Nevím, jestli je léto ideálním ročním obdobím na poslech tohoto italského projektu. Funerální, neurotický a esoterický doom metal – trak bych si dovolil nahrávku zařadit. Tím pádem by se slušelo poslouchat a psát recenzi někdy v listopadu, kdy se brzy stmívá a venku je počasí, že by psa nevyhnal. Jenže Taliáni se vůbec neřídí kalendářem a novinkové album posílají do světa na jaře. Chvilku trvalo, než k nám promo CD doputovalo, ještě delší čas pak CD leželo na hromádce, než jsem se k němu prokousal a vůbec nejdelší dobu zabralo poslouchání. Ono totiž Le Mirage de l'Ideal není záležitostí na jeden, dva poslechy. Jako kulisa k jiné činnosti se nehodí, jako společník do auta jakbysmet, takže zbývá soustředěný poslech.
Na ploše 50 minut je umístěno 6 tryzen, většinou v pomalém a místy ještě pomalejším tempu (čest výjimkám, kterých je ale poskrovnu). Přesto se kapela dokázala vyhnout syndromu zvanému nuda a i přes stylovou sevřenost nabízí poměrně barevné a nápadité album. Paradoxně nejméně přitažlivé shledávám úvodní dvě kompozice Duskfall a Requiem. V těch převládá chropot lehce utopený v kytarové stěně, kterou občas rozčísnou pozitivněji laděné klávesy. Až s nástupem čistého procítěného vokálu v poslední čtvrtině 1. resp. v úvodu 2. skladby mě AC dokázali více zaujmout. Mnohem zajímavější věci se dějí až ve trojce, která dala název celému albu. Ta v úvodu odsýpá malinko svižněji, ale hlavně se v ní vynořují táhlé kytarové tóny a hodně barevné vokály, od takřka blackového skřehotu po čistý naléhavý (za jehož využití bych se do budoucna přimlouval).
Výborným nápadem je využití ženského operního zpěvu, který se v první části Tragedy & Delirium střídá s mužským murmurem. Některé okamžiky jsou evidentním útokem na psychiku, která se pod nánosem zatěžkaných riffů ocitá ve svízelné situaci; naopak při zpěvu hostující divy nastávají chvilky radostné. Ambientní druhý díl Tragedy & Delirium doplňuje „proslov“ v italštině, který připomíná monolog pacienta psychiatrické léčebny (?). Přiznávám se, že je to na mě příliš dlouhé a téměř neposlouchatelné. To nejlepší nakonec – v úvodu nádherná melodická a teskným mužským hlasem nazpívaná skladba připomene nejlepší doommetalové časy, kdy žánru vládli My Dying Bride či Anathema. Po chytlavém začátku se řádně přitvrzuje, zpěv přechází v řev a kytarové vyhrávky jsou opravdu lahůdkové.
Hodnotu zajímavého materiálu trochu snižuje rozostřený, zahuhlaný (nebo jak to lépe vyjádřit) zvuk. Je to určitě škoda, jednak by ve vypilované produkci ještě více vynikla většina atmosférických momentů, jednak by bylo mé hodnocení o stupínek lepší.
Seznam skladeb:
- Duskfall
- Requiem (for the fathomless void of redemtion)
- Le Mirage De L'ideal
- Tragedy & Delirium part I – the tragedy
- Tragedy & Delirium part II – the delirium
- …Thus Fade In Nocturnal Deluge
Čas: 49:34
