Skupina Nohama nad zemí vznikla v roce 1998, prošla klasickým kolotočem personálních změn, nahrála dvě oficiální alba (2000 a 2003) a letos se znovu hlásí o pozornost. Zatímco v začátcích se písečtí věnovali punku, v současnosti hrají na rockovou notu s občasnými punkovými dozvuky a překvapivě i s folkovými vsuvkami.
Naléhavost – to je slovo, které mě po několika posleších napadá jako trefná charakteristika tvorby NNZ. Ve většině skladeb převládají odlehčené minimalistické pasáže, z nichž se z ničeho nic vyloupne razantnější a rychlejší úsek. Zatímco melodická poloha lehce koketuje s pop rockem, dravější výjezdy disponují silným hitovým potenciálem a takovým zvláštním nábojem. Typickým případem je asi nejlepší skladba Padlí andělé – zpočátku se jen tak brnká, jedna kytara vrže, druhá vybrnkává jednoduché trylky, umírněné bicí čvachtají, melodický zpěv hladí a… najednou prudký výjezd a neskutečně chytlavý a zároveň emocí plný refrén. Zpěvák disponuje zajímavě zbarveným hlasem a i když občas zamrzí trochu násilné natahování slabik (aby se trefil text do podkladu), celkově se vokály poslouchají příjemně. Dlouho jsem přemýšlel, jakou kapelu mi NNZ místy připomínají – a už to mám – Illegal Illusion; ti jsou sice o něco temnější a uzavřenější, ale v některých momentech je podobnost neoddiskutovatelná. Když se v třetí kompozici První máj objeví flétna, mají NNZ další bod – flétna hraje něco mezi folkovou a středověkou melodií a je to vítané zpestření. Melancholická Rajská zahrada je typickým příkladem rčení o jednoduchosti, v níž je krása… posmutnělá melodie, procítěný zpěv, parádní kytarové vyhrávky – hodně silná a naléhavá (tohle slovo mě napadá pořád a i když se nechci opakovat, tady se bez něj neobejdu) skladba. Občas sice něco zahapruje, třeba Revoluce mi přijde tak nějak navíc, nepřináší nic, co by dříve nezaznělo, je jednodušší, obyčejná, předvídatelná, bez silnějšího nápadu. Naštěstí závěr zase vrací laťku kvality o několik čísel výš a Divadlo Svět uzavírá devítiskladbovou kolekci se ctí.
Texty jsou výborné, dospělé, žádné omílání stokrát slyšených punkových pravd. Převládají verše (nebojím se slova poezie), které pomocí metafor a náznaků popisují neveselé záležitosti, třeba mezilidské vztahy nebo sociální problémy.
Solidní úroveň alba podtrhuje precizní booklet, kterému vévodí zajímavé perokresby, které dokreslují texty k jednotlivým skladbám. Titulní obrázek pak předznamenává neveselou atmosféru linoucí se celou nahrávkou – padlý anděl s polámanými křídly nemá šanci na návrat, tak nejdříve řeší svou situaci láhví a posléze oprátkou kolem krku (obrázek ke skladbě Padlí andělé uvnitř).
Jednu z nejkvalitnějších placek z letošní produkce Cecek Records pořídíte za směšnou stokorunu. Máte-li rádi posmutnělý melodický rock, neváhejte.
Seznam skladeb:
Čas: 42:12
Naléhavost – to je slovo, které mě po několika posleších napadá jako trefná charakteristika tvorby NNZ. Ve většině skladeb převládají odlehčené minimalistické pasáže, z nichž se z ničeho nic vyloupne razantnější a rychlejší úsek. Zatímco melodická poloha lehce koketuje s pop rockem, dravější výjezdy disponují silným hitovým potenciálem a takovým zvláštním nábojem. Typickým případem je asi nejlepší skladba Padlí andělé – zpočátku se jen tak brnká, jedna kytara vrže, druhá vybrnkává jednoduché trylky, umírněné bicí čvachtají, melodický zpěv hladí a… najednou prudký výjezd a neskutečně chytlavý a zároveň emocí plný refrén. Zpěvák disponuje zajímavě zbarveným hlasem a i když občas zamrzí trochu násilné natahování slabik (aby se trefil text do podkladu), celkově se vokály poslouchají příjemně. Dlouho jsem přemýšlel, jakou kapelu mi NNZ místy připomínají – a už to mám – Illegal Illusion; ti jsou sice o něco temnější a uzavřenější, ale v některých momentech je podobnost neoddiskutovatelná. Když se v třetí kompozici První máj objeví flétna, mají NNZ další bod – flétna hraje něco mezi folkovou a středověkou melodií a je to vítané zpestření. Melancholická Rajská zahrada je typickým příkladem rčení o jednoduchosti, v níž je krása… posmutnělá melodie, procítěný zpěv, parádní kytarové vyhrávky – hodně silná a naléhavá (tohle slovo mě napadá pořád a i když se nechci opakovat, tady se bez něj neobejdu) skladba. Občas sice něco zahapruje, třeba Revoluce mi přijde tak nějak navíc, nepřináší nic, co by dříve nezaznělo, je jednodušší, obyčejná, předvídatelná, bez silnějšího nápadu. Naštěstí závěr zase vrací laťku kvality o několik čísel výš a Divadlo Svět uzavírá devítiskladbovou kolekci se ctí.
Texty jsou výborné, dospělé, žádné omílání stokrát slyšených punkových pravd. Převládají verše (nebojím se slova poezie), které pomocí metafor a náznaků popisují neveselé záležitosti, třeba mezilidské vztahy nebo sociální problémy.
Solidní úroveň alba podtrhuje precizní booklet, kterému vévodí zajímavé perokresby, které dokreslují texty k jednotlivým skladbám. Titulní obrázek pak předznamenává neveselou atmosféru linoucí se celou nahrávkou – padlý anděl s polámanými křídly nemá šanci na návrat, tak nejdříve řeší svou situaci láhví a posléze oprátkou kolem krku (obrázek ke skladbě Padlí andělé uvnitř).
Jednu z nejkvalitnějších placek z letošní produkce Cecek Records pořídíte za směšnou stokorunu. Máte-li rádi posmutnělý melodický rock, neváhejte.
Seznam skladeb:
- Intro
- Utopický stát
- Padlí andělé
- První máj
- Kabaret
- Lovesong
- Rajská zahrada
- Revoluce
- Divadlo Svět
Čas: 42:12
