Protože mám španělské NahemaH hodně rád, přistupoval jsem k novému počinu plánovanému na letošní rok, fošně s názvem „A New Constellation“ jako hvězdář, jenž sleduje dokonalou konstelaci planet na noční obloze a unaveným okem mžourá do čočky, aby mu snad neuniklo něco důležitého. Kapela, která byla v roce 1999 přímo u toho, kdy se rodila později zářivě vysvitnuvší hvězda seversky znějícího progressive death metalu, si po deseti letech od uvedení prvního, ještě nezávislého alba „Edens In Communion „ udělala radost a našla si čas potěšit své fanoušky novým stříbrným kotoučem, jenž vyšel u jinak na moderní metal se specializujícího vydavatelství Lifeforce Records.
Při první, líně se převalující kompozici „Much As“, kterou tito umělci otevírají svou Konstelaci, jsem si podupával do taktu takřka po celou dobu jejího trvání a přitom jsem měl čas slyšet typicky progresivně nazvučené kytary, množství náladotvorných synthů a tak trochu nablackovělý vokál Pabla Egidy, který jako vždy rozeznívá v srdci posluchače všemožné emoce.
S dvojkou „Absynthe“ si loknete tohoto zeleného „léku“ a v rychlých tempech si to svištíte po vesmírné dálnici. Vzpomenete si na všechna ta starší alba Opeth, In Vain či trochu snad i novinku In Mourning, když tu se vám do toho vloží parádní saxofonový part (připomene „Subterranean Masquerade“) a jako téměř vždy, když se tento nástroj vyskytne v extrémním metalu, i zde funguje znamenitě. Záhy ho vystřídá organický a nerušivě čistý vokál, který hladí po duši a za doprovodu vynikajících riffů vás doprovodí na oběžnou dráhu a zpět.
S trojkou „Follow Me“ přichází zásadní zlom, přičemž vesmír je doposud zapomenut. Nemetalové bicí party, při kterých je jasně slyšet že bubeník Quino Jimenez poslouchá i něco jiného, než pouze metal, baskytara Paco Porcela, jež si stále něco krásně brblá v podkladu a často vykoukne na povrch mne samozřejmě potěšila, stejně jako to, že i přes téměř hudební minimalismus mne nová nahrávka NahemaH opět baví. Zlom, když už přijde, má skutečné opodstatnění a není pouze jakýmsi zpestřením na oko.
Po třech pro mne vynikajících kompozicích přichází útlum v podobě nemastné neslané čtyřky „Reaching The Stars“, která pro mne i po několika přehráních nemá nic nového.Celkem unylé zlomy, slabé pasáže a ne úplně padnoucí zpěv. Ačkoliv..
Následující „The Perfect Depth of the Mermaids“ mne naštěstí opět posadí na zadek svou čarokrásnou atmosférou a opět silnými pasážemi, riffy i nápady. Tak dobrá, tohle mne baví, říkám si a i po několikerém poslechu dávám dobrý pozor. Celých téměř šest minut nádhery plné zlomů, decentních synthů, dobrých nápadů, to vše podepřeno kvalitním zvukem a pohodovým vokálem.
Čím více novou nahrávku NahemaH poslouchám, tím více mi sedí. Jistě struktury, které se před vámi objeví při prvním poslechu nemají tendenci již nikterak do budoucna exponovat, ale to nevadí, jelikož i tak jsou na albu zatraceně silné momenty. Ne v každém songu, ale skoro v každém a to je v dnešní době plochých alb a nahrávek vydaných jen proto, aby něco bylo na skladě, veliký dar. Největší posun oproti jejich dřívějším albům vidím ve zvuku, zvláště oproti "Chrysalis" z roku 2001 zní novinka velmi studeně a mnohem vzdáleněji. Oproti „Second Philosophy“ je mnohem chytlavější a trochu jinde, ale stále v rámci NahemaH. Melodických pasáží notně ubylo a na jejich místo nastoupily dospělejší, vypočítanější úseky. Jen ty čisté vokály, kdyby byly ve všech skladbách stoprocentní..
No, sečteno, podtrženo, mistři opět ukázali, že umí a ačkoliv znám v žánru i o něco lepší bandy, nemohu jinak, než NahemaH udělit hezkých 8.. Tak vzhůru na výlet ke hvězdám..
Čas: 48:39
Při první, líně se převalující kompozici „Much As“, kterou tito umělci otevírají svou Konstelaci, jsem si podupával do taktu takřka po celou dobu jejího trvání a přitom jsem měl čas slyšet typicky progresivně nazvučené kytary, množství náladotvorných synthů a tak trochu nablackovělý vokál Pabla Egidy, který jako vždy rozeznívá v srdci posluchače všemožné emoce.
S dvojkou „Absynthe“ si loknete tohoto zeleného „léku“ a v rychlých tempech si to svištíte po vesmírné dálnici. Vzpomenete si na všechna ta starší alba Opeth, In Vain či trochu snad i novinku In Mourning, když tu se vám do toho vloží parádní saxofonový part (připomene „Subterranean Masquerade“) a jako téměř vždy, když se tento nástroj vyskytne v extrémním metalu, i zde funguje znamenitě. Záhy ho vystřídá organický a nerušivě čistý vokál, který hladí po duši a za doprovodu vynikajících riffů vás doprovodí na oběžnou dráhu a zpět.
S trojkou „Follow Me“ přichází zásadní zlom, přičemž vesmír je doposud zapomenut. Nemetalové bicí party, při kterých je jasně slyšet že bubeník Quino Jimenez poslouchá i něco jiného, než pouze metal, baskytara Paco Porcela, jež si stále něco krásně brblá v podkladu a často vykoukne na povrch mne samozřejmě potěšila, stejně jako to, že i přes téměř hudební minimalismus mne nová nahrávka NahemaH opět baví. Zlom, když už přijde, má skutečné opodstatnění a není pouze jakýmsi zpestřením na oko.
Po třech pro mne vynikajících kompozicích přichází útlum v podobě nemastné neslané čtyřky „Reaching The Stars“, která pro mne i po několika přehráních nemá nic nového.Celkem unylé zlomy, slabé pasáže a ne úplně padnoucí zpěv. Ačkoliv..
Následující „The Perfect Depth of the Mermaids“ mne naštěstí opět posadí na zadek svou čarokrásnou atmosférou a opět silnými pasážemi, riffy i nápady. Tak dobrá, tohle mne baví, říkám si a i po několikerém poslechu dávám dobrý pozor. Celých téměř šest minut nádhery plné zlomů, decentních synthů, dobrých nápadů, to vše podepřeno kvalitním zvukem a pohodovým vokálem.
Čím více novou nahrávku NahemaH poslouchám, tím více mi sedí. Jistě struktury, které se před vámi objeví při prvním poslechu nemají tendenci již nikterak do budoucna exponovat, ale to nevadí, jelikož i tak jsou na albu zatraceně silné momenty. Ne v každém songu, ale skoro v každém a to je v dnešní době plochých alb a nahrávek vydaných jen proto, aby něco bylo na skladě, veliký dar. Největší posun oproti jejich dřívějším albům vidím ve zvuku, zvláště oproti "Chrysalis" z roku 2001 zní novinka velmi studeně a mnohem vzdáleněji. Oproti „Second Philosophy“ je mnohem chytlavější a trochu jinde, ale stále v rámci NahemaH. Melodických pasáží notně ubylo a na jejich místo nastoupily dospělejší, vypočítanější úseky. Jen ty čisté vokály, kdyby byly ve všech skladbách stoprocentní..
No, sečteno, podtrženo, mistři opět ukázali, že umí a ačkoliv znám v žánru i o něco lepší bandy, nemohu jinak, než NahemaH udělit hezkých 8.. Tak vzhůru na výlet ke hvězdám..
Čas: 48:39
Seznam skladeb:
- Much As...
- Absynthe
- Follow Me
- Reaching The Stars
- The Perfect Depth Of The Mermaids
- Air
- Under The Mourning Rays
- The Trip
- Smoke's Men
- Outer
