12. 12. 2009SHADOW'S FAR - As Black Turns Red

další fotografie

Konečně! Už bylo sakra na čase, aby u mne přistál řádný thrash/death ze staré školy, jaký předvedli třeba Amíci The Absence. To jsou již dva roky zpátky, a kromě LOTD se toho v tomto ranku mnoho nepředvedlo. Jistě, je zde jeden problém,  thrash/deathová alba jsou povětšinou velice nudná. Baví vás tak dvě skladby, a pak už toho moshe začne být na vaši pozornost trochu příliš. Částečně i proto u mne „Cult of the Dead“ příliš neuspěl, jelikož jsem měl pocit, že vydat dvě alba ve stejný rok už je kapku příliš, a na kvalitě výše zmíněného materiálu se to podepsalo. Poté ovšem ticho po pěšině. Kterékoliv následující thrash/deathové album, jež se mi dostalo do pařátů, mělo buď tragický zvuk, či stále stejné struktury, které po chvíli začaly nudit, a nudily de facto ¾ stopáže. Ne tak pro mne do této chvíle neznámí Švýcaři (země thrash/deathu zaslíbená, jak tak pozoruji) Shadow's Far, kteří v současné době vydávají teprve své druhé dlouhohrající album po dvanácti  letech působení na scéně, nazvané jednoduše „As Black Turns Red“.

 Přiznám se, že tuto kapelku jsem dosud neznal, a tak jsem CD vkládal do přehrávače bez jakýchkoliv očekávání. Budou následovat stopu nudy, tak často slyšenou na žánrově spřízněných kotoučích?
Startuje se rychlovkou „Apocalypse of Humanity“, agresivní thrashující hymnou, vokalista Roman Wettstein to odstartuje masivním death/thrashovým middle growlem, a už to sviští! Kytaristé Briner se Sergem hrábnou do strun svých kytar a vykouzlí atmosféru první poloviny 90. let, kdy se thrash pustil do koitu s deathem a společně zplodili agresí naplněného parchanta. Groovy jak hovado, Testament, The Absence (vskutku do nebe volající podobnost) – prostě old school, thrashující nádhera se skvěle nazvučenými bicími party Butche, jenž kope kolem sebe jako zběsilý, blastuje, mlátí hlava nehlava, a je skvělý. Skutečně neuvěřitelná bicí jízda, která do tohoto žánru neodmyslitelně patří, a za