6. 9. 2009Český Krumlov open air - 29.8.2009, zahrada pivovaru EGGENBERG

další fotografie

Do Krumlova se vždycky rád podívám, tentokrát mi k tomu dal důvod kvalitně obsazený poslední prázdninový open air. Do krásného místa konání, areálu pivovaru Eggenberg, jsem bohužel dorazil o něco později, a proto jsem viděl pouze kousíček vystoupení domácích Crawall. Dnes tedy bez hodnocení.

Už dopředu jsem se dozvěděl o neúčasti X-Core, prý z důvodu velké vytíženosti, ale nechci vířit vody metalového bulváru. Určitě škoda, kluci mají našlápnuto jako málokdo u nás. Na pódiu si zařádila neznámá náhrada Powerstroke z Belgie. Víceméně klasika thrash mi nejvíce připomínal starou a téměř zapomenutou bandu Sacred Reich. Dlouho jsem si trápil mozek proč tomu tak je, až mě to ťuklo. Důvodem byl zpěvák, který jako by z hrdla vypadl Philu Rhindovi. Dokonce hrál i na basu. Každopádně v pohodě vystoupení, ale nic co by vyloženě nadchlo nebo donutilo pátrat po kapele na internetu.

Who Killed Marylin, také z Krumlova, jsem slyšel poprvé a v podstatě platí, co jsem psal o Powerstroke. Hardcore těžšího ražení se všemi potřebnými ingrediencemi bez vlastního ksichtu. Což samozřejmě není nic negativního. Na pařbu to chce však znát skladby a to nebyl můj případ.

Poté nastoupila americká partička Vengince, pro mě velká neznámá a upřímně bohužel nepřekvapili. Prověřená formulka všech metalcorových kapel nářezová sloka, kterou doplňuje melodický refrén (zde doplněn klávesami) byla v podání Vengince pouze průměrná a osobně už mi tato módní vlna docela leze krkem. Co naopak na amerických kapelách oceňuji, je poctivý přístup, kdy hrají na plné koule, i když se pod pódiem zrovna nepaří jako o život.

Německé Drone jsem si po první desce Head On Collision zařadil do škatulky nadějí moderního metalu, kde se míchá thrash (Machine Head, Pantera) s melodikou a corem podle nálady a potřeby. Drone však na druhou desku Juggernaut, kterou do Krumlova přijeli prezentovat, přidali do svého guláše i trochu prvoplánových klišé a ve výsledku nezní až tak metalově.  Koncert však byl velmi energický, plný hutných riffů a vrtulových kvapíků, nasazení nechybělo. Hrálo se z obou desek stejně, takže u mě převládla spokojenost. Kapele se nedá upřít určité

Až do příchodu domácích miláčků se vystoupení všech kapel potýkalo s nezájmem diváku, kterých však bylo v areálu docela hodně a poprvé se dostavili v pořádném počtu  právě na Locomotive. Ti jsou krásným příkladem, že kvalitní metal/HC kapela srovnatelná se západní produkcí, se dá najít i našem malém, metalovém rybníčku. Ačkoliv nepatřím k oddaným fanouškům kapely, vždy si jejich set poslechnu rád a i české texty, které jinak nemám moc v oblibě, k hudbě dobře sednou. Představovat hudbu „lokotek“ asi nemá význam, kdo byl v životě aspoň na dvou festech, ví o čem to je.

Pro-Pain jsem viděl i slyšel po delší době a musím říct, že mé malinké pochybnosti kapela rozmetala během prvního houpavého riffu. Hrálo se ze všech desek a zazněly téměř všechny pecky, kterých na dvanácti deskách lze najít nepočítaně. Gary nikdy nebyl ukecaný frontman a prostoru pro oddech moc není. Kapela se zakousne a povolí až s posledním tónem koncertu. Vynikající koncert. Bravo a smekám pomyslný klobouk. Kotel byl pořádný a i kapela byla v nejlepší formě, kterou pamatuji. Parádní zážitek a důvod, proč jít na Pro-Pain i v budoucnu. Osobně oceňuji na Pro-Pain pestrost skladeb v rámci stylu. Nebojí se melodií (vždy tak akorát, aby to Gary dával), ve skladbách jsou sóla (kdo je dnes v hardcoru dělá?) i proto má stále dostatečné charisma oslovit další a další generace posluchačů.

Celý fest hodnotím velice kladně, pořadatelsky by se dala vytknout snad jen jedna pípa v areálu, kde se tvořila dlouhá fronta. Z té však bylo vidět na pódium, takže nakonec jen malá moucha. O zvuku to už bohužel napsat nemohu, byl strašně nahlas a ještě druhý den dopoledne mi nesnesitelně pískalo v uších. I tak ale všem zúčastněným děkuji za pěkně strávenou sobotu s kvalitní muzikou. Lidová cena lupenu byla příjemným bonusem.