 |
 |
 |
24. 11. 2009NEŽFALEŠ – Podtrženo/sečteno, výběr 2005-2007
NEŽFALEŠ – Podtrženo/sečteno, výběr 2005-2007
CD 2009, Cecek Records
|
Oprášení a opětovný vydání starejch nahrávek je pro kapelu takovej malej svátek… A tak jsme si taky jeden takovej dopřáli! Rozhodli jsme se podat vám ucelenej obraz vývoje naší grupy pěkně na jednom CD, a tak jsme se na dvě odpoledne zavřeli ve studiu 3Bees a zkoušeli s Honzou Balcarem původní nahrávky trochu vyčistit a oživit… nic víc, nic míň… Jistě, mohli jsme naše starý písničky znovu natočit a zněly by jinak, ale to už by tak trochu vymizel duch doby, o kterej nám šlo. Pražská partička Nežfaleš loni debutovala vcelku vydařeným albem Ber dokud dávám, na kterém se prezentovala mixem punku a rock´n´rollu. Letos oprášila archív a ze starších demosnímků (Jak za války – 2005, Není čas na hrdinství – 2006) plus nevydaného dvouskladbového singlu (2007) slepila komplet pro pamětníky nebo pro ty, kteří se s kapelou seznámili až prostřednictvím poslední nahrávky. Patřím ke druhé skupině a tak je pro mě poslech starších písniček na tomto nosiči zajímavou možností, kterak se dobrat vývoje od kolébky do současnosti. Kolébkou budiž myšleno sedm skladeb z května 2005, které mají k současné podobě Nežfaleš poměrně daleko. Syrový a neučesaný punk postavený na jednoduchých akordech a jejich častém opakování obsahuje i přes určitou naivitu několik zajímavých momentů. Tím prvním je metalický odér, který se nad nahrávkou lehce vznáší (že by práce bicmena, který svého času otloukal škopky u metalových Eledhel?). Tím druhým pak schopnost napsat chytlavý refrén – hlavně Oběšenci a Do ulic mají poměrně silný hitový potenciál. Do roka a do dne pořídila kapela ve stejné sestavě (Radek Šedivý – vokál, Saša – kytary, sbory, Franc – basa, Petr Malý – bicí, sbory) další demo, na kterém je patrný odklon od obhroublosti k melodice, posun v instrumentálních schopnostech a pochopitelně i kvalitnější studiová produkce. Hitové momenty se nesou všemi skladbami, nejvýraznější z nich je v tomto směru Opouštím Paříž s vtipnými veršíky |
|
(Po čtyřech opouštím Paříž a ty jsi nesmrtelná, ty ještě paříš). Když už jsem nakousl texty – ty jsou možná trochu, pro punk, netypické. Neopěvují punkový styl života ani alkoholické zážitky, ale spíše se nesou v osobní rovině, byť často v podobě neskutečných (= neuskutečněných) zážitků. Za zmínku stojí i zemitá Když tančila Roxie a ponurá Ještě jsme se smáli. Dvě skladby, které měly vyjít, ale nevyšly, na singlu, natočila kapela po personálním zemětřesení. Změny u obou strunných nástrojů (přišli Honza Řezáč – kytary, sbory a Jakub Sodomka – basa, sbory) vyústily v lehkou úpravu stylu, o kterou se asi postaral hlavně kytarista, který na to jde trochu jinak a instrumentálně je o poznání kvalitnější. Hlavně Komédie, ve které dojde i na kytarové sólování, je hodně silná, i když náznaky sborového zpěvu v ní působí trochu nepatřičně. Komu se líbila Nežfaleš na albu Ber dokud dávám a dříve o ní neslyšel, měl by si prostřednictvím tohoto nosiče doplnit vzdělání a diskografii kapely, která patří mezi ty zajímavější české plus mínus punkovky, doplnit. Za to kilo to stojí. Seznam skladeb:
Čas: 52:39 |
;)
RSS kanál
