Kooperace Redblack + X Production v poslední době vydává čím dál více alternativnější nahrávky. A FDK a jejich Borderline pak patří ve společnosti Animé, Endless nebo The Pooh na samotnou hranu alternativy. Kapela sama sebe označuje jako atmospheric post HC resp. metal a slůvkem post si vlastně otvírá brány do všech možných stylových zákoutí.
Šestačtyřicet minut ve společnosti FDK může někoho zdeptat, někoho vystresovat a někoho potěšit. Přiznávám, že během poslechu kolekce devíti skladeb se postupně nacházím ve všech uvedených stavech. Někdy radostně pokyvuji hlavou a usmívám se, občas si říkám, jestli mám takovou masírku zapotřebí poslouchat a nervovat se a najdou se i okamžiky, kdy na mě hudba FDK působí ubíjejícím dojmem. A tak si kladu otázku, zda je to pro kapelu dobré nebo špatné vysvědčení?
A přikláním se k verzi, že dobré. Že právě se záměrem vyvolat v posluchači různé nálady se do přípravy alba pustila. Vždyť hned úvodní Borderline začne protivným skřípáním, pokračuje odlehčeně a příjemně, aby s nástupem řevu přehodila výhybku do neurotična. Vedle kytarových tónů se „jako doma“ nacházejí syntetické zvuky, vedle expresivního řevu klasičtější řev a když nenásilně připluje minimalistická pasáž, čekám, co ještě v téhle multiskladbě přijde. A ono opravdu ještě „něco“ přichází, dlouhá instrumentální pasáž, opravdová léčba tóny a zvuky trvající 8 minut. Dvojka Lost Race Again patří k těm hůře „stravitelným“ kusům, monotónní dlouhé úseky se sice tu a tam lehce posunou, ale příliš optimismu to stejně nepřináší – napadá mě termín doom core. Zato Feelings of Desire je skladbou skutečně potěšující, čistý zpěv, křehká muzika, relax. A po něm, logicky, přitvrzení, hlavně po vokální stránce – tady řev sklouzává takřka k deathmetalovému chropotu, který paradoxně do ponurého HC přirozené zapadá. Atmosféra Grim Creeper je podmanivá, silná – vedle jasných favoritů (1, 3) je právě tohle můj černý kůň.
Experiment DE 175 mi přijde zbytečný a nebaví mě – ambientní hrátky s umělými zvuky jsou ponuré, depresivní… navíc je to dlouhé… opravdu dlouhé. Dlouhý je i instrumentální úvod Alone, ale tady to vůbec nevadí, kytara vybrnkává další a další melodie, ne snad přímo chytlavé, ale o to zajímavější a když se začne trochu tlačit na pilu, opět zdvihám palec vzhůru. A že nedošlo na zpěv? Ale jo, po 220 vteřinách se do toho řvoun pouští, po chvíli se přidává i emociální pseudozpěv, ale hlavní devizou songu je i tak melancholická kytara. Jak napovídá název (nebo jeho část) další skladby, Schizofixtion je těžší a ona schizofrenie se v ní skutečně nachází – pod hezkou melodií kdosi cosi šeptá, pak se objevuje zvláštní zpěv i umělé zvuky. Závěr patří klasičtěji střiženému songu Hungover, který rozhodně nefunguje jako antidepresivum, ale přesně naopak. Sekané riffy, zastřený řev, všudypřítomná nervozita, útok na duševno, ubíjející rytmus – psycho core.
Vyzdvihnout musím instrumentální výkony i zvuk, v těchto oblastech nevidím slabiny. Žel nevidím ani obal, promáč dorazil jen s přední stranou, takže ohledně grafiky a textů se vyjádřit nemůžu.
Celkově příjemné překvapení, ostatně 1. místo v kategorii Objev roku v Břitvě 2008 hovoří jasně.
Seznam skladeb:
- Borderline
- Last Race Again
- Feelings of Desire
- Grim Creeper
- DE 175
- Alone
- Schizofixtion
- Hungover
Čas: 46:04
