Rockle je celkem pravidelně pořádanou akcí olomouckého Českého rozhlasu v rámci pořadu stejného názvu, který je v podstatě hitparádou s možností hlasování posluchačů. Zhruba jednou za půl roku v olomouckém AMC klubu zazní hudba vybraných kapel.
Tentokrát se obsazení povedlo. Organizáři abstrahovali od kapel typu Vyxaná Fipsa a pozvali tři tvrdší partičky: Memorii, HAZYDECAY a Kurtizány z 25. avenue.
Pro dvěstěpadesát platících příchozích zazněl pro začátek (od 20 hodin) čistý doomík v podání hranické Memorie. Při prvních třech skladbách se všichni pařbychtiví přítomní drželi poněkud zpátky ? doslova? neboť postávali v zadní části sálu či před zvukařem. Našel se jediný odvážný mladý muž krásný slouhovlasý, který podporoval Memorii od samého začátku tančíce do rytmu jejího krásného doomu a pobrukujíce si texty společně s Andrejkou Baslovou. Mezi skladbami Andrea vyzývala všechny ať jdou blíž, že nekouše. Nejen že nekouše. Své vystopení hodně prožívá, poskakuje po pódiu, při některých pasážích klečí, usmívá se, vrhá útrpné smutné pohledy? (viz fotky na www.memoria.redblack.cz). Pochopitelné, pomáhá to uvolnit emoce, nechat je plynout čistým hlasem s kvalitními výškami ze srce přes hlasivky přímo k posluchačům. Asi od čtvrté skladby ? energické Vanity Fair se rozpařili všichni a přišli k pódiu. Koncert byl malinko ochuzen o dunivé tóny díky nepřítomnosti basáka Vrati Partmana. Prý učil ??? Na druhou stranu velkou sílu dává hudbě Memorie pozadí kláves a violy. Zazněly zejména písně z aktuálního alba Timelessness. Doporučuji. Přiznávám, že jsem je začala poslouchat až po zhlédnutí kapely na živo. Hezký milý zážitek. Takové rozehřátí před skutečným nářezem.
O jakémže nářezu je tady řeč? Těžko popsat. To se musí vidět, slyšet? Prostě HazyDecay. Místní, tedy olomoucká, emo-dance-coreová partička opět nezklamala a vydala ze sebe maximum. Pravda, že fandové z celého olomoucka na ně netrpělivě čekali. Kluci zahráli skladby z aktuálního singlu tj. Phaentaestyk, On a Golden Tray, Confrontation a You Giving Me My Soul, tentokrát bez asisntence GT Guye Znenka Šimečka, který obvykle na koncertech hostuje. Poprvé bylo možné vyskákat se či dokonce zapogovat na skladby připaravené na nové album, jež kapela nahraje začátkem měsíce května (více o nich tedy po křestu nového CD naplánovaného na 18. 6. 2004). A co Hazy předvedli? Energií nabitou, pulsující show. Charismatický zpěvák Adam B. Sychrow tentokrát se směsicí copánků nejrůznějších stylů na hlavě kvalitně odzpíval všechny výšky, o murmurových pasážích ani nemluvě. Rozhodně motivoval k tanci a křepčení svými trhavými pohyby korespondujícími s tóny hudby. Kytarista Lee Navarro odzpíval všechny sbory, jen ve druhé skladbě byl dost divně nazvučen takže přestože on sám se slyšel v pohodě, do sálu se doneslo malinko něco jiného. Celé vystopení se jako obvykle tvářil velmi velmi zle. Kdybych ho neznala, skoro bych se ho bála? Basák DeeAce jako vždy odehrál koncert v kameném postoji a bubeník Minno Dragonalez? Co dodat? Prostě bicmen (deathmetalista :). Jako přídavek zazněla skladba Typhoon z přechozího alba LoveBombs s pověstnou sypačkou uprostřed a chlapci odešli z pódia totálně splavení. Svou energii věnovali ?obecenstvu?, a tak to má být.
Kolem půl jedenácké večerní nastal čas pro Kurtizány. Předvedli tradiční výkon jak ho znám z letních fesťáků. Sajmon ve žlutém tričku Kenvelo ohrožoval pódium kickboxerskými výkopy, Varťák mlátil dredama ostosedm? Kdo zaujal nejvíc byl Mr. Viking. Velmi zajímavý pohled na jeho práci: sedí dost daleko od škopků a hraje prakticky jen špičkami paliček přičemž se naklání přes pivase? Asi dál no comment. Kurtizány hrály jakýsi průřez historií své tvorby.
Velmi zajímavá byla afterparty Hazydecay versus Kurtizány, kteroužto jsme ukončili v olomouckém pajzlu Fénix někdy po šesté hodině ranní? Obecně úspěšná vydařená akce. Příště zas!
