Vzbudí i ty, kteří by raději vyspávali... třeba mě. Ale což, kámoš už taky otevřel oči, tak hodnotíme včerejší kapely, vaříme čaj a kafe, něco pozřeme a... do začátku programu zbývá spousta času. Někdo ho proflákal, někdo se dokonce šel sprchovat, já dopsal report z pátku a pak šel na Hruskowitz.
Nelehká role, tohle hraní před polednem pro pár zvědavců. Ale HRUSKOWICZ s tím neměli problém a svůj staromilský blues rock odehráli s grácií. Nic naplat, že u hrazení stálo asi pět lidí a pár se jich povalovalo po trávě, pánové v nejlepších letech se bavili a sázeli převzaté skladby od velikánů 70. (i dalších) let, třeba ZZ Top.
Na GS patřil úvod cvrčkům, tedy dvěma celým a jednomu přepůlenému. Ska blok zahájila kapela DVA A PŮL CVRČKA v barevných trenýrkách a bílých tílkách, jen zpěvák nedržel krojovou disciplínu. Více dechů (3) než kytar (2 včetně basové) a celkem uhozené uvádění skladeb mě odradilo od delšího pobytu, hlavně zpěvák mě vyloženě iritoval.
Další mladá kapela, další moderní muzika, něco mezi core, metalem a snad blues? To byli X-LEFT TO DIE, dobře sehraní, ale zatím bez vlastního ksichtu. Přesto měli mnohem silnější divácké zázemí než ostřílení matadoři Hruskowicz.
Na menším ale začali DISCOBALLS a to je jediná se ska koketující kapela, která mě opravdu baví. Velký podíl na tom má bezesporu moc šikovná zpěvačka, jejíž hlas doslova hladí. Energické vystoupení smetlo předchozí Cvrčky na celé čáře, já se na chvíli vzdálil okouknout další pódia, ale velice rychle mašíroval od Skip Rock i Second Chance zpátky na to nejlepší, co zrovna hrálo.
Tím nechci říci, že by obě kapely byly tak špatné. Naopak, oběma to celkem sedlo. Od SECOND CHANCE jsem sice stihl jen poslední skladbu, ale víceméně bych mohl sloužit stejnými slovy, jako v případě X vlevo - mladá kapela, hezky zahrané i zazpívané, kostýmy made in Nosferatu Shop a poznávací znamení žádné.
SKIP ROCK, první zahraniční kapela sobotního programu, jeli klasický rock´n´roll a hard rock. Pánové už taky nepatří mezi holobrádky a zkušenosti tam byly. Ale tahkle hraje spousta kapel daného žánru, takže nejdříve jsem se vracel na hezkou zpěvačku Discoballs, potom dal přednost jídlu a odpočinku. Počasí se totiž zase rozhodlo, že spálí vše v areálu na popel, místa se stínem aby člověk pohledal.
Vrátil jsem se na SYMPHONITY, o kterých se v poslední době píše v superlativech. Ale jednak (podle mých předpokladů) nebubnoval Marthus, který nabušil poslední desku, jednak Symphonity hrají tuctový speed metal, kterému citelně chybí druhá kytara. Něco sice zachraňují klávesy, něco druhý zpěvák, ale když si vzpomenu na výtečné album Goddes Of Revenge ještě pod starým názvem Nemesis, vyhrává u mě stará tvorba na celé čáře. Takže po chvíli okounění ve sluneční výhni a s postupným lehkým korigováním původního pohledu a určitého respektu odcházím do stanu na Pankix.
PANKIX mě na demu před časem hodně oslovili, tak jsem byl zvědavý, jestli hrají pořád s houslemi a výbornou zpěvandulí. A dá se říci, že očekávání bylo překročeno, protože Pankix jednoznačně porazili všechny soutěžící v ČRL ne o hlavu, ale na hlavu. 20 minut šlapavé muziky, skvěle zakomponované excentrické housle, instrumentálně bez výhrad a ke zpěvu a výkonu zpěvačky Sany patří jen pochvala. Jestli si někdo zaslouží postoupit do finále, tak to jsou Pankix.
Nestorové power heavy metalu z Německa WIZARD šli vždycky tak nějak kolem mě. Takže jsem šel spíše ze zvědavosti a už neodešel. Veteráni (založeno v roce 1989) převálcovali předchozí Symphonity rozdílem třídy. Jasně, že se nehrálo nic extra objevného, ale klasika, která měla úroveň. Začínalo to výborným bubeníkem, dvě kytary zajistily mohutnější sound a zpěvák zvládal jak razantnější polohy, tak ty čisté. Zatím nejlepší kapela soboty, uvidíme, jestli je večer zašlapou do země Bayley a Sabaton.
Na GS jel celé odpoledne ska blok, ale ani jedna z kapel mě nedokázala udržet v pozornosti, takže k nim ani nemám co dodat. To MILOŠ DODO DOLEŽAL je jiná. Dnes potěšil hlavně pamětníky starých časů, ve kterých Vitacit psal dějiny tuzemského metalu. Hrál se Poutník životem a další starší kusy, na cover Hendrixe přišel vystřídat baskytaristu Dodův syn, ale v tu chvíli se nad areál přihnala silná přeháňka, která část příznivců kytarového mága vyhnala do velkého stanu. Ale nic netrvá věčně, po chvilce následoval úprk zpět tak akorát na poslední dvě skladby, z nichž Já chci se ptát těch králů mi udělala velikou radost. (Johan)
Ze ska punk mixu na Gambrinus stage během odpoledne mne zaujali JAKSI TAKSI. Sice u Johana probozí pouze alergickou reakci, pro mně celkem dobrá punk vypalovačka. Zahráli Optimistu, Všechno dobrý, Je mi to líto a pohoda. Sice jejich aplaus nebyl jako u Tleskače, ale taky dobrý. (Manafob)
V ČRL soutěžila i brněnská parta BAST, jejíž CD jsem nedávno posuzoval. Tak jsem šel okouknout, jak vypadá Země vlků naživo. A vypadá prakticky stejně jako na CD, klasický heavy metal s českými texty a solidním vokálem. (Johan)
O tom, že při vymýšlení názvu kapely je třeba myslet na všechno, se přesvědčili RAINTIME * z Itálie. Celý set jim propršel a tak se nenašel nikdo, kdo by je šel do lijáku pozorovat. Podobně na tom byl i KRUCIPÜSK, štěstí se usmálo až na BLAZE BAYLEYho. (Johan)
* Jelikož jsem si na fest přivezl vlastnoručně vyrobený dešťník, tak jsem na RAINTIME zašel. Docela mě příjemně překvapili, měl jsem možnost slyšet i jejich novinkovou desku a naživo je jejich muzika ještě větší paráda. Mix heavy metalu s moderními odnožemi metalcore, čistý vokál. Pohoda. Budu to CD muset ještě vyštráchnout. KRUCIPÜSK jsem kvůli jinému vytížení shlédl pouze jeden song což mě velmi mrzí, protože ani na Noci jsem je neviděl. Snad se mi to letos ještě podaří. (Márty)
Ale i jeho vystoupení bylo ve znamení mírného deště. Blaze nastoupil a stejně jako na klubovém koncertu v Praze, do lidí nasypal pořádnou porci energie. Frontmanství na jedničku. U třetí písně se už neudržíme a nastává pravá heavymetalová pařba. Ta se ještě stupňuje, když se v programu vyskytnou fláky od Iron Maiden. Blaze neustále hecuje fanoušky a skokem z pódia do bezpečnostní zóny se vydá ke hrazení. Jeden z highlights večera. Až se člověk nestačí divit, že kapela vydává pod vlastním labelem. (Corbow)
PRAŽSKÝ VÝBĚR II neboli Kocáb a Kryšpín obklopeni novými lidmi, včetně zpěvačky Zlaty Kinské. Většina diváků přišla na staré hity, které měly mnohem lepší přijetí než kousky novější. I já si rochnil blahem při Snaživci, Člověku bez talentu, Tatrmanovi, Pražácích nebo Zubaté. Na druhou stranu i některé nové fláky mají potenciál stát se hity, třeba Amen (jestli si správně pamatuji název). Vystoupení ale mělo kromě výborných okamžiků i slabší místa - nikoliv z pohledu hudebního, ale festivalového. Kdyby Pražáci hráli 2 hodiny, byla by sóla všech instrumetalistů v pohodě, takhle se koncert tříštil. Naštěstí vždy v pravý čas přišel léty prověřený kus a tak nakonec převládla spokojenost. (Johan)
Zatímco na hlavním PSS to rozjeli Sabaton, na menším GS se představili crossoveroví MATAHARI. V čele s frontwomankou Žántí odehráli výtečný set postavený hlavně na výkonu zpěvačky. Přepestrá, ale čitelná muzika mě vysloveně nadchla a i když Žántí se neustále omlouvala, že kapela není ve formě, protože přijela na poslední chvíli, opak byl pravdou. (Johan)
SABATON byli pasováni na hlavní hvězdu festu a dočkali se vřelého přijetí. V programu bylo psáno, že vyprodají každičký koncert v naší zemičce, ale mezi klubovým a festivalovým vystoupením je propastný rozdíl. A ten rozdíl jde kapele k dobrému, celý plac pod PSS byl našlapaný a na heavy metal se spoustou melodických pasáží se Švédům dostalo vřelé odezvy. Neviděl jsem sice celý set kryjící se s Matahari, ale půlhodina bohatě stačila ke konstatování, že kapela výtečně šlape. (Johan)
Projekt sestavený z hudebníků z Mnemic (zpěvák G. Bideau), Soilwork (bubeník D. Verbeuern) a dalších se pod názvem ONE WAY MIRROR prezentoval moderní řežbou, která měla neuvěřitelný drive. Strávil jsem skoro celý set pod pódiem a radost pohledět (i poslouchat). Skladby jsem sice narozdíl od Máry (který si všechno zpíval s kapelou a prožíval to poctivě - smích) neznal, ale OWM rozhodně patřili k vrcholům celého festu. Nebojím se konstatovat, že zastínili mnohem nadšeněji přijaté Sabaton, ale to je věc vkusu... Ten můj se v tomto případě přiklání k Francii. (Johan)
Sobotní top kapely (abecední pořadí):
- Johan: Blaze Bayley, Matahari, One Way Mirror, Pankix, Wizard
- Márty: Blaze Bayley, Raintime
- Hanka: Blaze Bayley, Krucipusk, One Way Mirror, Pražský Výběr II, Sabaton
- Corbow: Blaze Bayley, One Way Mirror, Pražský Výběr II
- Manafob: Blaze Bayley
