takže málokdo se do muziky pečlivě zaposlouchá, listuje si v bookletu, studuje texty... Existuje dnes šance oslovit internetovou komunitu, která jen sosá a sosá, aniž by do nasosaných alb alespoň trochu pronikla?

Radost a udělat něco navíc, to je přesně ono! Když si koupím cédéčko a je v něm místo bookletu přeložená dvoustrana, tak se cítím určitým způsobem podveden. Navíc, když máš vizi a oddáš se tvůrčímu procesu, začneš být na tom stavu do určité míry závislý (smích). Je to vzrušující hledat předatelné formy uměleckého vyjádření. Mě jsou blízcí lidé, kteří hledají poklady života, neskopičí na povrchu jako cvičené opice vedené Krotitelem ve službách toho nejtvrdšího konzumu a mediální šalby, lidé, kteří se dokáží zastavit, přemýšlet a třeba i nacházet vlastní interpretace, cesty k nabízenému dílu. Jestli někdo chce strávit život ve virtuálních palácích schovaný pod nicky a sosat a sosat, je to jeho volba... Je to vpravdě quijotovské, vyrábět nákladově takto drahé CD propracované do detailů, ale „Ten Rytíř Smutné Postavy“ je jedním z mých životních hrdinů, jehož filosofii - neochvějnou vírou bojovat i v předem prohraných bitvách - jsem etabloval do své každodenní praxe... A když se za tebou začnou šikovat další „nakažení“, kteří dokáží dvěmi sty korunami ocenit hodnotu nabízeného zboží, tvá síla roste. Díky VŠEM, kteří se ještě přidáte k našemu klanu la manchaeských dobrodruhů.

Kolik kusů vašich nahrávek se třeba dodnes prodalo? První tuším vyšla v omezeném nákladu, druhá netuším, třetí je ještě čerstvá... přesto by mě ta čísla zajímala. Třeba metalové kapely dneska lisují 500 kusů a prodávají je i několik let... prvních 100 kusů se prodá okamžitě, ale pak zájem opadne a šance k prodeji jsou víceméně jen na koncertech.

Gotické duše zbývá opravdu jen pár kousků (vydáno 313 ks). Singl Nomen Rosae měl podobný náklad, ale ten není prodejný, momentálně ho přidáváme kupcům Goethit jako bonus (ještě nám jich také pár zbývá). Goethit vyšel v nákladu 500 ks. Přesné číslo prodaných nosičů ti teďka nepovím. Nyní není ta správná doba bezprostředně po vánočním shonu ptát se v Nosferatu či u Champions music, tak kolik, kolik? (smích) Jsme zvědaví a brzo to budeme vědět. Podle toho, co víme nyní, je dosud prodáno cca 150 ks CD. Zatím vyšel jen zlomek recenzí, chystáme další promo akce k podpoře prodeje Goethit. Prakticky celý první pololetí roku 2010 se budeme snažit, aby se CD dostalo mezi posluchače.

Někde jsem zaslechl, že o koncertech uvažujete – můžete poodhalit roušku tajemství a dát na vědomí, jak je tahle idea daleko? Ryze gotických akcí u nás až tolik není, bránili byste se třeba vystoupení na metalovém festivalu?

O koncertu mluvíme, už i veřejně. Stále platí předběžná doba určená na březen 2010. Koncert spojený s křestem Goethit by se měl odehrát v některém z pražských klubů. Během ledna bychom chtěli mít po kupě podrobnosti, abychom včas mohli informovat veřejnost. Říká se, nikdy neříkej nikdy, ale my půjdeme jinou, mnohem intimnější cestou, než jsou třeba metalové festivaly. Registrace v našem emailing listu na www.bratrstvoluny.com (sekce MAPA)  nebo přidání se k naší komunitě na Facebooku jsou cesty, které případným zájemcům o koncert zaručí, že nic nepropásnou...

Ale pojďme zpátky k albu. První, co mi padne na mysl, je název. Kdesi jsem vyčetl, že Goethit je nějaký nerost pojmenovaný podle J.W.Goetha, ale myslím, že to není správná interpretace. Tipl bych spíše využití hezky znějícího slova, které poslouží jako vodítko stylu, hitových postupů, spojení s uvedeným básníkem, který je vaším inspirativním zdrojem... Nebo je to jinak? Jak?

Vyčetl jsi dobře. Vše, co jsi v otázce uvedl, je správně! Ale jsou to sekundární věci, které lze ale nazvat indiciemi, vedoucími k podstatnému: „Žíly kamenů, příběhy Poetů“, 12. verš závěrečné skladby Arbiter Elegantiae je pomyslný klíč k dešifraci významu názvu alba. Děj alba absorbuje období dějin naší západoevropské civilizace od počátku letopočtu. A souvislost s Goethem? Bingo na druhou! (smích) 

Vaše texty sice na první pohled (poslech) působí jako typická gotická produkce, ale hned na ten druhý je zřejmé, že s využitím historických témat a postav se trefujete do současných problémů...

Možná bych se měl bránit nic neříkajícímu slovnímu spojení „gotická produkce“ (i když vím, jak to myslíš). Přesně tak, „druhý pohled“- tak ten je pro nás ten podstatný!  Pochopil jsi to naprosto správně, současnost je obsahem našich textů! Pohled kritiky je pohled kritiky, polemizovat s nikým nebudu neb respektuji názory druhých. Co se týče textů, tak můj pohled na věc z pozice autora je ten, že jsme se albem Goethit ocitli mimo hradby oné „typické gotické produkce“. Ovšem ta „teskná aura prokletých“ s námi zůstává a asi nás nikdy neopustí – „Aura dekadence, kus vesmíru v nás“ (skladba Volání mrtvých básníků).

Poměrně překvapivé je zařazení autentických proslovů vůdců totalitních režimů a jejich přisluhovačů ve skladbě Utrpení z přežití. Máš dnes obavy, že by se podobní demagogové mohli vrátit na výsluní?

Všichni bychom měli tu obavu mít! Řeknu příběh ze života. Skončila první světová válka. Lidé si mysleli, že už se nikdy žádná taková hrůza nemůže opakovat. Podnikatel z Nového Bydžova p. Hons postavil na nohy firmu. Začal dělat betonové dlažby a konstrukce, jako jeden z prvních v republice. Vybudoval prosperující firmu, byl uznávaný, mistr oboru! Dokonce stavěl i část vojenských bunkrů, součást našeho pohraničního opevnění. Přišla druhá světová válka a pak komunisti. V roce 1948 mu všechno, co za život vybudoval, sebrali a za rok na to ho po spekulativní domovní prohlídce, při které našli jen pár bezcenných hodinek – dar od banky, zavřeli za podvratnou majetkovou činnost! Byl těžce nemocný, z vězení se vrátil po amnestii jako zlomený člověk s pětačtyřiceti kilogramy váhy. Včera mně tento příběh vyprávěl jeho syn...  opět si pomůžu citací z textu: „Alexandři nechte meče viset v pochvách svých!“, nenechme si od nikoho namluvit, že na složité problémy existují jednoduchá řešení. Zkrátka mějme oči otevřené a snažme se nenechat sebou manipulovat. A buďme ve střehu i před světem „mediálních obrazů“ – protože, a to je bohužel, média většinou nezobrazují skutečnost, ale konstruují svoje specifické světy, které pak vydávají za onu každodenní realitu.

Většina hudebníků v našem undergroundu má na římskokatolickou církev veskrze negativní náhled, já jsem také hodně antivatikánsky zaměřený a z návštěv papežů a pozornosti, jaká jim je věnována nebo neustálého omílání vracení majetku církvím (který stejně v minulosti nakradly, třeba prostřednictvím zmiňovaných inkvizičních procesů) se mi dělá zle... Vy jste, sice na pozadí starých inkvizičních procesů, do církve také „zajeli“. Chtěli jste prostřednictvím Stínu nad Toledem pranýřovat i současné poměry ve Vatikánu, nebo je to jen můj dojem?

Ta tvoje shrnující negace v otázce je jasná. Víš, v tom Stínu nad Toledem jde více o oslavu hrdinů, umělců, kteří uchovali to svědectví za obrovského rizika pro ně samotné! A je to poklona všem umělcům, kteří v jakýchkoliv těžkých dobách dokáží „pojmenovat zlo“ nebo varovat veřejnost, že se děje něco nepatřičně hrůzného. „Ty příběhy vrací řády nových šílenců“, další citace z textu, takže nejen o zrůdnostech řádů svatých (všimněte si množného čísla „řádů“!) je tato chladná a teskná balada. Takže při této odpovědi se vlastně dostáváme zpátky k těm demagogům, kteří se neustále vrací na přímku dějin.

V Tvých textech se objevuje celá řada skutečných historických postav. V Arbiterovi Elegantiae se věnuješ Petroniovi, správci římské provincie Bithynie, kterému císař udělil titul „rozhodčího krásy“ (Arbiter Elegantiae). Tahle postava tě nějak fascinuje?

Ano. Další z hrdinů mého osobního Pantheonu. Petronius je pro mě „básníkem životních epizod“, umělcem, který dokázal žít i v praktickém, všedním světě. Možná se budete smát, ale možná to byl takový antický Michal Horáček! Úspěšný a obdivovaný muž, nejen ve sféře umělecké, ale i profesní – obchodní a de facto i politické. Dnes máme pro tuto všestrannost vžitou formulku „renesanční člověk“. Již v roce 1996 jsme s kamarádem po Petroniovi pojmenovali pohár ve sportovních kláních, o který se dodnes hraje. A i díky němu ti nejmladší zjišťují, po kom se ten pohár sakra tak krásně jmenuje (smích).

Obdivuješ jej tedy kvůli dílu, které mu je připisováno (Satyricon) nebo kvůli jeho podivnému odchodu ze světa?

Obdiv právě kvůli té jeho všestrannosti a nakažlivosti lidí kolem něho jeho poetismem. Je to má idealizace tohoto člověka, taková vlastní legenda podpořená romány Henryka Sienkiewicze „Quo Vadis“, Jarmily Loukotkové „Není římského lidu“ a divadelní hrou Jiřího Hubače „Poslední večeře“, na kterou jsem musel jít do vinohradského divadla dvakrát, a v neposlední řadě i vynikajícím způsobem zpracovaným filmem „Quo Vadis“ Jerzego Kawalerowicze (režie i scénář). Jeho odchod ze světa, nepopírám, byl v rámci daného vývoje událostí impozantní – „Faustovo zvolání“ v praxi.

Je sebevražda cesta, kterou jsi ochotný pochopit nebo alespoň respektovat?

Samozřejmě. Ale jedná se o sebevraždu dospělého, bez jakýchkoliv drog a emočních hysterií (i když třeba nemocného) uvažujícího člověka. Byl jsem přímým účastníkem jednoho pokusu o sebevraždu dvacetiletého kamaráda (přežil) a zprostředkovaným účastníkem sebevraždy osmnáctileté sestry dalšího mého hodně blízkého člověka (nepřežila). V obou případech byla hlavním spouštěcím mechanismem „nešťastná láska“. První kamarád dnes žije nádherný život, sestra mého kamaráda se za práh té momentální bolesti už nikdy nedostala... asi chápete co těmito příklady mám na mysli.

Myslíš, že o kráse může někdo rozhodovat nebo je krása ryze subjektivním pojmem? I když většinový názor na danou věc může být „to je krása“, já mám většinou o kráse úplně jiné představy... Co ty?

Krása je subjektivní pojem. Nikdo o ní nemá právo rozhodovat. A přesto se tak děje a „obecný model krásy“ diktovaný byznysem nechává negativní stopy v duších i na tělech skoro každého z nás... 

Co Tě napadne jako první, když se řekne „to je krása“?

Žena, hudba, dítě, hory, kniha...  a neodpustím si také Goethit. To slovo „krása“ jsme použili tolikrát, když jsme obdrželi zkompletovaná cédéčka, že to prostě v tomto kontextu musím zmínit. Víš, dva roky práce, pak tři týdny nervů a pak ta úleva a radost, že se to povedlo!!!

Wilde, Goethe, Novalis, Baudelaire – ti mají v textech své pevné místo. Jsou to Tví největší literární oblíbenci? Já se klidně přiznám, že poezii vůbec nečtu, nebaví mě to... Ale docela mě překvapilo, co se najde „bláznů“, kteří jsou za artefakty po Baudelairovi zaplatit neuvěřitelné peníze – úplně náhodou jsem v novinách četl, že dražba jeho knih a dopisů (180 položek) vynesla 100 miliónů korun. Mělo by pro Tebe smysl vlastnit něco s podpisem Baudelaira a byl bys ochotný za to zaplatit (samozřejmě za předpokladu, že bys na to měl) horentní sumu nebo to pro Tebe není důležité a stačí Ti jeho verše vytištěné z internetu?

Ty mně teda nakládáš, takové vrstevnaté otázky (smích). Výše zmínění pánové nejsou mými největšími literárními oblíbenci, krom teda Oscara - ten je! Raději než poezii čtu prózu. Básnictví mám nejraději v hudebním balení. Za tebou zmíněné artefakty bych žádné horentní sumy nedal. Jiné osobní artefakty mám ale rád a opatruji je, jsem takový talismanový fetišista. Sbírám třeba kameny z míst, kde jsem byl. Na posledním koncertu Třináctky mi Jenny Nowak věnovala kamínek z Poenari... úžasná věc, plná energie jako stvořená pro osobní oltář! Nejsem náruživým čtenářem básní. Baudelairova „Litanie k Satanovi“ je třeba úžasná... ale v mnoha částech jeho díla se ztrácím. Ale obdivuji jeho osobní vzpouru proti konvencím doby... skládá se vám mozaika? Tušíte tu červenou nit desky Goethit? Ano, správně vidíte kruh.

Bratrstvo Luny vystupuje jako hermetické společenství, jehož jádro tvoříš Ty a Lord Darkthep. Někteří hostující spoluhráči jsou aktivní i v jiných kapelách, někteří své původně utajené identity odtajnili, někteří byli veřejně známí od počátku, jen Ty a Lord si stále udržujete „odstup“ a image zahalené pod kostýmy a líčením. Vyhovuje vám tahle tajemnější poloha nebo nechcete být spojování s vaší předchozí činností nebo je to jen taková hra?

Určitá hra to samozřejmě je. Karneval je krásný právě díky maskám. Na něm se potkají lidé a nevědí nic o svých identitách, jsou schopni se soustředit jen na momentální emoce. Poetika, poezie se ozývá s nebývalou intenzitou, srdce buší, člověk se příjemně opíjí atmosférou tajemna... Takhle nám to vyhovuje! Ale neskrýváme se ve významu slova, jako že by jsme se styděli za minulost, nebo tak něco. To v žádném případě. V zasvěcených kruzích je naše identita veřejným tajemstvím (smích). Jinak co se týče tvůrčího i koncertního ansáblu, tak je naše sestava ustálená a semknutá! Práce na Goethit probíhala v tak úžasné atmosféře, že se nám to množství vynaložené energie přetransformovalo v životodárnou sílu, která se nám vrátila zpět! Kobdzey, Xpíl, Haik, Pšotek, Deather - to jsou „krom bratrského dua“ stavební kameny budoucích počinů BRATRSTVA LUNY.

Naštvalo by Tě, kdyby někdo vaše identity vyzradil? Myslíš, že je to takhle ještě dlouho udržitelné, nebo to někdo dřív nebo později „vyblekotá“?

Nejsme žádné CELER BRITY, takže mě přijde toto řešit úplně zbytečné... Držme se té atmosféry tajemného Karnevalu.

Už v úvodu jsem nakousl, že naše plus mínus gotická scéna je strašně chudá? Proč tomu tak je? Vždyť XIII. století coby inspirativní zdroj musí přece nějak působit... V jiných stylech najdeš stovky kapel, ale v oblasti gotického rocku vidím jen dvě kapely, které to někam směřují, aktivně fungují... Máš pro to nějaké vysvětlení?

To fakticky netuším. Nechtěl bych dělat rozbor scény a jednotlivé spolky žánrově zařazovat. Co se týče HUDBY založené na „živých nástrojích“, tak té je opravdu v tomto ranku dokonce možná méně než pověstného šafránu.  Na mě XIII. století určitě jako inspirativní zdroj působí, mám ho moc rád již spoustu let a tuto grupu podporuji jak můžu – všechno od Štěpánovců mám origoš, chodím na koncerty. V určitých pasážích našich skladeb či  aranžérských postupech se o naší legendu  asi  „otíráme“ (stejně jako ona o své zahraniční vzory), ale to je spíše tím, že hledáme ekvivalenty k vyjádření emocí ve „stejném rybníku“. Jinak si dovolím prohlásit, že BRATRSTVO LUNY jde jinou cestou než jihlavští klasici a kdo si Goethit skutečně naposlouchá, tak to musí potvrdit...

Kam míří další kroky Bratrstva Luny? O koncertech již řeč byla, ale co třeba zahraničí? Zkoušeli jste udat alba v cizině, třeba v Polsku, které prý je zemí gotickému rocku zaslíbenou? Máte ze zahraničí nějaké odezvy nebo jste zatím mezinárodní zviditelnění se neřešili?

Jo, jo. V Polsku nám na Goethit vyšly dvě skvělé recenze, další jsou v očekávání. Brzy budou k dispozici v překladu na našem webu. Další céda byla díky lidem ze serveru Altergothic rozeslána na ta „správná místa“. Tak uvidíme. Jinak už nás u našich severních sousedů hrála i dvě rádia, takže naše snaha tímto směrem není asi úplně marná. Do budoucna se může stát leccos, třeba se dohodneme i s nějakým vydavatelstvím a pak vše bude podstatně jednodušší. Sníme o Castle Party na hradě Bólkow...  třeba se nám to za pár let podaří.

Co dál? Jaké jsou plány, jaké tužby, jaké sny...

Asi nejdříve k blízké budoucnosti. V únoru bychom chtěli natočit klip, v březnu udělat koncert v Praze spojený s křestem Goethit. A ještě jedno překvápko máme pro letošek za lubem, nechci však vše vyzradit (smích). BRATRSTVO LUNY došlo mnohem dál, než bychom si vůbec dokázali před čtyřmi lety představit. Splněným snem je velkoryse pojaté naše nové CD. Přání máme veliké, aby se třeba „i paliči“, které nahrávka osloví, odhodlali k její koupi. Zájem o CD totiž přímo souvisí i s další, v hrubých konturách plánovanou, studiovou činností. K dalším tvůrčím činům mě již nyní žene silný námět nové zamýšlené nahrávky, ale to je spíše cíl z kategorie dlouhodobých.

A máš pro nás nějaká slova na závěr, která zatím nebyla vyřčena a měla být?

Tak tedy motto Goethit: „Není větší chyby, než přestat zkoušet“ (Goethe). A  děkuji za skvělé otázky a prostor na FOBII, vážíme si toho! A stříbrné AVE pro všechny naše fans!

Aktuální dva naše singly z Goethit Tělo je chrám a Stín nad Toledem si můžete poslechnout na www.bandzone.cz/bratrstvoluny

http://www.bratrstvoluny.com/

 


Zveřejněno: 11. 01. 2010
Přečteno:
3524 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

22. 01. 2010 13:35 napsal/a Agos
Souhlas
Když odmyslím zpěv, tgak se mi líbí i AP... ale jsou fakt jinde...
22. 01. 2010 06:05 napsal/a Johan
AP
Jasně, konkurence mizivá, AP jsou navíc o dost jinde než XIII a BL... zpěv je u AP hodně \"zvláštní\", ale hudebně to není nezajímavá kapela.
21. 01. 2010 23:01 napsal/a Agos
top 3
nechci nikoho naprdnout, ale mě osobně se AP nelíbí... možná jsou v té tvé trojici proto, že tu není konkurence... nevím. To mám raději Lahkou Můzu, ale ta je už za hranicemi
21. 01. 2010 16:35 napsal/a Johan
Nezapomíná....
Alvaréz Peréz nejsou zapomenuti... ale už jsem je citoval v několika článcích s gotickou tématikou, třeba: http://www.fobiazine.net/article/2585/bratrstvo-luny--goticka-duse/; http://www.fobiazine.net/article/2439/xiii--stoleti--15-let-bratrstva-vlkodlaka---cast-2-/. Jinak Alvaréz Peréz řadím vedle XIII. století a BL do české top 3 v gotickém rocku.
21. 01. 2010 07:44 napsal/a Cyberolas
A ještě...
Tady se mluví o gotice a pořád se zapomíná na Alvaréz Peréz...