Sobotní noc byla krutě zimní, naštěstí ve spacáku s několika vrstvami oblečení šlo přežít a dokonce se vyspat, protože v kempu (resp. na parkovišti, kde si pár jedinců stany postavilo) bylo celkem klidno.
Spousta lidí vstala na první kapelu, kterou bylo duo kytaristů vystupujících pod názvem GORGONEA PRIMA. Na AFODu dopadl jejich set neslavně, na Blacklightsu to bylo o poznání lepší. Do nasamplovaných spodků a bicích řezaly dvě kytary jednoduché blackové riffy a jeden z pomalovaných vlasáčů skřehotal. Žádný extra záížitek, ale ani zklamání, a proti minulému setkání pokrok.
DOOMAS ze Slovenska přivezli 2 slečny – jedna se věnovala klávesám, druhá opernímu zpěvu. Viděl jsem kapelu před 2 roky a za tu dobu došlo k rapidnímu zlepšení. Hrál se doom metal ve středních tempech s převládajícím mužským srozumitelným murmurem, vystoupení postupně gradovalo a nic na tom nezměnila ani prasklá struna na baskytaře, takže basák (+ zpěvák) odzpíval poslední dva songy jako sólista.
Jestliže mě v pátek uzemnili Wyrd, tak v sobotu se to povedlo už v poledne polskému cirkusu ETERNAL DEFORMITY. Vůbec nechápu, proč tak skvělá kapela hrála tak brzy, většina následovníků by měla pánům nosit nástroje a pivo (smích). Luxusní dark metal, který možná chvílemi připomněl Moonspell nebo Tiamat, zpěvák bez potíží střídal drsnější hlas s čistým melodickým a kapela šlapala naprosto precizně. Když leader ohlásil cover od Depeche Mode (kdyby tohle řekl na metalovém koncertu před 20 lety, lidi by ho vypískali – dnes tleskají), byl jsem hodně zvědavý, co z toho vypadne – a světe div se, Little 15 zpočátku zněla jako ti Depešáci, aby gradovala skřehotem a nářezem. Největší překvapení celého festu, jedna z nejlepších skupin, které v Divišově vystoupily.
Slováci KORIUM se nekonali a tak přišla řada na blackmetalové komando NATAN z Belgie. U mikrofonu se střídal se sólovým skřehotalem kytarista disponující solidním čistým hlasem, nářeznické pasáže se prolínaly s folkovými, bubeník zahrál i na tamburínu, nechyběly klávesy, takže nakonec docela slušné představení, u bubeníka bych se nebál slova výborné.
Kapelu jsem zastihla při návratu z vydatného oběda, který ve společnosti členů mé výpravy byl opět vtipnou záležitostí, ale o tom jiná. Mě NATAN nijak zvlášť nezaujal, i když svůj velký podíl viny na tom sehrál poměrně otřesný a slabý zvuk. Zpěvák se sice snažil co to šlo, ale bylo ho hodně málo slyšet. Publikum v této době prořídlé se spíše jenom koukalo a tak to ani kapela neměla moc lehké. První náznak hopsavé kapely ale přichází vzápětí s další z řady českých kapel.
To, co se dělo na ŽREC, bylo nečekané, ale silné. Mezi zvukařem a muzikanty se plac totálně zaplnil, možná desítka fanoušků se producírovala v právě zakoupených tričkách pohanských bojovníků a když pánové hrábli do strun, začala slovanská veselice, při které se do tance dala většina přítomných. Housle, kytara, basa, flétničky, bubny, hrubý i čistý zpěv, Raráš Rakáša, nová skladba, která ještě nemá jméno, Lystoczku czerwenyj a další z Žertvy. Veliký úspěch jednoduché, ale přitažlivé muziky, která stojí a padá s houslemi a flétnou.
Další z mých tuzemských oblíbenců se do svého setu pustili plnou silou a zdálo se, že jsou sami překvapeni reakcí publika. Oproti zvukařem pokaženému vystoupení v Bratislavě měli dnes možnost se předvést v lepším světle, i když kvalitu jejich vystoupení opět snížil špatný zvuk. Kytary už tak hodně tiché chvílemi ještě vypadávali a měla bych drobnou výhradu i proti pořadí zvolených skladeb. Osobně bych preferovala rychlejší na začátek setu, ale po náročné a chladné noci to asi chtělo začít opatrně. Jinak energická show, která bude snad začátkem dalšího roku ozdobená novými přírůstky.
Slovenská úderka INFER, snad nejtvrdší kapela dvoudenního matiné, neměla na Blacklightsu svůj den. Představila sice nového kytaristu, ale zvukař kapele příliš nepřál a tak nedopadlo vystoupení podle mých představ. Na AFODu to bylo lepší, tady jen odvárek. Kapelu sice fanoušci dohnali k přídavku, který nový kytarista ještě neuměl, tak se hrál jen ve třech, ale to byla slabá náplast na průměrné vystoupení.
Plně souhlasím, i když mám INFER ráda, dnešní set ni nějak vůbec nesedl. Asi bych nesouhlasila s pokaženým zvukem, protože se mi mimo hlavních kapel zdál jeden z nejlepších, ale jinak nic moc.
Proti německému švarc metalu byli ale Infer pořád králové. KROMLEK jsem nerozdýchal doteď, nevím, jestli nad stupidním kolovratem s jednoduchými klávesami plakat nebo lomit rukama. Typická německá práce, typické pózy a trapné hecování publika... škoda dalších slov.
Já bych až tak kritická nebyla, docela se mi to líbilo. I když nešlo i nic zvlášť originálního, vystoupení mělo šťávu a dalo se v něm najít několik světlých okamžiků. Pózy zpěváky byli sice místy trochu přehnané ale jeho vokál ani zdaleka tím nejhorším, co jsem zde měla možnost slyšet.
Z Holandska dorazili CONTROL HUMAN DELETE, experimentální mix black a death metalu, kterému ale nepřály dvě věci – zvuk a nepřítomnost živého bicmena. Do spousty umělých zvuků sázeli pánové jak extrémní nářez, tak pomalejší pocitové pasáže, zpěvák byl hodně výrazný, ale dvě záležitosti zmíněné v úvodu a také časná doba koncertu udělaly své, takže průměr.
Tak toto jsem zase nepochopila já. Johan správně vystihl zvukové problémy, ale mě vystoupení nesedlo ani s ohlídnutím na ně. Zpěv se mi nelíbil ani náhodou a celé mi to přišlo strašně bez nápadu a nesourodé.
Další srocení davu způsobili HROMOVLAD. O poznání tvrdší a syrovější než Žrec, lidové nástroje z playbacku a přesto mnohem lepší zvuk než spousta jiných skupin. Folkmetalový nářez, který opět přilákal zástupy dlouhé... Aby ne, slovensky zpívané (křičené) vály jsou hodně chytlavé, hodně taneční, hodně folk a hodně gut. Hromovlad zatím působili ze slovenských kapel nejlépe a nejjistěji, obsah podtrhla i forma (stylové kroje).
Slováci opět ukázali, že to na nástroje umí a podpořeni skvělým zvukem to měli o něco lehčí. Předvedli jak staré a známé pecky tak i novou Slavii a z pódia odcházeli s hlučným aplausem.
Ale to jsem ještě netušil, že lepší Hromovladu bude poslední zástupce ze země našich bývalých spoluobčanů. GALADRIEL, druhá kapela, která mě po polských reformistech donutila k uznalému pokyvování hlavou. Dodo a spol. zahájili songem Bleeding Heart’s Poetry z pro mě nej alba World Under World a i bez druhé kytary (zranění ruky) odehráli parádní set. Drsný Dodův vokál zjemňovala vysokým hlasem Witch, silné melodie se prolínaly s drsnějšími pasážemi – takhle si představuji kvalitní dark metal.
GORATH nebyli špatní, ale... po Galadriel to (se mnou) měli těžké. Rychlé blackové sypačky uměli pánové včas zpomalit, aby svou muziku trochu zpřístupnili, baskytaru držel v rukou zpěvák spřízněných Natan, na cover od Celtic Frost došlo (Circle Of Tyrrants), takže nakonec OK.
Poslední odpadnuvší kapelou byli BLACK FLAME z Itálie, takže přišel čas AZAGHAL, kteří jsou personálně propojení s Wyrd, ale hrají úplně jinou muziku. Všichni zmalovaní jak černý zákon káže, zpěvák navíc politý červenou barvou (= krví), kterou plival do prvních řad – když zrovna neřval jako tur. Staroškolský black metal s primitivními riffy (Black Metal Terror – jestli si správně pamatuji název songu, který hudbu finského komanda charakterizuje dokonale) občas rozčísla melodická pasáž, řev hlavního holohlavého vokalisty tu a tam prostřídal basákův civilnější projev a při západu slunce vyznělo vystoupení jedné z hlavních kapel festu působivě.
Vrchol přišel s irskou legendou CRUACHAN. Ti představili novou zpěvačku (zatím prý hostující), která stejně jako všichni pánové vystoupila na pódium bosá a stejně jako ostatní měla obličej ozdobený decentním líčením. Irové rozjeli mix metalu, irského a keltského folku a v tu ránu měli publikum na své straně. Atmosféru dokreslovaly středověké oděvy, hudbu pak housle a flétna, sborové halekačky se střídaly s čistými zpěvy a atmosféra byla hodně veselá. Flétnista neustále popíjel a vychvaloval pivo, všichni se usmívali – a já bych to charakterizoval tak, že po „zlu“ přišlo „dobro“. Poměrně krátký set si diváci nechtěli nechat líbit a řvali tak dlouho, až se kapela vrátila (a že to trvalo…). Na vině nebyly hvězdné manýry, ale skutečnost, že kapela neměla připraveno více skladeb. Ale nikomu asi nevadilo, že se jako bonus hrála již jednou předvedená instrumentálka.
Vystoupení CRUACHAN jsem bohužel jenom poslouchala ze svého stanu a bylo mi hodně líto, že u toho nemůžu být. K výše napsanému bych jenom dodala, že nová zpěvačka stála před živým publikem vůbec poprvé ve svém životě a tak bylo na začátku celkem poznat nejistotu v hlase. Nakonec to ale zvládla a myslím, že i spoluhráče přesvědčila o tom, že z ní bude plnohodnotná členka kapely.
A pak se čekalo, čekalo a čekalo. Švýcarské temné seskupení DARKSPACE si vyzdobilo pódium po svém. Postrádaje bubeníka kryla jeho stanoviště plachta s nějakými krátery a na zemi ležela koule, ze které vycházely modré paprsky jako jediná světla – zbylý světelný park byl vypnutý. Do syntetického intra nastoupily tři postavy v černém s obličeji ozdobenými malováním a bez pohnutí čekaly, až úvodní programovaný lomoz dozní. Když ale hrábli všichni 3 členové do strun, příliš se toho nezměnilo. Nervy drásající hudba s minimem vokálních projevů (o zpěvu se příliš mluvit nedá, většinou se z úst muzikantů ozývaly podivné skřeky, v nichž vynikala hlavně baskytaristka) ve mně střídavě probouzela pocity chladu, odcizení, strachu, nejistoty… Kamarád charakterizoval tohle praní mozků jako soundtrack k hodně temnému sci-fi filmu a já s ním musím souhlasit. Ač bych si podobný psychický teror doma nepustil, kolem půlnoci bylo vystoupení Darkspace vizuálně působivé a zanechalo silný dojem.
S posledním tónem švýcarských avantgardních umělců první ročník Blacklights Festu skonal. Některé záležitosti už jsem komentoval v reportu z pátku, takže tady si dovolím poděkovat pořadatelům za několik skvostných a netradičních zážitků a popřeji jim, aby vydrželi, protože podobný festival u nás není a byla by velká škoda, kdyby po jediném ročníku zapadl do hlubin zapomnění.
Taky bych na závěr dodala, že jediné, co mě na jedné straně mrzí a těší, byl počet přítomných lidí, mrzí z pohledu organizátorů a těší z pohledu velice příjemné atmosféry. Menší návštěvnost umožnila setkání a poklábosení s kapelami, které asi na větších festivalech v publiku nepotkáte. A že se líbilo i jim bylo znát v skorých ranních hodinách v místní hospůdce, kde se střídali irské lidové balady s českými hospodskými zpívánkami a v přátelské atmosféře tekly hektolitry piva.
Johan top 5: Cruachan, Darkspace, Eternal Deformity, Galadriel, Hromovlad
Nathanella top: Cruachan, Hromovlad, Žrec
Johan – normální písmo
Nathanella - kurzíva
