Dvě velká venkovní pódia (pravda, doplňuje je jedno menší ve velkém stanu), začíná se v pátek a končí až v neděli v noci, střídají se metalisti, rockeři, punkeři a skáčkaři.
Na PSS se začalo v pátek v poledne, ale první kapelu (MAELSTRÖM) jsem propásl. Do areálu jsem vkráčel před 13. hodinou a stihl tak ještě kousek setu THE CHRUŠČOV, kteří soutěžili v České rockové lize a míchali ostřejší rock s melodičtějšími pasážemi - takže asi crossover... Zaujala šikovná mladá zpěvačka a jako antré to bylo v pohodě. Ostatně ve stanu na Rock Rádio Stage (RRS) probíhala ČRL celé odpoledne.
Ale honem na největší pódium, Poštovní Spořitelna Stage, kde rozjeli svůj technický a melodiemi obohacený thrash metal klatovští nestoři ASMODEUS. Zpočátku sice nepřál zvuk, ale po chvilce se vše srovnalo, takže si početné zástupy fanoušků mohly vychutnat jak novější kusy (Zánik domu Thrasherů), tak prověřené hitovky (Kořeny času, Hodina štíra, ...) nebo letité vykopávky (Panoptikum). O kapele píši často, takže jen dodám, že se jednalo o klasicky precizní vystoupení, byť u zpěvu se občas objevilo trochu nejistých míst.
Zpátky na ČRL - SILLAGE mě ale takřka ničím nezaujali. Učesaný, bezzubý pop - rock se spoustou ohraných kláves, snad jen zpěv snesl přísnější měřítka.
Na velkém to rozjel PETR HENYCH se skupinou G-BOD (tu ale tvořili jen dva lidé - bubeník a basák). Instrumentální exhibice v parném odpoledni přiliš příznivců nepřitáhla, proti Asmodeus lidí citelně ubylo. Ani já nevydržel celý set, ale dvě skladby, které jsem i přes extra dlouhou stopáž vyslechl, představili Petra Henycha (a vlastně i zbytek účinkujících) coby výtečné instrumetalisty.
BORN IN PRIPYAT mě zajímali už podle programu, kdesi jsem na ně četl rozporuplné názory, tak jsem si šel udělat jasno. A překvapili, mládežníci. Dva zpěvy, přičemž ten mužský evidentně převyšoval občas sekundující slečnu. Chlapec s vizáží slušňáka přesvědčil o svém místě za mikrofonem s přehledem, střídal řev s čistějšími polohami a do husté muziky výborně zapadal. Metalcoreový rambajz postrádal snad jen přehlednější strukturu skladeb, jinak dobré vystoupení.
Deathmetaloví veteráni TORTHARRY rozjeli svůj nářez z velkého pódia o pár vteřin dříve, než pravil program, ale snad kromě minuty jsem viděl a s radostí vydržel celý set. Pánové nabídli procházku celou diskografií, kromě nových "Případů" z alba Round Table of Suicide sázeli letité hitovky z roku 1994 nebo z alba White. Spousta zvratů, sól, vyhrávek, pestré vokály, výborný zvuk - jedno z nejlepších pátečních vystoupení, ve kterém mě nejvíce potěšila vzpomínka na White.
A co čert nechtěl, "in white" se vzápětí hrálo na RRS. DIVINE totiž nastoupili komplet v bílém, dokonce i vysoké botky zpěvačky zářily jak padlý sníh. O Divine bych mohl napsat prakticky totéž, co o Born In Pripyat. Zase hustá riffovačka, zase stejný zpěvák, zase slečna (i když tentokrát s větším prostorem) a zase solidní kapela. O zpestření se postarala jedna pomalá skladba, celá v režii zpěvačky a 20 minut uteklo v "parních lázních" (vedro začalo být nesnesitelné...) jako voda.
Zato na THE STREETFIGHTERS, kteří otevřeli program na Gambrinus Stage (GS), jsem měl problém vydržet déle než 2 skladby. Prapodivný mix rock´n´rollu, HC a snad i metalu mě nezaujal vůbec ničím, rádoby vtipné uvádění skladeb otrávilo a monotónní bicí poslaly pryč.
Pryč na FOURTH FACE, kteří s malým zpožděním vyrukovali na PSS. Působivé intro uvedlo klasický set vyhrané kapely - dva variabilní vokály, spousta samplovaných zvuků, ostrá kytara, důrazná rytmika, hitovky z posledního alba - další velice podařený set hotové kapely, kterou nedávno opustil letitý zpěvák Inci. Důstojná náhrada je ale na světě, Alesh z Pop-Porn se své role zhostil na výbornou.
Na GS jsem stihl kousek MANDRAGE, kteří mě loni v Přeštěnicích mile překvapili. A letos ta spokojenost trvá. Stále se dá mluvit o jednoduché přímočaré muzice, snad na pomezí rocku a HC, s dobrým zpěvem v češtině a s nepřehlédnutelným dredatým kytaristou.
DOGA měla ze všech českých kapel nejlepší kulisu, plac pod PSS byl téměř plný, ruce neustále vztyčené, skladbu Jsem trochu divnej víceméně odzpívali za Izzyho fanoušci. Zvuk pěkně čitelný, Izzy a spol. neustále hecovali diváky a hudba... však to znáte, jedna holka je samosexuál, druhá není nevinná... Mě to moc nebralo, šel jsem na dlabanec, ale musím uznat, že s lidmi to Doga umí.
Mnohem střídmější návštěvu přilákali na GS SEX DEVIANTS. Ti drhli klasický punk tu a tam okořeněný špetkou HC řevu či reggae rytmů. S mikrofonem lítala po pódiu slečna a čert vem, že zpívala lehce falešně, hlavně že byl punk, pogo a zábava. U zátarasu dokonce postávala trojice vyfešákovaných punkerů s parádními číry a mě to nakonec bavilo víc, než bych si předem myslel.
TÖRR museli na světlo ještě za světla, sice spadlo pár kapek, ale lidem to očividně nevadilo a vytvořili i téhle letité partě vřelé prostředí. Já jsem z vystoupení kapely ale zase trochu rozpačitý. Na jedné straně Kladivo ve verzi, kterou prostě nezkousnu (a už jsem za blbý kecy ohledně natahování songu na neúnosnou míru jednou dostal a stejně si myslím svoje), na druhé straně překvapivý úvod v podobě Armageddonu a hlavně zařazení Mementa (nebo Smlouvy s peklem, chcete-li), které prý bylo věnováno Danielovi, který se snad měl v areálu nacházet. Nechyběly ani další hity, kapela šlapala, Radek si dal sólo, takže nakonec (s drobnou výhradou) gut.
Blateňští FUNKCE ŠROUBU valili HC křížený s punkem, dokonce jsem se na ně vrátil, protože mě bavili mnohem víc, než kapely, které hrály ve stejném čase na dalších stejdžích. Funkci to šlapalo, lidi se bavili, takže pohoda.
Pohoda vládla i při setu ALKEHOLu. Já tenhle pivní rock moc nemusím, lidi anoi, hrálo se Na zdraví, O chlastu, Johoho a já nevím co, šel jsem na pivo, když už se o něm zpívalo skoro v každém textu.
ZNC rozdávala radost každým tónem, vedle letitých fláků se hrály i ty novější a kulisa byla náramná. Kolem plavaly Bílé velryby, Mrtvý muž přemýšlel, co se stane s jeho sbírkou knížek po smrti a dva malí fanoušci protancovali a propařili celý set na hrazení. Rodiče můžou mít z potomků radost, fotky dodáme.
Nevím, co si Ifa představuje pod pojmem "bulvár", tohle je slušnej fest, kde se sešlo nevím kolik generací, protože potkávám rodiče s dětma, samotný děti, samotný rodiče, prarodiče - prostě od 2 do 60. Atmosféra taková pohodová, počasí kromě pár kapek dokonalý, jídlo nevím, páč jsem se najed před cestou a pak ze zásob, ale přijde mi kapánek drahý, pivo klasika - Gambrinus a ani v backstage není zrovna studený. Ale pár makovců to neodradilo, takže už se tady povalujou jako mrtvoly (smích).
Od Funkce jsem zaskočil do stanu, ale to jsem neměl dělat. Doufám, že kapela HALUZZ to nemyslí vážně, protože i jako recesistické vystoupení to na mě bylo moc. Snad hard and heavy, ale dlouho jsem něco tak příšerného neslyšel. Jeden kytarista cylindr, druhý pomalovaný obličej, všichni v letech - nevím, jestli mají zapotřebí hrát pro jednoho fanatika, kterej ten okamžik, který jsem vydržel, ležel a tleskal nohama, ostatní kroutili hlavami a smáli se.
ARAKAIN přišli, zahráli a vyhráli. Nejpočetnější publikum si užívalo jak staré klasiky (Šehrezád nebo Brána iluzí), tak novinky z alba Restart. Jiří Urban slaví za 2 dny kulaté (50.!) narozeniny, což neopomněl Honza několikrát připomenout a fanoušci vždy reagovali řevem a potleskem, až z toho byl Jirka snad i dojatý. Prakticky nebyl schopný do mikrofonu, který mu Honza nutil, cokoliv delšího říci, kromě 1 věty, že ten věk znamená, že už tu dlouho nebude. No věřme, že to nemyslel vážně, protože Arakain opravdu šlape parádně, víceméně po Sonic Syndicate (pardón, že předbíhám) druhá nejlepší kapela pátečního programu. Mě nejvíce potěšila hitovka Paganini - a na názory, že je to líbivé a prvoplánovité, kašlu z vysoka, ta skladba má sílu a hotovo.
Prvními slovenskými vyslanci byli HORKÝŽE SLÍŽE. Ten dav, který se na ně srotil, bych přál každé kapele, ale v mém případě takové nadšení ne a ne přijít. Pořád samá legrace, pořád dokola, že nás všešchny "ljubí", nadhled, Malá Žužu dorazila, Refrén silný jak hovado měli taky, ale já na HS asi nejsem naladěn.
Tak jsem zamířil na hlavní stage, kde se rychtovala francouzská úderka DAGOBA. Program tvrdil, že to bude pořádná masírka a taky byla. Já viděl a slyšel Dagobu poprvé v životě a asi jsem podvědomně čekal víc. Prvním problémem byl nevýrazný a zahulený zvuk, což při sestavě 1 kytara, 1 baskytara a bicí celkem překvapilo. Muzika mi přišla postavená hlavně na bicí mašinerii, z kytary nic extrovního nelezlo, a ač se zpěvák snažil sebevíce, příliš kladných reakcí se nekonalo (samozřejmě když nepočítám první řady, které vždy zaplnili fanoušci dané kapely).
Druhý slovenský vyslanec mi přišel 4x zajímavější než Horkýže Slíže a tak celkem "logicky" se počet diváků smrskl na čtvrtinu. Nabušený HC - punk kapely PLUS MÍNUS postavené na troskách Iného kafe mě bavil a pánové to dávali se vším všudy včetně divoké pódiové prezentace. V textech se střídala slovenština s angličtinou, ale na velkém se už připravovali Sonic Syndicate, tak jsem se slzou v oku Slováky opustil.
A stihl jsem nejen vystoupení švédské mládeže, ale i přípravu na vystoupení v backstage. A SONIC SYNDICATE nebrali koncert na BFF na lehkou váhu, dokonce se před vstupem před lidi rozcvičovali, poskakakovali jak atleti před závodem a vůbec působili profesionálním dojmem. A stejně dopadlo i vystoupení. Pro mě největší překvapení - živelná muzika, ve které se střídaly nabušené pasáže s melodickými, zvuk byl čitelný a nasazení enormní. Sonic Syndicate volí dnes poměrně hojně využívaný model dvou zpěváků, přičemž jeden řve a druhý taky řve (smích) a ještě samozřejmě zpívá čistě. Na PSS nebyla ani vteřinu statická parta, naopak, všichni byli neustále v pohybu, až se nabízela domněnka o naučené choreografii. Baskytaru třímala v rukou slečinka a za zbytkem bandu nezaostávala v křepčení ani o píď. V souboji zahraničních zástupců zcela jasně převálcovali švédští metalcoristé ty francouzské.
Posledním slovenským hostem byl KONFLIKT. Nedávno jsem recenzoval jejich DVD a byl z něj nadšený, z živé prezentace jsou dojmy trochu chladnější. Hudebně bylo vše v naprostém pořádku, Palo předváděl své umění a zbytek kapely taky šlapal jako hodinky, ale proslovy zpěváka Juryho mi místy přišly zbytečné a zdlouhavé, stejně jako neustálé hecování publika. Když se blížil čas rockové opery Antigona, dal jsem Konfliktu vale... a jak mě to za chvíli mrzelo.
V souvislosti s ANTIGONOU se dá hovořit jako o jediném problému pátku. Vše začalo tím, že kapela zvučila a zvučila... a zase zvučila. Výsledkem bylo téměř třičtvrtěhodinové zpoždění, přičemž diváci už to nesli těžko a nešetřili nevybíravými slovy směrem k pódiu. Chápu, že nazvučit dvacetičlenný ansámbl chvilku trvá, ale co je moc, to je moc. A kdyby alespoň Antigona všechny umlčela hudební produkcí... Ale v mém případě se tomu nestalo. Spousta zpěvů (vedle operního nasraný i čistý ženský, několik mužských), ale problém byl asi ve zvuku. Většině textů nebylo rozumět, což je při prezentaci příběhu celkem problém. Přiznám se, že jsem po dvou skladbách a jednom kolapsu kláves (amatéřina) dal přednost spacáku.
Páteční top 5 (abecední pořadí): ARAKAIN, FOURTH FACE, PLUS MÍNUS, SONIC SYNDICATE, TORTHARRY
Fotky ARAKAINu Lenka Netušilová (které patří poděkování)
