21. 7. 2009MASTERS OF ROCK 2009 Vizovice, středa 8.- čtvrtek 9.7.2009 - příjezd a den první

další fotografie

STŘEDA 8.7.2009

Jako každým rokem i letos se v jindy klidném areálu vizovické likérky Jelínek konal sraz vyznavačů rock/metalu všech národností, věku, zaměření a vůbec – jednoduše difúze jako blázen. Inu, proto i tentokrát si opravdu skromná část naší redakce udělala čas a po většinu roku mírně zapadlou oblast mezi vršky Jižní Moravy při této příležitosti navštívila. Poté, co jsme zdárně projeli napříč celou republikou (5 hodin bohatě stačilo) jsme stanuli na starém známém peróně malého nádraží ve Vizovicích, abychom se vydali do jednoho z okolních kempů.

Po ubytování, ohlédnutí terénu a podobných úkonech, provázejících každý příjezd na ne úplně domácí místo, stavíme stan a sedíme v nejbližší hospůdce, abychom zjistili, že zdejší pivo není letos úplně tím pravým ořechovým. Píši si. Poté, co se notnou chvíli hledáme s kolegou Dharmem (načež jsem tak trochu označen za debila, že nevidím jeho mávání v davu řádově stovek lidí) a já od něj přijímám naši redakční „uniformu“, promokáme na kost. Inu, perfektní začátek vydařeného výletu, říkám si. . (DW)

DW aktivně napsal report dřív, než jsem se vůbec stačil vrátit z práce, takže pro tento rok mi připadá úkol doplňovat, pozměňovat, souhlasit, nesouhlasit atd. My jsme na MoR vyrazili s celou partou již v úterý, kdy jsme si dali první pauzu na before party ve Velkém Meziříčí. Tam jsme se krásně opili, zahráli si bowling, naložili zbytek lidí a vyrazili na druhou, středeční before party přímo do dřevařských závodů vizovických. Tam jsme postavili tradiční obranný val z aut, přes všechny maskovačku, z dřev stůl, vyndat gril, maso, pivo, vodku… Inu krásné užívání si těch několika volných dnů. (Dharm)

ČTVRTEK 9.7.2009

Ačkoliv jsem viděl uvnitř areálu brousit lidi již před 10 hodinou, u vchodu nám bylo řečeno, že akreditace opravdu až po hodině dvanácté. Tak trochu nepochopitelné, jelikož brány se návštěvníkům (u dolního vchodu, podotýkám) otevřely již v 10.00. Asi se pořadatelé báli, že bychom jako nespořádaní novináři vtrhli na plochu a rozladili/rozkopali vše, co se jen dá. Asi.

Fakt, že thrash/nu-metal coreoví BETHRAYER otevírali festival až v 15:00 předznamenal, že představení bylo otevřeno komukoliv, kdo o něj měl zájem. Já osobně jsem vystoupení chlapců vyposlechl se zájmem a jejich vypalovačky „Šibenice v srdci“ či „Never give up!“ nepostrádaly určitý tah na branku, avšak ze všeho byl až příliš cítit jakýsi český odér a popravdě, většina návštěvníků se v dolní zóně stále raději věnovala nakupování. (DW)

Po převzetí všech akreditačních propriet, vstoupil jsem do areálu a měl jsem pocit, jak kdyby rok uplynul v minutě a že jsem stále na tom loňském festivalu. Vše bylo naprosto stejné a to i rozmístění jednotlivých stánků (samozřejmě přeháním, ale přinejmenším většina). Všechny naše slečny se okamžitě rozběhly do „uličky“ a tak nám zbylým nezbývalo než pomalu, otráveně pokračovat za nimi, nebýt piva, asi už bychom nebyli mezi živými. Bethrayer jsem tak sledoval pouze z povzdálí, ale musím uznat, že mě příjemně překvapili. Hned první song „You Are Dead“ celkem zvedl publikum a Kojetínští se tak stali velmi solidním otvírákem MORu. Celkově si myslím, že na české scéně patří v daném stylu k tomu nejlepšímu, ale souhlasím s kolegou DW, ten český odér tam je. (Dharm)

Následující NIL jsem si soukromě zařadil do škatulky „ klon Guano Apes jinak a přece stejně“, kam se tedy tato kapela prodrala na místo vedle, na festivalu rovněž přítomných, „Die Happy“. Občas připomněli staré Matahari, občas snad Gaiu Messiah, ale nemohl jsem se při poslechu zbavit pocitu, že už jsem vše někde slyšel. Vykřičený vokál energické Hanky Kosnovské byl Sandře podobný velmi, leč jejích kvalit a pochopitelně i množství originálního výraziva zdaleka nedosahoval. Hudebně? Standartní alternative-rock/metal. (DW)¨

Mně tento styl nic neříká, takže jsme se s celou sebrankou vydali do města. Poté co jsme zjistili, kde všude jsou použitelné záchody, kde jak vaří a kde je nejlepší medovina, vydali jsme se zpět a část z nás se vydala na Vypsanou Fixu, část zůstala u piva (myslím, že netřeba zmiňovat, kde jsem byl já). Každopádně holkám se Vypsaná Fixa líbila, takže asi byli dobří.. :-D K In Extremo se DW vyjádřil naprosto dostatečně. (Dharm)

„Klasiku“ české folkové scény FLERET jsem jakž takž přetrpěl, poté však v programu následovala pro mne snad až příliš brutální úderka VYPSANÁ FIXA, při níž jsem se odebral na drobné občerstvení. To abych nabral síly na další, protentokrát německou bandu IN EXTREMO, jež se snad na Masters již musí cítit jako doma.

Přiznám se, že jsem celkem očekával prezentaci skladeb z posledního, dlouhohrajícího počinu „Saengerkrieg“ a také že se mi jí dostalo. Nešlo pak pouze o již zmíněnou titulní, ale i o například velmi zdařilou hopsačku „7 Köche“, jež patří v