 |
 |
 |
9. 11. 2009THEOCRACY – Mirror of Souls
|
Na téhle nahrávce je krásně vidět, jak se můžou postupně měnit nálady člověka vůči nějakému dílu. Když jsem ji dostal od Martyho k recenzi, jenom zběžně jsem ji projel a vzhledem k tomu, že jsem neměl příliš času, jsem ji jen tak nahrál na svůj MP3 přehrávač. Teprve časem, když jsem si svůj hudební výběr pouštěl v režimu náhodného přehrávání, jsem si všiml ultramelodických písní, které jsem neznal. Nedalo mi to, a pustil jsem si celé album. Následovalo pár dní, kdy jsem si jej jen tak přehrával jako další fajnový speedový kus. Tak jo, řekl jsem si, asi už bych tu recenzi měl napsat. V rámci přípravy jsem tedy začal zjišťovat detaily to THEOCRACY a z více méně normálního postoje vůči tomuto albu se stával zájem, který ještě více umocnilo zjištění, že THEOCRACY se řadí do škatulky křešťanského progresivního speed metalu. Ve chvíli, kdy jsem si myslel, že už mám vše nastartováno a jen jen tu recenzi hodit na web, jsem si uvědomil, že jsem vlastně na úplném začátku, protože tohle album bude vyžadovat mnohem více pozornosti, nežli jsem mu původně zamýšlel věnovat. Nejprve ale pár slov o THEOCRACY – tahle kapela vznikla původně jako one man project jistého Matta Smithe, který svépomocí nahrál v roce 2003 debutové album nazvané „Theocracy.“ Postupně se k němu přidali jeho nynější kumpáni Shawn Benson (bicí), Jonathan Hinds (kytara), se kterými v loňském roce natočil regulérní album „Mirror of Souls.“ Druhá kytara a zpěv zůstává v Mattově režii a post chybějícího baskytaristy nyní zastává Val Allen Wood. Nyní ale k samotnému albu – co určitě příliš nepřekvapí je obal alba. V rámci žánru jde o klasiku – pěkně udělaná grafika, která zobrazuje postavu zahalenou ve světle za dveřmi, nad nimiž se nachází nápis „All who would see reality, enter the hall of truth“ (Všichni, kteří by spatřili skutečnost, vstupte do síně pravdy), který je závěrečnou částí textu druhé části skladby Mirror of Souls. Podobně příliš nepřekvapí ani zvuk alba, který je naprosto v rámci speedmetalového žánru – podobný jako zvuk STRATOVARIUS či SONATY ARCTICY s občasnými klávesami. Obdobně tradiční je i Mattův hlas, který v nižších polohách evokuje Ariho Koivunena, v těch vyšších pak lehce přechází do poloh Jamese |
|
LaBrie.
Samotná hudba ovšem nabízí víc než „jen“ standardní speedmetal – kromě jednoduchých krátkých šleh („otvíráky“ alba A Tower of Ashes a On Eagles' Wings) kapela poměrně často brousí i do thrash metalových vod (Laying the Demon to Rest, pasáže v Mirror of Souls) či do končin obývaných projekty jako AVANTASIA (ta původní, nikoliv „Scarecrow“), ve chvílích kdy Matt začne přes sebe vrstvit hromady a hromady vokálních linek (Martyr). Skladby samotné jsou pak velmi dynamické, a to jak rytmicky, tak i z hlediska hlasitosti. Co se týče textů, trochu jsem se obával onoho „křesťanského“ přívlastku. V naprosté většině textů však ve výsledku není o moc více křesťanství než třeba ve tvorbě Tima Tolkkiho se STRATOVARIUS. Jedinou výjimkou je úděsně kýčovitá balada Betlehem, která kdyby na albu nebyla, vůbec by se nic nestalo, a stopáž alba by i tak přesáhla 60 minut. Trochu jako chybu bych viděl i řazení písní – album začíná vlastně nejkratšími kusy (A Tower of Ashes a On Eagles' Wings, obojí do pěti minut) a když se blíží k nejdelší skladbě Mirror of Souls, která trvá celých 22 minut, stopáž skladeb se pohybuje kolem sedmi minut, přičemž daleko vhodnější by bylo nějaké odlehčení právě jednou z kratších skladeb. Celkově mne ovšem „Mirror of Souls“ velmi potěšilo. Jednak jde snad o první poslouchatelné album americké speedmetalové produkce a obsahuje pouze minimální množství pasáží, ze kterých by byla nějak příliš zřejmá inspirace staršími kolegy THEOCRACY. Nerad bych něco zakřikl, ale mám takový dojem, že do vod vyhrazených víceméně německé a severské hudební produkci se žene svěží západní vítr. Čas: 67:57 Seznam stop:
|
;)
RSS kanál
