MYSTIC PROPHECY – Fireangel

Německo, power metal – tahle slova mají „kouzelnou“ moc. Někoho dokáží totálně otrávit, někoho naopak potěšit a pak jsou tu tací, kteří zůstávají v klidu a nevyslovují unáhlené soudy. V podstatě chápu všechny jmenované, nicméně dovolím se zařadit do skupiny poslední. Nemám z německého metalu husí kůži ani neskáču nadšením, když mi v poště přistane kotouček od našich západních sousedů.

Mystic Prophecy jsou kapelou zkušenou, debut vydali v roce 2002 a kromě let 2005 a 2008 stihli další album vyhrnout každý rok (pro lenochy, kteří nechtějí počítat, je tady součet – 6 alb za 8 let). To už je slušná kadence, ke které je třeba skutečně extrémní kreativita (za předpokladu, že hudba má úroveň) nebo silná dávka nekritičnosti (v případě opačném). Já ale tohle dilema těžko rozsoudím, protože jsem od MP neslyšel v minulosti ani notu.

Novinkové album začíná klasickou powermetalovou kompozicí – střední tempo, ostřejší zpěv v úvodu, kytarová sóla, melodický refrén – prostě všechno, co dělá tento styl atraktivním. Dvojka Demons Blood už mi tak nešmakuje, kromě dalšího kytarového souboje nenabízí nic, co by mě dokázalo zaujmout. Zato trojka, to je jiná. Už už jsem se strachoval, že MP postupně vyměknou a budou směřovat k lacinějším a „silně“ melodickým cajdákům, když přijde úplný opak. Thrashmetalový úvod We Kill You Die určitě potěší, ostatně celá skladba se nese v řádně kvapíkovém tempu, sborové halekání se střídá se sólovým zpěvem a kopáková smršť pak skladbu posunuje do (v rámci stylu) extrémnějších vod. A podobné střídání rychlejších a temnějších (promo leták uvádí stylové zařazení Dark Heavy Power Metal) kompozic s těmi stravitelnějšími a chytlavějšími pokračuje, vedle našlapaných songů (6, 8) samozřejmě dojde i na pomalejší skladby (9), ale myslím, že kapela nesklouzne pod únosnou mez a neservíruje stylovou veteš.

Na zpěv R. D. Liapakise (původem Řek, takže vydavatel kapelu uvádí jako německo-řeckou) jsem si musel chvilku zvykat, ke cti mu ale nutno přiznat, že se nesnaží za každou cenu někomu podobat a jede si svůj lehce zastřený styl, samozřejmě vyšponovaný v několika refrénech hodně vysoko. Ostatní muzikanti si se svými nástroji rozumí velmi dobře a když připočtu kvalitní zvuk, vychází mi šestý zásek Mystic Prophecy jako solidní nahrávka, která kromě sjížděčů žánru může zaujmout i posluchače mírně tvrdších záležitostí.