Zdá se, že fascinace vesmírem v případě karvinských Galactic Industry nebere konce. Na minulém albu plánovali kolonizaci Marsu, tentokrát hledají klíč k vesmírné lásce. Hledání trvá necelou půlhodinu a ani po celé řadě poslechů nevím, zda hledání končí úspěchem. Mně se totiž s úspěchem vyhýbá rozpoložení, ve kterém bych se dokázal s materiálem sžít, ztotožnit resp do něj proniknout. Předchozí album mi přišlo k posluchači mnohem vstřícnější, tentokrát je to boj, na jehož konci netuším, kdo je vítězem.
Přitom v některých směrech je zcela evidentní, že se kapela zlepšila. Na mysli mám v první řadě skutečně perfektní zvuk ze studia Citron, který snese ta nejpřísnější měřítka. I grafik si vyhrál s obalem, který je sice poměrně hodně barevný, ale kapela se takhle prezentovala už minule a je to její poznávací znamení. Takže nepřekvapí obrázky hvězdokup, slunečních erupcí a nevím čeho ještě, každopádně vše je „space“, a abych nezapomněl, v digipack provedení. Stylová fotografie kapely sice může někomu přijít směšná, ale v podobných „krojích“ si GI libovali už dříve, stejně jako ve využití vizážistky, která se jim postarala o make-up.
Zato s hudební stránkou je to složitější. Stále sice platí, že GI hrají elektro metal, ale místy mám, pocit že zbytečně komplikovaný. Strojové tempo se dá v případě žánru očekávat a respektovat, přehršel umělých zvuků také, ale když k tomu připočtu kytary, baskytaru, klávesy, akordeon a cello, je toho někdy přes sebe namontováno moc. Jakoby se vytratila dřívější písničkovost a prostor dostala komplikovanost místy hraničící s přeplácaností. Na druhou stranu je nahrávka energická, pestrá a instrumentálně výborná. Tak si vyberte…
Já jsem si vybral tři kompozice, které mi utkvěly v paměti a jednu jako odstrašující příklad. První dobrou je dvojka Nobody Has Right, chvílemi takřka deathmetalová rubanice s proměnlivými vokály sahajícími od chorého šepotu po čistý melodický zpěv (George 7), nechybí odlehčené orchestrální pasáže ani silný a chytlavý refrén. Další perlou je Life Balance, která zdařile sekunduje starším hitům Perfect Life nebo Law Is Nowhere. Jednodušší skladba nepostrádá tah na branku, další parádní refrén ani chvilkové experimenty včetně vysokého ženského zpěvu Syrrah. Třetím podařenou skladbou je In The Heat Of The Night začínající zastřeným zpěvem a syntetickými zvuky, aby se záhy překlopila ve svižnou jízdu. Smekám před odvahou do takřka popových motivů zamontovat vedle ženského čistého zpěvu mužský chrapotosípot (nevím, jak lépe Georgeův projev popsat), který v pravý okamžik přejde do civilního hlasu. Škoda trochu nadbytečných chrastivých zvuků, ale i tak mě to baví moc.
Jako tu nedobrou jsem vybral třetí, hodně lacinou, Hard Love, ve které je sice namícháno všechno možné, ale celkově převládají plytké melodie a vysloveně protivný refrén. Podobné pocity mám i u dalších skladeb, úplně zbytečná jsou i obě instrumentální kratochvíle (intro a outro).
Z celého materiálu se vymyká jediná pomalá píseň King And Queen se silným podílem cella, která díky umístění zhruba uprostřed alba má v kolekci své pevné místo, jen stopáž mohla být kratší.
Celkově jsem rozpolcený a s vědomím všech pro a proti to tentokrát vidím o poznání níž než minule, stále ale jako mírný nadprůměr. Svůj názor si může udělat každý velmi jednoduše, celé album k dispozici na Bandzone profilu kapely.
Seznam skladeb:
- Digging The Destiny
- Nobody Has Right
- Hard Love
- Space Love
- Life Balance
- King And Queen
- Cure
- In The Heat Of The Night
- Meeting In Silence
- Key To Space Love
Čas: 28:44
