 |
 |
 |
1. 11. 2009ILLEGAL ILLUSION – Veto
ILLEGAL ILLUSION – Veto
12" EP 2009, Illegal Illusion / Pohoda Records / Redblack Records
|
Návrat vinylových desek je nějaký čas skutečností a tak vlastně není divu, že po tomto alternativním formátu sáhla i parta, k níž slovo alternativní pasuje nejen pro případ přiblížení hudebního výrazu. Bílovický „a band from a fucking little town“ funguje řadu let tak trochu mimo všechny zavedené scény – pro jednu je příliš melodický, pro druhou těžce stravitelný a pro třetí málo ortodoxní. U gramodesek se tak nějak očekává něco navíc co se grafické stránky týká. Illegal Illusion jsou v tomto směru spíše konzervativní; sice využili fotografií Pavola Pechy (což je poměrně známý slovenský fotograf), ale do žádných experimentů se grafik nepustil… Texty na zadní straně sice potěší, ale… to nezajímavější se vyklube až po vyjmutí černého kotouče z přebalu. Promo leták slibuje gravírovaný (vyleptaný) obrazec, ale věřte, že se mi jej nepodařilo odhalit. Pravda, nepatřím k nejtrpělivějším (smích), ale desku jsem několikrát otočil v ruce s tím, že obrazec znázorňuje mraky (skvrny) a basta. Naštěstí dcera je na tom s představivostí lépe a na první pohled odhalila postavu s rozpaženýma rukama, která se nachází i na obalu. Třešinkou na dortu je potom vložené CD s celou nahrávkou a se spoustou dalších informací o kapele – takže i ti, kteří nevlastní gramofon si mohou album bez obav pořídit – desku jako artefakt, CD jako přehrávatelné médium. A ještě jedno mají oba nosiče společné – přehrát je lze jen z jedné strany (smích). Pět skladeb – je to málo? Jak se to vezme. Z hlediska matematického určitě ano, ale z pohledu hudebního fanouška si raději poslechnu 5 podařených songů než 15 zbabraných. A Illegal Illusion jsou jasným případem první kategorie. Už před šesti lety mě zaujalo jejich album Day Counting Night Counting a nový materiál mě baví snad ještě víc. Všechny skladby spojuje specifická nálada – taková lehce posmutnělá, řekněme podzimní – takže současné roční období s mlžným oparem nad |
|
barevnými listy stromů je k poslechu jako stvořené. První Autopilots plyne v pomalém tempu a naznačí mantinely, v kterých se Illegal Illusion momentálně pohybují. Charakterizují je slova jako alternativa, rock, melancholie, emo, naléhavost… Dvojka je o poznání živější, svižnější, řekněme postgrungeová. Výraz zpívajícího kytaristy Jiřího Balíka zlehka evokuje i samotného Kurta a hudební doprovod (Matěj Kuděla – kytara, piano, Michal Kuděla – baskytara a Michal Sobotka – bicí) nabízí jednu z cest, jakou by se mohla Nirvana vydat nebýt... Minimalističtější a pomalejší A Very Intimate Coup zaujme hlavně refrénem a pod ním schovanými melodiemi; skladba je typickým příkladem pohádky O ošklivém káčátku, kdy se z na první poslech obyčejné a nepříliš zajímavé skladby s rostoucím počtem poslechů vyklube krásná balada. A aby bylo dodrženo pravidelné střídání tempa, je čtvrtá kompozice zase o něco rychlejší. Na poměry Illegal Illusion jednoduchá, tudíž ve srovnání s okolními skladbami trochu chudší příbuzná, které chybí nějaký výraznější moment (nepovažujeme-li za něj závěrečných pár sekund). Vrchol nastává v závěru. Kapela k němu směřovala klikatými cestami, po malém zaváhání těsně pod ním ale nabrala síly a nakonec dosáhla nejen vrcholu, ale dokázala na něm ještě vztyčit vlajku. Poslední stopa shrnuje vše, bylo dosud předloženo, takže kdyby chtěli jít Illegal Illusion do krajnosti, vydali by jednostranný singl a bylo by tam v podstatě všechno. Což by byl sice extrém, ale sympatický. Ne, žerty stranou, i předcházející songy mají co nabídnout, jen ten poslední toho přináší nejvíce. Za zmínku stojí i texty, víceméně lyrická poezie plná slovních hříček a podivných obratů, které Jiří přesvědčivě přednáší svým nezaměnitelným hlasem. Seznam skladeb:
Čas: 21:16 |
;)
RSS kanál
