Strakonická partička Dreaming Fairy debutuje po zhruba třech letech existence mini plackou, na kterou umístila pouhé dvě skladbičky. Na jednu stranu si člověk pomyslí cosi o malé potenci, na druhé ale očekává výběr toho nej, co dala (aktuálně) sedmičlenná sestava zatím dohromady. Obal napoví cosi o romantice, gotice, melodice a je na první pohled hezky zpracovaný. Druhý pohled pak objeví hromadu věcí, které mohly dopadnout podstatně lépe. Titulka mezi ně nepatří, zaujme opravdu hezká kresba (byť lehce klišovitá, ale co pořád vymýšlet), ale chybí texty, fotka kapely a kontakt.
Zpět k hudbě. Očekávání ale končí po prvním poslechu velikým zklamáním. Nemastná neslaná – taková je produkce Dreaming Fairy. Těžko říci, jestli pánové a dáma mají jasno alespoň v tom základním – co by jako rádi hráli. Zatím slepili motivy z kdejakého stylu, napadá mě třeba již zmíněný gotický metal, ale i melodický rock, heavy či doom metal, ale v totálně začátečnickém provedení. A to někteří členové kapely už nejsou žádná omladina, ale pětadvacet jar mají za sebou. V první Say it v podstatě zaujme jen vybrnkávání akustické kytary, jinak je skladba utahaná a bez napětí. Přitom skupina disponuje dvěma vokály – rádoby operním ženským a pestřejším mužským, dvěma kytarami, klávesami a klasickou rytmikou. Slečna se za mikrofonem vyloženě hledá, zpívá nejistě, ale v okamžiku, kdy se o čistý zpěv pokouší kolega, je ještě královnou. Korunu tomu nasazují odstrašující klávesy, které vyluzují opravdu příšerné zvuky. Druhý Sword of Destiny začíná stejně naivními klávesami, jaké se objevovaly v předcházející slepenině, ale po chvilce naštěstí nabírá skladba alespoň trochu na tempu a ke slovu se více derou kytarové riffy. Zpěvák naštěstí mění výraz a zkouší něco jako murmur, skladba má alespoň trochu chytlavý refrén, ale jinak je to víceméně jednoduchá odrhovačka, kterou od zábavové produkce odlišuje angličtina v textech a vokální polohy (ženský vysoký a mužský hluboký vesnickými sály příliš často nezní). Prostřední pasáž pak slibuje možné světlejší zítřky, hlavně kytara aspoň něco málo předvede… škoda, že se nepřidá i bubeník, který si pořád dokola mastí těch svých pár naučených úderů bez jakékoliv kreativity.
Alespoň že zvuk je vcelku solidní, nahrávalo se u Radka Kurce (Empire) ve studiu Aquarium a všechny nástroje jsou pěkně vyvážené, nic se s ničím netluče.
Těžko říci, co kapele poradit, aby to příště dopadlo lépe. Cvičení samozřejmě časem vylepší instrumentální schopnosti (ty jsou zatím, snad kromě kytaristy(ů?) a basáka, na začátečnické úrovni), skladatelské nápady snad taky časem přijdou. Jestli to myslí slečna se zpíváním vážně, měla by asi zajít na nějaké konzultace nebo hodiny zpěvu, pán by si měl pokusy o čistý zpěv raději rovnou rozmyslet a držet se chrchlotu, čímž by se kapela mohla posunout do tvrdších, řekněme doommetalových vod – tam u nás není takřka žádná konkurence a kapely tohoto ražení by jeden spočítal na prstech jedněch rukou. I když už se dnes model kráska a zvíře příliš nenosí, cesta by to byla…
Seznam skladeb:
- Say it
- Sword of Destiny
Čas: 9:30
