Tradiční prosincové metalové matiné ve Volyni letos přilákalo přes sto příznivců extrémnějších forem muziky. Startovní pole bylo hodně pestré, od crustu přes temno metaly, moderní metal až po nadhled metal.
Začátek plánovaný na 19. hodinu se o pár minut posunul, protože se čekalo, až dorazí první kapela. Lajdáci S.O.S., v jejichž řadách lze zaregistrovat zkušené harcovníky Davida Zíku (ex-asi 10 kapel, m.j. Avenger, Martyrium Christi, Bizarre Embalming, ...) a Pufffyho (Dezinfekce, Gride), odehráli zhruba čtvrthodinový set, v jehož průběhu stihli snad desítku skladeb. Stylový mišmaš – metal, core, grind – přilákal na plac nečekané množství zvědavců (což vydrželo na všechny kapely), kteří byli svědky nepříliš interesantního vystoupení. O zpěv se vedle kvičícího a řvoucího basáka se staral i bubnující David, ale celkový dojem by se dal charakterizovat jako old school bordel.
Jestli se o některé kapele nechá tvrdit, že sešla z očí i mysli, je to SORATH. Plzeňáci, kteří svého času patřili mezi nejzářivější tuzemské blackmetalové klenoty, se v posledních letech objevují na pódiích jen sporadicky a od poslední řadové desky Vivimos En Perpetua Guerra uteklo dlouhých 6 let. I přesto pánové odehráli kvalitní set postavený na průřezu tvorbou, dokonce i na praskladbu z Matache Chavala došlo. Zpočátku sice trochu zlobil zvuk, hlavně Admirerforestaův vokál byl utopený, ale zakrátko se vše srovnalo a SORATH potěšili většinu černých duší.
Podobně se nechá hovořit o nadějné mladé kapelce LA BESTIA NEGRA. Smíšený orchestr čítající sedm muzikantů překvapil sebejistým vystoupením i vcelku zajímavým materiálem na pomezí blacku a doomu. Pozornost samozřejmě budily obě slečny – indiánka Maya (klávesy, zpěv) a další kráska Veru (viola), o kterých nejmenovaný hudebník prohlásil, že kdyby je měl v kapele, do půl roku by skončila (smích). Ale zpět k LBN – jejich pestré muzice schází jediná věc – zapamatovatelnost, hitovost, chytlavost... takže po skončení setu zůstane v paměti spíše vizuální dojem z živelné pódiové prezentace. Přitom mají LBN v rukou spoustu trumfů – zpěváka a zpěvačku (kteří se šikovně doplňují), klávesy a violu, pro jejíž širší zapojení bych hlasoval všemi deseti. Nicméně po SORATH si mládež rozhodně neuřízla ostudu, naopak sehrála s matadory vyrovnanou partii.
Nerad se v současné době vyjadřuji k AVENGER, s nimiž mě spojují pevná pouta. Ale co se dá dělat, když to nikdo nechce napsat... AVENGER se poprvé představili v pozměněné sestavě. Po křestu alba Feast of Anger – Joy of Despair se rozloučil bubeník Venca, kterého nahradil počítač. Z něj byly puštěné bicí, které pro koncertní aktivity Honza znovu naklepal a díky rozložení bubnů do více stop mohl zvukař nastavit stejný zvuk, jako kdyby do škopků mydlil člověk. Na pódiu ale kapela vypadala zajímavě – dva tympány na pozici bicích a tři strunodrtiči vepředu. Důraz byl kladen na aktuální fošnu, která zatím sbírá nečekaně vysoká hodnocení. Hutné a valivé kompozice výborně šperkovaly příkladně nazvučené tympány, jejichž sound byl opravdu pekelný. Pod pódiem se taky strhla pěkná mela a AVENGER před svými věrnými triumfovali.
F.O.B. se také představili ve velmi dobré formě a pohodě. Mára se umravnil (až na věnování jedné skladby pisálkovi, který mu na Basinu „vyčítal nevhodné komentáře“ – smích) a soustředil se hlavně na zpěv, řev a jekot. Repertoár postavený na loňském albu The Dice byl proložen coverem Motörhead Ace of Spades, který pojali táborští po svém a při kterém se nahoře i dole odehrávala divoká rotyka. Deathcoreový a thrashcoreový nářez F.O.B. je v našich končinách hodně originální záležitostí. Drtivé úseky s nelidským řevem a prasečím rykem se prolínají s melodickými pasážemi s čistým vokálem, což fanoušci kvitují s patřičným nadšením.
All stars band neboli RADIOLOKATOR neboli thrashers isn´t dead! Na úvod nový a vlastní song, poté klasický výběr letitých šlágrů vypůjčených od Debustrol, Kryptor, Arakain, Törr, Assesor, Kreator či Sodom. Vše zahráno precizně a zrychleně, s nadhledem a radostí. Samozřejmě nechyběly Inyho vtipné průpovídky a všichni se náramně bavili a tak to má být.
Začátek plánovaný na 19. hodinu se o pár minut posunul, protože se čekalo, až dorazí první kapela. Lajdáci S.O.S., v jejichž řadách lze zaregistrovat zkušené harcovníky Davida Zíku (ex-asi 10 kapel, m.j. Avenger, Martyrium Christi, Bizarre Embalming, ...) a Pufffyho (Dezinfekce, Gride), odehráli zhruba čtvrthodinový set, v jehož průběhu stihli snad desítku skladeb. Stylový mišmaš – metal, core, grind – přilákal na plac nečekané množství zvědavců (což vydrželo na všechny kapely), kteří byli svědky nepříliš interesantního vystoupení. O zpěv se vedle kvičícího a řvoucího basáka se staral i bubnující David, ale celkový dojem by se dal charakterizovat jako old school bordel.
Jestli se o některé kapele nechá tvrdit, že sešla z očí i mysli, je to SORATH. Plzeňáci, kteří svého času patřili mezi nejzářivější tuzemské blackmetalové klenoty, se v posledních letech objevují na pódiích jen sporadicky a od poslední řadové desky Vivimos En Perpetua Guerra uteklo dlouhých 6 let. I přesto pánové odehráli kvalitní set postavený na průřezu tvorbou, dokonce i na praskladbu z Matache Chavala došlo. Zpočátku sice trochu zlobil zvuk, hlavně Admirerforestaův vokál byl utopený, ale zakrátko se vše srovnalo a SORATH potěšili většinu černých duší.
Podobně se nechá hovořit o nadějné mladé kapelce LA BESTIA NEGRA. Smíšený orchestr čítající sedm muzikantů překvapil sebejistým vystoupením i vcelku zajímavým materiálem na pomezí blacku a doomu. Pozornost samozřejmě budily obě slečny – indiánka Maya (klávesy, zpěv) a další kráska Veru (viola), o kterých nejmenovaný hudebník prohlásil, že kdyby je měl v kapele, do půl roku by skončila (smích). Ale zpět k LBN – jejich pestré muzice schází jediná věc – zapamatovatelnost, hitovost, chytlavost... takže po skončení setu zůstane v paměti spíše vizuální dojem z živelné pódiové prezentace. Přitom mají LBN v rukou spoustu trumfů – zpěváka a zpěvačku (kteří se šikovně doplňují), klávesy a violu, pro jejíž širší zapojení bych hlasoval všemi deseti. Nicméně po SORATH si mládež rozhodně neuřízla ostudu, naopak sehrála s matadory vyrovnanou partii.
Nerad se v současné době vyjadřuji k AVENGER, s nimiž mě spojují pevná pouta. Ale co se dá dělat, když to nikdo nechce napsat... AVENGER se poprvé představili v pozměněné sestavě. Po křestu alba Feast of Anger – Joy of Despair se rozloučil bubeník Venca, kterého nahradil počítač. Z něj byly puštěné bicí, které pro koncertní aktivity Honza znovu naklepal a díky rozložení bubnů do více stop mohl zvukař nastavit stejný zvuk, jako kdyby do škopků mydlil člověk. Na pódiu ale kapela vypadala zajímavě – dva tympány na pozici bicích a tři strunodrtiči vepředu. Důraz byl kladen na aktuální fošnu, která zatím sbírá nečekaně vysoká hodnocení. Hutné a valivé kompozice výborně šperkovaly příkladně nazvučené tympány, jejichž sound byl opravdu pekelný. Pod pódiem se taky strhla pěkná mela a AVENGER před svými věrnými triumfovali.
F.O.B. se také představili ve velmi dobré formě a pohodě. Mára se umravnil (až na věnování jedné skladby pisálkovi, který mu na Basinu „vyčítal nevhodné komentáře“ – smích) a soustředil se hlavně na zpěv, řev a jekot. Repertoár postavený na loňském albu The Dice byl proložen coverem Motörhead Ace of Spades, který pojali táborští po svém a při kterém se nahoře i dole odehrávala divoká rotyka. Deathcoreový a thrashcoreový nářez F.O.B. je v našich končinách hodně originální záležitostí. Drtivé úseky s nelidským řevem a prasečím rykem se prolínají s melodickými pasážemi s čistým vokálem, což fanoušci kvitují s patřičným nadšením.
All stars band neboli RADIOLOKATOR neboli thrashers isn´t dead! Na úvod nový a vlastní song, poté klasický výběr letitých šlágrů vypůjčených od Debustrol, Kryptor, Arakain, Törr, Assesor, Kreator či Sodom. Vše zahráno precizně a zrychleně, s nadhledem a radostí. Samozřejmě nechyběly Inyho vtipné průpovídky a všichni se náramně bavili a tak to má být.
